Křehkost Jan Váňa
[ 7 ] Prolog Z reproduktoru mobilního telefonu se ozývá blízké, jakoby důvěrně známé šumění. Černé moře na břehu Constanty, kde byl Filip vloni s kamarády na dovolené. Jako když se zvedne vlna, přikryje navezený plážový štěrk a zase se stáhne zpátky. Jako když Filip mimoděk ve spánku odhrne z Báry přikrývku. Břeh se na chvíli obnaží, než ho Bářina paže automatickým pohybem znovu zahalí. Je v tom i něco ze šumění stromů. Odevzdanost a přirozenost, s jakou se mohutné koruny poddávají větru. Nemají na výběr, ale přesto to vypadá, že si tenhle osud samy zvolily.
Šumění stromů ale postrádá onu charakteristickou sinusoidu setrvalého stoupání a klesání, které místy zrychluje a místy zpomaluje, přesto se však musí dít, protože kdyby se nedělo, Filip by věděl, že tam kdesi na druhé straně, kde se šum stává signálem, by ustal život.Dosud se nesetkali. Přesto má právě teď živě před očima, jak si Bára levou rukou z čela shrnuje
Je klidná a smířená se vším, co přijde. Praha-Strašnice.
V tom domě ve druhém patře je byt, malá garsonka. V té garsonce parkety, knihovna, psací stůl, velká, na míru vyřezávaná postel a v ní Bára. Praha-Strašnice. Tohle magické místo by se stejně tak mohlo nacházet v Jižní Americe, na Madagaskaru nebo na Měsíci.Filip cítí, jak vlhký a horký vzduch proniká úzkým otvorem mezi Bářinými rty, hledá si cestu mezi tištěnými spoji, proměňuje se, rozkládá, přestává existovat, cestuje éterem, aby se o dvě stě padesát kilometrů dál zase složil a plaše dosedl na jeho kůži. To teplo je tak skutečné, jak ještě nikdy žádné teplo nebylo.Filip chce to teplo obejmout. Chce obejmout něco. Šátrá rukama ve vzduchu. Lapá po dechu. Teplo mu protéká mezi prsty. Ví, že tu je Bára někde s ním. Ne někde. Je tu všude. Všude kolem něj. Tenhle pokoj je jí prostoupený. Když Filip otevře knížku a čte z ní věty o cestě v parku, Bára je v té knížce taky. Prochází se tím parkem. Filip se tím parkem prochází s ní. Je hlavní hrdina toho příběhu. Baví se o běžných věcech. V práci někdo šíleně podělal projektovej návrh. Honza, ten, co chodí
[ 8 ] odbarvený, modrožlutý pramen vlasů, ten, který viděl na Bářině fotografii. Přestože je v místnosti tma a není nikdo, komu by ten odhrnutý pramen vlasů mohla ukázat. Noc se jí zvolna houpe na špičce nosu.
Tam prý někde stojí nový dům.
furt do kuchyňky, pije třeba pět káv za směnu. Debilní Honza. Filip drží Báru za ruku, která je jak rampouch, i když už je jaro, slunko pálí, on bude asi spálenej, ale ona ne, protože ona se neopaluje, je pořád jak zámec ká paní, a její ruce ani její nohy se nedokrvují, mohla by nosit rukavice a vlněný ponožky, jak má všechno ledový, i když kolem lidi chodí v kraťasech a krátkých sukních a tričkách. Filip obejme prostor kolem sebe. Nikde žádný odpor. Vzdálený dech se asi nedá obejmout. Položí si mobilní telefon na matraci vedle hlavy a čeká, až se vlny Čer ného moře zpravidelní. Nejdřív namočí palec. Nabere Bářin houpavý dech do dlaní. Pak to nevydrží a s rozběhem se po hlavě zaboří do hladiny. Kdy už se jí konečně bude moci dotknout?
