Prolog 15. srpna Anno Domini 1518, Řím, ve sklepeních Andělského hradu
S
vatý otec následoval výkřiky, které mu ukazovaly cestu katakombami. Byly pronikavé a ječivé a papeži Lvu X. naznačovaly, že nastal čas. S hlavou vtaženou mezi ramena spěchal nízkými chodbami, přičemž jeho červený sametový čepec se občas otřel o špinavý strop. Lev sípal a chvěl se radostným očekáváním – jako vždy, když se ocitl tady dole, aby osobně provedl poslední výslech. Andělský hrad na břehu Tibery byl labyrint místností, sálů a koridorů, před více než tisíci lety vybudovaný jako mauzoleum římských císařů, s únikovými tunely, tajnými dveřmi a pohřebními komorami. Dosud to byl hrob mnoha známých a neznámých zajatců. Palác však v současnosti sloužil papežům jako pevnost a útočiště, protože byl považován za nedobytný. V horních patrech se nacházely papežské komnaty, aristokratické místnosti přeplněné od podlahy až ke stropu olejomalbami nejslavnějších malířů tak, jako by to byly pouhé tapety. Z bronzových kohoutků tekla studená nebo teplá voda, sluhové servírovali kandované ovoce a led ze vzdálených hor severně od Apenin, oslazený hříšně drahým cukrem pocházejícím z teprve nedávno objevených zemí na opačné straně moře; každý gram byl stejně drahocenný jako zlato. V horních sálech vzduch voněl fialkami a parfémem, aby se zahnal zápach z římských ulic, a zdi vydechovaly Božího Ducha. Avšak tady, v hlubokých podzemních katakombách, panovaly smrt a zkáza. Papež Lev X. se zaposlouchal, když zazněl další výkřik, tentokrát ještě pronikavější a pištivější, skoro jako od dítěte. Jednoznačně spěchal správným směrem. Se vzrušeně bušícím srdcem zrychlil své kroky a odbočil doprava, kde schody sestupovaly ještě hlouběji. Lev byl tělnatý, 7
FAUST 02_Mistr.indd 7
7.4.21 11:52