0044379

DUM U JEZERA O

Duchové se probouzejí

Vlistopadu jsem mûla noãní mÛru.

Vrátil se rok 1924 ajá se znovu ocitla vRivertonu. V‰echny dvefie stály dokofián, hedvábí povlávalo vletním vánku. Pod prastar˘m javorem vysoko na kopci trÛnil orchestr ahousle se táhle rozléhaly ve vlahém vzduchu. Oz˘val se zvoniv˘ smích acinkot kfii‰Èálu aobloha se utápûla vodstínu modfii, kter˘ válka zniãila navÏdy. (Nebo jsme si to alespoÀ mysleli.) Sluha, velegantní ãernobílé, lil ‰ampaÀské na vrcholek vûÏe zflétnov˘ch sklenek av‰ichni pfii tom bájeãném mrhání radostnû tleskali.

Vidûla jsem sama sebe tak, jak se ãlovûk obvykle vidí ve snu. Procházela jsem mezi hosty, pohybovala se zpomalenû, mnohem pomaleji, neÏ je vÛbec ve skuteãnosti moÏné, aostatní jsem vnímala jen jako rozmazan˘ akvarel zhedvábí aflitrÛ.

Nûkoho jsem hledala.

Potom se obrázek zmûnil aoctila jsem se kousek od altánu, ale ne vRivertonu – urãitû ne. Tohle nebyla Teddyho stavba záfiící novotou, ale stará budova, jejíÏ stûny porÛstal bfieãÈan, ovíjel se kolem oken, dob˘val se dovnitfi ardousil pilífie.

Nûkdo mû volal. Îena. Znám˘ hlas se oz˘val zpoza kÛlny odnûkud od jezera. Scházela jsem ze svahu ahladila vrcholky rákosu. Na bfiehu se krãila postava.

Byla to Hannah, obleãená ve svatebních ‰atech, ÏivÛtek sna‰it˘mi aplikacemi rÛÏí cel˘ od bláta. Podívala se na mû ajejí obliãej bledû probleskl ze stínu. Její hlas mi zmrazil krev vÏilách. „Jde‰ pozdû.“ Ukázala na mé ruce. „Jde‰ pfiíli‰ pozdû.“

Shlédla jsem na své ruce, mladé ruce, pokryté tmav˘m fiíãním bahnem, vnichÏ leÏelo ztuhlé, vychladlé tûlo mrtvého foxhounda.

Samozfiejmû vím, co noãní mÛru vyvolalo. Dopis od producentky. Poslední dobou mi po‰ta moc nechodí: obãas pohlednice od svûdomit˘ch pfiátel zdovolené, povinn˘ v˘pis zbanky, uníÏ mám zaloÏen˘ spofiicí úãet, pozvánka na kfiest novorozenûte, jehoÏ rodiãe uÏ kmému úÏasu nejsou dûti.

Ursulin dopis pfii‰el vúter˘ ráno koncem listopadu aSylvia mi ho donesla, kdyÏ mi pfii‰la ustlat postel. Povytáhla v˘raznû dokreslené oboãí azamávala obálkou.

„Po‰ta! Podle známky nûkdo ze StátÛ. Îe by vnuk?“ Levé oboãí jí tázavû vyjelo nahoru ahlasem klesla do chraptivého ‰epotu. „Hrozná záleÏitost. Opravdu hrozná. Atakov˘ sympatick˘ mládenec.“

Pohor‰enû zamlaskala ajá jsem jí podûkovala za dopis. Mám Sylvii ráda. Jedna zmála dokáÏe za mou vrásãitou tváfií vidût jednadvacetiletou dívku, která Ïije uvnitfi. Nicménû ani ona mû nepfiimûje mluvit oMarcusovi.

PoÏádala jsem ji, aby roztáhla závûsy. Stiskla rty apotom nakousla své dal‰í oblíbené téma: poãasí, pravdûpodobnost, Ïe bude na Vánoce snûÏit, azmatek, kter˘ se vtakovém pfiípadû strhne vfiadách artrotick˘ch obyvatel domova. Podle potfieby zareaguji, ale vduchu jsem uobálky, kterou mám poloÏenou na klínû, apfiekvapenû uvaÏuji nad ‰krabopisem, cizími známkami azoh˘ban˘mi rohy, které vypovídají odlouhém putování.

