Prolog Listopad 1637, nûkde vTfiicetileté válce
Jezdci apokalypsy mûli na sobû krvavû rudé kalhoty, roztrhané vojenské kabátce aplá‰tû, které za nimi vlály ve vûtru jako vlajky. Jejich zbranû byly rezavé aotupené od samého vraÏdûní, konû byli pra‰ivé staré herky se zablácenou srstí. MuÏi mlãky ãekali za hust˘mi stromy azírali naproti kvesnici, do které vnesou vpfií‰tí hodinû smrt. Bylo jich dvanáct. Dvanáct válkou vyãerpan˘ch hladov˘ch ÏoldnéfiÛ. Loupili, zabíjeli aznásilÀovali, pofiád a pofiád znovu. Pfied lety to moÏná je‰tû byli lidé, ale teì byli uÏ jenom prázdn˘mi nádobami, ‰ílenství se jim proÏralo nitrem do oãí. Jejich vÛdce, ‰lachovit˘ mlad˘ Filip vpestré Ïoldnéfiské uniformû, Ïv˘kal roztfiepené stéblo slámy a‰kvírou mezi fiezáky srkal sliny. KdyÏ uvidûl koufi zkomínÛ domÛ, které se tiskly ke kraji lesa, spokojenû pfiik˘vl.
„Tak se zdá, Ïe tam se dá je‰tû nûco najít.“
Odhodil stéblo slámy achopil se ‰avle po svém boku, plné skvrn od krve. Dolehl knûmu aÏ sem nahoru smích Ïen a dûtí. MuÏ se u‰klíbl. „AÏensk˘ tam jsou taky.“
Mladík spoìobanou tváfií po jeho pravé stranû se zachichotal. Vypadal jako fretka, která se stala ãlovûkem, byl lehce sehnut˘ apevnû drÏel dlouh˘mi prsty uzdu vyzáblé herky. Oãi mu kmitaly sem atam, jako by se nikdy nemohly zastavit. Nebylo mu víc neÏ ‰estnáct let, ale válka znûho udûlala starého muÏe.
„Ty se‰ fakt prase, Filipe,“ zaskfiehotal apfiejel si jazykem rozpraskané rty. „Myslí‰ jen na to jedno.“
„DrÏ hubu, Karle!“ zaznûl hlas zleva. Patfiil tlustému hromotlukovi. Mûl stejné rozcuchané ãerné vlasy jako Filip amladík vedle nûho. Tihle tfii byli bratfii, se stejnû prázdn˘m pohledem, zahofiklí achladní jako krupobití vlétû. „Nenauãil tû nበotec, abys mluvil jen tehdy, kdyÏ jsi tázán?“ zavrãel. „Ku‰uj!“
„Seru na otce,“ zavrãel mladík. „Ana tebe taky, Fridrichu.“
Tlust˘ Fridrich se uÏ chystal odpovûdût, ale vÛdce bandy ho pfiede‰el. Popadl Karla za krk astiskl ho tak pevnû, aÏ mu ãerné knoflíkové oãi vylézaly zdÛlkÛ.
„UÏ nikdy neuráÏej na‰i rodinu!“ za‰eptal nebezpeãnû ti‰e Filip Lettner, nejstar‰í zbratrÛ. „UÏ nikdy, sly‰í‰? Nebo ti stáhnu kÛÏi ztûla. Rozumûl jsi?“
Karl Lettner pfiik˘vl apoìobaná tváfi mu prudce zrudla. Filip ho pustil aKarl se schrãením zhroutil na hfibet herky.
Filipova tváfi se najednou zmûnila, témûfi soucitnû pohlédl na supící hromádku ne‰tûstí. „Karlíãku, Karlíãku,“ zamumlal a dál Ïv˘kal stéblo slámy. „Co si jen stebou mám poãít? Disciplína, rozumí‰? Disciplína je ve válce v‰echno. Disciplína arespekt!“ Naklonil se kbratrovi apoplácal ho po poìobané tváfii. „Mám tû rád, jako bys byl ãástí mû. Ale jestli je‰tû jednou urazí‰ na‰eho otce, musím ti bohuÏel ufiíznout ucho, jasn˘?“
Karl mlãel, okusoval si ‰pinavé nehty aoãima bloudil mezi stromy.
„Je to jasn˘?“ zopakoval Filip Lettner nebezpeãnû pfiísnû.
„Jo, je... jasn˘.“ Jeho mal˘ bratr poslu‰nû sklonil hlavu, pûsti mûl ale zaÈaté.
Filip se u‰klíbl. „TakÏe koneãnû mÛÏeme vyrazit atrochu se pobavit.“
Ostatní jezdci se zájmem sledovali bratrskou domluvu.
Filip Lettner byl jejich nenapadnuteln˘ vÛdce. Ve sv˘ch
témûfi tfiiceti letech byl nejbezohlednûj‰í zLettnerov˘ch bratrÛ amûl potfiebnou selskou mazanost, aby zÛstal vãele téhle smeãky. UÏ minul˘ rok zaãali muÏi bûhem polního taÏení pofiádat vlastní malé v˘lety. Filip Lettner to vÏdycky dokázal zafiídit tak, aby se otom jejich mlad˘ feldvébl nedozvûdûl.
