Prolog Kostel svatého Ulricha v Altenstadtu Duben 1874 Irena vstoupila do slavnostně vyzdobeného kostela sv. Ulricha zavěšená do Herberta Stockhausena, svého budoucího švagra. Oči se jí rozšířily údivem. Tlumené světlo nesčetných svíček zastíralo, že venku je pochmurný dubnový den, dokonce s občasnými kroupovými přeháňkami, které vítr rozháněl po ulicích. Uviděla všude velké i malé kytice květin. Každá plně obsazená lavice v kostele byla vyzdobená kytičkou růžových tulipánů a bílých narcisů, svázaných krajkovou stuhou. V prostřední lodi kostela stály v pravidelných odstupech na malých podstavcích kompozice z omamně vonících modrých hyacintů a bílých a růžových tulipánů. Nejnákladnější květinová aranžmá byla na obou stranách u posledního schodu oltáře, před židlemi potaženými rudým sametem dovezenými z usedlosti v Altenstadtu, k němuž se teď Irena blížila. Na tomhle místě budou teď s Franzem oddáni. Franz vydal celé jmění za růžové růže, modré kosatce a bílé lilie, kterým se v této roční době dařilo jen ve sklenících. Překvapení se mu skutečně podařilo. Co je pro tebe o naší svatbě zvlášť důležité? zeptal se jí před pár týdny. Abychom to společně v míru a pokoji oslavili, odpověděla Irena spontánně. Franz si trochu netrpělivě odfrkl. To se rozumí samo sebou, zlato. Ale matka by přirozeně chtěla začít s přípravami už teď. Na čem ti nejvíc záleží? Na jídle, hudbě, garderobě hostí… 17
VINARSTVI_03.indd 17
9.8.21 14:38