„No tak, nemám vám to pfieãíst?“ nabídne se Sylvia anaposledy natfiepe pol‰táfi. „Abyste nemusela namáhat oãi.“

„Ne, dûkuji. Ale moÏná byste mi mohla podat br˘le.“

KdyÏ odejde spoznámkou, Ïe aÏ skonãí koleãko, vrátí se apomÛÏe mi soblékáním, tfiesoucíma se rukama vydoluji dopis zobálky avduchu se ptám, jestli se Marcus koneãnû vrátil domÛ.

Ale nepí‰e mi Marcus. Dopis je od mladé Ïeny, která pfii-

pravuje film ominulosti. Îádá mû, abych se podívala na kulisy, vzpomínala na vûci amísta zdávn˘ch let. Jako kdybych se cel˘ Ïivot nesnaÏila pfiedstírat, Ïe jsem zapomnûla.

Dopis jsem ignorovala. Peãlivû jsem ho sloÏila ati‰e zasunula do knihy, kterou jsem uÏ dlouho nemûla vruce. Apak jsem si vydechla. Není to poprvé, kdy mi nûkdo pfiipomnûl, co se stalo vRivertonu Robbiemu asestrám Hartfordov˘m. Jednou jsem vidûla vtelevizi úpln˘ konec dokumentárního pofiadu ováleãn˘ch básnících, kter˘ Ruth zrovna sledovala. KdyÏ obrazovku vyplnila Robbieho tváfi apod ní se objevilo jeho jméno, naskoãila mi husí kÛÏe. Ale nic se nestalo. Ruth sebou ne‰kubla, moderátor klidnû pokraãoval ajá dál utírala nádobí od veãefie.

Jindy zase pfii ãtení novin upoutalo mou pozornost známé jméno vpochvalné recenzi pfiehledu televizních pofiadÛ; ‰lo odokument pfiipomínající sedmdesátiny britského filmu. Podívala jsem se, vkolik ho dávají, arozechvûle uvaÏovala, jestli se odváÏím podívat. Usnula jsem pfied koncem. OEmmeline tam bylo jen velmi málo. Pár reklamních fotografií, znichÏ ani jedna nezachytila její skuteãnou krásu, aukázka zjejího nûmého filmu Venu‰ina aféra, vnûmÏ vypadala podivnû: spropadl˘mi tváfiemi se pohybovala trhanû jako loutka. Odal‰ích filmech, které vzbudily takov˘ rozruch, nepadlo ani slovo. Dnes si promiskuita apermisivita uÏ nevyslouÏí ani zmínku.

Aãkoliv jsem se spodobn˘mi vzpomínkami setkala uÏ dfiív, Ursulin dopis byl jin˘. Poprvé za sedmdesát let nûkdo stûmi událostmi spojoval mû. Vzpomnûl si, Ïe to léto byla vRivertonu imladá Ïena jménem Grace Reevesová. Nûjak jsem si najednou pfiipadala zranitelnû, moc na oãích. Provinile.

Ne. Byla jsem neoblomná. Dopis zÛstane bez odpovûdi. Aneodpovûdûla jsem.

Nicménû stala se podivná vûc. Vzpomínky, dlouho vykázané do temn˘ch zákoutí mé mysli, se zaãínaly prodírat ‰tûrbinami. Vynofiovaly se ostré adokonalé obrazy, jako

KATE MORTONOVÁ

kdyby mezitím neubûhl cel˘ lidsk˘ Ïivot. Apo prvních nesmûl˘ch kapkách se strhla úplná povodeÀ. Kompletní rozhovory, slovo od slova, nuance za nuancí; scény odehrané jako ve filmu.

Ohromila jsem sama sebe. PfiestoÏe moli vyÏrali díry do m˘ch nedávn˘ch vzpomínek, vzdálenou minulost jsem si vybavila zcela zfietelnû se v‰emi detaily. Obvykle pfiicházejí pozdû vnoci, tihle duchové zminulosti, ale kupodivu uÏ mi nevadí. VÛbec ne tak, jak jsem pfiedpokládala. Ve skuteãnosti pfiízraky, jimÏ jsem se cel˘ Ïivot pokou‰ela uniknout, pro mû zaãínají pfiedstavovat jistou útûchu. Vítám je, tû‰ím se na nû jako na jeden ztûch seriálÛ, onichÏ Sylvia neustále vypráví akvÛli nimÏ pospíchá sprací, aby se na nû mohla vhlavní hale podívat. Zapomnûla jsem totiÏ, Ïe vtemnotû probleskují i‰Èastné vzpomínky.

