Blíží se? Nebo čeká dole?
7 Prolog
Vrcholový den Dýchej, Cecily. Studený vzduch jí naplnil plíce. Bylo to zvláštní. Když si představovala, jak se jí tu bude dýchat, předpokládala, že to bude pocit, jako když se dusí. Jako kdyby ji škrtili. Možná něco jako topit se. Ale nebylo to tak. Na kousíčku odhalené pokožky mezi kuklou a slunečními brýlemi cítila bodavý vítr, a pak se silnější poryv opřel o její tělo a málem ji srazil na kolena. Vzduch tu byl. Jen nedělal to, co by měl. Byla hrozně unavená. Plahočila se sněhem a její svaly se sna žily fungovat. Nejen svaly. Její krev. Její plíce. Její mozek. Bylo to vlastně prosté – vzduch neobsahoval dost kyslíku, jen necelou třetinu toho, nač bylo její tělo zvyklé. Výškoměr na jejích hodinkách ukazoval, že je pořád ještě nad osmi tisíci metry. V zóně smrti. Srdce jí bušilo. Ohlédla se přes rameno. Sleduje ji? Zastavila se. Mohutná silueta pár metrů nad ní, jeho těžké kroky prola mující čerstvý sníh, stopuje ji, pronásleduje ji. Ale ne… Zamrkala a uvědomila si, že je to jenom stín mraku na horském úbočí. Jejímu mozku chyběl kyslík. Nemohla se spoléhat ani na vlastní oči.
Tlouklo jí v hrudi jako splašené. I její dech se zrychlil. Lapala řídký vzduch. Bála se, že omdlí, motala se jí hlava. Co na tom sejde, jestli je nahoře, nebo dole? S ním si dělej hlavu později. Teď se starej, abys přežila. Spěchala tak, jak jen jí to tělo dovolilo. Od pádu tisíc metrů hluboko ji dělil jen jediný chybný pohyb. A za zády cítila straši delné kroky pronásledovatele. Čekal ji sestup z hory. A bude to muset zvládnout sama.
Nevěřila by, že jí srdce může bít ještě rychleji, ale stalo se.
AMY M c CULLOCH 8
Když stál [doplnit datum] na vrcholku Manáslu, dosáhl něčeho, co spousta lidí považovala za nemožné: během jednoho roku zdolal čtrnáct nejvyšších velehor světa bez kyslíku a bez fixních lan, čímž potvrdil svou pozici nejlepšího horolezce na světě. Ale snad ještě úžasnější než jeho horolezecké výkony jsou odvážné záchranné akce, které současně zvládl. Na Dhaulágirí, třetí velehoře jeho seznamu, vedl pokus o záchranu dvou italských bratrů, kteří uvázli nad čtvrtým táborem. Jednoho dokázal zachránit, druhý bohužel podlehl To,zraněním.žezvládl spasit byť i jen jeden život poté, co ti dva strávili noc v mrazivých teplotách a řídkém vzduchu, je vlastně zázrak. Zemřeli by oba, nebýt toho, že Charles, který sestupoval, měl sílu otočit se a vrátit se ze třetího tábora. Zbytku záchranného týmu trvalo skoro čtrnáct hodin, než k nim dorazili. To už by bylo pozdě.
9 PRVNÍ FOURTEENKONCEPTCLEAN –ČTRNÁCT ČISTÝCH VÝSTUPŮ PROFIL HOROLEZECKÉ LEGENDY Cecily Wongová
V malé nadmořské výšce je Charles McVeigh jako každý druhý. Ale když se dostane do zóny smrti – nad osm tisíc metrů –, stane se nadčlověkem.
AMY M c CULLOCH 10
Tato mimořádná akce – spolu s životy, které zachránil na Everestu, na Broad Peaku a na Čo Oju – postavila Charlese do centra zájmu světových sdělovacích prostředků. Ale co ho nutí vyhledávat takové extrémy? Měla jsem to štěstí, že jsem směla s Charlesem vystoupat na jeho poslední velehoru, Manáslu, abych to odhalila. [Doplnit rozhovor, až jej získám!]
