CirkusLukášMaximumFišer
Kniha je poctou klasickému cirkusu a všem lidem, kteří stále píší jeho dějiny. Vznikla na základě filmového projektu Cirkus Maximum. Obsahuje i pasáže a scény, které se z důvodu stopáže nevešly na filmové plátno. Podle námětu Petra Šišky a filmového scénáře autorů Petra Šišky, Lukáše Fišera a Artura Kaisera LukášnapsalFišer. Cirkus Maximum.indd 5 17.08.22 17:41
1.7
Konec léta ovládla tropická vedra. Na statku se vstá valo brzy po celý rok kvůli zvířatům, ale nyní jste tu mohli potkat rozespalé postavy ještě před východem slunce. Na hlavním dvoře v dílně už pracovala pětice mužů. Ferdinand klečel u kovové konstrukce, v pravé ru ce držel svářecí elektrodu a rukou si přidržoval ochran ný štít. Hlavou mu při tom prolétla vzpomínka na otce. „Jsou věci, které si musíš hlídat sám…“ Jak je to dávno, co táta odešel, ale Ferdinand na něj musel pořád mys let. V poslední době dokonce daleko více než kdykoli předtím.„Trochu mi to nakloňte!“ požádal muže držící kon strukci. Janek, Chosé, Poděbrad, Mates… Parta chlapů, na kterou se mohl spolehnout. Janek u něj pracoval již přes dvacet let. Vystudoval strojní průmyslovku, ale práce v továrně ho nelákala. Možná proto se jednoho dne objevil před Ferdinandem. Mezi ostatními získal přirozenou autoritu, neboť bylo opravdu jen málo věcí, se kterými by si neuměl poradit, a hlavně které by ho mohly nějak rozčílit. Chosé, frajer s pečlivě ulízanými černými vlasy a vždy vonící drahým parfémem, k nim
Cirkus Maximum.indd 7 17.08.22 17:41
LUKÁŠ FIŠER 8 přišel z libeňského přístavu, kde opravoval a nakládal lodě. Mates kdysi rozvážel maso z jatek a Poděbrad, to byl prostě Poděbrad. Nikdo už si pořádně nepamatoval, kdy k nim dorazil ani jak se vlastně jmenuje, ale všichni věděli, odkud pochází, protože Poděbrad o tom mluvil neustále. Ráno, v poledne, večer, mohli jste si být jisti, že vám to bude neustále připomínat svým hlubokým hlasem… Ferdinand ke všem zvedl pohled. „Dívejte se jinam!“ varoval je. Pak si přiložil ochranný štít ke tváři a elektroda se rozzářila modrým světlem. Slunce postoupilo trochu více na obloze, když Ferdi nand doma shodil staré montérky, oblékl si na míru šitý společenský oblek z anglické látky a před zrcadlem si za čal upravovat vázanku. Na svůj obličej se při tom raději příliš nedíval, přes sedmdesát let namáhavého života se mu obtisklo do vrásek a ztrhaných rysů, jen místo vlasů, které už dávno neměl, si pěstoval jako chloubu elegantní knírek... Pohled mu sklouzl na malou fotografii půvab né blondýnky, zasunutou za rámem zrcadla. Tak jako každé ráno, už více než padesát let… S povzdechem si utáhl uzel vázanky na sněhobílém límečku košile a oto čil se ke stěně. Z malé skrýše za dřevěným obložením vyňal zlatou tabatěrku a schoval ji do náprsní kapsy. Pak si z pouzdra na klobouky vytáhl cylindr po tatínko vi – koupený kdysi u vyhlášeného kloboučníka z Prahy Václava Čekana, s lesklým černým vlasem, který ještě pečlivě přejel speciálním kartáčem – a nasadil si ho na hlavu. Navyklým pohybem připnul k dírce vestičky ře tízek starožitných kulatých hodinek. Obřadně, pomalu a pozorně je palcem a ukazováčkem pravé ruky začal natahovat. Obstarožní budík na skříni mu k tomu tikal Cirkus Maximum.indd 8 17.08.22 17:41
Boris se probudil až napodruhé, kdy slunce už začínalo sálat na nebi. Poprvé jen zamáčkl zvonící mobil a pře táhl si peřinu přes hlavu. Nyní rozespale mžoural na nepořádek v pokoji, svoje zmačkané kalhoty na podlaze a dívčí šaty na židli. Nedůvěřivě se otočil na posteli a spatřil chomáč odbarvených vlasů, rozprostřený jako vějíř na polštáři. Raději spustil nohy na zem a posadil se. Trochu se třesoucí ruka nedočkavě sáhla po nedopité láhvi vody a za chvíli už hltavě pil. Bylo mu jedno, že mu tekutina stéká po bradě až k tričku. Možná to včera trochu přehnal. Proč by se tím ale měl trápit?
