0044106 by Knižní klub

ARMÁDA

OD STAROVĚKU PO KOSMICKÉ VÁLKY

PAVEL JUŘÍK

OBSAH úvodní slovo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

HISTORIE

Počátky vojenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Vojenská strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Vojenská strategie do 1. světové války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Strategie ve 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Založení NATO a jeho strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Sovětský svaz a Varšavská smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Rozšíření NATO po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Období po pádu železné opony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Rozpad bipolárního světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Pokus Ruska o změnu světového řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Obrana demokracie proti diktaturám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Hybridní a asymetrická válka a ideologická subverze . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Moderní armáda a její výzbroj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Velitelský systém moderní armády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Organizace a profesionalizace moderní armády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Vojenské hodnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Války k nezaplacení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Pozemní vojsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Pěchota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Moderní pěchota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Uniformy v moderní armádě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Maskování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Pěchotní zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Komunikační a průzkumné prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 [ 4 ]

VOJENSTVÍ

Zvláštní bojové jednotky na moderním válčišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Zdravotní služba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Bojová vozidla pěchoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Pásová obrněná vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Kolová obrněná vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Lehká obrněná vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Autonomní bojová vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 Tankové vojsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 Zrod obrů i trpaslíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 Strategie soustředěného útoku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107 Hlavní útočná zbraň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 Budoucnost tanků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .118 Dělostřelectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .123 Raketový granát – RPG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130 Přenosné protitankové raketové systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .131 Protivzdušná obrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132 Hypersonické rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .144 Laserové zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .145 Obrana proti taktickým a balistickým střelám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .146 Pozemní radary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .149 Radary AESA a PESA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .151 Letectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152 Stíhací a víceúčelové letouny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .154 1. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .154 2. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 3. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 Letouny 4. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 Letouny 4,5 generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .156 Letadla 4,5 generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .157 Letadla 5. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171 Letouny 6. generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .179 Změna charakteru vzdušného boje a pozemní podpory . . . . . . . . . . . . .180 Strategické bombardéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 1. Spojené státy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 [ 5 ]

2. Ruská federace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 3. Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 Cvičná a lehká bojová letadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .187 Lehké víceúčelové letouny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .191 Letouny AWACS a velení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .192 Letadla „posledního soudu“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 Dopravní letouny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .197 Tankovací letadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .206 Vrtulníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .208 Vznik bojových vrtulníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .208 Moderní vrtulníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .214 Drony – bezpilotní prostředky – vyčkávací munice . . . . . . . . . . . . . .216 Obrana proti dronům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .221 Raketové zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223 Rakety a křídlaté střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223 Letecké a pozemní protiletadlové rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223 Letecké protizemní rakety a naváděné bomby . . . . . . . . . . . . . . . .226 Protilodní střely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .228 Rakety „země-země“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .231 Protiponorkové rakety a střely vypouštěné z ponorek . . . . . . . . . .232 Jaderná triáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .232 Kosmické vojsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .236 Ženijní vojsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .242 Ottawská úmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .243 Válečné námořnictvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .244 [ 6 ]

MEZINÁRODNÍ

VÁLKA Historie mezinárodního válečného práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .255 Mezinárodní červený kříž a Ženevské konvence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .257 Haagské úmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .259 Společnost národů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .263 Organizace spojených národů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .264 Ženevské úmluvy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .265 Diplomaté a konzulární pracovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .266 Civilní obrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .267 Ochrana kulturních památek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .267 Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .269 Mezinárodní trestní soud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .269 poznámky v textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 vysvětlivky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 zdroje obrazového materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 použitá literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 [ 7 ]

II.

PRÁVO A

ÚVODNÍ SLOVO

Ozbrojený boj je spojen s historií lidstva už od pravěku (např. boj o loviště).