11 1
Cecily zaklapla laptop. Byla v Nepálu, v Thamelu, hlavním turis tickém centru Káthmándú, v malém hotelovém pokoji vysoko nad ulicemi plnými modlitebních praporků. Tenhle koncept úvodu jejího článku nebyl dobrý, ale pocit, že má pro začátek alespoň něco, zklidňoval její pocuchané nervy. Vylepšovat chabou osnovu je mnohem snadnější než jen hledět na prázdný papír. Byly doby, kdy si myslela, že nepopsaný list papíru je její nej větší strašák. Teď díky Charlesi McVeighovi měla čelit něčemu mnohem strašidelnějšímu. Zóně smrti osmé nejvyšší velehory světa. Po včerejším večeru stráveném v podniku Tom & Jerry jí du nělo v hlavě. Neměla v úmyslu tolik pít, ale jeden z jejích nových parťáků, Zak, ten Američan, pořád objednával, a připadalo jí, že sblížit se s ním bude za tu kocovinu stát. Potřebovala se na téhle expedici předvést v co nejlepším světle, ale nezačala nejlíp. Ostré zaklepání na dveře jejího hotelového pokoje ji zvedlo na nohy. Otevřela a dovnitř vstoupili velitel výpravy Doug Man ners a hlavní šerpa Mingma Lakpa. Když ji včera tihle dva čekali na letišti, hned Douga poznala podle šedivých vlasů a opálené pokožky horala. Dnes měl ale svěšená ramena a vypadal unave ně, ne jako smělý horolezecký průkopník, legenda britského al pinismu, jak si ho představovala. Přečetla si toho spoustu o jeho výkonech ve velehorách: pět výstupů na Everest, z jižní i severní strany, a k tomu mnoho prvovýstupů na některé méně známé vrcholky v pohoří Karákóram a v Andách. Hodně let pracoval jako horský vůdce pro firmu Summit Extreme, světovou špičku v pořádání komerčních výprav do velehor. Pak si založil vlastní
AMY M c CULLOCH 12 společnost Manners Mountaineering. Byl známý svým věcným přístupem a kladením důrazu na bezpečnost. Mingma vedle něj působil nenápadně, ale Cecily věděla, že už byl patnáctkrát na vrcholu Everestu. Odolnost a statečnost potřebná k takovému výkonu jí připadala dočista neuvěřitelná. „Máte všechno nachystané?“ chtěl vědět Doug. „Myslím, že ano.“ Ukázala vytisknutý seznam vybavení při lepený na přední straně notesu a předvedla výstroj, úhledně vyskládanou na dvojlůžku. Už to všechno během rána tucetkrát zkontrolovala a pečlivě odškrtla každou položku, kterou si měla obstarat. Na nic nezapomněla, všechno vzala. Byla rozhodnutá, že tentokrát, na téhle hoře, bude připravená.
„PotěšeníCharlesem.“jena naší straně,“ odpověděl Mingma a usmál se, až mu řídký knírek vyskočil pod nos. Jeho přívětivost byla v os trém kontrastu s Dougovou nerudností. Doug nechal být botu, začal zkoumat její výbavu a cepín s oranžovou rukojetí a mračil se čím dál víc.
„Chtěla bych vám oběma ještě jednou poděkovat, že jste mě na tuhle výpravu vzali,“ řekla. „Musí to být zvláštní mít s sebou klienty – vím, že jste dosud chodili jen se samot ným
„Jste dnes ve formě?“ zeptal se Mingma a v očích mu zajiskři lo. Včera v noci ji doprovodil do hotelu, dával cestou instrukce nepálskému taxikáři. „Ano, je mi dobře!“ Přinutila se k úsměvu a Mingma ji poplácal po rameni. Už se dál nevyptával. Sledovala, jak Doug kritickým okem hodnotí její vybavení. Zvedl botu a zkoumal podrážku. Pořídila si obrovské třívrstvé boty určené do výšky osmi tisíc metrů, měly ostře žluté návleky sahající až ke kolenům. Byly zbrusu nové, nenošené. Takové boty jsou nezbytnou ochranou proti tomu, aby jí v extrémním chladu neomrzly prsty na nohou, ale byly jí tak velké, že si mu sela dát dovnitř vložky. Skoro všechno horolezecké vybavení pro velehory – oblečení a boty – je k dostání jen v pánské verzi. Musela si to všecko nějak přizpůsobit.
