šéfem stavební firmy; stavěli úřední budovy, hlavně banky. Do Miami jel kvůli zakázce a hned první večer si zašel do rušné restaurace na večeři. Dovnitř vešla skupinka mladých lidí mluvících španělsky. Usadili se u vedlejšího stolu a Erik si okamžitě povšiml nápadně krásné ženy. Vycítila jeho pohled, podívala se na něj a usmála se. V tu chvíli byl ztracen. Erik byl citlivý muž a žil poklidným životem. Jeho žena, profesorka na vysoké škole, přede dvěma lety zemřela na rakovinu prsu, když nakonec vzdala marný boj. Děti neměli, už kdysi se dohodli, že s ohledem na manželčiny zdravotní potíže, kterými trpěla celý život, žádné mít nebudou. Svým rozhodnutím se netrápili a byli smířeni s tím, co život dal. Erik byl úspěšný v zaměstnání. Barbara učila na Bostonské univerzitě historii a práce ji bavila. Rádi trávili čas doma, ale když už tu jeho žena nebyla, připadal Erikovi dům příliš veliký. Těšil se, jak stráví podzim života společně, a nikdy by ho nenapadlo, že se z něho v osmačtyřiceti letech stane vdovec. Zůstal sám a cítil se jako kulička v krabici od bot, která se kutálí z jednoho prázdného rohu ke druhému. Večery trávil s knížkami doma v pokoji – bez Barbary jako by na ničem nezáleželo. Často kvůli práci cestoval, a při návratech domů tu nebyl nikdo, kdo by ho přivítal, komu by mohl vyprávět o své práci. Ještě stále k nim docházela hospodyně Elena, aby uvařila a jídlo mu uložila do mrazáku. On si pak ohříval večeři v mikrovlnné troubě. Neměl již rodiče ani sourozence a s přáteli si připadal jako páté kolo u vozu. Jedinou jeho radostí byly detektivky, kterých měl plnou knihovnu. Tehdy v restauraci, kdy poprvé potkal Carmen, ho ze zamyšlení vytrhly ohnivé rytmy salsy a ještě víc 8
V_pravy_cas.indd 8
8.10.2019 15:22:32