Noc_v_Lisabonu
5.8.2019
21.05
Stránka 5
/I/
pfienû jsem se díval na loì. Jasnû ozáfiená kotvila nedaleko pobfieÏní hráze na Teju. Aãkoliv jsem byl v Lisabonu uÏ t˘den, nezvykl jsem si dosud na bezstarostné osvûtlení tohoto mûsta. V zemích, odkud jsem pfiijel, byla mûsta v noci ãerná jako uhelné doly a svûtélko v temnotû nebezpeãnûj‰í neÏ mor ve stfiedovûku. Pfii‰el jsem z Evropy dvacátého století. Na loì právû nakládali zásoby. Vûdûl jsem, Ïe pfií‰tí veãer odpluje. V tvrdé záfii hol˘ch Ïárovek nosili maso, ryby, konzervy, chleba a zeleninu. Dûlníci vlekli na loì zavazadla a jefiáb podával bedny a balíky tak nehluãnû, jako by to byla archa pfied potopou svûta. KaÏdá loì, která v tûchto mûsících roku 1942 opou‰tûla Evropu, byla archa. Horou Ararat byla Amerika a záplava den ze dne stoupala. Dávno uÏ zaplavila Nûmecko a Rakousko, pronikla hluboko do Polska a do Prahy; utonuly v ní Amsterodam, Brusel, KodaÀ, Oslo a PafiíÏ, naplnila italská mûsta sv˘m pachem a ani ·panûlsko nebylo uÏ jisté. PobfieÏí Portugalska se stalo posledním útoãi‰tûm pro uprchlíky, pro nûÏ spravedlnost, svoboda a tolerance znamenaly víc neÏ domov a existenci. Kdo se odtud nemohl dostat do zaslíbené zemû Ameriky, byl ztracen. Musel vykrvácet v dÏungli v˘jezdních a vstupních víz, nedosaÏiteln˘ch povolení k práci a pobytu, internaãních táborÛ, byrokracie, osamûlosti, ciziny a stra‰né v‰eobecné lhostejnosti k osudu jednotlivce, která je vÏdy dÛsled-
U
5