SMRT V LEDU 13
„Doufám, že je to dobré,“ poznamenala. „Hledala jsem na Googlu ten nejlepší horolezecký úvazek a tenhle měl dobré hod nocení.“„Ujde to. Úvazek se sponami kolem nohou by byl lepší.“ Začervenala se. „Ach. To jsem nevěděla.“ „Měla jste se zeptat. V osmi tisících metrech vás googlení nespasí.“ Doug úvazek opatrně položil zpátky na postel, aby nezamotal smyčky. „Když vedu výpravu, obvykle na ni při jímám jen horolezce s odpovídajícími zkušenostmi. Člověk nikdy neví, kdy se mu hora vzepře. Neriskujete jen svůj vlastní život.“„Při posledním výstupu jsem si to uvědomila,“ řekla a potla čila zachvění. „Dokonce jsem o tom něco napsala na internet. Nevím, jestli jste to četl…“ Doug na ni hleděl s neproniknutelným výrazem ve tváři. „Internet„Samozřejmě,nesleduju.“chápu, jistě. Jen mě napadlo, jestli jste to ne četl, protože Charles říkal, že to byl důvod, proč mě pozval na tuhle výpravu…“ Sice jí bylo trapné, že o tom začala mluvit, ale na druhou stranu měla radost. Přinejmenším jeden člen výpra vy nečetl její slavný, virální blog s názvem „Failure to Rise“, ve kterém líčí svou totální neschopnost dosáhnout vrcholků hor, o které se pokouší. Když si včera Zak uvědomil, že to píše ona, nedal si říct a hned objednal další rundu. „Vypadá to, že máte všechno v pořádku. Ještě zkontroluju ostatní,“ řekl Doug. „Až se zabalíte, nechte zavazadla tady na pokoji, Mingma to odnese. Sejdeme se přesně v jedenáct ve ves tibulu a pojedeme na letiště.“
Cecily se napřímila. „Jasné.“ Přehlédla tu hromadu výbavy, kterou bude muset sbalit. Měla v tom celé své úspory. Všechno, co měla, teď leželo na téhle posteli. Když zachytila Mingmův pohled, zeptala se: „Nevzala jsem si toho moc?“ Mingma se zasmál. „Měla byste vidět seznam pana Zaka. Myslím, že s sebou bere na vrchol i album s fotkami svých dětí. Co si berete nahoru vy?“
Když vyrážela do rušných ulic, uvědomovala si samozřejmou odpověď. Protože nepočítáš s tím, že bys to dokázala.
Skousla spodní ret. „Upřímně řečeno, tak dalece jsem to nepromýšlela…“„Ne?“Zaraženě
AMY M c CULLOCH 14
zamrkal. „Všude po Thamelu prodávají vla ječky. Nechcete se podívat, jestli byste někde nedostala tu vaši? Čas ještě „Vážně?je.“Skvělý nápad. Díky, Mingmo. Jen si to tu připravím a skočím si pro ni.“ Mírně se uklonil a vyšel za Dougem z pokoje. Cecily si sba lila oblečení do komínků, naskládala je do tašky a ještě jednou prošla všechny položky seznamu. „Vrcholová vlaječka“ v něm nebyla. Jistěže by měla mít něco, co si s sebou vezme na vrchol, aby to při fotografování držela. Proč ji to nenapadlo?
své pracovní pozice se sice zarazila, protože dvakrát přesné to nebylo, ale neopravila ho a Zak si její reakce nevšiml. „O tom horolezci!“ vykřikl nejmenší kluk. „Správně, chlapče, o našem himálajském hrdinovi. Tak, klu ci, mám vás rád, ale už budu muset běžet. Hory čekají!“ Ukončil hovor a hlasitě vydechl. „Je to zvláštní pocit, vědět, že si s nimi možná teď dlouho nepopovídám. Už jsi zavolala rodině?“
15 2
„Upřímně řečeno myslím, že budou raději, když jim zavolám, až budu zpátky a v bezpečí.“ „Chápu. Podívejme, kdo to přijel?“ Zak ukázal za její záda, ke dveřím výtahu. „Není to Charles?“
Když si obstarala britskou vlaječku, vrátila se do penzionu. Jakmile se před ní otevřely posuvné dveře, někdo jí strčil před obličej telefon. „Podívej, tohle je moje nová parťačka!“ vykřiklJakmileZak. se včera v noci vrátila z baru do hotelu, vygoogli la si ho a zjistila, že je výkonným ředitelem společnosti Talk Forward, nějaké na komunikace zaměřené technologické firmy v kalifornské Petalumě. „Zamávej, Celie!“ „Jsem Cecily,“ řekla, zvedla ruku a zamávala houfu blonďa tých křenících se děcek na velké obrazovce Zakova mobilu. Zak jí vzal kolem ramen a přitáhl si ji, aby se oba vešli do záběru. „Pořád mi ještě třeští hlava z pásmové nemoci po tom letu. Děcka, tohle je Cecily! Je to světoznámá novinářka, píše o Charlesovi.“Nadtoucharakteristikou
jediným důvodem, proč se Cecily vydala sem do Káthmándú. Slíbil jí exkluzivní interview, až svůj projekt do končí. Ten článek bude bezesporu nejdůležitějším textem jejího života. Reportáží, na jaké se staví kariéra. Když ho spatřila, začala hledat v hloubi batohu notes a pero. Vzpomněla si, jak šéfredaktorka Michelle vzrušeně vyskočila, když jí řekla, že s ním má domluvený interview. Pro časopis
tomu Mission: Fourteen Clean. Čtrnáct čistých vý stupů.Většina horolezců – jako Cecily, Zak a zbytek týmu – šplhá expedičním čili „obléhacím“ stylem. To znamená, že využívají veškeré dostupné pomůcky – fixní lana, žebříky, jídelní stany, láhve s kyslíkem –, intenzivní aklimatizační techniky, nosiče, osobní šerpy, aby se bezpečně dostali na vrchol i zpět. Jeho styl znamenal všechnu tuhle podporu si odříci. Horolezectví v nej čistšíCharlesformě.byl
AMY M c CULLOCH 16
Cecily se otočila a pocítila nervózní chvění kolem žaludku. „Je to Charleseon.“ McVeigha by člověk hned tak nepřehlédl v jakéko liv místnosti, ale byl nápadný dokonce i tady, v hotelu plném horolezců chystajících se vyrazit na expedice. Byl svalnatý a vy soký – na rozdíl od většiny horolezců, kteří bývají spíš hubení. Na sobě měl nebesky modrou péřovou bundu ozdobenou na rameni logem společnosti TalkForward. Na prsou a na base ballové čepici měl iniciály CM, písmeno M bylo stylizované do podoby horského hřebene. Zak stojící vedle Cecily se vytáhl, jak to jen šlo, ale i tak nesahal Charlesovi ani k ramenům. Cecily ale jeho snahu udělat dojem chápala. V horolezeckém světě byl Charles McVeigh už teď proslavený a už zanedlouho z něj bude živoucí le genda. Byl blízko tomu stát se prvním člověkem, který splní ne vídaný, takřka nemožný úkol: vystoupí na všech čtrnáct svě tových hor, které měří přes osm tisíc metrů, bez použití umě lého kyslíku, alpským stylem – a to vše během jediné ho Říkalroku.