Minul˘ t˘den pfii‰el druh˘ dopis, nadepsan˘ stejn˘m ‰krabopisem na tomtéÏ jemném papífie, atentokrát jsem vûdûla, Ïe moje odpovûì bude znít Ano, podívám se na ty kulisy. Po dlouhé dobû se mû opût zmocnila zvûdavost. Vdevadesáti osmi uÏ ãlovûka máloco zaujme, ale pfiála jsem si seznámit se sUrsulou Ryanovou, která mûla vúmyslu je v‰echny opût vzkfiísit. Kterou tak vá‰nivû zajímal jejich pfiíbûh.

Proto jsem jí napsala dopis, Sylvia ho odeslala adomluvily jsme si schÛzku.

Salon

Vlasy jsem mívala svûtlé, ale teì jsou bílé, hebké avelmi velmi dlouhé. Jsou také velice jemné askaÏd˘m dnem jako by se je‰tû zjemÀovaly. Dopfiávám si tuhle jedinou marnivost –bÛhví Ïe se nemám ãím jin˘m chlubit. UÏ ne. Tak je to se mnou dlouho – od roku 1989. Mám opravdu ‰tûstí, Ïe mû Sylvia ráda ãe‰e, tak lehounce; den co den mi vlasy splétá arozplétá. Je to rozhodnû nad rámec jejích pracovních povinností ajá jsem jí velmi vdûãná. Nesmím zapomenout jí to fiíct. Dnes jsem pfiíleÏitost propásla, protoÏe jsem byla pfiíli‰ rozãilená. Sylvia mi donesla ovocnou ‰Èávu, ale skoro jsem ji nemohla vypít. Nervózní energie, která mû prostupovala cel˘ t˘den, pfies noc dostoupila vrcholu. Sylvia mi pomohla do nov˘ch broskvov˘ch ‰atÛ, které mi na Vánoce koupila Ruth, avymûnila mi baãkory za venkovní stfievíce, jeÏ obvykle odpoãívají ve skfiíni. KÛÏe byla tvrdá, proto musela Sylvia pofiádnû zatlaãit, abych se do nich ve‰la, ale taková je cena dÛstojnosti. Jsem pfiíli‰ stará, abych se uãila nov˘m zpÛsobÛm, anedokáÏu se smífiit se zvyky mlad‰ích obyvatel domova, ktefií klidnû nosí trepky iven.

Barviãky mi vrátily Ïivot do tváfií, ale bdûla jsem nad tím, aby to Sylvia nepfiehnala. Dávám pozor, abych nevypadala jako figurína ve v˘loze. Staãí pouze trocha tváfienky auÏ se rovnováha naru‰í: jsem tak bledá, tak drobná.

Sjist˘mi potíÏemi jsem si kolem krku zavûsila zlat˘ medailonek, jehoÏ elegance devatenáctého století ostfie kontrastuje sm˘m praktick˘m obleãením. Narovnala jsem ho apfiekvapila mû vlastní troufalost. Napadlo mû, co asi fiekne Ruth, aÏ ho uvidí.

Sklopila jsem pohled. Ke stfiíbrnému rámeãku na toaletním stolku. Ksvé svatební fotografii. Klidnû bych ji dala pryã – vdaná jsem byla uÏ tak dávno amanÏelství trvalo jen krátce, chudák John – ale byl to ústupek Ruth. Tû‰ilo ji, kdyÏ si mohla pfiedstavovat, Ïe pro nûj truchlím.

Sylvia mi pomohla do salonu – stále se stím oznaãením nemohu smífiit –, kde se podává snídanû akde mám poãkat na Ruth, která souhlasila (proti svému nejlep‰ímu pfiesvûdãení, jak neopomnûla podotknout), Ïe mû zaveze do filmov˘ch ateliérÛ Shepperton Studios. PoÏádala jsem Sylvii, aby mû usadila stranou urohového stolku apfiinesla mi sklenici ovocné ‰Èávy, apotom jsem si znovu pfieãetla Ursulin dopis.