Armády jsou od starověku jedním z nástrojů politické moci. Cílem války je porazit protivníka, ovládnout ho a vnutit mu svá pravidla. Stále se vyvíjí nová výzbroj, strategie a formy války, za posledních sto let přibylo letectvo, ponorkové a kosmické vojsko, jaderné zbraně nebo kybernetická válka. Proti každé nové zbrani však lidstvo dokázalo nalézt protizbraň, proti meči štít, proti kulometům a dělům tanky a bojová vozidla, proti proudovým stíhačkám řízené rakety.

Vojenství je věda, ale ne každý může být dobrým stratégem nebo vojevůdcem. Od 18. století se v armádách prosazuje odbornost a hodnostní postup podle zásluh. Napoleonské války přinesly vznik velkých národních armád s vojáky-občany a s všeobecnou brannou povinností. Složitost vojenské techniky si však koncem 20. století vynutila přechod na profesionální armádu a základní vojenská služba byla ve většině zemí zrušena.

Historie nás učí, že pacifismus je ušlechtilá myšlenka, ale téměř vždy je rafinovaně zneužita nepřáteli k oslabení protivníka. Představa některých, že ve 21. století nemůže vzniknout velký konvenční válečný konfl ikt a že boje budou probíhat „jen“ formou protiteroristických operací v Asii, Africe nebo v kybernetickém prostoru, byla mylná. Hybridní

válka na Ukrajině od roku 2014 přerostla 24. února 2022 v nesmírně brutální konvenční válku v Evropě. Ta zasáhla celý svět.

Silná pozemní armáda, letectvo i námořnictvo jsou nutné i dnes, proto do nich tolik investují Spojené státy a druhá velmoc světa Čína. Evropa zaspala a nyní EU a NATO dohání, co bylo zanedbáno, a to i vlivem propagandy a subverze nepřátel demokracie. Dlouhodobě vývoj směřuje k přesným dálkově řízeným nebo autonomním zbraním s „AI“, ale bez vojáků se armády neobejdou ani v budoucnu.

Protože lidstvo dosud nedokázalo války vymýtit, snaží se alespoň zmírnit utrpení vojáků a civilistů a dát válkám přijatelný řád. Proto vzniklo mezinárodní válečné a humanitární právo, jehož počátky překvapivě sahají až do staré Indie a Číny. Člověk by řekl, že ve 21. století budou Ženevské a Haagské konvence dodržovány, ale krutost a válečné zločiny páchané masově a nepokrytě ruskou armádou na Ukrajině nebo zvěrstva za válek v bývalé Jugoslávii nás vyvádějí z omylu.

Válka na Ukrajině naštěstí zvýšila zájem politiků a veřejnosti o vojenství. Proto vznikla tato kniha, která přináší základní přehled o vzniku, vývoji a budoucnosti vojenské techniky a strategie, i o pravidlech vedení války a stíhání válečných zločinů.

[ 8 ] armáda od starověku po kosmické války

Armády jsou zatím nutné jako prevence válek nebo nástroj prosazení mezinárodního práva tam, kde je porušeno. Proto zde připomenu slova římského právníka a fi lozofa Catia Siliuse Italicuse (26–101 n. l.): „Pouhý mír má větší cenu než bezpočetná vítězství.“ Za svobodu a demokracii je třeba bojovat, nezíská se ani neudrží bez úsilí občanů. Stále platí

slova britského politika Edmunda Burke (1729–1797) „Aby vyhrálo zlo stačí jediné, aby slušní lidé nedělali nic“, i slova amerického prezidenta Ronalda Reagana (1911–2004), která řekl v roce 1964 na adresu těch, kteří v době studené války chtěli „appeasement“ se Sovětským svazem: „Je jen jeden zaručený způsob, jak můžete dosáhnout míru – vzdát se…“

[ 9 ] úvodní slovo

I. HISTORIE VOJENSTVÍ

„Ani celá armáda těch, kteří mluví, nezmůže jednoho, který jedná.“ Francois de La Rochefoucauld kníže de Marcillac (1613–1680), francouzský spisovatel a moralista .

