0040262

1 Schovala hlavu pod polštář, aby nemusela poslou-

chat hádku rodičů. Holčička s dlouhými černými vlasy, smetanově bílou pletí a velkýma černýma očima křečovitě svírala víčka a snažila se nevnímat, jak na sebe máma s tátou křičí. Někdy se vydrželi hádat celé hodiny. Hádali se od nepaměti. Vždycky to skončilo prásknutím dveří a pak za ní přišel do pokojíčku táta a řekl jí, že je všechno v pořádku.

Tentokrát se hádali už hodiny a k Alex doléhaly vzteklé výkřiky matky, ženy s horkokrevnou latinskoamerickou náturou. Asi tak předloni spory začaly nabývat na síle. Máma potom vždycky odjela a byla pryč několik dní, někdy i týden; doma nastal klid alespoň do té doby, než se vrátila. Pak všechno začalo nanovo jako dneska večer. U večeře máma prohlásila, že chce jet na pár dní do Miami za kamarádkami. Táta ji upozornil, že se odtamtud zrovna nedávno vrátila, a pak Alex řekli, ať jde do pokojíčku. Mámě bylo jedno, že je Alex slyší, ale táta ji pokaždé poslal nahoru.

Alex si zakryla hlavu polštářem a snažila se neposlouchat, ale nešlo to, protože křik se rozléhal po celém domě. Bydleli ve vilové čtvrti na kraji Bostonu, a dokonce i Alexiny kamarádky odvedle tvrdily, že to slyší. Nejvíc křičela máma, někdy dokonce házela věcmi a Alexin táta se ji snažil uklidnit dřív, než něco rozbije nebo sousedé zavolají policii. K tomu zatím nedošlo, ale dnes večer se obával, že se to stane.

Carmen Cortézová a Erik Winslow se poznali v Miami, když tam byl Erik na služební cestě. Tenkrát byl 7

V_pravy_cas.indd 7

8.10.2019 15:22:32

šéfem stavební firmy; stavěli úřední budovy, hlavně banky. Do Miami jel kvůli zakázce a hned první večer si zašel do rušné restaurace na večeři. Dovnitř vešla skupinka mladých lidí mluvících španělsky. Usadili se u vedlejšího stolu a Erik si okamžitě povšiml nápadně krásné ženy. Vycítila jeho pohled, podívala se na něj a usmála se. V tu chvíli byl ztracen.

Erik byl citlivý muž a žil poklidným životem. Jeho žena, profesorka na vysoké škole, přede dvěma lety zemřela na rakovinu prsu, když nakonec vzdala marný boj. Děti neměli, už kdysi se dohodli, že s ohledem na manželčiny zdravotní potíže, kterými trpěla celý život, žádné mít nebudou. Svým rozhodnutím se netrápili a byli smířeni s tím, co život dal.

Erik byl úspěšný v zaměstnání. Barbara učila na Bostonské univerzitě historii a práce ji bavila. Rádi trávili čas doma, ale když už tu jeho žena nebyla, připadal Erikovi dům příliš veliký. Těšil se, jak stráví podzim života společně, a nikdy by ho nenapadlo, že se z něho v osmačtyřiceti letech stane vdovec. Zůstal sám a cítil se jako kulička v krabici od bot, která se kutálí z jednoho prázdného rohu ke druhému. Večery trávil s knížkami doma v pokoji – bez Barbary jako by na ničem nezáleželo. Často kvůli práci cestoval, a při návratech domů tu nebyl nikdo, kdo by ho přivítal, komu by mohl vyprávět o své práci. Ještě stále k nim docházela hospodyně Elena, aby uvařila a jídlo mu uložila do mrazáku.

On si pak ohříval večeři v mikrovlnné troubě. Neměl již rodiče ani sourozence a s přáteli si připadal jako páté kolo u vozu. Jedinou jeho radostí byly detektivky, kterých měl plnou knihovnu.

Tehdy v restauraci, kdy poprvé potkal Carmen, ho ze zamyšlení vytrhly ohnivé rytmy salsy a ještě víc 8

V_pravy_cas.indd 8

8.10.2019 15:22:32

ho překvapilo, když se Carmen zvedla a vyzvala ho k tanci. Měla na sobě krátké červené šaty s hlubokým výstřihem, jež jí těsně přiléhaly k dokonalému tělu, a při tanci mu vyprávěla, že je modelka a občas i herečka. Pocházela z Kuby a ve Spojených státech žila už osmnáct let. Chvíli spolu tančili a pak se na něj srdečně usmála a vrátila se k přátelům. Ani nevěděl, jak se stalo, že přijal vyzvání k tanci. To se mu vůbec nepodobalo.