Ruth pfiijela na minutu pfiesnû vosm tfiicet. MoÏná jí mÛj v˘let nepfiipadal pfiíli‰ moudr˘, ale jako obvykle podlehla své nevyléãitelné dochvilnosti. ¤íká se, Ïe dûti narozené vtûÏké dobû neznají, co je bezstarostnost, aRuth, dítû druhé svûtové války, potvrzovala pravdivost tohoto rãení. Sylvia, mlad‰í pouze opatnáct let, je naprosto rozdílná povaha – libuje si vúzk˘ch sukních, smûje se hlasitû na plná ústa askaÏd˘m nov˘m pfiítelem mûní barvu vlasÛ.

Dnes ráno byla Ruth upravená aobleãená naprosto bez poskvrnky, ale prkennûj‰í neÏ dfievûná ohrada. BlíÏila se ke mnû.

„Dobré ráno, mami,“ pozdravila azlehka se chladn˘mi rty dotkla mé tváfie. „UÏ jsi dosnídala?“ Pohlédla na poloprázdnou sklenici na stole. „Doufám, Ïe sis dala je‰tû nûco. Nejspí‰ se cestou dostaneme do ranní zácpy, takÏe nebudeme mít ãas zastavovat.“ Podívala se na hodinky. „Potfiebuje‰ si zajít na záchod?“

Zavrtûla jsem hlavou azauvaÏovala, kdy jsem se opût promûnila vdítû.

„Vzala sis otcÛv medailonek. UÏ jsem ho nevidûla celé vûky.“ Naklonila se, aby mi ho narovnala, asouhlasnû pfiik˘vla. „Mûl vkus, viì?“

Souhlasila jsem adojalo mû, jak mladí lidé bezv˘hradnû

vûfií kaÏdé malé lÏi. Náhle jsem ke své pichlavé dcefii pocítila hlubokou náklonnost arychle jsem potlaãila znám˘ pocit rodiãovského provinûní, které se vynofií vÏdy, kdyÏ pohlédnu do její úzkostlivé tváfie.

Vzala mû vpodpaÏí ado druhé ruky mi vloÏila hÛlku. Hodnû star˘ch lidí dává pfiednost chodítku, nebo dokonce elektrickému vozíku, ale mnû hÛlka vyhovuje anerada mûním zvyky, zvlá‰È kdyÏ ktomu nevidím dÛvod.

Moje Ruth je hodné dûvãe – solidní aspolehlivé. Dnes se oblékla komisnû, jako kdyby se chystala kprávníkovi nebo lékafii. Vûdûla jsem dopfiedu, co si vezme na sebe. Pfiála si udûlat dobr˘ dojem, ukázat produkãní, Ïe aÈ uÏ její matka vminulosti provádûla jakákoli alotria, Ruth Bradleyová McCourtová je respektovaná pfiedstavitelka stfiední tfiídy, mnohokrát dûkuji.

Zpoãátku jsme mlãely apotom Ruth zaãala ladit stanice na rádiu. Mûla prsty jako stará Ïena akotníky vmístech, kde si dnes násilím pfietáhla prsteny, oteklé. Je ohromující vidût vlastní dceru stárnout. Pohlédla jsem na své ruce sloÏené vklínû. Kdysi byly vjednom kole, plnily úkoly podfiadné isloÏité; anyní ochable aneteãnû odpoãívají. Ruth se nakonec rozhodla pro vysílání váÏné hudby. Moderátor chvíli ponûkud po‰etile hovofiil otom, jak strávil víkend, apotom pustili Chopina. Je samozfiejmû náhoda, Ïe zrovna dnes sly‰ím právû valãík cis moll.

Ruth zastavila pfied ohromn˘mi bíl˘mi hranat˘mi budovami, které vypadaly jako hangáry na leti‰ti. Vypnula motor, chvíli zÛstala sedût adívala se pfiímo pfied sebe. „Nevím, proã to dûlá‰,“ fiekla nakonec ti‰e apevnû stiskla rty. „VÏivotû jsi toho tolik dokázala. Cestovala jsi, studovala, vychovala dítû... Proã si chce‰ pfiipomínat, ãím jsi b˘vala kdysi?“

Neoãekávala odpovûì ajá jsem jí také Ïádnou neposkytla. Hlasitû si vzdychla, vyskoãila zauta apfiinesla mi zkufru hÛlku. Beze slova mi pomohla vystoupit. âekala na nás mladá Ïena. HubeÀouãká

KATE MORTONOVÁ

mi dlouh˘mi vlasy asrovnû zastfiiÏenou ofinou. Patfiila ktûm typÛm, které by ãlovûk mohl oznaãit za nehezké, neb˘t jejích nádhern˘ch tmav˘ch oãí. Jako by hledûly zolejového portrétu: okrouhlé, hluboké av˘mluvné, sametová sytá barva.

