0043625

1. Ukradená raketa

V síti

To byl ale hloupý nápad, poněkolikáté proletělo Norimu hlavou, když vyhlédl skrze pancéřové žaluzie do nehostinné krajiny. Jeden samozřejmě nemá o rodičích přehnané mínění a chápe, že je může popadnout kdejaká šílenost. Kdo však mohl tušit, že se rozhodnou přestěhovat do takhle vzdáleného planetárního systému?

6

Noriho se samozřejmě nikdo neobtěžoval zeptat, zda s přesunem souhlasí. Na planetě Zemi je ve svém věku stále považován za nesvéprávné dítě, které má při výuce ukázněně sedět před monitorem, nevypínat si kameru a na vyzvání sypat z rukávu planety Sluneční soustavy. Jenže od chvíle, kdy se Země připojila do supergalaktické sítě, ledacos z toho, co se učili o vesmíru, přestalo platit.

Pozemšťané spadli rovnýma nohama do nové meziplanetární reality. Při hyperprostorových skocích se míjela kosmická plavidla svištící z jedné galaxie do druhé a šlo jen těžko odhadnout, jaká inteligentní bytost v řídicí kabině právě sedí. Mohla připomínat chlupatého brouka, fosforeskující sliz nebo přerostlou pakobylku. Najednou nebyl problém objednat si módní antigravitační boty a nechat si je zásilkovou službou doručit přes půlku vesmíru. Jenže taky jste si museli na takové vychytávky vydělat. Pozemšťané pracovali od nevidím do nevidím a byli tací, kteří podobně jako Noriho rodiče vzali práci v nějakém vesmírném zapadákově, kam se nechce ani robotům.

V pasti

„Kam vlastně letíte?“ zeptal se kovovým hlasem Vart, když se před pár týdny pustili do balení. Tenhle hlídací roboťák

trávil s Norim odjakživa víc času než kdokoli z rodiny. Vlastně se od zbrklého klučiny nehnul ani na krok. Jistil ho, když se pokoušel o první krůčky, před spaním mu vyprávěl strašidelné pohádky o opuštěné továrně a dohlížel, aby chlapec dodržoval

7

pitný režim a nepřejídal se sladkostmi. Teď si však Vart zdánlivě bez zájmu dotahoval šroubek pod zápěstím.

„Do souhvězdí Vodnáře, upíchneme se někde v planetárním systému hvězdy TRAPPIST-1,“ odpověděl Nori a krabici, kterou právě stáhnul lepicí páskou, odložil k ostatním. Zadíval se na tu hromadu věcí a povzdechl si.

„Není ta hvězda už poněkud vyhaslá?“ dotázal se Vart, přestože odpověď znal.

„Trefa,“ utrousil Nori kousavě. „TRAPPIST-1 je studený červený trpaslík, kolem kterého ze zoufalé setrvačnosti obíhá sedm planet. Mohla by se prý na nich vyskytovat voda, a proto se to tam musí důkladně prozkoumat. Jenže než tu vodu najdou, já se zřejmě ukoušu nudou!“

Norimu nevadilo, že opouštějí Zemi. Klidně by se na čas přesunul třeba na Mars, kam se v poslední době odstěhovalo hned několik jeho spolužáků. Žádné velké balení. Bez velkého rozmýšlení popadli kufry a odletěli. Když jim zima lezla krkem, rodina se zaletěla ohřát třeba na Venuši. To Nori dokázal pochopit. Koneckonců přímé raketové lety spojují všechny planety Sluneční soustavy. Starší holky a kluci dokonce mohou létat sami, když úspěšně složí pilotní zkoušky, takže se normálně navštěvují a nepotřebují mít za zády robotické chůvy. Nori se v myšlenkách zarazil a obrátil se na Varta: „A ty s námi neletíš?!“

„Ups,“ sykl roboťák a upustil šroubovák. V pravačce držel svou levou ruku, ze které čouhaly drátky, a tvářil se bezradně. „Neletím. Na tuhle součástku jsou pořadníky. Do odletu se nestihnu dát dohromady.“

8

A taky to tak dopadlo. Nejenže Nori odletěl daleko od všech kamarádů, ale i bez svého osobního robota. Rodiče ho chlácholili, že Vart už přesluhoval a Nori je příliš starý na robotickou chůvu. Jenže tím ho akorát ještě víc naštvali. Když se jim to hodí, je najednou velký. Proč je tedy na pilotní

výcvik údajně moc malý kluk, když ho všichni chválí, jaký prý má na létání talent?