Wild Outdoors by bylo obrovským přínosem přinést exkluzivní rozhovor s nejslavnějším horolezcem na světě. Pak ale začalo Michelle něco vrtat v hlavě. „Myslíš si, že to zvládneš?“ zeptala se. Cecily jí viděla do hlavy. Šéfredaktorka by sepsání tohohle článku určitě mnohem raději svěřila někomu jako Jamesovi, který byl zkušeným novinářem píšícím o dobrodružném cestování a tehdy s Cecily cho dil. Místo něj to ale měla psát Cecily, osoba známá nejvíc tím, že nedokáže zdolávat vrcholy. A Charles si stanovil důležitou podmínku.Podmínku, že s ním Cecily napřed vystoupí na vrchol Manáslu.Nenídivu, že Michelle váhala. „Udělám pro to všechno,“ řekla jí tehdy. Michelle vzdychla. „To je hezké, ale... Pochop to. Probrala jsem to s ostatními. Ten článek potřebujeme, ale můžeme ti dát honorář, až když ho napíšeš.“ Ta zpráva byla jako rána pěstí do břicha. „To nemyslíš vážně. To si přece nemůžu dovolit. Budu potřebovat zaplatit letenky, trénink, nemluvě o všem tom vybavení a poplatkům za výpra vu.“ A to nebylo všechno, ale Cecily se snažila, aby nepůsobila jako úplný zoufalec. Musela si zachovat alespoň zdání profesio nality.„No, možná ti budu moct platit cestovné a něco málo k to mu, když budeš psát zprávy z expedice. Ale pokud jde o to ostat ní… Je mi líto, Cecily. Budeš si to muset nějak zařídit.“ „Vždyť Jamesovi jste pokryli všechny náklady na Antarkti du! A tenhle rozhovor bude daleko, daleko důležitější než ta jeho reportáž. Sama jsi říkala, že takovouhle věc člověk napíše jednou za život.“ „James patří mezi naše nejlepší novináře. Už si udělal jméno. Zatímco ty…“ „Já Rozhostilone.“ se trapné ticho. Michelle se neměla k tomu, aby jí to rozmlouvala. Cecily horečně uvažovala. Tenhle interview
SMRT V LEDU 17
Ale slova šéfredaktorky jí nešla z hlavy – nejen kvůli tomu, že dostává příležitost, ale i kvůli nevyslovené druhé stránce celé zá ležitosti. Jestli to nezvládne, její kariéra novinářky píšící o dobrodružném cestování skončí. Vrátí se zpátky na první políčko a bude se muset drát o spisování článků, kterými si vydělá sotva tak na holé živobytí. Pokud tohle nezvládne, bude to horší než jen neschopnost dojít na vrchol. Už zase selže v kariéře. Nedokáže dát dohromady jistinu na pronájem vlastního bydlení.Z„Failure to Rise“, neschopnosti vystoupit na vrchol, se sta ne neschopnost vůbec žít.
Charles přešel k několika koženým lenoškám ve vestibulu. „Pojď se s ním honem pozdravit, než ho obklopí fanoušci,“ navrhl Zak a vykročil dřív, než dopověděl větu. Cecily se zdržela za ním, pořád ještě hledala pero. Teď, když poprvé po řadě měsíců ko nečně viděla Charlese naživo, si uvědomovala, oč se to vlastně chceJejípokusit.prvnívýstup na osmitisícovku. Jeden z nejvyšších vrchol ků na Jedensvětě.znejvíce smrtících.