Súsmûvem pospíchala avzala mû za ruku, kterou jsem se dosud opírala Ruth opaÏi. „Paní Bradleyová, jsem moc ráda, Ïe jste mohla pfiijít. Já jsem Ursula.“

„Grace,“ opravila jsem ji dfiív, neÏ Ruth stihla trvat na „doktorce“. „¤íkejte mi Grace.“

„Tak tedy Grace,“ rozzáfiila se Ursula. „Ani nevíte, jak jsem byla nad‰ená, kdyÏ jsem dostala vበdopis.“ Mûla anglick˘ pfiízvuk, coÏ bylo pfiekvapení po americké zpáteãní adrese na jejím dopise. Otoãila se kRuth. „Díky, Ïe jste si dnes zahrála na ‰oféra.“

Cítila jsem, jak Ruth vedle mû ztuhla. „TûÏko jsem mohla posadit matku na autobus.“

Ursula se zasmála amû potû‰ilo, jak mládeÏ pohotovû interpretuje nelibost jako ironii. „Tak pojìte dál, vÏdyÈ mrzne. OdpusÈte ten blázinec. Pfií‰tí t˘den zaãínáme natáãet anevíme kam dfiív skoãit. Doufala jsem, Ïe se setkáte sna‰í scénickou v˘tvarnicí, ale musela odjet do Lond˘na pro látky. AÏ se vrátí, moÏná tady je‰tû budete... Dejte pozor, udvefií je schodek.“

SRuth mû vedly pfies vstupní prostoru do tmavé chodby plné dvefií. Nûkteré byly dokofián, takÏe jsem tu atam zahlédla nejasné postavy ublikajících obrazovek poãítaãÛ. Nic tady nepfiipomínalo filmování tak, jak jsem ho pfied lety zaÏila sEmmeline.

„Ajsme tady,“ ozvala se Ursula, kdyÏ jsme do‰ly kposledním dvefiím. „Pojìte dovnitfi adáme si káviãku.“ Otevfiela, pfiekroãila jsem práh – aocitla se vminulosti.

Stála jsem vrivertonském salonu. Dokonce itapeta byla tatáÏ. Secesní bordó dekor se Ïlut˘mi tulipány vprovedení Silver Studios pÛsobil stejnû svûÏe jako vden, kdy

tapetáfii dorazili zLond˘na. Ukrbu stál koÏen˘ chesterfield spfiehozem zindického hedvábí, pfiesnû jako ten, kter˘ lord Ashbury, dûdeãek Hannah aEmmeline, pfiivezl zciziny coby mlad˘ dÛstojník. Hodiny zaujímaly své místo na krbu vedle svícnu zbrou‰eného kfii‰Èálu Waterford. Nûkdo si dal skuteãnû velkou práci, aby v‰echno sedûlo, jen tikot pfiipomínal, Ïe je to jinak. Dokonce inyní po osmdesáti letech si vzpomínám na zvuk hodin vrivertonském salonu. Ten tich˘ naléhav˘ rytmus, kter˘ odpoãítával plynoucí ãas: trpûlivû, neochvûjnû, chladnû – jako kdyby uÏ tehdy bylo jasné, Ïe ãas není pfiítelem obyvatel tohoto domu.

Ruth mû zavedla kpohovce anaaranÏovala mû do rohu. Uvûdomovala jsem si, Ïe vzadu za mnou je ru‰no – po place pfiesunovali obfií osvûtlovací lampy na tenk˘ch hmyzích noÏkách, nûkdo, nûkam, smích.

Vybavila jsem si okamÏik, kdy jsem salon – ten skuteãn˘, ne kulisy – nav‰tívila naposledy: vten den jsem vûdûla, Ïe opou‰tím Riverton navÏdy auÏ se do nûj nechci vrátit.

Oznámila jsem to Teddymu. Nemûl radost, ale tou dobou uÏ dávno ztratil b˘valou autoritu, události ho oni pfiipravily. Vjeho bledé tváfii se odráÏel nepatrnû zmaten˘ v˘raz kapitána, kter˘ ví, Ïe loì se potápí, ale je zcela bezmocn˘. PoÏádal mû, abych zÛstala, zapfiísahal mû, abych si to rozmyslela alespoÀ zloajality kHannah, kdyÏ uÏ ne kvÛli nûmu. Ajá témûfi podlehla. Témûfi.

