1 Jordan Russová rozrazila dveře spolujezdce a vyskočila z jedoucího auta. Ze všeho nejdřív ucítila žár asfaltu na holých nohou. Asfalt jí sedřel kůži z kolen a stehen, bolest jí projela celým tělem, jako by ji někdo podpálil. Zaječela by, ale náraz jí vyrazil dech. Cítila, jak se jí v ústech sbírá krev, jazyk narážel na uštípnuté okraje zubů, které se při dopadu rozlomily. Když se pokusila posadit, oslepující bolest jí projela celým tělem, jako by ji někdo pobodal. Napadlo ji, jestli si nezlámala žebra. Ale přinutila se narovnat do sedu, i když se šklebila bolestí. Rozhlédla se kolem sebe. V hloubi Nevadské pouště neviděla široko daleko nic než jasně modré nebe, červené skály, písečné duny a kaktusy. Před ní něco zaskřípělo. Řidič dupl na brzdy. „To ne,“ téměř vzlykla. S obtížemi se postavila a pravá noha se pod ní okamžitě podlomila. Ale musela tu bolest překonat. Znovu se narovnala a doklopýtala ke skalnatému výběžku za nejbližší dunou. Ohlédla se a uviděla, jak řidič vystupuje z auta. 7
Vrahova_zena_001-368.indd 7
18.05.2021 11:47