[ 9 ]
[ 11 ] I
„Hledám silnou a sebevědomou ženu, která by chtěla společně měnit svět k lepšímu.“ Bára se na tu větu usmívá. Silná žena. Sebevědomá žena. Bára leží na zádech a převaluje ta slova na jazyku jako pomalu se rozpouštějící kostičky oblíbené švýcarské čokolády. Filip. 35 let. Vědec. Společně měnit svět k lepšímu. Společně. Kdo mů že napsat něco takového? Jedině muž, který nehledá hospodyni a chůvu pro svoje děti. Muž, který hledá partnerku v pravém smyslu toho slova. Bára se na okamžik zasní. Pak samu sebe napome ne. Nesmí propadat virtuálním fantaziím. Většina se stejně odehrává jen v její hlavě. Bářiným tělem projede chladivá vlna. Vstane z postele, aby zavřela okno. Zkříženýma rukama si masíruje husí kůži na předloktích. Filip na fotkách vypadá jako muž na svém místě. Tváří se vyrovnaně. Nepózuje. Nestylizuje se. Má
Báře se ihned vybaví tohle heslo, re klamní slogan, který snad kdysi viděla na nějakém volebním billboardu. Nejde o to, že by vypadal solidně nebo snad seriózně. Vůbec ne. Takové charakteristiky si Bára spojovala především se strojeností. Tenhle Filip naopak na Báru působí až k neuvěření přirozeně. Jako by právě seděl vedle ní na posteli a ležérně vykládal o oblíbených filmech nebo kapelách. Chvíli prstem přejíždí zprava doleva a prohlíží si Filipovy fotky. Na procházce v lese. Za řečnickým pultem (asi na nějaké konferenci?). U stolu na nějaké oslavě. Lososová košile, lehký nenucený výraz, neokázalá elegance. Civilní, normální, laskavé, milé… Měla by mu dát lajk? V ten moment telefon zavibruje a v horní části obrazovky se objeví upozornění na novou zprávu od
[ 12 ] přívětivý, mírný úsměv. Ostře řezanou bradu, široké tváře s ďolíčky a vysoké čelo. Hluboko vsazené modréKlidnáoči.síla.
Adam.Adama.Báramechanicky poklepe na upozornění, takže se aplikace přesune do sekce zpráv od Adama. „Čau dračice, tak jak ti to dneska šlo? Já zrovna z lesa, cítím se fantasticky!“ Za zprávu přidal emoji svalnaté nohy a mrkající tváře posílající polibek. Bára se usměje. S Adamem si dopisují něco přes týden. Adam by za normálních okolností učil hudeb ku a tělocvik v Praze na gymnáziu. Kvůli koroně si
Báře napsal, že se chystá za pár dní do Prahy a jestli by se nechtěla potkat. Ona na to, že moc ráda. Slovo dalo slovo, a nakonec se domluvili, že pokud bude Bára chtít, čili pokud první rande nedopadne úplně otřesně, může přisednout se sbalenými věcmi k Adamovi do auta a strávit s ním pár dní
[ 13 ] ale udělal nucené volno a odjel na rodinnou chalupu v Orlických horách, kde, jak říká, chce hlavně skládat hudbu pro svůj kytarový projekt. Ta noha v jeho zprávě znamená, že se právě vrátil z běhání. Adam připadá Báře moc fajn. Vyjadřuje se bez prostředně a z jeho zpráv srší jiskry, ze kterých se Báře zapalují tváře i lýtka. Na Tinderu se prezentuje hlavně jako sportovec. Bára by lhala sama sobě, kdyby si nepřiznala, že je podle ní Adam děsně sexy. Jak leze po špičatých skalách v jižním Španělsku. Surfuje na úžasných vlnách na Gold Coast v Austrálii. S vlasy slepenými od bláta dobíhá vytrvalostní závod Spartan Race v extrémní obtížnosti. Z jeho fotek čiší radost ze života. „Carpe diem,“ říká jeho krátký profilový popisek. I když to Báře připadá jako klišé, musí uznat, že k Adamovi se to naprosto hodí. V každém případě Bára samu sebe přesvědčí, že na ni nejvíc zapůsobily Adamovy snímky s akustic kou kytarou a záběr za mikrofonem na koncertě s jeho kapelou. Dávají tušit něco z citlivé a umělecké stránky, která se beztak ukrývá v Adamově atletickém těle, jinak bažícím hlavně po výkonech a překonávání překážek.Adamvčera
[ 14 ] na chalupě. Z představy, že unikne před nouzovým stavem do lůna přírody v Orličkách, je Bára přímo nadšená. Pošle Adamovi krátkou nadšenou odpověď a dva emotikony mrkajícího obličeje. Vypadá to, že se potkají už za tři dny! Ale pro dnešek už stačí. Nemůže svůj život podří dit rytmu mobilní aplikace. Tím spíš, že trčí doma na home office. Je teď pro Báru obzvlášť důležité, aby si nastavila pevná pravidla a časový řád, který bude dodržovat. Kdy pracovat, kdy jít ven na čerstvý vzduch, kdy se věnovat četbě. Moc dobře ví, jaká past se skrývá v četovacích aplikacích. Že má člověk tendenci na četování myslet, i když zrovna nikomu nepíše. Mozek je neustále zaměstnaný. Nesoustředí se na to skutečně podstatné. Na to, co je offline. Bára dá vařit vodu a do konvice vloží pytlík s heř mánkovým čajem. Na straně třicet dva, kde asi před týdnem skončila, si otevře knihu od uznávané čes ké autorky, a než se dovaří voda, stačí přečíst asi půl stránky. Zalije čaj a postaví konvici společně s hrnkem na noční stolek u hlavy postele. Cítí, jak k ní přichází potřebný klid. Tolik zdravý a potřebný klid.Když o půl hodiny později zhasne lampičku, mimo děk vezme do ruky telefon a posune fotku s Filipovou tváří doprava, což znamená lajk. Telefon ihned zavibruje a upozorní Báru na nové propojení. Takže od Filipa dostala lajk už předtím, než mu ona dala ten svůj. Líbila se mu jako první.