AMY M c CULLOCH 18 potřebovala, aby nastartovala svou kariéru, ale teď to vypadalo, že bude muset dát všechno v sázku, aby k němu došlo. „A když to zvládnu?“„Kdyžtoodevzdáš, zaplatíme ti to. A svěříme ti další úkoly. Věř mi, že jsem sama ráda za každou barevnou ženu, kterou zís kám do týmu. Řeknu ti na rovinu, že když tohle zvládneš, bude z toho podle mne víc než jen článek pro Wild Outdoors. Smlouva na knížku. Film. Je to zlomový moment, který může nastartovat tvou kariéru. Takové věci se nenaskytnou často.“ Cecily začínala znovu klidně dýchat. Ráda slyšela, že ji Mi chelle bude podporovat, i když jen kvůli tomu, že může být díky svému smíšenému původu a čínskému příjmení po otci ukázkou toho, že v redakci podporují různorodost.
Setřásla ze sebe strach, který ji začal zaplavovat, a pustila se za Zakem.„Tojesenzace.“ Zak s fascinovaným výrazem ve tváři mo hutně potřásal Charlesovi rukou. „Je to pro mne velká čest být v tomhle týmu. Skutečně.“ Charles si položil dlaň na srdce. „Potěšení je na mé straně. Posaďte se, prosím. Cecily, rád vás zase vidím.“ „I já vás. Nemůžu věřit, že je to pravda.“ Zvedla notes. „Ne vadilo by vám, kdybych vám ještě před odletem položila pár otázek?“Zasmál se. „Chtěla byste interview, co? Takhle jsme si to nedomluvili…“Pokusilase nasadit přesvědčivý úsměv a doufala, že ho snad přiměje změnit názor. „Myslela jsem si, že teď, když ještě tech nicky vzato nejsme na hoře, by pár otázek před cestou snad nevadilo.“Neoblomně zavrtěl hlavou. „Dejte ten notes pryč. Vzal jsem vás sem, abyste zažila na vlastní kůži, jak to na výpravě do hor chodí.“ Sklonil se k ní, ztišil hlas a zvedl obočí. „Uží vejte si Přistoupila„Charlesi?“to.“ k nim postarší žena s lehkým německým přízvu kem. Charles vstal a políbil ji na obě tváře. „Vanjo! Jak se máš? Dovol, abych ti představil Zaka Mitchella, ředitele progresivní technologické společnosti TalkForward, a Cecily Wongovou. Je to novinářka, vybral jsem si ji, aby mě doprovodila na Manáslu. Poleze s námi, aby si udělala obrázek. Žádný interview, dokud tam nevylezete, rozumíte, Cecily?“ Její úsměv pohasl a okamžik mlčela, než mu odpověděla: „Dobře.“„Toje úžasné,“ ocenila Vanja Cecily.
SMRT V LEDU 19
„A tohle je Vanja Detmersová, spravuje tady v Káthmán dú himálajskou databázi. Ověřovala všechny mé výstupy v Nepálu.“„Bylomi ctí, Charlesi.“
AMY M c CULLOCH 20
Cecily potřásla ženě rukou a hned si do notesu poznamenala její „Přišlajméno.jsem si zapsat všechny údaje o týmu, abych pak mohla ověřit vaše výstupy na vrchol. Mohla bych začít s vámi, Cecily?“ Vanja se usadila vedle ní a položila si před sebe na nízký konfe renční stolek laptop. „Nejsem si jistá, jestli…“ „Chcete přece, aby vaše jméno bylo pro dějiny zaznamenané v knížkách, ne?“ Cecily se zarazila. „Jestli to dokážu…“ „Nepochybně,“ odpověděla Vanja. „Vždyť půjdete s Charlesem! Jste v bezpečí, v těch nejlepších rukou. Kdybyste se dostala do problémů, on vás zachrání.“ Charles se usmál. „To je od vás hezké, Vanjo, ale po Čo Oju bych raději absolvoval tuhle horu bez problémů.“ „Ach, Charlesi, jsi přehnaně skromný. Klasická historka o záchraně se prodává ze všeho nejlíp, ne?“ odpověděla žena laškov ně. Otevřela laptop a její prsty se rozběhly po klávesnici. Cecily se zvědavě naklonila blíž. Himálajská databáze měla za cíl shro mažďovat informace o všech lidech, kteří se v Nepálu pokusí slézt některou z osmitisícovek. „Jste Britka?“ ujistila se Vanja a Cecily přikývla. Po několika stiscích kláves se objevila obra zovka se seznamem britských žen, které kdy zdolaly Manáslu, od té první v roce 2008. Cecily rychle zamrkala, překvapená tím, jak je ten seznam krátký. Pokud to dokáže, její jméno se připojí k malé hrstce ostatních. Další připomínka toho, jak ohromnou výzvu má před sebou. „Co znamenají ty hvězdičky u některých jmen?“ zeptala se. „No, to je značka, že se ten rok lezlo jen na předvrchol, ne na skutečný vrchol hory,“ vysvětlovala Vanja. „V některých letech by bylo příliš obtížné vést fixní lano až na skutečný vrchol.“„Letos to zvládneme,“ řekl Charles. „Žádný strach.“ „Cecily?“ Mingma zachytil její pohled a mávl na ni. Ve dle něj stála mladá žena v neonově žlutém sportovním tílku
