1. kapitola Lázně Doberan, Palác Heiligendamm, leden 1922 Čerstvě zrekonstruovaný malý banketní sál svítil novotou. Byl to snad nejkrásnější prostor, který si mohla zvolit malá společnost sezvaná na Johanninu svatbu. Elisabeth spokojeně spočinula pohledem na matně lesklých francouzských parketách, položených odborníkem do velice složitých kosočtverců a hvězd. Dlouhé týdny diskutovala s Juliem o výši nákladů na rekonstrukci. Jako spolumajitel Paláce byl toho názoru, že by obyčejně položené parkety na podlaze také splnily svůj účel, ale konečný výsledek dával za pravdu jí. Prostor působil dokonce ještě vznešeněji a slavnostněji než původní, předválečný, a při nejlepší vůli by si snad nikdo nedokázal představit, že tu ještě před několika lety leželi ranění vojáci na polních lůžkách. Obnova hotelu byla hodně vleklá a náročná, protože po roce 1918 bylo velice těžké sehnat řemeslníky i stavební materiál. V Lázních Doberan a jejich okolí se mnoho mužů, i otců od rodin, nevrátilo z fronty, a tak trvalo celou věčnost, než sehnali potřebné odborníky. Všechny práce v hotelu byly dokončeny teprve nedávno také kvůli obtížím s obstaráváním drahého stavebního materiálu, protože řada zahraničních firem už nedodávala zboží německým zákazníkům. Ale čekání se vyplatilo. S novým štukováním, zářivými křišťálovými lustry a štíhlými sloupy nabízel kruhový sál prostor, kde by mohly jíst i tančit korunované hlavy, a to přesto, že v Německu již žádná nezbyla, když po porážce ve válce císař abdikoval. Elisabeth nechala banketní prostory i plesový sál záměrně zrekonstruovat v barokním stylu. Pro ni ztělesňoval nejenom návrat k tradici hotelu, ale přinášel přesně to pravé, co mohlo oživit dlouho postrádanou chuť do života. V těchto prostorách se měly odehrávat ty nejokázalejší slavnosti. Po temných tíživých letech války a následných časech chaosu toužila po perlivém šampaňském a hravé lehkosti bytí. 7
RODINNY HOTEL_Bourliva doba.indd 7
1.6.22 17:25