[ 15 ] Vypne na noc vyzvánění i vibrace, položí mobil na noční stolek a přitáhne si přikrývku těsně ke krku. Zpoza bílé látky povlečení se skví Bářin klidný úsměv. Napíše jí zítra Filip? A nebylo to vůči Adamovi nefér, že mu napsala? Určitě nebylo, vždyť přece nikomu nic nedluží. Taková jsou pravidla. Copak asi zítřejší Tinder přinese za nová, nečekaná dobrodružství?
Když Filipovi fanfára na mobilu oznámí propojení s Bárou, zrovna rozepisuje delší odpověď na jeden filozoficko-historický problém, který mají na Tinderu rozdiskutovaný s Beátou. Je krátce před půlnocí. Filip o pár stupňů zvýší hlasitost nedávno objeveného rockového alba na YouTube, aby aspoň částečně pře hlušil zvířecí zvuky sousedů za zdí. Jejich sexuální aktivita se s nouzovým stavem slyšitelně znásobila. Filipovi naštěstí nedělá problém animální zvukovou kulisu v hlavě přepnout na pozadí a pak vytěsnit zcela.Daleko
víc Filipa rozruší oznámení na displeji „Vy a Bára jste nyní propojeni“ a šedý rámeček se sotva čitelným „Napište zprávu“. Obvykle nebývá roztě kaný, ale najednou jako by se mu celá záležitost se zprávou pro Beátu vykouřila z hlavy. Začne zběsile prohlížet Bářiny fotografie tam a zpátky, hlavou se mu honí nejrůznější citoslovce a superlativy jako „Panejo!“, „To je ale kočka!“ nebo „Wow!“.
[ 16 ] II
[ 17 ]
A proč vlastně dál brouzdal palcem, když už objevil Beátu, s níž si tak rozuměl? Protože si nemohl dovolit vsadit všechno na jednu kartu. Co kdyby mu Beáta zničehonic přestala psát, jako se to stalo vloni v létě s Annou?Psalsis Annou, jako by se do ní bláznivě zamiloval. Trvalo to víc jak měsíc. Tedy třicet sedm dnů, aby byl Filip přesný. Myslel tenkrát na Annu neustále. Když byl v práci, i když pak odjel na dovolenou s kamarády. Všechny tím pěkně štval, jak pořád visel na mobilu.
Hned si taky vzpomene, kdy dal Báře lajk. Bylo to před třemi dny asi v šest ráno, jedno z těch rán, kdy se vzbudí brzy, ačkoliv se cítí šíleně ospalý a rozhodně nepřichází v úvahu, že by mohl začít něco smyslupl ného dělat. Ležel na břiše, hlavu svěšenou z matrace dolů, a ledabyle přejížděl palcem zprava doleva, jako by prováděl trik s kartami. Měl dojem, že těch nemožných profilů odmítl nejmíň tisíc.
Nedokázal se té rutinní činnosti vzdát. Pohyb palce, který odlišuje člověka od zvířete. Nelze bez něj uchopo vat předměty, vyrábět užitečné nástroje a balit holky v mobilu. Ten prostý pohyb má v sobě něco neskutečně uklidňujícího i vzrušujícího zároveň. Spojuje v sobě banalitu s něčím natolik osudovým, jako je hledání životníMonotónnostlásky. Filipa ukolébala. Přesto se nutil k os tražitosti. Co když zrovna profil číslo tisíc jedna patří jeho budoucí ženě? Matce jeho dětí? Mohl by omylem swajpnout vlevo a přijít tak o životní šanci na štěstí!