I teì bûhem zimního leÏení pfiepadali okolní osamocené dvorce avesnice, ikdyÏ to feldvébl v˘slovnû zakázal. Prodávali kofiist markytánkám, které na vozech následovaly vojsko, avÏdycky tak mûli vedle Ïensk˘ch je‰tû nûco k zakousnutí ahlavnû chlast.
Dnes to vypadalo na obzvlá‰È dobr˘ lov.
Vesniãka na svûtlinû, skrytá za hust˘mi jedlemi abuky, se zdála b˘t témûfi nedotãená dlouhou válkou. Ve svûtle veãerního slunce Ïoldnéfii spatfiili novû postavené kÛlny astáje, na vlhk˘ch loukách nedaleko kraje lesa se pásly krávy, odnûkud zaznívalo pískání dûtské pí‰Èalky. Filip Lettner zarazil svému koni boty do slabin. KÛÀ se vzepjal na zadní arÏál, pak vyrazil mezi rudû zbarven˘mi buky kupfiedu. Ostatní Ïoldnéfii následovali vÛdce avraÏdûní zaãalo.
Jako první je uvidûl bûlovlas˘ stafiec, kter˘ dfiepûl vkfioví a vykonával právû potfiebu. Místo aby utekl dál do hou‰tí, klop˘tal se spu‰tûn˘mi kalhotami po cestû kvesnici. Filip Lettner se rozmáchl ‰avlí, kdyÏ ho pfiedjíÏdûl, ajedin˘m ‰vihnutím mu usekl pravou paÏi. Ostatní jezdci sjásotem pfiejeli pfies ‰kubající se tûlo.
Lidé pfied domy zatím objevili lancknechty. Shlasit˘m kfiikem Ïeny upustily v‰echno, co drÏely, arozbûhly se do polí adál klesu. Mlad˘ Karl se chichotal azamífiil ku‰í na asi dvanáctiletého chlapce, kter˘ se snaÏil skr˘t vnízkém strni‰ti obilného pole. ·íp ho zasáhl do ramene achlapec nehluãnû padl do bláta.
Fridrich Lettner zatím snûkolika dal‰ími vojáky vyrazil za Ïenami, které bûÏely klesu, aby je jako stádo zdivoãel˘ch krav zase zahnal dohromady. MuÏi se smáli azvedali Ïeny na konû nebo je vlekli za vlasy za sebou. Filip se zatím vûnoval vystra‰en˘m sedlákÛm, ktefií vybíhali zdomÛ, aby bránili svÛj bídn˘ Ïivot aÏivoty Ïen adûtí. Vrukou mûli kosy a cepy, ale v‰ichni byli vboji nezku‰ení, nemocemi ahladem oslabení chudáci, ktefií mohli je‰tû tak useknout hlavu kufieti, ale na Ïoldnéfie na koni nestaãili.
UÏ po nûkolika minutách masakr skonãil. MuÏi leÏeli v krvi vdomech mezi rozbit˘mi stoly apostelemi nebo
venku, kde Filip Lettner tûm nûkolika, ktefií je‰tû sténali, postupnû podfiezával hrdla. Jednoho mrtvého sedláka hodili dva Ïoldnéfii do studnû na vesnické návsi. Hnijící maso otráví vodu amísto bude na mnoho let neobyvatelné. Ostatní muÏi zatím prohledávali domy. Mnoho toho nena‰li, trochu jídla, pár mincí, dvû stfiíbrné lÏiãky, nûkolik levn˘ch fietízkÛ arÛÏencÛ. Karl Lettner se navlíkl do bíl˘ch svatebních ‰atÛ, které objevil vjedné truhle, poskakoval jako kozel afistulí prozpûvoval svatební sousedskou. Za hurónského smíchu ostatních upadl po hlavû do kaluÏe, roztrÏené ‰aty potfiísnûné krví ablátem na nûm visely vcárech.
Nejcennûj‰í ve vsi byl dobytek. Osm krav, tfii prasata, nûkolik koz atucet slepic. Za nû dostanou od markytánek jistû dobrou cenu.
A pak tu je‰tû byly Ïeny.
UÏ se schylovalo kveãeru, vlhk˘ chlad se ‰ífiil po svûtlinû. Aby se ohfiáli, hodili Ïoldnéfii hofiící pochodnû do zniãen˘ch domÛ. Suché sítiny ado‰kové stfiechy vzplály bûhem okamÏiku, plameny uÏ brzy olizovaly okna advefie. Byl sly‰et obrovsk˘ praskot, kter˘ pfiehlu‰il pláã akfiik Ïen.
Îoldnéfii zahnali Ïeny na vesnickou náves. Bylo jich asi dvacet. Tlust˘ obr Fridrich Lettner pfiecházel od jedné ke druhé. Staré ao‰klivé Ïeny odstrkoval stranou. Jednu stafienu, která divoce máchala rukama, Fridrich popadl jako loutku a hodil ji do hofiícího domu. Její kfiik brzy pfiestal. Nastal klid, Ïeny uÏ jen pfiidu‰enû vzlykaly. Nakonec muÏi vytfiídili dobr˘ tucet Ïen, nejmlad‰í znich byla asi desetiletá dívka, která zírala sotevfienou pusou a vyjeven˘ma oãima do dálky. Rozum ji mezitím opustil.
„Tak je to správn˘,“ zavrãel Filip Lettner aprocházel kolem fiady tfiesoucích se Ïen. „Kdo neku‰uje, uvidí zejtra je‰tû slunce.
