PROLOG
V
chodbě se ozvaly kroky. Mladá žena zadržela dech. Bude k ní osud milosrdný? Projde klíčník kolem, nepřichází pro ni? Její rty zformovaly němou modlitbu. Svatá panno, milosrdná matko, dej, ať pokračuje v cestě… Prosím, prosím, ochraňuj mě… Její prosby však byly marné. Do zámku se vsunul klíč a dveře se rozletěly. Do úzké místnosti vstoupil mohutný muž. „Vstaň, ať si tě můžu prohlédnout!“ houkl na ni. „Ano, pane…“ Vstala z postele, snažila se netřást. Klíčník, jak ho nazývaly dívky a mladé ženy kvůli svazku klíčů, který visel vždy na jeho opasku, jí poručil, aby se otočila. Prohlédl si její červené hedvábné šaty a nehty, pak jí rozevřel rty a zkontroloval, jestli má čisté zuby. „Dražší šaty by byly lepší, musí ale stačit. Trvalo by moc dlouho, než by ses převlékla.“ Vytáhl z kapsy saka zlatý náhrdelník s náušnicemi, které k němu patřily, a podal jí ho. „Vezmi si to!“ Přece jen se roztřásla. Náhrdelník a náušnice znamenaly, že ji odveze k němu. Už dvakrát musela mít na sobě ty šperky. Chtěl jen nejlepší zboží. Jedna náušnice jí vyklouzla z ruky a dopadla na dřevěnou podlahu. „Nemůžeš být opatrná?“ Úder klíčníka ji zasáhl do zátylku, když ji zvedala. Zasténala. „Seber se!“ Drsnými hmaty
5
CHYSE V MOCALE.indd 5
2.6.21 18:10