1. kapitola Lázně Doberan, léto 1912 Elisabeth otevřela oči. Cítila, že je ještě hodně brzy ráno. První sluneční paprsky pronikaly škvírkou v těžkém brokátovém závěsu na okně a vytvářely na protější zdi neposedné světlé tečky. Otevřeným oknem uslyšela melodické zvony místního kostela, jejichž zvuk jí stále ještě připadal trochu cizí. Vlastně byla od nejútlejšího dětství zvyklá na ruch a hluk velkoměsta. Teprve nedávno se přestěhovala s matkou a sestrami z hektického hlavního města říše, Berlína, do Doberanu, vísky obklopené širými lesy a loukami, kde její otec před rokem otevřel luxusní hotel Palác Heiligendamm. V idylické krajině neznělo ani houkání aut, ani volání pouličních prodavačů. Tady jí do nosu nestoupal vzduch nasycený výpary a pachy ulic, ale čerstvá solí nasycená bríza, která dávala tušit, že se pobřeží Baltského moře s pestrými plážovými koši nachází necelých šest kilometrů odsud. Elisabeth už nedokázala dál vydržet v posteli. Opatrně mrkla směrem k lůžku mladší sestry Luisy, spící s tváří olemovanou plavými loknami na druhé straně pokoje, vstala a oblékla se. Až na zem dlouhé šaty zrádně šustily, jak se kradla ke dveřím. Klika pod tlakem ruky zaskřípala. Elisabeth na moment ztuhla a zadržela dech, ale sestra se ani nepohnula. S úlevou vyšla na chodbu soukromého bytu jejich rodičů v prvním patře hotelu. Tam už tlumil kroky měkký koberec, jen velkovévoda Friedrich Franz I. na ni vsedě na koni nesouhlasně shlížel z obrazu na zdi. Matce se Elisabetiny průzkumné ranní toulky nezamlouvaly, a tak měla dívka dokonce zakázáno vyrážet touhle dobou na obhlídku po hotelu. Ale proč vlastně? namítala v duchu. Co je špatného na tom, že se chci seznámit s podnikem svého otce? Proč mám v devatenácti letech ztrácet čas nudným štrikováním a hodinami hudby, když bych mohla dělat něco mnohem smysluplnějšího? 7
RODINNY HOTEL_Novy zacatek.indd 7
9.9.21 13:18