Poznámka 1 Ano, toho policistu zničili v mé přítomnosti. Běžně mi takové mučení nic neříká. Je odporné a ponižující. Především pro trýzněného, ale i pro toho, kdo drží kleště, autogen, paralyzér. Oba ztrácejí veškerou lidskost. V případě toho policisty to bohužel bylo nevyhnutelné, museli jsme se dozvědět, co ví, a on nám to taky pochopitelně řekl. Každý by to udělal. Informace byla cenná, i když ne stejným způsobem pro každého z nás. Vyprávěl nám, že jeho oddělení se v poslední době intenzivněji soustřeďuje na libanonské klany než na ruské. Že proti nám pořád nemají nic konkrétního kromě jedné svědkyně, kterou okamžitě vytáhnou z klobouku, kdyby se Andrej vynořil. Tušili jsme, že se ta žena odsunula do Vídně, jenom jsme neznali detaily. Jeden z našich lidí hned telefonoval Andrejovi do exilu. Slavilo se. Potom se kuly plány. Takhle já neslavím. A plány mám důkladně prověřené. Přímo nastudované. Vždyť mám své vlastní. Toho policistu jsme nezabili, tedy ne fyzicky. Ale nikomu už nebude k užitku. Odložili jsme ho poblíž teritoria Libanonců – ať se vyšetřovatelé snaží, když už je prakticky mají v hledáčku. Tu noc byla moje milovaná v mém objetí melancholická a zamlklá, úplně jiná než obvykle. „Neměj strach,“ šeptám jí do ucha. „Čekají nás zlaté časy.“
5
09_VANITAS 3_RUDA JAKO OHEN.indd 5
3.1.23 16:24