Cirkus Maximum.indd 9 17.08.22 17:41
CIRKUS MAXIMUM9
svou monotónní píseň. Tak jako každé ráno, už více než padesát let… Ne každý na statku toho dne vstal před svítáním.
Nebylo ani půl deváté, když Max otevřel vchodové dveře moderního klimatizovaného domu, jehož posled ní poschodí tvořil Maxův byt s terasou. Na tváři pocítil horký závan dalšího tropického dne. Vynuloval si běžec ké hodinky a po krátkém rozcvičení a běžecké abecedě vyrazil na svou obvyklou trasu do kanceláře. Dělalo mu dobře, že si stále udržuje pružnost a lehkost, kterou by mu mohli někteří mladší zaměstnanci a přátelé jen závi dět. Pravidelně oddychoval a čas od času mírně zaspur toval, aby se zase vrátil do lehkého výklusu. V parku spatřil malou holčičku s babičkou, jak hledí nad sebe do koruny stromu. Nad nimi, přitisknuté ke kmeni, se krči lo mourovaté koťátko. Maxovi stačil jen lehký výskok, jak byl zvyklý od mládí, přitáhnutí se rukama k první větvi, rozhoupání nohou a pak zkušený přehmat k další větvi. Druhou rukou uchopil kotě a po seskoku je vrátil dívence.
LUKÁŠ FIŠER 10
„Pane, vy jste superhrdina?“ zeptala se ho s odzbro jující upřímností. Max se musel zasmát. „Kterého máš nejraději?“ „Shazama, ten je nejlepší,“ odpověděla mu bez váhá ní. Max jen uznale pokýval hlavou. „To teda… žádný béčko…“ Mrknul očima na kotě. „Jak se jmenuje?“ Holčička pohladila koťátko v náručí a pak na Maxe upřela modré oči. „To je náš Matýsek.“ „Hezkej,“ odvětil Max a narovnal se. „Tak si ho hlídej, ať ti zase neuteče…“ „Moc vám děkujeme,“ řekla stará paní a mile se na Maxe„Nemáteusmála.za co,“ odpověděl jí Max. „Krásný den!“ popřál oběma, než se zase rozběhl. „Ahoj!“ volala za ním holčička. Tou dobou popojížděl Prahou v ranní dopravní špič ce Ferdinandův černý mercedes. Mates na sedadle řidiče čekal, až mu naskočí na semaforu zelená, zatímco jeho zaměstnavatel vzadu telefonoval. Mates poznal, že volá do Portugalska, ale obsahu telefonátu moc nerozuměl. Šéf hovořil plynně devíti jazyky, v několika dalších se alespoň trochu domluvil. Sám Ferdinand na tom ne spatřoval nic výjimečného, jeho otec mluvil snad tuctem jazyků a většina lidí na jeho úrovni z branže také. Auto zastavilo před vchodem do banky. Ferdinand počkal, až mu Mates přijde otevřít dveře, a pak klidně a důstojně s černým kufříkem v ruce po mramorových schodech vešel do dveří banky. Za pár minut, po vyřízení nezbyt ných formalit, už kráčel v doprovodu určeného pracov níka do trezorové místnosti. Ze zlaté tabatěrky vytáhl klíček a papírek s čísly a kódy.