Ozbrojené boje jsou spojeny s historií lidstva od pravěku. Nejprve lidské rody a kmeny usilovaly o obživu, o zajištění teritorií k lovu, později k zemědělství, řemeslům a obchodu. Vždy existovali konkurenti, kteří měli zájem o území a majetek nebo o otroky. Jeden rod nebo kmen si podroboval druhý, a tak se začala psát historie nejstarších států: Mezopotámie, Egypta, řecké a římské říše a dalších. Podobně si své území vydobyly i kmeny Keltů, Germánů, Galů nebo Čechů.

Války mohou být motivovány politicky, nábožensky, hospodářsky (majetkově), rasově apod. Člověk se vydělil z přírody jako prakticky jediný tvor, který zabíjí příslušníky svého vlastního druhu, aniž by to bylo nutné k jeho obživě. V průběhu času se organizované skupiny bojovníků začaly měnit v trvalé ozbrojené skupiny, které tvořily družinu stařešiny rodu, knížete nebo panovníka. Ty hlídaly opevněná hradiště, později hrady (pevnosti) a města.

Přední členové družiny se stali správci hradišť a hradů panovníka, které v průběhu 12.–13. století získávali do

dědičného držení. Tak v Evropě vznikaly první šlechtické rody, které za získaná privilegia měly povinnost přijít panovníkovi na pomoc se zbraní v ruce a se stanoveným počtem pěších a jízdních bojovníků. Roli aristokracie a jejích bojovníků v armádách postupně nahradily nájemné armády žoldnéřů, a ty pak v 18. století povinné odvody části mužů do armád.

Další etapou byla od napoleonských válek masová branná povinnost mužů a postupný ústup aristokracie z velení, kde se začal prosazovat princip schopností, nikoli jen urozenosti. Složitost výzbroje přinesla ve 20. století přechod k profesionálním armádám. Nyní se začínají prosazovat dálkově ovládané nebo autonomní zbraně ve všech doménách válčiště.

Moderní armády demokratických států šetří životy vojáků a ctí ženevské a haagské konvence, které chrání vojáky i civilisty před bezuzdným vražděním a ničením. Příkladem je i použití přesně naváděné munice, která podstatně snižuje riziko tzv. vedlejších ztrát, zatímco

[ 11 ]

armáda od starověku po kosmické války

např. ruská armáda za války na Ukrajině v roce 2022 bezohledně a záměrně bombardovala civilní cíle a infrastrukturu,

POČÁTKY VOJENSTVÍ

i když to pravidla války, podle výše uvedených konvencí, zakazují.

„Žádná moc bez armády, žádná armáda bez peněz, žádné peníze bez daní, žádné daně bez prosperity a žádná prosperita bez spravedlnosti.“ Chammurapi, šestý král babylonský, 1810–1750 př. n. l.

Egyptská, babylonská, čínská, řecká a římská armáda položily základy vojenství ve starověku . Starý čínský fi lozof a vojenský stratég Sun-c’ je autorem zajímavých prací o vojenství. Z řady jeho výroků připomeňme alespoň dva: „Pokud znáte nepřítele a znáte sebe, nemusíte se bát výsledku stovky bitev. Pokud znáte sebe, ale ne nepřítele, za každé získané vítězství utrpíte také porážku. Pokud neznáš ani nepřítele, ani sebe, podlehneš v každé bitvě,“ a „V míru se připravte na válku. Ve válce se připravte na mír.“

Na vyspělou římskou armádu, po rozpadu západořímské říše roku 476 n. l., s určitým zpožděním navázala vojska prvních evropských států. Asi v říjnu 734 francký vévoda a princ Karel Martel (688?–741), nemanželský syn Pipina II., porazil v bitvě u Tours mnohem silnější muslimské vojsko umajovského emíra

Abd-ar-Rahmána. Tím byla zajištěna

francká nadvláda v západní Evropě na další století a muslimští vládcové byli zatlačeni na Iberský poloostrov.