Není to tak zlej Ïivot bejt nevûstou lancknechta. Ten dává lep‰í
Ïrádlo neÏ to, co vám tady pfiedkládali va‰i kozlové.“ Ostatní
Ïoldnéfii se smáli. Chichotání mladého Karla znûlo vysoko a pi‰tivû, jako fale‰n˘ druh˘ hlas vchóru ‰ílencÛ.
Najednou se Filip Lettner zastavil pfied jednou dívkou.
Mûla rozcuchané ãerné vlasy, které si zfiejmû jinak vyãesávala
nahoru, ale nyní jí spadaly témûfi aÏ kpasu. Mohlo jí b˘t tak sedmnáct osmnáct. Shust˘m oboãím abl˘skav˘m pohledem pfiipomínala Lettnerovi malou zufiivou koãku. Tfiásla se, ale hlavu drÏela vzpfiímenû. Hrubé hnûdé ‰aty byly roztrÏené, takÏe mûla jedno prso odhalené. Lettner zíral na malou pevnou bradavku, která vchladu ztvrdla. Po tváfii se mu rozlil jemn˘ úsmûv, ukázal na dívku.
„Tahle je moje,“ fiekl. „Ozbytek se mÛÏete pro mû za mû porvat.“
UÏ chtûl sáhnout po dívce, kdyÏ se za ním zaka‰láním pfiipomnûl jeho bratr Fridrich. „Takhle to nejde, Filipe,“ zavrãel. „Já ji na‰el vobilí, patfií tedy mnû!“
„Ano?“ FilipÛv hlas byl chladn˘ afiezav˘. „TakÏe tys ji na‰el. To je moÏn˘, ale zfiejmû jsi ji zase nechal bûÏet...“
BlíÏil se kbratrovi, aÏ stál pfiímo proti nûmu. Fridrich byl podstatnû silnûj‰í a‰irok˘ jako vinn˘ sud, ale pfiesto trochu ustoupil. KdyÏ se Filip rozzlobil, pak tûlesná síla nehrála roli. Tak tomu bylo, uÏ kdyÏ byli dûtmi. Iteì se zdálo, Ïe Filip brzy vybuchne, fiasy se mu tfiásly, ze rtÛ se vytvofiila úzká bezkrevná ãárka.
„Já tuhle holku na‰el vtruhle naproti vtom velk˘m domû,“ zasyãel Filip pfiidu‰enû. „Zfiejmû si myslela, Ïe by se tam mohla schovat jako my‰.“ Pak se chrãivû zasmál: „No co, uÏ jsme se trochu pobavili. Ale je vzpurná, ãlovûk ji nejdfiív musí nauãit man˘rÛm. Myslím, Ïe já to umím nejlíp...“
Z jednoho okamÏiku na druh˘ se Filipova tváfi promûnila, z oãí zmizela tvrdost asmífilivû poklepal bratra po ramenou.
„Ale mበpravdu. Proã by mûl vÛdce dostat nejlep‰í kus Ïensk˘? KdyÏ uÏ si beru tfii krávy aobû prasata, Ïe jo?“ Filip pfielétal pohledem ostatní Ïoldnéfie, ale nikdo znich se neodváÏil odporovat. „Ví‰ co, Fridrichu?“ prohlásil nakonec. „Udûláme to jako dfiív, jako tehdy unás vhospodû uMüllera. Hodíme si oni kostky.“
„My... my dva? ¤íkበkostky? Teì?“ Fridrich koktal.
Filip Lettner zavrtûl hlavou. Svra‰til ãelo, jako by musel pfiem˘‰let onûãem obtíÏném. „Ne, myslím, Ïe to by nebylo spravedliv˘,“ pokraãoval. „My v‰ichni si zahrajeme vkostky.“
Rozhlédl se kolem sebe. „Nemám pravdu? KaÏdej znás má na tuhle pûknou Ïenskou právo!“
Ostatní se smáli aprovolávali mu slávu. Filip Lettner byl vÛdce zcela podle jejich gusta. Pfied ním si byli v‰ichni rovni, bratfii stejnû jako kamarádi. Tfiikrát proklet˘ chlap se srdcem ãern˘m jako ãertÛv zadek! Mlad˘ Karl poskakoval jako dervi‰ vkruhu atleskal. „Bude se hrát! Hrát!“ povykoval. „Tak jako dfiív!“
Filip Lettner pfiik˘vl asedl si na zem. Zkapsy kabátu vytáhl dvû kostûné odfiené kostky, které ho provázely po celou dlouhou válku. Hodil je do vzduchu aobratnû je zase chytil.
„No tak, kdo si se mnou zahraje?“ zvolal. „Tak kdo? O tuhle Ïenskou akrávy. Jen ukaÏte, co mÛÏete nabídnout do hry!“
Zahnali ãernovlasou dívku jako kus dobytka do stfiedu návsi aposadili se kolem ní vkruhu. Zoufale se rozhlédla a pak skfiikem vyrazila asnaÏila se uniknout zobklíãení. Ale Filip Lettner po ní skoãil asrazil ji na zem úderem do tváfie.
„Ku‰uj, dûvko! Nebo na tebe padneme v‰ichni naráz a ufiknem ti cecky.“
Dívka se schoulila do dfiepu, rukama objala kolena a schovala hlavu. Jako zdálky sly‰ela chrastûní kostek vpoháru, cinkání mincí asmích muÏÛ.