Cirkus Maximum.indd 10 17.08.22 17:41
Ve chvíli, kdy zaměstnanec banky diskrétně poode šel, otevřel bezpečnostní schránku a vyjmul z ní tlustý svazek peněz. Koruny, eura, dolary. Jeho prsty zručně přejížděly po okrajích bankovek jako nějakému kou zelníkovi ve varieté po hracích kartách. Ferdinand ani nezakrýval, že mu tato činnost přináší potěšení. Na tváři se mu objevil spokojený úsměv, když zkušeně odpočítal bankovky a složil je do koženého kufříku. Pak zavřel a zamknul schránku. Ferdinand si vždy představoval, co se asi skrývá v těch ostatních schránkách. Některé vypa daly zapomenutě a osaměle. Stejně jako ta jeho, když za sebou zavíral dveře do trezorové místnosti. Bezejmenná cihlička ve „Omlouvámzdi. se, ale zdržela mě v parku jedna kočka,“ zavolal Max ve stejnou dobu do open space v sedmém patře kancelářské budovy, kam dorazil zadýchaný v tep lákách.„Už zase?“ zeptal se s úšklebkem na tváři jeho společ ník, plešatý čtyřicátník s brýlemi na nose. Jako správný IT specialista při tom nespustil zrak od monitoru počíta če. Z open space se k Maxovi zvědavě zvedlo nejméně dalších šest párů očí. „Hned jsem u vás,“ odpověděl všem Max a zmizel ve své luxusní kanceláři. Za chvíli odtud vyšel už převleče ný do džínů a saka. „Tak jak jsme daleko?“ zeptal se společníka před ostat ními vývojáři. Společník spustil na obrazovce program. Objevila se efektní 3D vizualizace historické stavby Kar lova„Můžešmostu.si v tom takhle procházet,“ ukázal společník na rozbalené menu a myší klikal rychleji, než byl Max
Cirkus Maximum.indd 11 17.08.22 17:41
CIRKUS MAXIMUM11
„To neřeš,“ odpověděla jí Simona. „Chlapi v jeho vě ku občas používají podobné archaismy…“
Po Letenské pláni v tom čase projížděl černý merce des. Mates odbočil z vozovky doprava a přes parkoviště pomalu vjížděl do středu pláně.
„Tady mi zastav, prosím,“ požádal ho Ferdinand a vy stoupil z auta. Rozhlédl se kolem. Vpravo viděl siluetu Pražského hradu, nalevo budovu ministerstva a gym názia. Nic z toho ho však nezajímalo. Jen přivřel oči… Najednou před ním vyrostla monumentální stavba cir kusového stanu, zářícího do noci neonovým nápisem: „Cirkus Maximum“. Na stožárech vlály barevné vlajky, kolem stanu byla zaparkovaná spousta aut a přívěsů. A zevnitř, z hučícího jeviště plného diváků, sálala zvlášt ní energie, kterou miloval a která jej vždycky pohltila jako nějaký obrovitý mořský vír. Livrejovaní pomocníci odhrnují závěs a on v doprovodu artistů za hlučné hud by orchestru vchází do manéže. Nástup neboli šarivari, jak se říkalo v cirkusu od nepaměti, pompézní, plný
Cirkus Maximum.indd 12 17.08.22 17:41
Jen za Maxem zaklaply dveře, mladší dívka v rohu místnosti se ušklíbla. „Jak to jako myslel, s tím pérem?“ zeptala se Simony, asistentky marketingu.
schopen vůbec vstřebávat. Max věděl, že musí vydržet příval programátorských termínů, kterými ho společník zasypával. Cítil na sobě i pohledy ostatních v místnosti. Všichni pracovali na projektu dlouho a často nad rá mec obvyklé pracovní doby. Nakonec se usmál a ocenil všechny.„Skvělá práce! Na tohle bude primátor koukat jako péro z gauče.“
LUKÁŠ FIŠER 12
Cirkus Maximum.indd 13 17.08.22 17:41
CIRKUS MAXIMUM13světel, kostýmů, žonglování a salt, šarivari, na které se všichni po dlouhých přípravách těšili. Potlesk publika, který dal zapomenout na trable předtím. Úsměvy a oče kávání, jež cirkusáci nesmějí zklamat. Nikdy! Uprostřed hlučného proudu artistů stojí on, principál Ferdinand ve fraku s cylindrem, který z úcty k publiku smekl. Tuto chvíli by nevyměnil za nic na světě. Za žádné peníze! Jako z jiné planety se za ním ozval cizí zvuk a krásná představa„Promiňte,zmizela.šéfe,“ řekl omluvně Mates a podal mu zvonící telefon.
„To jsi ty, Jolie? Vrátím se asi za hodinu, tak to do řešíme. Vezu peníze… A kdybych mohl poprosit… Od rána jsem neměl čas se ani najíst… Jsi zlatá! Čeká mě jen pár telefonátů a do hodiny jsem zpátky…“ Ferdinand se rozloučil. Hlavou se mu od rána proháněla spousta my šlenek, některé zahodil, jiné odložil na jindy. Ale jedna mu v mysli zůstávala natrvalo. Už se rozhodl. Intuice mu napověděla, co musí udělat. Posunul si brýle na nose a v kontaktech mobilu začal hledat jedno číslo.
