1 K Á MEN
1991 Už je čas, moje drahá? Opozdím se. Nestává se to často, ale jsem úplně v koncích. Ne, nejde vůbec o počasí – v listopadu nebývá New York příliš inspirativní, ani když je krásně. A nejde ani o to, že by letošní zimní kolekce byly hranaté a fádní. Problém je v tom, že mě nenapadá nic dostatečně přiměřeného, co bych si mohla obléct. Netvař se tak překvapeně, drahá. Možná vím, jak se obléct na večeři v Bílém domě, na módní přehlídku nebo na zasedání správní rady, ale všechny tyto události blednou ve srovnání s tím, jak důležitá je moje dnešní schůzka. Prosím, zůstaň se mnou, má drahá. Uklidní mě to – a ta schůzka se tě ostatně také týká. Může změnit celé naše životy. Ale o nějaké věci se musím postarat ještě před ní. Nech ty papíry být, prosím. To je moje závěť, právě jsem ji kontrolovala. Vím, je mi teprve třiašedesát a rozhodně nemám v plánu během následujících pěti let zemřít, ale sama víš, že jsem ráda připravena na všechno. Jak jsem říkala, tahle schůzka je důležitá. Znáš příběh tohoto domu, že? Jediná věc, kterou jsme při přestavování jeho obytných prostor nezměnili, byla tahle koupelna. Nikdy v životě jsem nepotkala obchodníka, který by nepočítal drobné. Lidé, kteří si vlastní jmění vydělali, nemají 7
Navrharka_z_Parize.indd 7
30.05.2022 10:10:52