Ruth do mû ‰Èouchla. „Mami? Ursula ti nûco fiíká.“

„PromiÀte, nesly‰ela jsem vás.“

„Maminka je trochu nahluchlá,“ vysvûtlovala Ruth. „Vjejím vûku nic neobvyklého. Posílala jsem ji ku‰afii, ale umí b˘t tvrdohlavá.“

Tvrdohlavá, ano. Ale hluchá nejsem anelíbí se mi, kdyÏ mi lidé tvrdí opak – bez br˘lí ‰patnû vidím, rychle se unavím, v‰echny zuby mám umûlé apfieÏívám jen díky pilulkovému koktejlu, ale sly‰ím stejnû jako zamlada. Svûkem jsem se v‰ak nauãila sly‰et pouze to, co chci.

KATE MORTONOVÁ

„Jenom jsem fiíkala, paní Bradleyová, totiÏ Grace, Ïe je pro vás urãitû zvlá‰tní b˘t zpût ve stejném prostfiedí. No, alespoÀ zdánlivû stejném prostfiedí. Asi se vám vybavují vzpomínky.“

„Ano.“ Odka‰lala jsem si. „To ano.“

„To mû tû‰í.“ Ursula se usmála. „Beru to jako dÛkaz, Ïe jsme odvedli dobrou práci.“

„Ale jistû.“

„Pfiipadá vám, Ïe tady nûco nesedí? Îe jsme na nûco zapomnûli?“

Znovu jsem se rozhlédla po scénû. Peãlivost vprovedení se odráÏela ivdetailech, nad dvefimi dokonce visely erby, znichÏ prostfiední se skotsk˘m bodlákem se shoduje srytinou na mém medailonku.

Nicménû pfiesto tady nûco chybûlo. Navzdory pedantické preciznosti místnost podivnû postrádala atmosféru. PÛsobilo to zde jako vmuzeu: zajímavé, ale bez Ïivota.

To je samozfiejmû pochopitelné. Vmé pamûti jsou sice dvacátá léta stále Ïivá, av‰ak pro filmafie je tohle desetiletí „dávnovûk“. Jsou to historické kulisy, jejichÏ vûrohodnost si Ïádá co nejpeãlivûj‰í v˘zkum apuntiãkáfisk˘ dÛraz na detail stejnû jako pfii rekonstruování stfiedovûkého hradu.

Cítila jsem na sobû Ursulin pohled. Dychtivû oãekávala mÛj rozsudek.

„Je to dokonalé. V‰echno na svém místû.“

Na to fiekla nûco, ãím mû zaskoãila: „AÏ na rodinu.“

„Ano,“ musela jsem souhlasit. „AÏ na rodinu.“ Mrkla jsem ana okamÏik jsem je vidûla: Emmeline, dlouhé nohy afiasy, elegantnû spoãívá na pohovce, Hannah se zamraãenû sklání nad jednou knihou zknihovny, Teddy rázuje po besarábském koberci.

„SEmmeline byla zfiejmû zábava,“ poznamenala Ursula.

„Ano.“

„Oní se shánûly informace nejlépe – dafiilo se jí propa‰ovat své jméno do kaÏdého klepafiského ãlánku snad ve v‰ech novinách. Nemluvû odopisech adenících poloviny dobfie situovan˘ch svobodn˘ch mladíkÛ té doby!“

DÒM U JEZERA

Pfiik˘vla jsem. „Byla vÏdycky velmi oblíbená.“

Podívala se na mû zpod ofiny. „Sestavit charakter Hannah nebylo zdaleka tak snadné.“

Odka‰lala jsem si. „Ne?“

„Je záhadnûj‰í. Ne Ïe by se oní vnovinách nepsalo: psalo. Ataky mûla svÛj ‰ik obdivovatelÛ. Ale jako by ji lidé ve skuteãnosti neznali. Respektovali ji, váÏili si jí, ale vlastnû oní nic nevûdûli.“

Pomyslela jsem na Hannah. Krásnou, chytrou, dychtivou Hannah. „Byla to sloÏitá osobnost.“

„Ano,“ pfiitakala Ursula. „Taky mi tak pfiipadá.“

Ruth nás chvíli poslouchala ateì poznamenala: „Jedna znich se provdala za Ameriãana, Ïe?“

Pfiekvapenû jsem se na ni podívala. VÏdycky dávala okatû najevo, Ïe Hartfordovi ji vÛbec nezajímají. Setkala se sm˘m pohledem. „Nûco jsem si pfieãetla.“

Celá Ruth – na tuhle náv‰tûvu se svûdomitû pfiipravila, aÈ uÏ jí téma pfiipadalo jakkoli nelákavé.