Najednou Ïoldnéfii zanotovali píseÀ, kterou dívka dobfie znala. Dfiív, kdyÏ je‰tû Ïila matka, to byla jedna zpísní, které spoleãnû zpívaly na poli. Apozdûji na smrtelné posteli si ji maminka naposledy ti‰e pro sebe pobrukovala, neÏ navÏdy ode‰la. Byla to vÏdycky smutná písniãka, ale nyní, kdyÏ ji opilí muÏi vyfivávali do temného veãerního nebe, znûla najednou cize jako sprosté rouhání, kruté ahrÛzné, aÏ jí srdce tûÏklo úzkostí. Pfiipadalo jí, jako by jí ledové prsty sevfiely hrdlo.
„Brouãku mÛj milej, leÈ pryã, otec tu zanechal zlomenej r˘ã, musel jít do války, matku vzal mor, její hrob ztrácí se na úpatí hor...“
MuÏi se smáli aFilip zatfiepal koÏen˘m pohárem, jednou, dvakrát, tfiikrát.
S tich˘m kliknutím dopadly kostky do písku.
V dunajské úÏinû za Weltenburgem, 13. srpna léta Pánû 1662, o 25 let pozdûji...
Vlna zasáhla Jakoba Kuisla a spláchla ho zlavice jako kus plaveného dfiíví.
Kat sjíÏdûl po kluzk˘ch trámech, divoce máchal rukama, aby se nûãeho zachytil, anajednou cítil, jak se mu nohy nofií do klokotavého víru fieky. Pomalu, ale neúprosnû ho stahovala váha jeho mohutného tûla do chladné vody. Nehty drhly po prknech, zcela zblízka sly‰el jako skrz stûnu rozãilen˘ kfiik. Koneãnû se pravou rukou zachytil tesafiského hfiebíku, zaraÏeného do dfieva. Pfiitáhl se za nûj nahoru, zatímco jiné tûlo vedle nûho sklouzlo do fieky. Volnou rukou po nûm hmátl azachytil za límec asi desetiletého chlapce, kter˘ sebou divoce mrskal alapal po dechu. Kat ho postrãil zpátky do stfiedu voru, kde ho vzal do náruãe vydû‰en˘ otec.
Jakob Kuisl supûl, kdyÏ lezl zpátky na vor, pak znovu usedl na lavici vepfiedu. Lnûná ko‰ile akoÏen˘ límec se mu lepily na tûlo, voda mu stékala ztváfie, vousÛ aoboãí. KdyÏ pohlédl dopfiedu, poznal, Ïe to nejhor‰í je teprve ãeká. Po levici strmûla obrovská, jistû ãtyfiicet krokÛ vysoká skalní stûna, proti které se teì cestující bezmocnû fiítili. Tady, ve weltenburské úÏinû, byl Dunaj tak úzk˘ jako snad nikde jinde. Pfiedev‰ím pfii vysoké vodû tu vfiel ãarodûjnick˘ kotel, kter˘ pfiipravil uÏ mnohého vorafie oÏivot.
„Proboha, drÏte se pevnû!“
Kormidelník na pfiídi se vzpíral proti veslu, kdyÏ se vor ponofiil do dal‰ího víru. Svaly mu vystoupily na paÏích jako pletence mocn˘ch kofienÛ, ale dlouhá tyã vjeho rukách se nepohnula ani ocentimetr. TûÏké boufikové de‰tû posledních dnÛ vysoko zvedly hladinu fieky, takÏe jindy vlídné sypké písãiny podél bfiehu byly teì úplnû zatopené. Vûtve avyvrácené stromy se hrnuly fiekou. Rychle, stále rychleji se blíÏil ‰irok˘ vor ke skalní stûnû, uÏ oní zaãal drhnout. Jakob Kuisl sly‰el odporn˘ zvuk, jak se smrkové kmeny brousily ovápenec. Stûna se teì zvedala strmû nad nimi, hroziv˘ masiv vrhal stín na malou skupinku lidí. Ostr˘ v˘ãnûlek skály se zafiízl do levého boku voru aodlomil znûho krajní smrkov˘ kmen po celé délce.
„Svat˘ Nepomuku, stÛj pfii nás! Milostivá Panenko Marie, pomoz nám vna‰í nouzi! BlaÏen˘ Mikulá‰i, u‰etfii nás...“
Kuisl se zamraãenû podíval stranou, kde fiádová sestra svírala rÛÏenec aneustále odfiíkávala modlitby. Iostatní cestující na dfievûn˘ch lavicích mumlali skfiídovû bíl˘mi tváfiemi prosby akfiiÏovali se. Tlust˘ velkostatkáfi oãekával se zavfien˘ma oãima askapkami potu na ãele svÛj jist˘ konec, franti‰kánsk˘ mnich volal pfieskakující fistulí v‰ech ãtrnáct pomocníkÛ vnouzi. Mal˘ chlapec, kterého Jakob Kuisl právû zachránil pfied utonutím, se tiskl kotci aplakal. Byla to uÏ jen otázka ãasu, neÏ skála rozlomí svázané kmeny. Jen málo lidí na voru umûlo plavat, ale bylo stejnû sporné, zda by jim to vprudkém proudu plném zrádn˘ch vírÛ knûãemu bylo.
