Mil˘ ãtenáfii, celá ta léta, co se s Tonym pfiátelíme, spolu sdílíme aÏ dûtinské nad‰ení svûtem pohádek. Ale dosud jsme si neuvûdomovali dÛleÏitost tohoto pouta, nebo moÏná spí‰ to, jak by se dalo vyzkou‰et na vlastní kÛÏi.
Jednoho dne jsme s Tonym – a s nûkolika dal‰ími autory – podepisovali ve velkém knihkupectví svoje kníÏky. KdyÏ bylo po autogramiádû, je‰tû jsme se trochu zdrÏeli, pomáhali jsme personálu uklízet a povídali si. Vtom k nám pfii‰el prodavaã a sdûlil nám, Ïe tu pro nás nûkdo zanechal dopis. KdyÏ jsem chtûla vûdût, pro koho vlastnû, jeho odpovûì nás pfiekvapila.
„Pro oba,“ oznámil.
Faksimile tohoto dopisu vidíte na protûj‰í stránce. Tony strávil spoustu ãasu tím, Ïe zíral na fotokopii, která k nûmu byla pfiiloÏená. Pak se nahlas podivil, kde Ïe je zbytek, a tak jsme rychle sepsali odpovûì, vloÏili ji do obálky a poprosili prodavaãe, aby ji doruãil sourozencÛm Graceov˘m.
Zanedlouho se u m˘ch dvefií objevil balíãek, pfievázan˘ ãervenou stuÏkou. A nûkolik dní nato u nás doma zazvonily tfii dûti a vyprávûly mi tenhle pfiíbûh.
Je tûÏké vylíãit, co se od té doby dûje. Tony a já jsme se vrhli do svûta, v jehoÏ existenci jsme nikdy tak úplnû nevûfiili. Ale teì uÏ víme, Ïe skfiítkové nejsou jen v pohádkách pro dûti. Kolem nás je nepoznan˘ svût a my doufáme, mil˘ ãtenáfii, Ïe ho teì spatfií‰ spolu s námi.
Holly BlackováVáÏená paní Blacková a váÏen˘ pane DiTerlizzi, vím, Ïe moc lidí na skfiítky nevûfií, ale já ano a doufám, Ïe Vy taky. KdyÏ jsem si pfieãetla Va‰e kníÏky, vyprávûla jsem o Vás sv˘m bratrÛm a rozhodli jsme se Vám napsat. Známe totiÏ skuteãné skfiítky. Vlastnû toho o nich docela dost víme.
Stránka, kterou k na‰emu dopisu pfiikládáme*, je kopie listu z jedné staré knihy, kterou jsme objevili u nás doma na pÛdû. Není to moc dobrá kopie, protoÏe jsme mûli problémy s ofocením. Ta kníÏka vysvûtluje lidem, jak se dají skfiítkové poznat a jak se proti nim mÛÏeme bránit.
Mohli byste prosím pfiedat tuhle kníÏku Va‰im vydavatelÛm? Jestli ano, vloÏte prosím odpovûì do téhle obálky a vraÈte ji do obchodu. My uÏ nûjak vymyslíme, jak Vám ji doruãíme. Poslat ji normální po‰tou by bylo moc riskantní.
Prostû chceme, aby se o tom lidi dozvûdûli. To, co se nám stalo, se totiÏ mÛÏe pfiihodit kaÏdému.
S pozdravem
Mallory, Jared a Simon Graceovi
* k dispozici v archivu
Místo
vypadalo pfiesnû tak bídnû, jak se teì sám cítil...
Kapitola první, v níÏ se ztratí nûco víc neÏ jen koãka
Poslední autobus vyloÏil Jareda Grace na konci jejich ulice. Odtud musel vy‰lapat na vrcholek kopce, kter˘ se ‰plhal k polorozpadlému domu, kde budou bydlet aÏ do chvíle, neÏ jejich maminka seÏene nûco lep‰ího, anebo neÏ tu barabiznu bude jejich potrhlá tetiãka chtít zase zpátky. Listí
uÏ zaãínalo zlátnout a jeho odlesky zpÛsobovaly, Ïe ‰edivé ‰indele na stfie‰e pÛsobily
je‰tû om‰elej‰ím dojmem. Místo vypadalo
pfiesnû tak bídnû, jak se teì sám cítil.
Pofiád nemohl uvûfiit tomu, Ïe zÛstal po ‰kole.
Nebylo to proto, Ïe by se nesnaÏil b˘t na ostatní dûti mil˘. Prostû v tom jenom neumûl chodit. Tak napfiíklad dneska. Je sice pravda, Ïe si pfii vyuãování nemûl kreslit skfiítka, ale stejnû pfii tom dával dobr˘ pozor, co jim paní uãitelka vykládá. Nebo se o to aspoÀ snaÏil. Nemusela mu ten obrázek hned brát a ukazovat ho celé tfiídû.
SpoluÏáci ho uÏ pak nenechali na pokoji. Ten se‰it roztrhal jednomu protivnému klukovi dfiív, neÏ vÛbec staãil vzít rozum do hrsti.