Když ale k němu zamířila, byla tak přenádherná, že nedokázal odmítnout. Po tanci se věnovala své společnosti a Erik slyšel, jak se pořád něčemu smějí. Připadal si trochu trapně, ale když odcházel, věnoval jí svou vizitku a sdělil, ve kterém hotelu bydlí. Byl si jist, že tak temperamentní a mladá žena určitě nezavolá. „Kdybyste někdy přijela do Bostonu…,“ dodal a cítil, jak pošetile to zní. Vždyť byl o osmadvacet let starší.

Uvědomil si, jak starý jí musí připadat a jak se na něj asi dívají její přátelé. Tak vzrušující krásku však doposud nepotkal. Měla černé vlasy a zelené oči, světle olivovou pleť a bezvadnou postavu. Celý večer na ni musel myslet a překvapilo ho, když mu ráno ještě před odchodem na obchodní schůzku zatelefonovala do hotelu. Pozval ji na večeři a ona navrhla, kde se sejdou. Celý den viděl před očima její tvář. Když večer přišla do restaurace, vypadala v krátkých černých šatech a lodičkách s vysokými podpatky úchvatně. Po večeři si zatančili a pak zašli do baru, který vybrala. Povídali si až do čtyř do rána. Naprosto ho uchvátila. Vykládala mu, že se živí jako modelka a hosteska na veletrzích a příležitostných akcích a sní o tom, že se odstěhuje do Los Angeles nebo New Yorku a stane se slavnou herečkou. Zatím se ale musela spokojit s prací servírky, hostesky, barmanky a tanečnice na diskotékách. Mluvila perfektně anglicky 9

V_pravy_cas.indd 9

8.10.2019 15:22:32

s lehkým přízvukem a podle Erika to byla nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Nazítří odjížděl do Bostonu, ale prohlásil, že jeho firma má v Miami zakázku a že se sem bude často vracet. Nakonec přijel už za dva týdny, jen aby se s ní setkal. Prožili spolu fantastický víkend a neuběhl ani měsíc a byl do ní k zbláznění zamilovaný. Cítil, že v jeho věku je to pošetilost, ale bylo mu to jedno.

Vodil Carmen do restaurací, o kterých slýchávala, ale nikdy v nich nebyla, někdy se jen dlouho procházeli po pláži. Když za ní přijel další víkend, zůstala u něj v hotelu. Erik byl pohledný muž štíhlé sportovní postavy a Carmen tvrdila, že jí na věku vůbec nezáleží.

Viděl, jak se musí ohánět, aby se uživila, a nabídl jí pomoc, ale ona vždy s díky odmítla. Jeho firma nakonec zakázku v Miami nezískala, ale když spolu chodili už tři měsíce, požádal ji Erik v okamžiku naprostého zatmění mysli o ruku. Souhlasila…

Vzali se na úřadě v Miami. Carmenina matka nemohla z Havany přijet, ale Carmen pozvala pár přátel a Erik domluvil svatební hostinu v hotelu Fontainebleau, kde to Carmen milovala. A když skončil víkend, sbalila si Carmen všechny své věci do tří kufrů a poprvé s ním letěla do Bostonu. Po příjezdu přenesl svou exotickou nevěstu přes práh do světa, jenž jí byl naprosto cizí. První měsíce v Bostonu představovaly pro Carmen bolestný kulturní šok. Počasí tu bylo chladné a pošmourné, často sněžilo, což Carmen nesnášela. Pořád jí byla zima, a když byl Erik v práci, nudila se, chyběli jí přátelé. Po pár měsících ji vzal do Miami, aby se mohla pobavit se starými kamarády.

Všichni jí záviděli nový pohodlný život, i když na jeho věk se tvářili poněkud skepticky.