2.14
Max seděl ve své kanceláři za stolem z leštěného oře chu, z misky před sebou odebral tři pomeranče a žongloval si s nimi, levá, pravá, swing…, když jej vy trhla ze zamyšlení jeho asistentka Simona. Položila před něj tlusté kancelářské desky. „Tady je ta prezentace,“ řekla a trochu ostýchavě se usmála. „Dělala jsem na ní měsíc.“ Max se rychle vrátil do kancelářského světa a odložil pomeranče zpátky. „Skvělé. Po práci vás zvu na večeři, taky se na to už měsíc chystám… jestli máte čas…“ Na Simoně bylo po znat, že nepociťuje žádné rozpaky. „Ráda,“ řekla mu klidně a upřela na něj oči. Maxovi se líbila se svými upravenými blond vlasy, dokonalou postavou a pečlivě vybraným kostýmkem, který byl sice decentní, ale zároveň rafinovaně provokoval mužskou fantazii. Max už byl přece jenom starší muž a blízkost mladých žen na něj působila možná víc, než bylo v jeho společenském postavení očekáváno. Max si to uvědo moval, ale nijak se tomu nebránil.
„Neříkáte to jenom proto, že jsem váš šéf?“ Max tea trálně svraštil obočí.
Cirkus Maximum.indd 14 17.08.22 17:41
Už jen z představy, jak bude uklízet pod starým samcem Alim, ho chytal vztek. Jako z udělání mu přišel do cesty
CIRKUS MAXIMUM15
„Ne… ale nemáme čas se ani převlíknout,“ odpově děla Simona, která si asi uvědomila, že musí Maxovi jeho přání trochu komplikovat. Max dobře věděl, co se od něj očekává, a pravil galantně, jako zkušený muž: „Simono, vy vypadáte přece vždycky skvěle, a co se týká mě, mojí nejkrásnější ozdobou budete vy…“ Si mona se začala smát. Max by byl rád pokračoval v roz hovoru, který se vyvíjel opravdu příjemně, když vtom mu zazvonil mobil. Letmý pohled na displej stačil, aby změnil výraz. Rychle se dotkl prstem telefonu. „Ahoj táto…“ Max si zakryl dlaní mikrofon. Pohlédl na Simonu, která pochopila. Vzala desky a otočila se na podpatku. „Děje se něco…?“ pronesl Max s obavami a chvíli poslouchal tolik známý, zvučný hlas z telefonu. Nakonec úlevně pravil: „Už jsem se bál, že se stalo ně co tobě nebo bráchovi… Můžu odpoledne, určitě něco vymyslíme. Stejně jsem u vás dlouho nebyl…“ Jakmile Max ukončil hovor, jen pár vteřin přemýšlel a pak na počítači vyhledal kontakt na jednu restauraci, ve které nebyl už léta. Ještě že se dá spojit příjemné s užitečným.
Cirkus Maximum.indd 15 17.08.22 17:41
Boris se s nechutí oblékl do modrých montérek a na pokoji za sebou zanechal spící dívku. Nakonec byl rád, že se s ní už nemusel bavit. Po včerejším večeru a noci ho bolela hlava a žaludek, neměl by asi tolik pít, už mu to nedělá dobře. Ale alespoň na chvíli zapomene na svou pajdavou nohu, život uzavřený do dřiny a trmácení po štacích, komediantský osud, který mu už dávno nepři padal tak krásný, jako když byl dvacetiletý kluk. U stájí si vzal kolečko, lopatu a hrábě a vydal se k velbloudům.
LUKÁŠ FIŠER 16 malý Bruno, syn Jolie, který se motal kolem zvířat a ar tistů stejně jako kdysi on v jeho věku. „Co tady čumíš?“ zavrčel na něj Boris v úzkém prů chodu do stáje a málem do Bruna najel kolečkem, kdyby včas neuskočil. „Padej se radši učit, smrade!“ zakřičel za utíkajícím klukem. Nevšiml si ale přicházející Valerie. V dlouhých splývavých šatech se zjevila tak tiše, jak to dovedla jen ona. Její staré oči se na něj podívaly vyčí tavě:„Co ti ten kluk udělal? Má ještě prázdniny…“ Boris jenom zrychlil, aby se s Valerií dál nemusel bavit. Tušil, co by mu řekla. Jako všichni na statku věděl, že Valerie má většinou pravdu, a to ho štvalo nejvíc.