Cecily se mimovolně rozhostil na tváři široký úsměv. „Ach můj bože – Elise?“ „To jsem já!“ Elise si zvedla sluneční brýle do vlasů a také se na ni široce usmála. „Známe se?“ „Pardon – já jsem Cecily Wongová, sleduji vás na Instagramu. Jste mi velkou inspirací. Chystáte se vystoupit na Manáslu?“ „Lezu s Charlesem. Vy také, ne?“ „Ano – to je skvělé překvapení, že jste v týmu.“ „I pro mne!“ Naklonila se vpřed a políbila Cecily na obě tváře. Pak ji uchopila za paži a pevně ji sevřela. „Myslela jsem, že tam budu samotná s mládenci, jako to na horách normálně chodí. Můžeme aspoň držet pohromadě.“ „Něco pro vás dvě mám,“ oznámil Mingma. Sáhl do vaku a vytáhl dlouhý pruh oranžové látky pokrytý buddhistickými symboly. Ovinul jej Cecily kolem šíje. „To je chadak. Jako přání bezpečné cesty na horu.“ Cecily přejela prsty po hedvábí. Během letu jí pomyšlení na setkání s ostatními členy skupiny dělalo trochu starosti, ale včera večer jí Zak připadal velmi přátelský, jen možná maličko arogantní. A teď Elise, ta byla jako paprsek jasného slunce. Těšila se z její přítomnosti. Pokud bude v takovémhle týmu, zvládneDveřeto.hotelu se rozevřely a prošel jimi Doug. „Auta jsou tady,“ oznámil. Zvedl ruku a mlčky spočítal přítomné. Pak se zamračil. „Mingmo, on ještě nepřišel dolů?“
SMRT V LEDU 21 a nachových legínách. Jedinou stopou po make-upu na jejím obličeji byl proužek jasně rudé rtěnky.
Cecily tu ženu ke svému překvapení a radosti poznala: by la to Elise Gauthierová, francouzsko-kanadská influencerka a horolezkyně, kterou už dlouho sledovala na sociálních sí tích – od chvíle, kdy se začala zajímat o svět horolezectví. Vyznačovala se tím, že chodila do hor oblečená ve výrazných barvách a s nápadnými šperky. Zveřejňovala poutavé, velmi barevně syté a dobře komponované fotografie a videa. Měla pro to skvělé oko.
AMY M c CULLOCH 22
„Neviděl jsem ho.“ Doug zachmuřeně pohlédl na hodinky. Bylo pár minut po jedenácté.„Chybí někdo?“ zeptala se Cecily Mingmy. „Ano, máme v týmu ještě jednoho člena. Přidal se na posled ní chvíli. Jmenuje se –“ Než mohl Mingma doříci větu, cinkl výtah a vystoupil z něj muž se zrcadlovými slunečními brýlemi a s nápadnou jedno okou digitální zrcadlovkou u krku. Pustil se přímo k automatu na kávu v rohu vestibulu, ale Doug ho zarazil. „Na to není čas, Grante. Musíme jet. Teď.“ „Vážně? Jen jedno kafe a hned…“ Cecily zvedla obočí. Vypadalo to, že se k týmu přidal ješ tě jeden Brit, nejspíš přibližně stejně starý jako ona nebo o maličko mladší – i když jeho ostrý přízvuk neodpovídal tomu neupravenému vzhledu. Vypadal, jako by zrovna dorazil odněkud z baru. Grant zkřivil ústa, ale výraz jeho tváře se změnil, když spatřil Charlese. „Tady jsi, brácho! Rád tě vidím. Včera jsem se nadral, někde v tom klubu ses mi ztratil a probudil jsem se v restauraci Momo. Klasika. Připraven vyrazit na „Dokonale.“horu?“Charlesovi zacukalo obočí. Nepřistoupil, aby Grantovi potřásl rukou, jako to udělal u Zaka. Ti dva se už zjevně přivítali předtím. Příjemný pocit, který dosud Cecily z ostatních členů týmu měla, se vytratil. Grant jí svým po stojem a chováním připomínal arogantní nóbl fešáky, kteří se poflakovali po univerzitě a chovali se, jako by jim to tam všechno patřilo. Možná byla také ovlivněná Dougovou ne libostí, která z něj přímo vyzařovala, ale Grant ji očividně vůbec„Užnevnímal.senemůžu dočkat, až to všechno natočím. Zachytím každejDougokamžik.“siodkašlal. „Tak fajn, týme. Jdeme.“ „Ještě vteřinku!“ pronesla Elise. „Vanjo, mohla byste nás všechny vyfotit?“
SMRT V LEDU 23 Smáčkli se do skupinky a Mingma rozdal i ostatním oranžové chadaky. Charles stál uprostřed a všechny o hlavu převyšoval. Sedm totálních cizinců, kteří budou následující měsíc muset držet pohromadě, aby se pokusili vystoupit na jednu z nejvyš ších a nejnebezpečnějších hor světa. Cecily nezbývalo než doufat, že je připravena.