10

V_pravy_cas.indd 10

8.10.2019 15:22:32

Šest měsíců po svatbě Erika i Carmen překvapilo zjištění, že je Carmen těhotná. Nebylo to plánované, ale po důkladném zvážení dospěl Erik k názoru, že šlo o šťastné nedopatření. S Barbarou o dětech neuvažovali kvůli jejímu zdraví, ovšem nyní ho představa vlastního potomka rozradostnila. Kéž by se narodil chlapec, jenž ponese jeho jméno. Erik byl nadšený sportovní fanoušek, a tak se těšil, jak bude syna učit hrát baseball a budou spolu chodit na zápasy. Dokonce by ho mohl trénovat v chlapecké dorostenecké lize.

Napadlo ho, že s dítětem si k sobě Carmen víc připoutá. Zatím totiž nepřivykla Bostonu ani zdejšímu konzervativnímu životu, nenašla si tu žádné známé.

Jeho přátelé ji nebavili a nudila se s nimi, takže čas trávili jen spolu.

Carmen představa dítěte nadchla o poznání méně, ve dvaadvaceti ještě nechtěla být matkou. Tvrdila, že kvůli tomu bude muset odložit kariéru modelky nejméně o rok, ačkoliv beztak žádnou práci v Bostonu nesehnala. Celé dny neměla co dělat. Obvykle skončila u španělských telenovel a čekala, až se Erik vrátí z práce. Dítě se mělo narodit v únoru. Navzájem se ujišťovali, že to bude chlapec, a zařídili dětský pokojík v modré barvě. Erik byl nedočkavostí celý bez sebe a koupil si krabici doutníků, kterou se rozhodl otevřít až v ten slavný den.

Alexandra se narodila za bouřlivé bostonské noci.

Porod byl horší, než si Carmen dokázala představit, a předčil i Erikovy nejhorší obavy, ačkoliv podle slov lékaře je první porod obvykle dlouhý a těžký. Carmen se po prodělaném utrpení na dítě nechtěla ani podívat. Erik byl při porodu, a když lékař oznámil, že je to holčička, zavládlo pokojem šokované ticho. Pár hodin 11

V_pravy_cas.indd 11

8.10.2019 15:22:32

trvalo, než se Erik z toho zklamání vzpamatoval, ale když držel dcerku v náručí, okamžitě si ji zamiloval.

Carmen usnula pod silnou dávkou sedativ a na dítě si zvykala podstatně hůř než on. Po příchodu domů se o Alexandru začala starat hospodyně Elena a Carmen nemluvila o ničem jiném, než jak se co nejrychleji dostat zpátky do formy, a už se těšila do Miami za přáteli. Vždyť už tam nebyla několik měsíců, neboť Erik se obával, aby jí cestování v posledních měsících těhotenství neuškodilo.

Hned po porodu chodila denně do místního fitcentra, držela přísnou dietu a vzhledem ke svému mládí měla brzy postavu jako dřív. Když byly Alexandře tři měsíce, odjela Carmen na tři dny do Miami. Zůstala tam dva týdny a flámovala s přáteli. Po návratu měla mnohem lepší náladu. O dítě se zatím staral Erik s Elenou.

Carmen pak odjížděla na Floridu každý měsíc, dokonce se jí několikrát podařilo získat práci hostesky na veletrhu. Maličká Alex zůstávala s Erikem. V Bostonu si Carmen stále nenašla přátele a zdejší život jí připadal nudný a nezajímavý. Erikovi docházelo, že Carmen mateřství nic neříká. Toužila jen po tom, aby mohla zase jet za přáteli do Miami. Když byl Alex rok, Erik přišel na to, že Carmen má v Miami románek s nějakým tanečníkem z Portorika. Se slzami se ke všemu přiznala a slibovala, že už se to víckrát nestane. Navzdory slibům se dopouštěla dalších úletů a za těch pár let jich bylo docela dost. V Bostonu si připadala osamělá a Erikův život se jí zdál nepředstavitelně nudný. I přesto, jak se Carmen chovala, se snažil udržet manželství nejen kvůli dítěti, ale také kvůli sobě. Svou ženu stále beznadějně miloval, ale když byly Alex tři roky, dospěl k poznání, že Carmen ho nemiluje. Jeho žena se nezmě12

V_pravy_cas.indd 12

8.10.2019 15:22:32

ní a v Bostonu nikdy nebude doma. Pochopil, že s ním zůstává jen z vypočítavosti a využívá výhod, jaké jí manželství s ním skýtá, ale rozhodně ho nemiluje. Velmi se bál, že jednou vezme dítě a odejde od něho, a on nechtěl o Alex přijít, nesmířil by se ani se střídavou péčí. Byl si jist, že jestliže ho Carmen opustí a odveze si Alex do Miami, nebude to pro dívenku znamenat nic dobrého. Společnost Carmeniných pochybných přátel není vhodná pro malé dítě. Alex je jeho dcera a on chtěl, aby prožila normální dětství v co nejzdravějším rodinném prostředí.