Ruth obrátila pozornost zpût kUrsule avolila opatrnû slova, aby se nedopustila chyby: „Myslím, Ïe se provdala po válce. Která znich to byla?“

„Hannah.“ Aje to. Udûlala jsem to. Vyslovila jsem její jméno nahlas.

„Aco druhá sestra?“ pokraãovala Ruth. „Emmeline. Ta se neprovdala?“

„Ne,“ odpovûdûla jsem. „Byla jen zasnoubená.“

„Mnohokrát,“ usmála se Ursula. „Zfiejmû se nedokázala rozhodnout pro jednoho muÏe.“

Ale ano. Nakonec ano.

„Nejspí‰ se nikdy nedozvíme, co se tu noc pfiihodilo.“ To byla Ursula.

„Ne.“ Unavená chodidla zaãínala vkoÏen˘ch botách protestovat. Veãer mi nohy nateãou, Sylvia mû pokárá apotom bude trvat na tom, Ïe potfiebuji vodní lázeÀ. „Nejspí‰ ne.“

Ruth se vÏidli napfiímila. „Ale vy pfiece musíte vûdût,

KATE MORTONOVÁ

co se pfiihodilo, sleãno Ryanová. VÏdyÈ otom koneckoncÛ toãíte film.“

„Jistû,“ pfiik˘vla Ursula. „Podstatu znám. Moje prababiãka byla onu noc vRivertonu – pfiivdala se do rodiny – audálost se stala souãástí rodinné legendy. Prababiãka ji vyprávûla babiãce, babiãka mámû ata zase mnû. Sly‰ela jsem ji mockrát aohromnû na mû zapÛsobila. Od nepamûti jsem touÏila pfiíbûh zfilmovat.“ Usmála se apokrãila rameny. „Ale vdûjinách jsou vÏdycky bílá místa. ShromáÏdila jsem stohy materiálÛ – policejní zprávy anoviny se hemÏí fakty, ale v‰echno je zdruhé ruky. Asnejvût‰í pravdûpodobností ihojnû zapracovala cenzura. Nane‰tûstí oba svûdkové sebevraÏdy jsou léta po smrti.“

„Musím fiíct, Ïe mi to pfiipadá pomûrnû morbidní námût pro film,“ poznamenala Ruth.

„Ale ne. Je to fascinující,“ odporovala jí Ursula. „Vycházející hvûzda anglické poezie se zabije utemného jezera vpfiedveãer ohromné spoleãenské party. Jedin˘mi svûdky jsou dvû krásné sestry, které spolu uÏ nikdy nepromluví. Jedna je jeho snoubenka, druhá pr˘ jeho milenka. Je to hroznû romantické.“

Moje napûtí trochu povolilo. TakÏe jejich tajemství je stále vbezpeãí. Ursula pravdu nezná. Podivila jsem se, jak mû vÛbec mohl napadnout opak. Ataké jaká nepatfiiãná loajalita mû nutí si kvÛli tomu stále dûlat starosti. Proã mnû ipo v‰ech tûch letech pofiád záleÏí na tom, co si lidé pomyslí?

Ale odpovûì jsem znala. Mám to vrozené. Tak mi to fiekl pan Hamilton vden, kdy jsem odcházela – stála jsem na schodi‰ti pfied vchodem pro sluÏebnictvo, unohou mi leÏela koÏená bra‰na snûkolika m˘mi vûcmi apaní Townsendová plakala vkuchyni. Tehdy prohlásil, Ïe to mám vkrvi podobnû jako moje matka apfiedtím její rodiãe aÏe je po‰etilost odejít azahodit dobré místo uslu‰né rodiny. StûÏoval si na v‰eobecnou ztrátu loajality ahrdosti vcelém anglickém národû aslavnostnû se zapfiísahal, Ïe vRi-

vertonu nikdy nic podobného nepfiipustí. Nebojovali jsme ve válce anezvítûzili jenom proto, abychom ztratili dobré mravy.