mířili k čekajícím autům, ale Cecily měla pocit, že se nemůže hnout. „No tak, Cecily, musíme jet,“ pronesl Doug. Těkala pohledem mezi Dougem a Charlesem. Charles zřejmě vnímal její obavy. Přistoupil k ní a poklepal jí na rameno. Sklo nil se k ní a do ucha jí řekl: „Bez obav, na hoře bude spousta času na to, abychom si promluvili.“ Přikývla. Jeho dotek ji trochu uklidnil. Připadalo jí zvlášt ní, že je to teprve necelý rok, co o Charlesi McVeighovi slyšela poprvé.Moc dobře si to pamatovala. Bylo to studené ráno, loni v říj nu. Lilo jako z konve, po předním skle auta se rychle míhaly stěrače.„Člověk mu to vidí na očích. On to dokáže. Jestli se mu povede do jara sehnat peníze, aby mohl vyrazit, určitě snadno zvládne překonat rekord,“ řekl James.
Jakmile je Vanja vyfotila, Charles vykročil z řady. „Tak brzo na shledanou! Bezpečný let.“ „Vy s námi nepoletíte?“ „Ne, dorazím tam později. Musím tady v Káthmándú ještě vyřídit pár úředních záležitostí, a kromě toho už jsem akli matizovaný.“Ostatníuž
Ona a James jeli autem z Londýna do města Fort William, aby se pokusili zvládnout slavnou výzvu National Three Peaks Challenge – během pouhých čtyřiadvaceti hodin slézt nejvyšší hory Skotska, Anglie a Walesu. Za volantem seděl Jamesův přítel a kolega novinář Ben, oni dva si potřebovali šetřit síly na výstup.
24 3
„To zní senzačně,“ řekla. James udělal obličej a Cecily věděla, že „senzačně“ nebylo dostatečné ohodnocení. „Když ohlásil svůj plán na čtrnáct čis tých výstupů, napsal jsem o tom na ClimbersWeb, ale zasluhuje si to mnohem větší pozornost. Doufám, že budou mít v National Geographic nebo Wild Outdoors zájem o pořádný článek. Zatím nikomu neposkytl exkluzivní rozhovor.“
Zatímco James a Ben pokračovali v diskusi o Charlesových výkonech, ona se pohodlně usadila a začala googlit Charlese na
Cecily byla učiněný uzlíček nervů. Dělalo jí starosti počasí, její zdatnost a monumentální úkol, který měli před sebou. James se ji snažil uklidňovat, jenže měl za to, že ji uklidní, když jí bude vykládat o nějakém chlapovi, který se pokouší o v podstatě ne možný horolezecký výkon. Bylo to od něj milé, ale rozhodně jí to nepomáhalo zbavit se tíže na prsou. „A musí získat všechna ta povolení. Čínská vláda nedávno omezila vstup na Šiša Pangmu,“ vmísil se do konverzace Ben. Byl tak vysoký, že se musel hrbit nad volantem, aby se tam vešel. Nevypadalo to pohodlně. „Však on je dostane. Byli by to idioti, kdyby ho odmítli. Dělá horolezeckému průmyslu neuvěřitelnou reklamu.“ Navzdory svým obavám z výstupu měla Cecily radost z toho, že se James o tohle téma tak zajímá. Málokdy se stávalo, že by někoho tak vášnivě chválil – obvykle tyhle horolezce přitahující pozornost spíš kritizoval. Musela si přiznat, že ji to zaujalo.