Aby udržel manželství, nezbývalo mu nic jiného než nechat Carmen dělat vše, co se jí zlíbilo. Odjížděla do Miami, jak se jí zachtělo, a on se tvářil, že o jejích záletech neví, i když na ní vždycky poznal, že se v jejím životě objevil nějaký nový muž. Celé dny visela na telefonu a blaženě se usmívala.

Hádky, které sváděli po jejích návratech do Bostonu, byly bouřlivé. Kdykoliv ji Erik vzal s sebou do společnosti, opila se a pak flirtovala s každým mužem na dohled. Nevěděla, co je to slušné chování, ale byla tak neuvěřitelně krásná, že kdykoliv s ní vešel do místnosti, všichni se po ní otáčeli. V těch chvílích byl na ni Erik pyšný, jenomže dobře věděl, že jejího nespoutaného ducha nikdy nezkrotí a jen těžko si ji udrží. Dělala si, co chtěla, každou chvíli odletěla do Miami a vracela se, kdy se jí zachtělo. O dítě se nestarala. Nikdy neprojevila přání vzít Alex s sebou a byla ráda, že se o ni otec postará.

Alex poslouchala hádky rodičů celé dětství. Když byla máma pryč, zůstávala sama s tátou. Erik se o ni vzorně staral a Elena mu pomáhala. Hospodyně pro ni byla jako milující babička. Carmenino chování na13

V_pravy_cas.indd 13

8.10.2019 15:22:32

prosto neschvalovala a častokrát jí to nevybíravě vyčetla. V takových chvílích mluvila na Carmen španělsky a někdy se španělsky bavila i s Alex. Holčička se tak dokonale naučila oba jazyky, že ve třech letech mluvila stejně dobře anglicky jako španělsky. Vyrostla v rozkošné a milé dítě, zbožňovala otce a milovala matku, ale už tehdy věděla, že se na ni nemůže spoléhat. Její jistotou byl jedině táta.

Ráno vodil Alex do školky a později do školy Erik, odpoledne ji vyzvedávala Elena. Dokonce i tehdy, když byla Carmen v Bostonu, protože pro samé nákupy, návštěvy nehtového studia či plkání po telefonu s kamarádkami na Floridě neměla na nic jiného čas. Vlastně jako by ani v Bostonu nebyla. Alex se snažila matku potěšit drobnými radostmi, aby se s tátou tak nehádali, ale vše bylo marné. Někdy si myslela, že když se bude snažit a bude opravdu moc hodná, třeba by se na ně máma tak nezlobila, ale ona se stejně zlobila. Nakonec i Alex viděla, jak máma Boston nenávidí.

Hádka, před kterou Alex schovala hlavu pod polštář, se podobala všem předchozím, ale tentokrát neměla konce. Konečně uslyšela prásknutí dveřmi, znamení, že je po všem. Odpoledne viděla mámu, jak si balí kufr, a došlo jí, že zase odjíždí. Za chvíli uslyšela tátu, jak jde nahoru a pak vešel do pokojíčku. Stěny byly dosud vymalovány modrou barvou a Alex věděla proč. Táta jí vyprávěl, že když se měla narodit, pošetile čekal chlapečka, a když se pak narodila holčička, vůbec netušil, jaké štěstí ho potkalo.

Když jí bylo pět let, začal ji s sebou brávat na baseball a učil ji pravidla hry i jména hráčů. O baseballu toho věděla víc než kdejaký kluk a Erik ji na dvorku učil odpalovat míčky. Pak se chlubil přátelům, jakou má 14

V_pravy_cas.indd 14

8.10.2019 15:22:32

šikovnou pálkařku, která dokáže odpálit míček s neuvěřitelnou razancí a přesností a umí perfektně nadhazovat.

Každý večer před spaním jí Erik četl. Jeho vášní byly detektivky a špionážní romány a sám ji povzbuzoval ve čtení. Už přečetli všechny známé dětské knížky: Charlottinu pavučinku, Myšáka Stuarta Littlea, příběhy medvídka Pú i Annu ze Zeleného domu. Teď začala číst příběhy Nancy Drewové. Alex ty příběhy milovala, přestože na ně byla ještě malá. Četba pro ni byla únikem před napětím panujícím mezi rodiči i před náladovou matkou. Knihy se staly jejími kamarády.