[ 18 ]
Fotil si každou blbinu, pak pro ni půl hodiny vymýšlel vtipný komentář a hned ho posílal Anně. Byl jako posedlý. Zastavil se uprostřed rušné historické ulice a ostatní na něj čekali, dokud nevypiloval svoji zprá vu k „Tydokonalosti.vole,vždyťje to čistá projekce!“ ťukal si na čelo kamarád Jakub. „V životě jsi tu buchtu neviděl, jenom si představuješ ideální obraz toho, jaká by měla bejt. Ocitl ses v totální pasti svýho mozku!“ Když nad tím uvažuje zpětně, nejradši by si Filip dal pár facek. I když, pokud jde o výchovné facky, nakonec jich přímo od Anny dostal pořádnou sadu.Tvrdila mu, že se nemůžou potkat, protože buď byla zrovna mimo Česko ona, nebo když se vracela zpátky, tak odjížděl do zahraničí Filip. Když se jim koneč ně podařilo naplánovat setkání, Filip byl bez sebe vzrušením. Snažil se zachovat chladnou hlavu. Moc dobře věděl, že čím vážnější záležitost z toho setkání udělá, tím víc hrozí, že se z nervozity bude chovat jako puberťák a idiot. Hlavní je zachovat ležérnost a nenucenost. Mužné sebevědomí. Tři dny před plánovanou schůzkou mu Anna pře stala odpovídat na zprávy. Veškeré sebevědomí bylo to tam. Až po několika týdnech reagovala na sérii Filipových ublížených výlevů. Neomluvila se, jen napsala, že se k ní vrátil bývalý přítel. Pokud si chce najít holku na vztah, napsala mu Anna, měl by se na Tinder vykašlat.
„Tady v tý aplikaci se nedá nic brát vážně. Nedá se tu na nic spolehnout. Všechno je nezávazný. Takový sou pravidla Tinderu, broučku.“
Zatímco facebookoví přátelé nadšeně sdíleli, jak se naučili hrát na ukulele, vyšívat křížkovým stehem, točit na hrnčířském kruhu a hovořit jednoduchou španělštinou, Filip trávil dny nepřetržitým sledová ním pirátsky stažených seriálů.
To bylo poprvé a naposledy, co si s někým na Tin deru dopisoval. Tedy než jeho život o osm měsíců později převrátila naruby pandemie smrtícího viru.
Po dvou týdnech marných pokusů o soustředění seznal, že bude nejlepší řídit se poučkou „Nedělejte ze sebe hrdinu a nic si nevyčítejte“, která na něj vyska kovala na domovské stránce internetového prohlížeče.
Ani si přesně nevzpomíná, jak k tomu došlo, že si do mobilu znovu nahrál Tinder. Možná v tom měl prsty pytlík marihuany, který před nějakou dobou dostal od kolegyně jako „lék na nespavost“. Dát si tzv. prda poskytovalo Filipovi alespoň nějakou
Filip tušil, že se nejedná o nákazu z filmu Smrtící epidemie, který viděl jako dítě. Ale mohl si být jistý? Moc se toho nevědělo. Pracujte z domu, řekli jim na institutu. Jinak se pro vás nic nemění. Filip trávil pracovní dobu četbou odborných lé kařských studií o šíření, zdravotních rizicích a mož nostech prevence. V noci se mu zdálo, že kráčí sám po pustém městě, zdálky se ozývají sirény, z vysklených výloh obchodů stoupá kouř.
[ 19 ]
[ 20 ]
jistotu v těchto nejistých časech. Na každý pád se ocitnul zase ve hře. Ve hře, která odváděla pozornost od zmatku kolem. Ve hře, která byla zároveň příslibem, že snad jednou nebude Filip na všechno sám. Zbavil by se neurotického třasu v dlaních, kdyby v nich držel ruce vysněné ženy?
[ 21 ] III
„Hotovej festival trapnosti!“ smáli se Filip s Bárou společně, když vzpomínali, čím si oba museli projít, aby se našli. A pak to byl lajk na první pohled. Bára experimentovala s Tinderem už minulý rok. Dlouho se na tu appku dívala svrchu. Od kolegy se dozvěděla, na jakém principu seznamování fungu je. Připadalo jí to laciné, nevkusné, až ponižující. Postavit celý vztah na několikavteřinovém dojmu z fotografie, kterou někdo prstem posune, nebo – jak se říká – „swajpne“, doprava? Spíš zoufalý pokus o jednoduché řešení něčeho tak složitého, jako je hledání životního partnera. Na druhou stranu ale sama neměla šťastnou vzta hovou historii. Oslavila třicetiny. Představovala si, že touhle dobou už bude v páru budovat rodinné hnízdečko. Možná se i starat o dítě, nebo dokonce více dětí. Už na to byla po všech stránkách připravená. Měla nadstandardně zařízený byt v Praze, solid ně našetřeno, a právě se chystala pořídit si vlastní