A to doufal, Ïe v téhle ‰kole se mu koneãnû povede líp. Ale od chvíle, co se maminka s tatínkem rozvedli, ‰lo v‰echno od desíti k pûti.
Zamífiil do kuchynû. U opr˘skaného
dubového stolu sedûl jeho brá‰ka-dvojãe Simon a pfied sebou mûl misku mléka, kterého se nikdo ani nedotkl.
Zvedl k Jaredovi smutné oãi. „Nevidûl jsi
Mourka?“
„VÏdyÈ jsem sotva dorazil,“ odsekl Jared, popo‰el k ledniãce a vyndal z ní krabici jableãného dÏusu. Byl tak ledov˘, Ïe ho po prvním dou‰ku rozbolela hlava.
„A nevidûls ho nûkde venku?“ vyptával se dál Simon. „Hledal jsem ho snad v‰ude!“
Jared zavrtûl hlavou. Nemûl teì náladu starat se o nûjakou hloupou koãku. Mourek byl nejnovûj‰í pfiírÛstek do Simonova
zvûfiince. Dal‰í zvífiátko, které ho bude otravovat, bude po nûm chtít, aby ho krmil a mazlil se s ním, a bude mu skákat na klín, zrovna kdyÏ bude mít Jared plno práce. Zajímalo by ho, proã jsou se Simonem
kaÏd˘ úplnû jin˘. V biografu to b˘valo tak, Ïe jednovajeãná dvojãata mají takové ty super schopnosti, jako Ïe tfieba dokáÏou
ãíst jedno druhému my‰lenky pouh˘m pohledem. JenomÏe skuteãnost je spí‰ taková, Ïe dvojãata mají spoleãnou leda tak velikost kalhot.
Vtom od schodÛ pfiifunûla jejich sestra Mallory a vlekla za sebou obrovskou ta‰ku, ze které na jednom konci ãouhaly jílce tréninkov˘ch kordÛ.
„Ty jse‰ teda fakticky pfiípad, Ïes zase zÛstal po ‰kole.“ Nadhodila si ta‰ku na rameni a zamífiila pfies kuchyÀ k zadnímu
v˘chodu. „AspoÀ Ïes teì nikomu nepfierazil nos!“
„Ty jse‰ teda fakticky pfiípad, Ïes zase zÛstal po ‰kole.“
„Nefiíkej to mamce, Mal, jo?“ zaprosil Jared.
„Co bych z toho mûla? Stejnû se to zas dozví.“ Mallory pokrãila rameny a vy‰la na dvÛr. Vypadalo to, Ïe soupefii z jejího nového ‰ermífiského oddílu jsou je‰tû vût‰í kabrÀáci neÏ v tom b˘valém. Vûnovala teì tréninku kaÏdiãkou volnou chvilku. Skoro to hraniãilo s posedlostí.
„Jdu do Arthurovy pracovny,“ oznámil Jared brá‰kovi a vyrazil ke schodÛm.
„Ale musí‰ mi pomoct hledat Mourka!
âekal jsem, aÏ dorazí‰ ze ‰koly, abys mi píchnul.“
„Nemusím vÛbec nic,“ odsekl mu a zaãal brát schody po dvou.
Nahofie v hale otevfiel Jared dvefie do komory s prádlem a ve‰el dovnitfi. Balíky zaÏloutlého loÏního prádla v povlacích proti molÛm tam ukr˘valy dvífika do tajné komnaty. Ta byla ponofiená do pfiítmí a osvûtlená jen matn˘m svûtlem z jediného okna,
zato zatuchlá letit˘mi nánosy prachu. Stûny tu doslova pfietékaly policemi pln˘mi
knih. Uprostfied místnosti trÛnil mohutn˘
psací stÛl vystlan˘ práchnivûjícími papíry
a sklenûn˘mi nádobami. Praprastr˘ãkova tajuplná pracovna. Jaredovo zamilované místo.
Ohlédl se po obrazu, kter˘ visel nade dvefimi. Z nûj na chlapce upíral zrak sám
Arthur Spiderwick a jeho uhranãivá oãka se skoro ztrácela za kulat˘mi brejliãkami.
Pán na portrétu se nezdál pfiíli‰ star˘, ale vypadal pofiádnû nabruãenû. Rozhodnû se netváfiil jako nûkdo, kdo vûfií na skfiítky.
Jared vytáhl zásuvku na levé stranû stolu a vyndal z ní knihu vázanou v kÛÏi: Klíã
Arthura Spiderwicka k urãování kouzeln˘ch tvorÛ kolem nás . Popisovala jednotlivé druhy
skfiítkÛ a jejich typické projevy. Jared ji objevil teprve pfied nûkolika t˘dny, pfiesto ji tak nûjak zaãal povaÏovat za svou. Vût‰inou
ji s sebou nosil, kudy chodil, a nûkdy si ji dokonce strkal na noc pod pol‰táfi. Nejrad‰i
by s ní chodil i do ‰koly, ale bál se, aby mu ji nûkdo ze spoluÏákÛ nesebral.
Ve zdi se ozval nûjak˘ ‰ramot.