Již brzy jí táta začal každý večer číst jednu kapitolu z knihy Nancy Drewové. Milovala záhady, které Nancy rozplétala, líbilo se jí, jakou byla úžasnou pozorovatelkou. „Tak jsi připravena na další záhadu Nancy Drewové?“ otázal se s úsměvem, když vešel do pokoje, a Alexina rozcuchaná hlava se vynořila zpod polštáře. S doširoka otevřenýma očima přikývla. „Máma odjela?“ pípla. „Neboj, za pár dní se vrátí,“ ujistil ji.

Alex věděla, že to je pravda, ale stejně se pokaždé bála, že se jednoho dne máma nevrátí. Byla složitá osobnost, pořád se vztekala a nebavilo ji čtení pohádek ani hry, ale pořád to byla máma; někdy dokonce lakovala Alex nehty na nohou, a to se dcerce moc líbilo. Jednou jí je nalakovala i zlatým lakem, Alex si pak ve škole sundala ponožky a chlubila se zlatými nehty kamarádkám.

Erik vzal knihu z knihovničky a oba se uvelebili na posteli s polštářem za zády. První kniha se jmenovala Tajné schodiště a táta vyprávěl, že spisovatelka psala 15

V_pravy_cas.indd 15

8.10.2019 15:22:32

tyhle knížky už před mnoha lety, přesto jsou stále dobré. Teď právě měli rozečtený příběh Tajemství ranče Shadow, který se Alex náramně líbil. Milovala, když jí táta předčítal a jak dramaticky měnil hlas. Držel ji kolem ramen a přečetli dvě kapitoly, ale pak už musela jít spát, protože druhý den vstávala do školy. Upřela na tátu velké zelené oči. „Myslíš, že nám z Miami zavolá?“ „To nevím,“ přiznal. Nikdy nevěděl, jak se Carmen zachová, někdy se zdálo, že na ně úplně zapomněla.

Většinou tomu tak bylo. „Moc se zlobila, když odcházela?“ zeptala se Alex bázlivě.

Kývl a snažil se o klidný výraz, ale stejně poznala, že je rozčilený. Jako by žila na úpatí vulkánu. „Chtěla bys se mnou jet na jarní trénink?“ snažil se ji rozptýlit. Jezdit s tátou na cesty byla ohromná zábava, loni ji vzal na jarní trénink Red Sox, a tak s radostným úsměvem souhlasila.

Vyčistila si zuby, oblékla pyžamo a vlezla do postele.

Táta ji přikryl peřinou, dal jí pusu na dobrou noc a zhasl lampičku. Chvíli zůstal stát ve dveřích. „Všechno zase bude v pořádku, Alex. Vždycky to nakonec bude dobré. Až se máma vrátí, bude veselá a spokojená.“ Ale ne nadlouho, to Alex dobře věděla. „Tak zavřít oči a do hajan. Dobrou…“ „Dobrou, tati…“ Zavřela oči a myslela na Nancy Drewovou. Je tak chytrá a vždycky na všechno přijde, jako by měla nějakou kouzelnou moc. Kéž by Alex měla také takovou moc. Pak by věděla, kdy máma přijede. Možná až dočtou tuhle knihu.

16

V_pravy_cas.indd 16

8.10.2019 15:22:32

2 Další den prožili jako obvykle. Matčin odjezd do Mia-

mi jejich každodenní rutinu nijak nenarušil. Carmen s nimi ráno stejně nikdy nevstávala a Erik ji vždycky nechával dlouho spát. Udělal ke snídani ovesnou kaši a topinku se slaninou, o víkendu pekl lívance nebo uvařil vajíčka. Elena jim uvařila večeři, a než šla domů, nachystala ji do trouby anebo do ledničky. Carmen se nikdy nenaučila pořádně vařit. Zvládla pár kubánských jídel, ale pro dceru byla příliš pálivá a Erikovi nechutnala.

