ˇ ˇ Linda Chapmanová Preložila Kveta Palowská
A FOREVER HOME FOR FLUFFY Text copyright © Linda Chapman and Julie Sykes, 2021 Illustration © Sophy Williams, 2021 All rights Translationreserved.© Květa Palowská, 2022 ISBN 978-80-242-8336-4
Venováno Andelovi, opravdovému andelskému poníkovi. S rozzárenýma ocima a ušima nastraženýma ted pádíš s jednorožci. ˇ ˇ ˇ ˇ ˇ ’
Kapitola 1 „Zpomal, Lolly! Nejsme na závodech!“ mírnila rozesmátá Grace pudlici Lolly, která ji v postroji táhla vpřed. Grace pevně držela vodítko, dokud se Lolly nezklidnila a nešla jí pěkně po boku.
6
„Koko už se taky nemůže dočkat, až budeme v parku,“ prohlásil Jack. Ten vedl na procházku hnědobílou kokršpanělku. „Jen se na ni podívej. Uhání, až jí vlají uši!“ „Vypadají jako křídla,“ usmívala se Grace. „Snažíš se vzlétnout, Koko?“ Byl první den jarních prázdnin a devítiletá dvojčata Grace a Jack Taylorovi pomáhali v penzionu Vůdce smečky. Patřil jejich
mamince a nabízela tu denní péči, stravu a ubytování pro psy. „Ještě štěstí, že dnes nemáte moc co na práci,“ řekla, zatímco vedla další čtyři psy. „Vůbec si nevzpomínám, kdy naposledy jsem měla takhle rušný týden. „Mám dojem, jako kdyby najednou vyrazilo na prázdniny celé město.“ „Dědek Bručoun ale zůstal doma,“ podotkla Grace a ukázala bradou na postaršího souseda, který stál na rozlehlé zahradě přízemního domku jen o několik domů dál od Taylorových. Domek byl ze všech stran obklopený zahradou. Vlevo stála kůlna a vpravo vedla cesta k hlavním dveřím. Záhony byly plné pestrých růží, trávník pečlivě posečený, proužky po sekačce ještě viditelné. Pán si to všechno důkladně
prohlížel. „Podívejte se, jak se mračí na tu trávu,“ pokračovala Grace. „Určitě ji kárá, že neroste dost rovně.“ „Mně se zahrada pana Gregoryho líbí,“ řekl Jack. Koko s Lolly je táhly k živému plotu. „Je pěkně upravená a pruhovaný trávník je legrační. A mrkněte tamhle na ptačí krmítko. Je plné báječných paml sků. Vidíte červenku? Ta si na semínkách ohromně pochutná!“ Odhrnul si tmavé vlasy z očí. Červenka vzlétla od krmítka. Pan Gregory se otočil a všiml si zlostně.zahrady!“stranou„Držtedvojčat.typsyodmojízahřímal„Plašíptáky.“
„Spíš je plaší jeho nerudný obličej,“ pošeptala Grace Jackovi. „Psi jsou od jeho přitroublého krmítka kilometr daleko.“ „Pššš, Grace! To je neslušné,“ mírnil sestru Jack a rychle se podíval na pana McGregoryho. Obával se, jestli je soused neslyšel.„Noa co?
„Vidíš? Vždyť není takový mrzout, Grace,“ namítl Jack, když znovu vykročili. „A ve skutečnosti má psy rád. Copak si nepamatuješ
Lidi, kteří nemají rádi psy, nemusím,“ brblala Grace.
„Zdravím vás, paní Taylorová,“ zahudral soused. „Máte pravdu, je hezké ráno. Doufám, že si užíváte procházku.“
U živého plotu se k nim připojila maminka. „Dobré ráno, pane Gregory. Dnes je ale nádherný slunečný den!“
10 na Fleka, jeho starého Jacka Russella? Když loni v létě onemocněl, pan Gregory obstaral na zahradu slunečník, aby Flek mohl sedět venku ve stínu.“ „Vidíš, na to už jsem zapomněla,“ přikývla maminka. „Pan Gregory si s ním pořád po vídal nebo ho nějak opatroval. Flek mu ur čitě moc chybí. Až příště přivedete nějakého menšího psa, kterému budete hledat báječný domov, pan Gregory by možná přicházel jako nový páníček v úvahu.“ Grace s Jackem měli vlastní útulek pro dočasnou péči s názvem Báječný domov. Ujímali se opuštěných koček a psů a starali se o ně, dokud jim nenašli vhodného nového majitele a milující domov. „Ani náhodou!“ prohlásila Grace. Na to, aby pan Gregory mohl být tím pravým
páníčkem pro psa z Báječného domova, byl až moc velký mrzout! Vešli do parku a Lolly nadšeně zavrtěla ocáskem. Uviděli nějakou ženu, běžela za čtyřmi malými dětmi jedoucími na
tříkolkách a koloběžkách a celá skupinka se blížila
12
„Všichnik nim.STÁT!“ přikázala dotyčná žena dětem, když si Taylorových všimla. „Jen na chvíli. Chci se téhle paní se psy na něco zeptat.“Jedno z dětí k nim přiběhlo. „Můžu si pohladit ty pejsky, prosím?“ zeptala se hol čička.„Jistě, můžeš, jsi hodná, že se ptáš,“ odpověděla paní Taylorová a dala psům povel, aby si sedli. „Tak, takovéhle hlazení mají rádi – a vy ostatní si vedete také dobře,“ dodala, když se zbývající děti shromáždily kolem, zlehka hladily psy a pochichtávaly se, když jim olizovali dlaně.
„Dobrý den, já jsem Helena – Helena Nixonová,“ představila se maminka dětí.
„Omlouvám se, že jsem vás zastavila, ale jak se tak na vás dívám, o psech zřejmě víte všechno a já potřebuji poradit. Uva žuji o tom, že bychom si nějakého pořídili.
14
Před několika měsíci jsme si koupili kotě, ale není to ono. Totiž, abyste mi dobře ro zuměla, Chundelka je úžasná. Je to pětimě síční kotě, moc roztomilé, ale…“ paní Nixo nová ztišila hlas. „Hrozně ráda loví. Věčně nosí ze zahrady domů myši a někdy jsou ještě živé.“ Protáhla obličej. „Je to odporné a děti jsou z toho nešťastné. Myslím, že pes by k nám zapadl líp.“ Grace okamžitě zpozorněla. Jestli paní Nixonová s kočkou nevychází, pak by jí možná útulek Báječný domov mohl pomoct. Významně pohlédla na Jacka a ten přikývl. Grace se usmála. Líbilo se jí, že je