JEDNA
Na ten skrytý hrob jsem narazila hned prvního dne na Loubincovém hřbitově. Byl konec října, teplý a slunný. Lehký vánek vířil moje nostalgické pocity i barevné listí, které opadalo z dřínů. Jak slunce sestupovalo k obzoru, navzdory přívětivé teplotě jsem ve vzduchu cítila podzim – přinejmenším ve své fantazii. Tyto skomírající dny s sebou vždycky přinášely návaly melancholie, a proto jsem byla ráda, že mám nový projekt, který mě povzbudí na duchu. Co se týče obnovy, dosud jsem se nacházela v raných fázích: věnovala jsem se mapování a fotografování a trávila jsem bezpočet hodin pohroužená do historických záznamů. Záhy bude následovat těžká dřina s klestěním křovisek a čištěním náhrobků, ale v této chvíli jsem si vychutnávala stadium námluv, ten opojný, zlatý čas, kdy se s mrtvými a s jejich historií teprve obeznamuju. Loubincový hřbitov byl jedním z těch zapomenutých pohřebišť, která se prostírají od řeky Cooper směrem do
Probuzeni.indd 3
3.1.2020 10:48:06