Litovala jsem ho: byl tak zkostnatûl˘, snaprostou jistotou pfiedpokládal, Ïe odchodem ze sluÏby nastupuji cestu finanãní amorální zkázy. Teprve mnohem pozdûji jsem pochopila, jak˘ mûl zfiejmû hrozn˘ strach ajak nemilosrdnû na nûj doléhaly pfiekotné spoleãenské zmûny, které krouÏily kolem apomalu mu d˘chaly na krk. Jak zoufale lpûl na star˘ch zvycích ajistotách.

Ale mûl pravdu. Sice ne úplnû: zkáza nepfii‰la – ani moje finance, ani morálka odchodem zRivertonu pfiíli‰ neutrpûly –, av‰ak kousek ze mû vtom domû zÛstal napofiád. Nebo spí‰ kousek toho domu ve mnû. Dlouhá léta staãilo pouze ucítit vÛni le‰tûnky Stubbins & Co., zaslechnout skfiípûní pneumatik na ‰tûrkové cestû nebo cinknutí jistého typu zvonku aznovu mi bylo ãtrnáct, unavená po dlouhé celodenní práci jsem upíjela kakao ukrbu vhale pro sluÏebnictvo, zatímco pan Hamilton deklamoval vybrané pasáÏe z TimesÛ (ty, které byly podle jeho názoru vhodné pro na‰e jemné u‰i), Nancy se mraãila nûjaké nezdvofiilé Alfrédovû poznámce apaní Townsendová ti‰e pochrupovala vhoupacím kfiesle spletením sloÏen˘m vkyprém klínû...

„UÏ se to nese,“ zaradovala se Ursula. „Díky, Tony.“

Vedle mû se objevil mladík sprovizorním podnosem, na nûmÏ stály hrníãky v‰ech barev astará sklenice od marmelády, která momentálnû slouÏila jako cukfienka. OdloÏil náklad na stolek aUrsula zaãala servírovat. Ruth mi podávala hrníãek.

„Mami, co je?“ Vytáhla kapesník anatáhla se kmé tváfii.

„Není ti dobfie?“

Cítila jsem, Ïe mám mokr˘ obliãej.

Mohla za to vÛnû ãaje. Askuteãnost, Ïe sedím tady, vtéhle místnosti ana téhle pohovce. TíÏe dávn˘ch vzpomínek. Dlouho potlaãovan˘ch tajemství. Stfiet minulosti spfiítomností.

„Grace? Nechcete nûco podat?“ To byla Ursula. „Nemám ztlumit topení?“

„Zavezu ji domÛ,“ rozhodla Ruth. „Vûdûla jsem, Ïe to není dobr˘ nápad. Je toho na ni pfiíli‰.“

Ano, chtûla jsem domÛ. B˘t doma. Cítila jsem, Ïe mû nûkdo zvedl avsunul mi do ruky hÛlku. Kolem mû se oz˘valy hlasy.

„PromiÀte,“ fiekla jsem v‰em anikomu. „Jenom jsem unavená.“ Tak hroznû unavená. UÏ tak stra‰nû dlouho.

Nohy mû bolely aprotestovaly proti tûsn˘m stfievícÛm. Nûkdo – asi Ursula – mû zachytil, abych neupadla. Mokré tváfie mi ovanul studen˘ vítr.

Potom jsem se znovu ocitla vRutinû autû, domy, stromy adopravní znaãky se míhaly kolem.

„Neboj se, mami, uÏ to mበza sebou,“ slibovala Ruth. „Je to moje vina. Nikdy jsem stím nápadem nemûla souhlasit.“

PoloÏila jsem jí ruku na paÏi acítila jsem, jak strnula.

„Mûla jsem vûfiit sv˘m instinktÛm,“ fiekla jsem. „Byla jsem hloupá.“ Zavfiela jsem oãi. Zaposlouchala jsem se do hukotu motoru, rytmu stûraãÛ a‰umûní dopravy.

„Správnû, trochu si odpoãiÀ,“ konej‰ila mû Ruth. „Jedeme domÛ. UÏ nikdy se tam nemusí‰ vrátit.“

Usmála jsem acítila jsem, jak se propadám.

Je pfiíli‰ pozdû, jsem doma. Jsem zpût.