bobbie peers ilustrovala sandra steffensenová
Glóbus
Ella zavřela skříňku s nářadím a usmála se.
Před sebou měla glóbus. Nebyl to jen tak obyčejný glóbus. Ella ho pomalovala svítivými neonovými barvami a černou fixou zakreslila na celou zeměkouli skvělé vynálezy. Radnici s křídly, vrtulník na vafle nebo ufonskou diskotéku.
Teď už jen zbývalo, aby se glóbus sám od sebe otáčel.
7
kapito la
1
Ella jím opatrně zatřásla a ucítila dva magnety, které dovnitř namontovala. Pak zkontrolovala motorek, který připevnila zespod. Jestli všechno udělala správně, bude se glóbus, když zmáčkne knoflík, otáčet. Úplně jako skutečné planety ve vesmíru.
Něco tak skvělého ještě nikdy nesestavila.
A že už toho sestavila hodně. Vlastně spíš přestavěla. Ráda věci přestavovala, aby byly stylovější.
8
Když Ella sahala na knoflík, cítila chvějivé
napětí.
Zmáčkla ho.
Motorek naskočil a glóbus se začal otáčet jako kolotoč.
Pak se ale k jejímu překvapení rozsvítil.
To je divné, pomyslela si Ella. Vždyť tam přece
nenamontovala žádnou žárovku…
Glóbus se otáčel čím dál rychleji a stále silněji svítil.
9
Nejdřív Ella tu svítící kouli obdivovala. Jenže potom ji něco vylekalo.
Glóbus se rozdrnčel.
To je tedy divné, pomyslela si Ella.
Pak se stalo něco ještě divnějšího.
Glóbus jako by rostl a zvětšoval se.
Ella se rozhlédla kolem sebe. Celý pokoj jako by rostl. Jenže pak Ella pochopila, že je to obráceně: nerostl pokoj a glóbus, ale ona se zmenšovala.
Scvrkávala se!
Než se nadála, byla stejně velká jako glóbus.
Vrhla se na něj, pevně se ho chytila a pořád se zmenšovala.
Byla stále menší a menší. A glóbus byl stále větší a větší. Najednou si uvědomila, že padá.
Vlasy jí vlály ve větru.
Podívala se dolů a viděla rozlehlá moře a blikající světla.
Roztáhla paže a nohy a pokusila se řídit směr letu, jak to viděla v televizi dělat parašutisty.
Vtom si pod sebou všimla něčeho, co připomínalo velký dlouhý balón.
Není to vzducholoď?
V tom případě je zachráněna!
Když do balónu narazila, zavřela oči. Vší silou se k němu tiskla, ale klouzala po jeho povrchu dolů.
Pak se zastavila.
Jedna noha jí uvízla v lanoví a Ella zůstala viset.
Musela si zkontrolovat, jestli je ještě naživu.
Určitě ano. Srdce jí bušilo jako pádící klokan.
Prohlédla si zbytek těla.
Byla celá.
Pak přímo pod sebou uslyšela:
„Co to tam děláš?“
12
kluk ve vzducholodi
„Tady jsem!“ pokračoval ten hlas.
Ella si všimla, že z malého okénka ve vzducholodi kousek pod ní vykukuje klučičí hlava. V kožené čepici a s velkými brýlemi na očích.
„Dobrý?“ zeptal se kluk.
„Myslím, že jo,“ odpověděla Ella. „Ale uvízla
jsem!“
„Kde ses tu tak najednou vzala?“ zeptal se kluk.
Nezdálo se, že by ho nějak zvlášť zajímalo, že Ella
14
kapitola 2