Příčinou tohoto strategicky významného vítězství bylo disciplinované francké

a akvitánské vojsko, které se nově skládalo ze zkušené těžké pěchoty, vyzbrojené krátkým těžkým mečem (sax), kopím, vrhací sekerou (tzv. francisca) a těžkým štítem (po vzoru římských legií). Naproti tou umajské vojsko použilo osvědčenou lehkou, pohyblivou, ale málo chráněnou jízdu. Ve 12. století byl poprvé použit střelný prach v bitvě o město Fujian v Číně a z roku 1248 máme první zprávu o použití palných zbraní v Evropě při obléhání Sevilly v Andalusii. První použití palných zbraní na našem území je doloženo roku 1383 , kdy královské vojsko ručnicí dobývalo opevněný kostel v Kyjích u Prahy, za sporu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem pražským Janem z Jenštejna.

Těžká jízda se prosadila ve větší části Evropy a dobře víme, jak se českých pánů v brnění na koních báli protivníci krále Přemysla Otakara II. nebo Jana Lucemburského. Ale i brnění bylo překonáno, a to s rozšířením palných zbraní v Evropě. Za husitských válek (1419–1436) se dělostřelectvo stalo obávanou zbraní, která získávala stále více na významu.

[ 12 ]

Brnění už neposkytovalo potřebnou obranu proti palným zbraním a postupně se stalo jen dekorací turnajů.

Kromě dělostřelectva se v 16.–18. století začal prosazovat promyšlený manévr vojsk, který využíval terén. Rostl počet vojáků i děl, již byli v průběhu bojových operací nasazeni, jak ukázala např. třicetiletá válka. Vojenská tažení byla dlouhá a vojska se při nich pohybovala na značné vzdálenosti. Na konci 17. století francouzský maršál a architekt Sébastien le Prestre markýz de Vauban (1633–1707) prosadil stavbu promyšlených pevností, jako účinnou formu obrany. Obléhání pevností se pak stalo jednou z hlavních forem boje. Geniálním vojevůdcem na západní i východní frontě s osmanskou říší byl rakouský maršál princ Evžen Savojský (1663–1736).

Změnu taktiky poté přinesl technický pokrok a geniální vojevůdce, kterým byl pruský král Fridrich II. Veliký (1712 až 1786). Ten zvýšil mobilitu dělostřelectva a dokázal mistrně plánovat manévry své disciplinované pěchoty a jízdy. Protože byl současně i prohnaný politik a diplomat, bez vyhlášení války v prosinci 1740 napadl rakouské Slezsko a po sérii proher armád Marie Terezie (připravených na válku „minulou“) získal tuto bohatou provincii natrvalo a ze svého království vybudoval velmoc.

Marie Terezie se pokusila Slezsko dobýt zpět, proto provedla rozsáhlou reformu armády pod vedením maršála

knížete Leopolda von Daun (1705–1766), prvního velitele Tereziánské vojenské

akademie ve Vídeňském Novém Městě (zal. roku 1741 – nejstarší vojenská univerzita na světě). Podstatná byla i zásadní reforma dělostřelectva, kterou v letech 1740–1756 skvěle provedl maršál kníže Josef Václav z Lichtenštejna (1696–1772) na polygonu u Týna nad Vltavou. Novou dynamickou strategii a taktiku přinesl geniální vojevůdce Napoleon Bonaparte (1769–1821).

Na přelomu 18. a 19. století rychle rostl i počet vojáků, kteří již nemohli být z finančních důvodů najímáni za žold, a proto byla zavedena branná povinnost s povinnou službou v armádě (Francie, Prusko, Rakousko). Vznikly nové druhy vojsk: jízdní dělostřelectvo, ženisté, spojovací vojsko ad. Díky růstu palebné síly na bojišti už nebyl možný kontaktní boj „muž proti muži“ a vojáci se začali chránit v zákopech a improvizovaných pevnostech. Po vynálezu automobilů byl už jen krůček k zavedení tanků a samohybných děl (1917).