Cirkus Maximum.indd 16 17.08.22 17:41
„Táta chtěl, donšajne, abys pomoh´ chlapům na brá ně. Ale nevím, jestli jim dneska budeš něco platnej!“ nesl se za Borisem Valeriin hlas. Ve stáji se ozval plechový dutý zvuk, jak Boris vztekle nakopl prázdný kbelík. Valerie jen zavrtěla hlavou. Znala Borise odmalička i s jeho výbuchy vzteku. Býval při nich roztomilý a cir kusáci ho někdy schválně škádlili. To už je dávno. Statek za Prahou kdysi, za první republiky, koupil Ferdinandův otec. Ze staré stodoly se stala cvičná ma néž. Nyní statek sloužil i jako malá zoo pro návštěvníky a pořádaly se tu různé akce pro firmy. Ferdinand nechal pro podzimní sezónu vyrobit nový, velký plechový ná pis „Cirkus Maximum“ nad vchodová vrata, který se dal v noci rozsvítit barevnými světly. Mnohým to při šlo příliš pompézní, ale Ferdinand se nenechal nikým přesvědčit. Cokoliv se týkalo rodinného cirkusu a jeho tradice, bylo pro něj svaté. Na Janka, Chosého a Podě brada zbyla práce nějak ten obrovitý nápis přidělat nad
vrata. Horko už se rozlézalo všude kolem a na svleče ných tělech jim naskakovaly kapky potu. Janek přitlačil vrták na dlouhý trám a spustil vrtačku. „Dneska, pánové, by mi bylo nejlíp u vody. Pivíč ko, holky nahoře bez, idylka,“ zasnil se a začal si pís kat. Chosé ho nechápavě sledoval. V ruce držel krabici s vruty a akumulátorový šroubovák. „Větší vrták už sis na to vzít nemoh´? Máme čtyřky vruty…“ Poděbrad, který přidržoval trám, se snažil za pojit do debaty. „U nás v Poděbradech se chodíme koupat v jezeře…“ Ale nikdo ho neposlouchal. Janek převzal od Chosého několik vrutů do dlaně a začal jimi dotahovat do vyvrta ných děr kovové příchytky. „Čtyřky nebo trojky, to máte jedno. My jižané říká me, hlavně aby pevně držely…“ prohlásil vesele a mrkl na „ProsímChosého.tě, jakej ty seš jižan?“ odpověděl mu Chosé a podal další vrut. Janek si prostředníčkem protáhl kůži pod okem směrem dolů, jak se to naučil v Itálii:
„Já byl v Řecku a Itálii léta s cirkusem. Ty znáš ze Španělska leda tak španělskýho ptáčka z hospody U Zra lejch.“ Chosé namítl: „Ta už je v Libni dávno zrušená, to ví každej…“ Ja nek by si rád ještě něco přisadil, ale zaujala ho přichá zející postava muže s tmavými vlasy, pletenou barev nou čapkou, starým báglem a hlavně s malou opičkou na rameni. Bylo jasné, že míří k nim. Chosé si ho všiml také. „Hledáte někoho?“ zavolal na chlápka, který se jim teatrálně poklonil, poté co si brnknul prstem do čapky.
Cirkus Maximum.indd 17 17.08.22 17:41
CIRKUS MAXIMUM17
LUKÁŠ FIŠER 18
„Láďa Karásek,“ vděčně mu potřásl dlaní příchozí a pak zkusil napovědět: „Cirkus Korona… Polsko?“ Ja nek jen zavrtěl hlavou. „To muselo být někde jinde…“ prohlížel si Láďovu zarostlou„Možnátvář.vItálii,“ nadhodil Láďa. V tu chvíli viděl, jak se Jankovi rozbřesklo. „No jo, Cirkus Moira Orfei, velbloudí číslo a tys tam dě lal technika. Počkej… ale jakej Láďa? Všichni ti přece říkali Čiko! Pořád s cigárem…“ Chosé mrknul na Poděbrada.
„Hele, Čiko, nemáš cígo?“ Láďa ochotně vytáhl z kap sy kamelky. „Jásňačka…“
Cirkus Maximum.indd 18 17.08.22 17:41
„Buongiorno tutti i maestri del circo!“ zahlaholil na ně a v široké tváři se mu roztáhl úsměv. „Co tu chce?“ zeptal se Chosé tiše Janka. Janek sjel pohledem příchozího a pak klidně pravil k Chosému: „Podle tý jeho italštiny soudím, že je z Brna…“ „No jo, podívejme se na světáka, ty vole!“ zašeptal pobavený Chosé. Janek odložil vrtačku a narovnal se. „Co tu „Hledámsháníte?“práci…“ odpověděl mu příchozí. „Což o to, práce je tu plno,“ řekl Janek. „Neviděli jsme se někdy? Já jsem Janek,“ představil se a napřáhl ruku. Nepotřeboval dlouho přemýšlet, aby poznal, že příchozí je také cirkusák jako oni. A svět cirkusu není tak velký, aby se někdy někde nepotkali.
