0040917

Je poledne, když před sebou uvidí nekonečně modrou hladinu moře. „Zůstaň tady a dívej se, jak plavu!“ nařídí táta medvěd synkovi a skočí do studené vody. Několikrát plave sem a zase tam. Pak se najednou potopí.

Lars ho dlouho nevidí a je mu úzko. Ale to už se táta vynořuje s krásnou velkou rybou! „Koukej! To je naše večeře!“ oznamuje a překousne rybu napůl.

Ledni_medvidek.indd 8

12.7.2019 13:07:59

Když se najedli, byl čas jít spát. „Larsi, napřed si musíš udělat sněhový val, který tě ochrání před ledovým větrem,“ radí táta medvěd. Oba před sebou hrnou sníh, až každý vytvoří velký pahorek.

Lars je na ten svůj ohromně pyšný. Spokojeně se zavrtá do sněhu a brzy již pochrupuje.

Ledni_medvidek.indd 9

12.7.2019 13:08:00

Když se Lars probudí, je už bílý den. Ztuhne hrůzou: všude kolem něj je jen samá voda! Je úplně sám uprostřed nekonečného moře! Sám na maličké ledové kře s malou hromádkou sněhu. Kam se poděl táta? Lars je úplně opuštěný.

Ledni_medvidek.indd 10

12.7.2019 13:08:01

Cítí podivné teplo a brzy si povšimne, že se ledová kra víc a víc zmenšuje. Pak zahlédne velký sud, který se pohupuje na vlnách. Ještěže mu táta ukázal, jak se plave!

Statečně skočí do vody a hrabe packami, aby se dostal k sudu. Vyškrábe se na něj a pevně se drží, protože vítr je čím dál silnější. Lars se houpe na vlnách.

Ledni_medvidek.indd 11

12.7.2019 13:08:01