Po vleklých opotřebovacích zákopových válkách na západní i východní frontě za 1. světové války se do vojenských strategií opět vrátily pevnosti . Měly chránit hranice státu před napadením (Maginotova linie ve Francii, Eben Emael v Belgii, pevnostní opevnění v Československu apod.), ale opět se projevil technický pokrok a vojenská věda –v Německu byla vytvořena nová vojenská strategie založená na konceptu tzv. bleskové války. Ten využíval vysoce mobilní palebnou sílu v podobě tanků a bombardérů a sílu motorizované pěchoty rychle

[ 13 ] historie vojenství

pronikající v průlomech na území protivníka.

Francouzské pevnosti byly obejity, belgické obsazeny výsadkáři a Francií a Belgií se valily německé tanky drtící zoufalé obránce, kteří vlastní tanky nedokázali správně použít. Podobně byly dobyty i další evropské země (Polsko, Nizozemí a Norsko, Dánsko se vzdalo bez boje). Československo bylo postupně obsazeno na dvě etapy (odstoupení Sudet v říjnu 1938 a okupace 15. března 1939) poté, co bylo diplomaticky i vojensky opuštěno Anglií a Francií (Mnichovská dohoda), zatímco Sovětský svaz pouze licoměrně předstíral, že mu je připraven jít na pomoc, a přitom čekal až nová evropská válka vypukne, aby se chopil příležitosti a rozšířil své území.

Systém evropské bezpečnosti založený na mezinárodních zárukách a Společnosti národů se tehdy rozpadl jak domeček z karet. Potvrdilo se, že mír je lépe založit na zbraních než na perech diplomatů. Pokud mezinárodní smlouvy není možné opřít o sílu zbraní a vynutit jejich plnění, nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány.

Příkladů porušených smluv v historii je bezpočet, např. Pragmatická sankce císaře Karla VI. o nástupnictví žen na habsburský trůn (1713), Versailleská smlouva (28. 6. 1919), jejíž plnění přestalo

být po nástupu Adolfa Hitlera k moci

vynucováno, Mnichovská dohoda (29. 9. 1938), kterou měla být okleštěnému

Česko-Slovensku garantována suverenita, nebo Budapešťské memorandum

(5. 12. 1994), kterým se Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán vzdaly postsovětských jaderných zbraní za záruku své územní integrity a nezávislosti poskytnutou USA, Velkou Británií a Ruskou federací.

Druhá světová válka přinesla zásadní vzrůst významu tankových vojsk, dělostřelectva a letectva (zejména bombardovacího), vojenského průzkumu a šifrované komunikace (Enigma, Purpurový kód ad.). Vojenský arzenál se rozrostl o radary, sonary, magneticky naváděná torpéda , a především o rakety (V1, V2), raketomety (např. sovětské „Kaťuše“ a německý „Nebelwerfer“) a jaderné bomby. Za druhé světové války se jednotlivé druhy zbraní podporovaly, probíhal vševojskový boj.

Poválečná vojenská taktika počítala s použitím už plně motorizovaných jednotek pěchoty, tanků, samohybných děl a letectva . Obrněné jednotky byly schopny samostatného hlubokého průniku na území nepřítele. Vojáci byli vycvičeni a vybaveni pro případ napadení jadernými nebo chemickými zbraněmi nebo průchod přes území jimi zasaženými.

Zařazení jaderných zbraní do výzbroje všech velmocí změnilo přístup vojenské vědy k taktice boje. Aby bylo sníženo riziko vyřazení větších jednotek při použití jaderné zbraně, byly bojové sestavy vojsk rozděleny na menší skupiny. Nejlepší ochranu vojáků a největší možnosti pro vedení boje poskytovala bojová vozidla pěchoty. Změněný charakter boje

[ 14 ]

armáda od starověku po kosmické války