V pláňce, která rostla nedaleko, bydleli manželé Pláňkovi. Zvuky Lojzíkovy flétny se donesly otevřeným oknem až do jejich ložnice. Paní Pláňková vstala a protáhla se. Nasála sladký ranní vzduch a vydala se dolů do kuchyně připravit šálek bezinkového čaje.
Byla to moc hodná myš a skvělá kuchařka. Její domek vždy voněl čerstvým chlebem, úžasnými koláči a borůvkovým pudinkem.
„Snídaně je na stole!“ zavolala. Pan Pláňka se vyhrabal z postele a za chvíli už byl v kuchyni. Snídali tousty s džemem a poslouchali, jak se Lojzík snaží hrát na flétnu.
„Řekl bych, že tady někdo potřebuje lekci u pana kosa,“ poznamenal pan Pláňka, otřepal si drobky z fousků a oblékl si kabát.
Pan Pláňka byl staromódní, úctyhodný druh myšáka.
Dělal správce Pařezové spižírny, kde se skladovaly všechny společné zásoby Ostružinového houští.
Do Spižírny to neměl daleko. Ale jak tak zčerstva pochodoval jarní trávou k velkým vstupním dveřím, najednou ucítil, že ho někdo tahá za ocas. Rychle
se otočil. Byl to Lojzík s flétnou v tlapce.
„Já mám dneska narozeniny!“ vypískl.
„Opravdu, mladíku?“ odpověděl pan Pláňka. „Tak to ti přeji vše nejlepší! Nechtěl bys se mnou zkontrolovat
zásoby ve Spižírně? Uvidíme, co všechno tam máme.“