„Proklatá voda, zatracenû!“
Kuisl si odplivl avrhl se dopfiedu, kde se kormidelník stále je‰tû pokou‰el kormidlovat veslem uchycen˘m vlanové smyãce. Schongausk˘ kat se rozkroãil vedle vorafie aopfiel se sv˘m statn˘m tûlem do páky vesla. Zdálo se, jako by se kormidlo vhloubce vífiícího toku nûãeho zachytilo. Kuislovi prolétly hlavou pfií‰erné historky vorafiÛ, ktefií vyprávûli o slizk˘ch, zlomysln˘ch nestvÛrách na dnû fieky. Teprve vãera se mu rybáfii zmínili osumci dlouhém pût krokÛ, kter˘ se pr˘ skr˘vá vdunajské úÏinû vjeskyni. Co tam sakra mohlo dole tlaãit proti veslu?
Najednou cítil, Ïe se kormidlem dalo kousíãek pohnout. Se supûním se vzpíral dál, mûl pocit, Ïe mu kaÏd˘m okamÏikem popraskají v‰echny kosti. Poslední zaskfiípûní a najednou veslo povolilo, vor se stoãil po víru aten ho strhl na rozvlnûnou hladinu, pryã od skalní stûny.
Jen onûkolik okamÏikÛ pozdûji se v‰ak uÏ fiítili ktrojici skal strmících na pravém bfiehu. Nûktefií cestující opût kfiiãeli, ale vorafi uÏ mûl plavidlo pod kontrolou. Vor pro‰umûl kolem útesÛ, je‰tû jednou se ponofiil pfiídí hluboko do vody, a pak uÏ mûli nebezpeãnou úÏinu za sebou.
„TakÏe díky za pomoc!“ Kormidelník si setfiel pot avodu z oãí apodal Kuislovi mozolnatou ruku. „Ovlásek aDlouhá stûna by si na nás na v‰ech pochutnala. Nechce‰ se taky stát vorafiem?“ za‰klebil se na Kuisla asouãasnû mu ohmatával bicepsy. „Síly mበza dva voly aklít taky umí‰ jako na‰inec.
TakÏe, co bys tomu fiekl?“
Jakob Kuisl zavrtûl hlavou. „ZaplaÈ PánbÛh, ale se mnou byste moc radosti neuÏili. Je‰tû jeden takovej vír ashodil bych vás do vody. Já potfiebuju pod nohama pevnou zem.“
Vorafi se zasmál aKuisl si protfiásl mokré rozcuchané vlasy, aÏ kapky stfiíkaly na v‰echny strany.
„Jak daleko je to je‰tû do ¤ezna?“ zeptal se kormidelníka. „Ztohohle voru se zblázním. To bylo snad podesát˘, co jsem si myslel, Ïe uÏ je po nás.“
Jakob Kuisl se ohlédl, stále je‰tû vidûl skalní stûny strmût po obou stranách fieky. Mnohé znich mu pfiipomínaly zkamenûlé netvory nebo hlavy obrÛ, ktefií shlíÏeli na hemÏení drobn˘ch smrtelníkÛ hluboko pod nimi. Krátce pfiedtím minuli Weltenbursk˘ klá‰ter, zniãen˘ válkou apovodnûmi. Mnoh˘ cestující po Dunaji nav‰tívil tuto ruinu ktiché modlitbû ipfies její smutn˘ stav. Následující úÏina byla právû po siln˘ch de‰tích opravdovou v˘zvou pro kaÏdého vorafie, a tak pár otãená‰Û pfied cestou jistû nemohlo ‰kodit.
„Dlouhá stûna je nejhor‰í místo,“ fiekl kormidelník a pokfiiÏoval se. „Zvlá‰È pfii vysok˘ vodû. Teì uÏ to ale pÛjde klidnû, na to máte m˘ slovo. Za pár hodin bysme mûli dorazit.“
„Doufám, Ïe mበpravdu,“ zavrãel kat. „Jinak tû pfietáhnu tím tv˘m proklat˘m veslem po zádech.“
Jakob Kuisl se otoãil aopatrnû tápal úzkou akluzkou uliãkou mezi fiadami lavic dozadu, kde byl umístûn náklad v sudech abednách. Cestovat na voru mu bylo proti mysli, i kdyÏ to byl jistû nejrychlej‰í astále je‰tû nejjistûj‰í zpÛsob jak se dostat do jiného mûsta. Kat mûl rád pod nohama pevnou lesní pÛdu. ZkmenÛ stromÛ se mají stavût domy, tesat stoly atfieba i‰ibenice, ale ãlovûk po nich nemá klop˘tat, kdyÏ se houpou vprudké vodû. Kuisl doufal, Ïe to kymácivé pohupování brzo skonãí.
Cestující, ktefií zatím zase dostali trochu zdravûj‰í barvu do tváfií, na nûho vdûãnû hledûli azúlevy se hlasitû smáli nebo modlili. Otec zachránûného chlapce chtûl Kuisla obejmout, ale kat ho odstrãil asbruãením zmizel mezi pfiipevnûn˘mi bednami.
Tady, na Dunaji, ãtyfii dny cesty od domova, nevûdûl nikdo zlidí na voru, pasaÏéfii ani vorafii, Ïe je Jakob Kuisl schongausk˘ kat. Pro kormidelníka to bylo ‰tûstí. Kdyby se rozneslo, Ïe mu pomohl pfii veslování kat, zfiejmû by ho vylouãili zcechu. Kuisl sly‰el, Ïe vmnoh˘ch místech uÏ staãil dotek, dokonce uÏ jen pohled kata, aby ãlovûk ztratil svoji ãest.