Nori opět pohledem zkontroloval skličující výhled. Za oknem se nic nezměnilo. Tahle planetární soustava kolem vyhasínající hvězdy je prostě trapná. Týdny už trčí v karanténě, a teď navíc nesmí kvůli počasí ani ven. Jenže astrometeorologové se podle všeho zase v předpovědi spletli. On to už déle snášet nehodlá.

Je rozhodnutý tuhle past opustit. Aspoň na chvilku se tajně proletí. Když to provede chytře, nikdo si ničeho nevšimne.

Činky? To snad není

pravda! Hlavně mě nesmí zahlédnout trenér. Když o tom tak přemýšlím, měl jsem na dnešek předepsán kondiční běh a posilování.

Jenže já bych radši vyrazil na dobrodružnou výpravu, než se potil v tělocvičně.

Navíc pohybu jsem si dnes užil ažaž. Teď už bych se rád proletěl. A k tomu potřebuju vylézt z trubek na úplně jiném místě!

Konzervy? Zřejmě jsem se v rozvodech zamotal, když jsem místo hangáru trefil zásobovací modul. Aspoň se porozhlédnu, jestli už doplnili čokoládu. V přepravní lodi totiž dostatečně neoddělili náklad

potravin od kotců s praslíky a vůně čokolády jednoho mlsouna vytrhla z hibernace.

Během letu spořádal všechny čokoládové tabulky, bonbóny i tyčinky. Proto já do své obytné buňky rozhodně žádného praslíka nechci. Zdá se, že v boxech čokoládové dobroty nepřibyly. Takže zase zpátky do potrubí!

10

Rakety! Hurá! Už jsem tomu přestával věřit. Teď se stačí vyhnout bezpečnostním čidlům a prolomit vstupní heslo na dveřích. To jsem vlastně moc nepromyslel. Co si vybrat tamhleto stříbrné žihadlo? Vypadá to, že s ním ještě nikdo nelítal, takže by mohlo mít tovární nastavení kódu. A to je přece číselná kombinace, kterou zná každý malý kosmonaut. Jen si na ni vzpomenout. Bylo to nějaké strašně důležité datum z historie dobývání kosmu. Jenže které?

11

Musí to být datum vyslání první družice do vesmíru. Sputnik 1 kroužil po oběžné dráze Země tři měsíce a všem posměváčkům vytřel zrak. Proč se ale zapnul alarm? Musím rychle vymyslet něco jiného!

V tom případě sázím na Gagarina a den, kdy na lodi Vostok 1 odfrčel z kosmodromu a obletěl Zemi. Sice jednou, ale napoprvé to úplně stačilo. Datum jsem zadal dobře, tak proč bliká výstražné světlo?!

Nemám moc času. Určitě už je na cestě hlídka. Zkusím ještě jedno datum. Den, kdy se Armstrong jako první člověk prošel po Měsíci. Je to ono! Tak honem dovnitř, než mi zablokují řízení!

Ve víru

Konečně vzlétl nad povrch a hlasitě si výsknul. Nedovoleného odletu si nikdo nevšiml. Jenže to byl on, kdo přehlédl hned několik důležitých věcí. Třeba že v kabině už jeden pasažér byl.

Stroj se ve výšce dostal do mocných turbulencí. Silné otřesy ohlašovaly, že raketa se brzy rozbije na tisíc kousků. Pilot její pohyb vůbec neovládal. Teprve teď Nori pochopil, že přísný zákaz opouštět základnu nebyl vydán pro nic za nic. Žaludek se mu houpal a před očima mu jiskřilo.

12

Najednou se stěny kabiny rozkmitaly, raketové motory zaúpěly a všechno se rozplynulo. Chlapec si v duchu říkal, že tohle přece nemůže být konec. Vždyť vůbec necítí strach. Necítí vlastně vůbec nic. A tehdy mu to došlo. Prolétl hyperprostorovým oknem!