A FOREVER HOME FOR BELLA
Text © Julie Sykes & Linda Chapman, 2021
Illustrations © Sophy Williams, 2021
This translation of A Forever Home for Bella is published
by arrangement with Nosy Crow ® Limited
Translation © Květa Palowská, 2023
All rights reserved.
ISBN 978-80-242-9077-5
Nathalii Fellowsové, Calliine oblíbené veterinárce, a skutecné Belle i jejímu malému bráškovi Muzzymu, dvema úžasným labradorum, kterí porád vrtí ocásky!
Kapitola 1
Grace Taylorová a její dvojče Jack vzali
Drobka na každoroční veterinární pro-
hlídku. Drobek byl navzdory svému jménu
obrovský pes. Měl špičaté uši, hustou bílou
srst a skoro pořád vrtěl ocasem.
Grace ho objala. „Ty jsi ale hodný pejsánek,“ pochválila ho a rozesmála se, protože jí olízl obličej.
Veterinářka Natálie podala Jackovi Drobkův očkovací průkaz a psovi pamlsek ve tvaru kosti. „Drobek je v báječné kondici. Je vidět, že se o něj skvěle staráte.
Od vás dvou bych ostatně nic jiného ani neočekávala. Jak se daří útulku Báječný domov?“
Toto zařízení pro dočasnou péči o opuštěné psy a kočky patřilo Jackovi a Grace.
Přijímali do něj zvířata, o která se jejich majitelé už nemohli starat, a hledali jim nové milující páníčky.
„Našli jsme nový domov už dvěma koťatům,“ hrdě jí oznámil Jack. „Chundelce a Luně.“
„A taky štěněti Tlapce,“ dodala Grace. „Byla moc roztomilá!“
„Teď ale žádná zvířata v péči nemáme,“ pokračoval Jack. „Škoda.“
„Však ono se brzy nějaké najde, uvidíš,“ usmála se Natálie. „Tak už to bývá.“
Dvojčata odvedla Drobka zpátky do čekárny. Maminka ho objala. Když šla zaplatit účet za vyšetření, přiřítila se do místnosti paní se žlutým labradorem. Štěně horlivě vrtělo ocáskem. Sotva uvidělo Drobka, zaňafalo a táhlo za vodítko, aby ho
pozdravilo. Oba psi se lehce dotkli čumáky a větřili.
Tmavá očka štěněti jen hrála rošťáctvím. Bylo opravdu rozkošné, Grace by ho nejraději objala a mazlila se s ním.
„Nebude vám vadit, když si pohladím vašeho psa?“ zeptala se majitelky.
Paní přikývla. „Kdepak. Jmenuje se Bella. A já jsem Fiona.“
Grace si sedla na bobek. „Ahoj, Bello.“
Štěně jí nemotorně vyskočilo na klín. Uchichtla se a políbila ho na hlavičku. „Je úžasná.“
„Jdete s ní na očkování?“ zeptal se Jack a přidřepl si k sestře.
„Ne, poslední očkování dostala před dvěma týdny.“ Fiona ztěžka polkla. „Ve firmě, kde pracuji, mi právě oznámili, že mě vyšlou do zahraničí a Bellu s sebou vzít nemůžu.“ Fiona pohlédla na maličkou a oči se jí zalily slzami. „Moc mě to mrzí, ale potřebuji jí co nejrychleji najít nový domov.
Přišla jsem, protože jsem si vzpomněla, že tady na nástěnce visel plakát s nabídkou dočasné péče pro domácí mazlíčky.“
„Možná bychom vám pomohli,“ vyhrkla Grace. „Vedeme útulek Báječný domov, kde poskytujeme opuštěným zvířatům dočasnou péči a hledáme jim nové majitele.
Ten plakát jsme sem dali my.“
„Vážně si myslíte, že byste Belle mohli najít nový domov?“ zeptala se Fiona.
„Spolehněte se,“ ujistil ji Jack. „Máme zkušenosti. A naše maminka vlastní penzion pro denní péči o psy, takže nám s Bellou taky může pomoct.“
Paní Taylorová s úsměvem přikývla.
„Jack a Grace určitě všechno zvládnou.
Jsou svědomití, každému zvířeti najdou takový domov, aby bylo spokojené a majitel taky.“
Obě si chvíli povídaly a domlouvaly podrobnosti.
„Vůbec se mi nechce se s Bellou loučit,“ řekla Fiona smutně. „Ale kdybych si ji nechala až do odjezdu, bylo by to pro obě ještě horší a balit věci, když kolem pobíhá neposedné štěně a všechno kouše, není právě snadné!“ Políbila Bellu na hlavičku.
Bella horlivě vrtěla ocáskem, až se jí třáslo i bříško.
Grace se na Fionu soucitně podívala.
„Nedělejte si starosti. Slibujeme, že se o ni skvěle postaráme.“
Jack přikývl. „Rozhodně. Najdeme jí ten úplně nejlepší nový domov!“
Kapitola 2
Grace odnesla Bellu ven do auta. Maminčin penzion pro psy se jmenoval Vůdce
smečky a její dodávka byla pomalovaná
tak, aby vypadala jako opravdový pes. Zatímco maminka nakládala dozadu Drob-
ka, dvojčata našla Belle bezpečnostní pás
a zapnula ji na sedadlo mezi sebe. Bella začala pás kousat. Grace se uchichtla.
„Přestaň, Bello!“
„Nehihněj se. Mluv na ni tak, aby pochopila, že to myslíš vážně,“ nabádal ji Jack.
Grace zakoulela očima, ale věděla, že bráška má pravdu. Když říká Belle, aby něco nedělala, a směje se u toho, štěně je pak zmatené. „Tak dost,“ zavelela ostřejším tónem.
Bella přestala pás žužlat. „Hodná holka,“ pochválila ji Grace. Štěně se na ni chvíli dívalo, pak chňaplo po konečcích jejích dlouhých vlasů a pustilo se do nich. „Ne!“ Grace otevřela Belle tlamičku a uvolnila vlasy.
„Žádné okusování.“
Jakmile přijeli k jejich starému, rozlehlému domu, vzali Bellu přes dvůr
na zahradu. Vzadu stál dřevěný domek, který používali jako kancelář. Grace ráda malovala, a tak vytvořila nade dveře vývěsní štít s nápisem „Báječný domov“. Uvnitř bylo útulno, pohodlné křeslo, stůl se židlí a na podlaze pruhovaný kobereček. Grace připevnila na stěnu několik svých kreseb
a visela tady i velká nástěnka s fotografiemi zvířat, kterým už pomohli. Na podlaze stály bedny s psími a kočičími hračkami a několik velkých nádob plných pamlsků.
„Vítej v Báječném domově, Bello,“ řekla
Grace a položila štěně na podlahu. Jack seděl za stolem a zapisoval do zvláštního
modrého notesu údaje o nové svěřenkyni. Bella mezitím ťapala po místnosti, bez přestání vrtěla ocáskem a zkoumala nové prostředí.