Jakob Kuisl vylezl na beãku nasolen˘ch herinkÛ vzadní ãásti nákladu avytáhl fajfku. Teì, za zlovûstnou weltenburskou úÏinou, se Dunaj opût roz‰ífiil. Po levé stranû se objevilo mûsteãko Kelheim. Vor míjel pomalej‰í tûÏce naloÏené ãluny tak tûsnû, Ïe by se mohl témûfi dotknout jejich nákladu. Z jedné vzdálenûj‰í lodû byly sly‰et housle, doprovázené cinkotem vûnce srolniãkami. Hned za ní si pomalu razil cestu vor, ‰irok˘ jako dÛm. Byl naloÏen˘ vápnem, tisov˘m dfiívím acihlami abyl tak hluboko ponofien˘ ve vodû, Ïe malé vlnky neustále pfietékaly pfies kmeny. Mistr vorafi, kter˘ stál vnouzovû stluãené boudû uprostfied pohodlného plavidla, zvonil na zvonec, kdyÏ se knûmu nûkteré men‰í rybáfiské ãluny nebezpeãnû pfiiblíÏily.
Kat vypustil nûkolik tabákov˘ch obláãkÛ do modrého,
témûfi bezmraãného nebe apokusil se na pár minut zapomenout na smutn˘ dÛvod své cesty. Bylo tomu teì ‰est dní, kdy do jeho domu vSchongau dorazil dopis ze vzdáleného ¤ezna. Obsah dopisu ho zasáhl víc, neÏ dal rodinû znát. Jeho mlad‰í sestra Líza, která Ïila ve vzdáleném fií‰ském mûstû jako Ïena lazebníka, byla tûÏce nemocná. ·vagr se zmiÀoval o nádoru vbfii‰e, ostra‰n˘ch bolestech aãerném v˘toku. V dopise napsaném neumûl˘m písmem ho ‰vagr prosil, aby pfiijel do ¤ezna co nejdfiív, protoÏe nebylo jisté, jak dlouho
je‰tû bude Líza Ïít. Atak kat prohrabal svou skfiíÀ sléky, sbalil mák, arniku afiebfiíãek do plátûného pytle anastoupil na pfií‰tí vor plující dolÛ do Dunaje. Jako katovi mu vlastnû nebylo dovoleno, aby bez schválení rady opustil mûsto, ale na to teì prostû nedbal. Jen aÈ ho písafi Johann Lechner dá tfieba po návratu rozãtvrtit! Osud jeho sestry byl pro nûho
dÛleÏitûj‰í. Kuisl nevûfiil studovan˘m mastiãkáfiÛm, ktefií zfiejmû Líze jen pou‰tí Ïilou, aÏ je bílá jako vodní mrtvola. Pokud nûkdo mohl sestfie ulevit od bolestí, pak jen on sám a nikdo jin˘.
Schongausk˘ kat zabíjel iléãil. Vobojím byl mistr.
„He, dlouháne! Dበsi snámi dou‰ek?“
Prudce vyru‰en ze sv˘ch my‰lenek pohlédl Jakob Kuisl dopfiedu, kde mu jeden vorafi pfiipíjel. Kat zavrtûl hlavou a posunul si ãern˘ klobouk do ãela, aby se chránil pfied oslÀujícím sluncem. Zpod krempy mu vyãníval jen velk˘ orlí nos apod ním koufiící fajfka. Kryt˘ kloboukem si pfiemûfioval cestující avorafie, ktefií teì stáli uprostfied mezi bednami apfiipíjeli si na ‰Èastné pfiekonání dûsivého místa. Kuisla souÏila my‰lenka, která se vracela jako dotûrn˘ komár akterou potlaãil jen na krátk˘ ãas ve víru uDlouhé stûny.
Od svého odjezdu mûl pocit, Ïe ho nûkdo pozoruje. Nebyla to jistota, jen souhra instinktu adlouholeté zku‰enosti, kterou získal ve své dobû jako Ïoldnéfi ve Velké válce.
Lehké svrbûní mezi lopatkami. Nevûdûl, kdo ho pozoruje aproã, ale svrbûní zÛstalo.
Kuisl se rozhlédl. Mezi cestujícími byli dva franti‰kán‰tí mni‰i, jedna jepti‰ka, jinak to byli potulní fiemeslníci, tova-
ry‰i anûkolik prost˘ch kupcÛ. Spoleãnû skatem to byla skupina asi dvou tuctÛ cestujících, ktefií se pfiipojili ke konvoji pûti vorÛ. Tady po Dunaji bylo moÏné dostat se do Vídnû uÏ za dva t˘dny, za tfii t˘dny dokonce aÏ kâernému mofii. Veãer, kdyÏ vory spoleãnû zakotvily ubfiehu, se lidé se‰li uohnû avyprávûli si odfiívûj‰ích cestách anebezpeãích. Kuisl nikoho neznal, asedûl proto vût‰inou sám, coÏ mu bylo jen vhod, stejnû povaÏoval vût‰inu lidí za uÏvanûné omezené tupce. Ze svého místa na okraji pozoroval kaÏd˘ veãer muÏe aÏeny, jak sedí kolem ohnû, smûjí se, pijí levné víno aokusují skopovou k˘tu. Aznovu aznovu se mu zdálo, Ïe cítí pohled, neustále na sebe upfien˘. Iteì v poledním ãase ho to svrbûlo mezi lopatkami, jako by mu tam lezl nûjak˘ brouk.