„Co je tak zvláštního na tomhle… Jak že se to vlastně jmenu je?“ zeptala se a předklonila se ze zadního sedadla. „Charles McVeigh,“ odpověděl James. „Copak lidi na horách v jednom kuse nepřekonávají nějaké rekordy?“Jamesse ušklíbl a pohlédl na ni do zpětného zrcátka. „Děláš si legraci? Takhle ne. Jestli Charles dokončí tenhle projekt, bude to přelomové – a nejen pro svět horolezectví. Posouvá hranice možností lidského těla. Ukazuje světu, co může člověk dokázat. Je to postup na novou úroveň.“
SMRT V LEDU 25
„Mé věrné vrcholové ponožky,“ mrkl na ni. „Fungují spo lehlivě.“„Ažna Kilimandžáro,“ řekla a stiskla mu rameno. „Pořád na to nerada vzpomínám. Doufám, že tentokrát tě nezklamu.“
AMY M c CULLOCH 26 sociálních sítích. Jamesovo zaujetí a obdiv k tomu muži vzbudily její zájem. S úžasem hleděla na Charlesovy fotografie rozleh lých hor a děsivých cestiček mezi seraky – ledovými bloky. Ona byla v životě jen na jedné hoře: na Kilimandžáru v Tanzanii. Bylo to obtížné až dost. A výškou to nebylo srovnatelné s horami, o které usiloval Charles. „Proč si vybral zrovna těch čtrnáct vrcholů?“ zeptala se Ja mese.„Jsou to jediné hory na světě, které mají přes osm tisíc metrů, a všechny jsou v Himálaji. V ‚zóně smrti‘. Dá se to říci tak, že v době, kterou tam trávíš, ti minutu po minutě doslova umírá tělo. Většina lidí si s sebou nosí láhve s přídavným kyslíkem, ale Charles ne. Je to purista.“ „Jak to, že to Charles dokáže?“ James zaťal zuby. „Nevím. Sám bych se ho na to rád zeptal. Ale prozatím mi neodpovídá na e-maily.“ „Třeba bych mu měl zkusit napsat já,“ navrhl Ben. „Jen se opovaž,“ zavrčel James. Ben ve smířlivém gestu zvedl na okamžik obě ruce z volantu.
„Dělám si legraci, kámo! Ten interview bude tvůj. Znáš tyhle ho rolezce, jsou hrozně pověrčiví. Nejspíš nechce s nikým mluvit, dokud ten projekt nedokončí.“ „Co třeba ty, Jamesi – nemáš teď na sobě stejné ponožky, v ja kých jsi lezl na Aconcaguu?“ poškádlila ho, aby odlehčila atmo sféru. James a Ben si jako reportéři konkurovali, ale také prožili spoustu dobrodružství společně. Když vystupovali na nejvyšší horu Jižní Ameriky, strávila čtyřiadvacet hodin v nejistotě če káním na zprávu. Dokázali to a ona sdílela jejich euforii, i když sama zůstala v bezpečí a pohodlí londýnského bytu, kde žili s Jamesem. Měla díky tomu pocit, že ví, jak může vypadat „vr cholová horečka“. Touha dosáhnout vrcholu za každou cenu.
Bylo to nejstrašnějších pár hodin v jejím životě. Čekala, až dorazí horská služba, a pískala na píšťalku, aby jim oznámila polohu.
Natáhl paži dozadu, chytil ji za ruku a pevně sevřel její prsty.
SMRT V LEDU 27
„To bylo něco jiného. Tady nemusíme řešit výšku, miláčku. Máš za sebou trénink. Budeš v pohodě, nedělej si z toho hlavu.“ Ale nebyla v pohodě. Na třetí hoře, na Snowdonu, velšsky zvaném Yr Wyddfa, byla vyčerpaná a blouznila. Měla za sebou víc než dvacet náročných hodin, během nichž vystoupila na skotský Ben Nevis a anglický Scafell Pike. Mezitím dlouhé pře suny autem, neodpočinula si, nevyspala se. Teď ji bičoval liják a zmítal s ní divoký vítr, třásla se zimou a už nemohla ani o krok dál. Byli v půli cesty po ostrém hřebeni, na trase známé jako Crib Goch. Drápali se po mokrém, kluzkém kamení. „Nedokážu to,“ řekla Jamesovi. „Běž dál sám. Když teď vyra zíš, ještě to můžeš do čtyřiadvaceti hodin stihnout.“ „Cecily, nenechám tě samotnou.“ Zastavil se na hraně srázu a shlížel dolů. Snažila se dolézt k němu, ale na balvanech jí klouzalyZavrtěladlaně.hlavou.
Poslal jí dolů vzdušný polibek. „Jdi rovnou k autu, ano? Je tu místy špatný signál, tak ti možná nebudu moci zavolat, abych tě zkontroloval. Za pár hodin bych měl být nahoře a zpátky.“ „Jasně. Už běž,“ řekla mu a byl pryč. K autu nedorazila. Poté, co odešel, zažila něco, na co do smrti nezapomene.Předjejíma očima spadla ze skály žena.
„Nemá to cenu. Už nemůžu. Vrátím se do auta, není to tak daleko. Ben tam má termosku s horkým čajem. Prosím tě, další situaci jako na Kilimandžáru bych ne zvládla.“Viděla mu ve tváři, jak se rozhoduje. Na Kilimandžáru se vrátil společně s ní. Ale teď to může dokončit. „Jestli jsi si jistá, že se zvládneš vrátit…“ „Jsem. Podívej, myslím, že už přestává pršet. Budu v poho dě.“ Byla na kůži promočená, v promrzlých prstech měla křeč.