„Chosé jméno mé a tomuhle říkáme Poděbrad…“ představil oba Chosé a nechal si od Ládi zapálit cigaretu, stejně jako Poděbrad, který radostně vyhrkl při pohledu na krabičku:
„Dárek od jednoho starého námořníka, dva roky zpátky. Gigi, pozdrav pány!“ Bylo vidět, že opička je neklidná a noví Láďovi známí ji moc nezajímají. „Umí mávat a podávat packu, ale teď se jí nechce… Gigi, no tak… no,“ snažil se ji Láďa přesvědčit. „Má vejstavní kukuč,“ pochválil zvířátko Chosé li beňským dialektem a vyfoukl dým z cigarety opatrně na druhou stranu, aby opičce nevadil. Janek ale nečekanou pauzu v práci ukončil: „Podě brade, vezmi je na statek. Ať dají Láďovi najíst a tý jeho opici taky.“ Láďa viditelně pookřál. „Gábl, to je dobrej nápad. Gigi, poděkuj pánům! Jdem se Janeknafutrovat!“sChosém se vrátili k vrtání. Pozorovali od cházejícího Poděbrada s Karáskem. Viděli, jak Po děbrad cosi Láďovi vysvětluje. Podívali se na sebe a zasmáli se. O čem Poděbrad vykládá, si uměli živě předPoděbradstavit… byl rád, že našel nového vděčného poslu chače, a Láďa byl zase celý šťastný, že se na cirkusový statek netrmácel zbytečně. Po cestě začal hned vysvět lovat Poděbradovi, aby si o něm nemyslel, že je nějaký otrapa neboli bezboud, jak se říká v Brně:
CIRKUS MAXIMUM19
„Jo, jo, velbloudi, to když jsme jeli do Poděbrad…“ Láďa si odhrnul tričko a ukázal na starý kožený pásek, který mu držel ošoupané džíny: „Jednou mi jeden vel bloud, starej a vzteklej samec, ožvejkal i tady ten pásek na kalhotách, když jsem ho vedl z manéže…“ Janek se v tu chvíli ale více zajímal o malou opičku na Láďově rameni. Nebyla o moc větší než dvacet centimetrů. Láďa si toho všiml a hned se k ní láskyplně naklonil.
Cirkus Maximum.indd 19 17.08.22 17:41
LUKÁŠ FIŠER 20 „Bejvalka mě vypakovala takovým fofrem, že se ve jdu všude. Zbylo mi jenom to, co mám na sobě, a tenhle bágl, kterej kopnu pod postel a jsem přestěhovanej. No a co? Furt lepší než bejt s nějakou držkatou babou.“ „U nás v Poděbradech byly taky ženský hubatý…“ pronesl hlubokým hlasem Poděbrad. Cirkus Maximum.indd 20 17.08.22 17:41
3.21
Největší místnost na statku sloužila jako kuchyně, jídelna i kancelář zároveň. Na stěnách jste mohli vidět staré fotografie Cirkusu Maximum. Snímky prv ního slona Bimba, lipicánů, zeber, velbloudů, medvě dů a dalších šelem. V rohu byla pověšena v rámu za sklem stará cirkusová livrej se zlatými prýmky a kolem ní několik cirkusových plakátů z dvacátých let. Ve velké kleci se promenoval po bidélku Kuba, pestře zbarvený papoušek ara. Pečlivě sledoval každého, kdo něco jedl, a hlasitě na sebe upozorňoval. Když nedostal kousek jídla od strávníka, někdy vztekle zobákem začal vyhazo vat z misky zrní na všechny strany, za hlasitého smíchu a poznámek přihlížejících. Uměl však i řadu jiných kousků, třeba jezdit na malé tříkolce nebo kutálet míč ky, a vystupoval v manéži s ostatními členy cirkusové rodiny. V rohu místnosti na kuchyňské lince připravo vala Jolie obložené chleby. Na krásně nazdobeném stole s vyšívaným ubrusem už čekala porcelánová malovaná konvice s kávou a před ní hrnečky s talířky, lžičkami a malou nádobou na mléko. Jolie byla pohledná blon dýnka středního věku, v cirkusu už pracovala přes deset
Cirkus Maximum.indd 21 17.08.22 17:41