Jakob Kuisl sedûl na sudu, klátil nohama atváfiil se znudûnû. Nacpal si fajfku ahledûl ke vzdálenému bfiehu, jako by si tam prohlíÏel houf dûtí, které mu ze svahu mávaly. Pak neãekanû obrátil hlavu smûrem kzádi.
Na zlomek vtefiiny si v‰iml, jak na nûj zírá jedna osoba. Byl to druh˘ kormidelník, kter˘ obsluhoval veslo vzadní
ãásti voru. Pokud si Kuisl vzpomínal, pfiistoupil na vor v Schongau. Ten muÏ byl tûlnat˘ atémûfi tak velk˘ jako Kuisl, uboku modré kazajky se mu k˘val dlouh˘ tesák.
Ramena mûl ‰iroká, nad mûdûn˘m opaskem se klenul obrovsk˘ bfiich, kalhoty vûzely vhrub˘ch vysok˘ch botách. Na hlavû mûl obvykl˘ vorafisk˘ klobouk. Nejnápadnûj‰í ale byla jeho tváfi. Celá pravá strana byla zbrázdûná jizvami, které zfiejmû vznikly siln˘m popálením. Pfies jedno oko mûl ãernou klapku, navíc se mu od ãela aÏ kbradû táhla ãervená vyboulená jizva, která se po‰kubávala jako tlust˘ ãerv.
Kuislovi na chvíli pfiipadalo, Ïe nevidí pfied sebou tváfi, ale ‰klebící se masku.
·erednou masku nenávisti.
OkamÏik pominul akormidelník se sklonil kveslu. Odvrátil se od kata, jako by jejich krátk˘ oãní kontakt nikdy neexistoval.
Kuislovi prolétl hlavou mlhav˘ obraz zminulosti, ale
nedokázal ho zachytit. Dunaj línû plynul kolem nûho aodnesl jeho vzpomínku. Co zbylo, bylo jen neurãité tu‰ení.
Kde pro v‰echno na svûtû...?
Jakob Kuisl tohoto muÏe znal. Nevûdûl odkud, ale instinkt ho varoval. Schongausk˘ kat poznal jako Ïoldnéfi ve Velké válce nejrÛznûj‰í lidi, zbabûlé astateãné, pfiímé izáludné, obûti avrahy, mezi nimi mnohé, ktefií ve válce ze‰íleli. Jedno mohl fiíct sjistotou: ten muÏ, kter˘ jen nûkolik krokÛ od nûho roz‰afnû komíhal drÏadlem vesla ve vodû, byl nebezpeãn˘. Prohnan˘ anebezpeãn˘.
Kat sáhl mimodûk na obu‰ek zmodfiínového dfieva, kter˘ mûl na opasku. Zatím Ïádn˘ dÛvod kobavám. Bylo dost lidí, ktefií tvrdili to samé onûm.
Jakob Kuisl opustil vor vmalé vesniãce Prüfening, nûkolik mil pfied ¤eznem. U‰klíbl se, kdyÏ si pfiehodil pfies rameno pytel sléky, aje‰tû jednou k˘vl na pozdrav vorafiÛm acestujícím. Pokud ten cizinec se spálenou tváfií skuteãnû ‰el po nûm, pak mûl teì problém. Jako kormidelník nemohl jen tak odejít zpaluby, dokud vor nepfiistane v¤eznû. Vorafi na nûho skuteãnû pozornû zíral sv˘m jedin˘m zdrav˘m okem, témûfi se zdálo, jako by ion chtûl pfieskoãit na malé molo, ale pak si to zfiejmû rozmyslel. Poslední nenávistn˘ pohled, jen kratiãk˘, takÏe si ho nikdo jin˘ nev‰iml, pak se opût obrátil ke své práci aomotával kluzké tlusté lano kolem pacholete na molu.
Vor zÛstal pfiipevnûn˘, dokud nenastoupilo nûkolik málo cestujících pro krátk˘ úsek do ¤ezna, pak odrazil apohodlnû klouzal kfií‰skému hlavnímu mûstu, jehoÏ nejvy‰‰í vûÏe uÏ byly vidût na horizontu.
Jakob Kuisl krátce sledoval vor, pak vyrazil po úzké silnici smûrem na sever apískal si do pochodu. UÏ brzy mûl malou vesniãku za sebou, zleva azprava se rozkládala obilná pole, vlnící se ve vûtru. Hraniãní kámen oznaãoval místo, kde Kuisl opustil Bavorsko avstoupil na území svobodného fií‰ského mûsta ¤ezna. Dosud znal toto slavné místo jen zvyprávûní.
Vûdûl, Ïe ¤ezno patfií knejvût‰ím mûstÛm vfií‰i apodléhá pfiímo císafii. Asly‰el, Ïe se tu na fií‰sk˘ch snûmech scházejí kurfifiti, biskupové avévodové, aby jednali oosudu fií‰e.
KdyÏ teì Kuisl vidûl vdálce strmût vysoké mûstské hradby avûÏe, najednou se mu zastesklo po domovû. Nebyl stavûn˘ pro velk˘ svût, jemu staãil hostinec hned za kostelem, zelen˘ Lech ahluboké bavorské lesy.
Bylo horké srpnové poledne, slunce stálo pfiímo nad ním av jeho svûtle obilná pole zlátla. Vzadu na horizontu se shlukovala první ãerná boufiková mraãna. Vpravo se zvedal z polí ‰ibeniãní vrch, na nûmÏ se mírnû houpalo nûkolik tûl. Rozpadlé obranné valy svûdãily otom, Ïe Velká válka je‰tû
zdaleka neskonãila. UÏ dávno nebyl na silnici sám. Koãáry a jednotliví jezdci na koních projíÏdûli kolem nûho, b˘ci táhli povozy sedlákÛ zokolí. K¤eznu smûfioval ‰irok˘ hluãn˘ proud lidí afiadil se pfied vysokou bránou vzápadní ãásti mûstsk˘ch hradeb. Mezi chudû obleãen˘mi sedláky, poutníky, Ïebráky aformany mohl Jakob Kuisl vidût taky vy‰Àofiené ‰lechtice, ktefií si razili na koni cestu davem.
Se svra‰tûl˘m ãelem sledoval schongausk˘ kat tento podivn˘ shluk. Zfiejmû uÏ se zase schylovalo kjednomu z onûch fií‰sk˘ch snûmÛ. Soudû podle nadávek akleteb mohla tlaãenice trvat mnohem déle neÏ obvykle.
„Hej, dlouháne? Jakej je tam nahofie vítr?“
Jakob Kuisl se sklonil ksedlákovi, kter˘ ho oslovil. KdyÏ mal˘ muÏ spatfiil jeho zamraãenou tváfi pfiímo pfied sebou, nejdfiív polkl, neÏ se ptal dál.
„Vidí‰, co se tam vepfiedu dûje?“ zeptal se snejist˘m úsmûvem. „Dvakrát t˘dnû nosím na trh fiepu, vÏdycky v úter˘ avsobotu. Ale takovouhle tlaãenici jsem tu je‰tû nikdy nezaÏil.“
Kat si stoupl na ‰piãky. Tak pfievy‰oval kolemstojící témûfi o dvû hlavy. Rozeznal, Ïe ubrány stojí pÛl tuctu stráÏn˘ch. S plechovkami vybírali tito ozbrojení muÏi od kaÏdého m˘to. Za zufiiv˘ch protestÛ sedlákÛ vráÏeli meãe do kaÏdého nákladu zrní, sena azelí, vypadalo to, jako kdyÏ nûkoho hledají.
„Kontrolují kaÏdej jednotlivej vÛz,“ zamumlal kat aposmû‰nû shlédl na sedláka. „Je ve mûstû císafi, nebo se tu vÏdycky tak blbne?“
MuÏ si povzdechl. „Zfiejmû jen zase dorazil nûjakej dÛleÏitej vyslanec. Pfiitom fií‰skej snûm bude teprve aÏ za rok! KdyÏ to pÛjde takhle dál, v‰echna místa na trhu budou pryã, neÏ tam dorazím. Krucifix!“ Klel azufiivû se zakousl do jedné zfiep, které nesl vko‰i pfied sebou. „Posran˘ vyslanci! Je to stejn˘ souÏení jako smusulmany! Nepfiiná‰ejí do mûsta nicjin˘ho neÏ mrzutosti. Nehnou ani prstem a brání provozu.“
„Proã tedy jsou tady?“ zeptal se Jakob Kuisl.
Sedlák se zasmál. „Proã? Aby nás seÏrali ischlupama, proto! Neplatí danû apfiiváÏejí si ssebou vlastní fiemeslníky, a ti nám berou práci! Údajnû se chtûjí spoleãnû poradit, jak se dá zastavit ten proklatej Turek, aby nevpadl do fií‰e. Ale jestli se mû ptá‰, nejsou to nic jin˘ho neÏ plan˘ fieãi!“ Sedlák si zhluboka povzdechl. „Proã jen nemÛÏe císafi pofiádat fií‰skej snûm taky nûkdy vjin˘m mûstû? Ale ne, kaÏdejch pár let nás to znovu postihne. âlovûk uÏ by témûfi vûfiil, Ïe ti vyslanci jsou tady pofiád!“
Jakob Kuisl pfiik˘vl, ikdyÏ pofiádnû neposlouchal. Ostatnû dûní kolem fií‰ského snûmu, ani snûm sám, ho uÏ nijak víc nezajímaly. V‰echno, co chtûl, bylo vidût co nejdfiív nebohou Lízu. Jen aÈ si urození páni mezi sebou zatím dohodnou dal‰í válku. V‰ak najdou dost tûch, co se za peníze aslávu nechají zabít. On uÏ rozhodnû nemá stím velk˘m vraÏdûním nic spoleãného.
„Aty? Proã jsi tady ty?“ ptal se sedlák dál. „UÏ mበkde pfiespat?“
Jakob Kuisl zavfiel oãi. Zfiejmû padl na nejupovídanûj‰ího sedláka zcelého okolí ¤ezna.
„Já budu usestry,“ zavrãel adoufal, Ïe ho ten mal˘ muÏík koneãnû nechá na pokoji.
Zatím postupovali kat ajeho soused vfiadû pomalu kupfiedu. UÏ je dûlily jen dva vozy se senem od takzvané Jakubské brány. StráÏní se vÏdycky podívali pod vÛz anûkoli-