Nachystal pro Alex oběd do krabičky s obrázkem komiksové polobohyně a válečnice ze země Amazonek Wonder Woman. Ze školy ji vyzvedne sousedka Pattie, ke které si Alex chodívala hrát. Pattie měla čtyři děti, dvě byly starší a dvě mladší než Alex. Alex chodila k sousedům ráda, vždycky se tam něco dělo. U nich doma bylo pořád ticho, dokud se táta nevrátil. Vyzvedl ji u sousedů a pak se vydali domů, kde snědli večeři, kterou jim Elena nachystala. Měli to dobře zařízeno a Carmenina nepřítomnost na tom nic nezměnila, jenom Alex byla trochu zamlklá, když byla máma pryč.

Musela pořád myslet na to, kdy se máma vrátí. „Tak co, byla v pohodě?“ vyptával se Erik Pattie šeptem, když přišel dceru vyzvednout. Dva Pattiini synové se honili po pokoji a dole v herně slyšel televizi puštěnou na plné pecky. Pattie nahoře vařila večeři a čekala na manžela, až přijde z práce. Pracoval v advokátní kanceláři a často zůstával v práci dlouho do večera.

Pattie byla moc milá a Erik jí byl vděčný za pomoc.

17

V_pravy_cas.indd 17

8.10.2019 15:22:32

„No, myslím, že je v pořádku, jen trochu zamlklá.“ Oba věděli, že u Alex to není nic neobvyklého. Byla introvertní dítě. Ráda pobývala mezi dětmi, ale jako jedináček trávila spoustu času jen s tátou a byla zvyklá spíš na společnost dospělých. „Ale taková je vždycky, když Carmen odjede.“ Pattie uhodla, že pro holčičku je to stresující situace, i když si nikdy nepostěžovala. Někdy, když měli večer otevřená okna, slýchali Pattie s manželem prudké hádky mezi Carmen a Erikem. Tohle nikdy není pro dítě příjemné. Pattie se s Carmen za celou dobu pořádně neseznámila, neboť ta o kontakt s ostatními matkami nijak nestála. Organizovat dětská odpoledne či pozvat Alexiny kamarády k nim domů, to by jí ještě tak chybělo. Zajímala se hlavně o sebe a jiní lidé jí byli lhostejní, včetně dcery. S ostatními matkami neměla nic společného. Pattie byla o dost starší a Carmen bylo teprve třicet, ovšem vůbec na svůj věk nevypadala. Chovala se i oblékala pořád jako dvacítka. Pattie se neubránila pocitu, že Erik s Carmen jsou nesourodý pár, a bylo jí jasné, že si ji vzal narychlo, oslněn její krásou, a teď toho lituje. Jejich osmileté manželství bylo od počátku bouřlivé a plné hádek, což pro sousedy nebylo žádné tajemství.

Pattie se leccos dozvěděla i od Eleny, která byla zdrojem informací, mnohdy i nevyžádaných. Nechtěla se jim plést do života, ale byla ráda, že může Alex nějak pomoci.

Bylo jí holčičky líto.

Erik s dcerkou odešli domů, ohřáli si večeři a Alex si zatím u stolu v kuchyni napsala úkoly. Po večeři se šla koupat a táta jí pomohl umýt vlasy. Vyprávěl jí, že dnes byl v knihkupectví a našel tam pár knih od oblíbených autorů. Později si před spaním zase přečetli pár kapitol z příběhů Nancy Drewové.

18

V_pravy_cas.indd 18

8.10.2019 15:22:32

Tak uběhly dva týdny a Erik s Alex žili svým běžným životem, čekali, až se Carmen vrátí domů. Za celou dobu ani jednou nezavolala, ale to už udělala několikrát, obvykle tehdy, když se zase s někým zapletla. Erik se před Alex tvářil, že mu to nedělá starosti. Nakonec mu Carmen zavolala do práce, protože věděla, že se jí bude těžko mluvit, bude-li dcera nablízku. Potřebovala Erikovi říct něco důležitého a nechtěla, aby se to Alex dozvěděla přímo od ní.

Zvedl telefon a roztržitě se ozval do sluchátka. „Nevrátím se…,“ oznámila Carmen bezbarvým hlasem. „Tenhle týden?“ Takhle to alespoň pochopil. „Už nikdy,“ upřesnila. „Já už nemůžu. V Bostonu jsem proflákala svá nejlepší léta. Nechápu, jak to tam můžeš vydržet. Je to nejnudnější město na světě.“ Možná že on je ten nejnudnější muž na světě. Vždyť vyrostla obklopena karibskou atmosférou Kuby, kde lidé tančí na ulici, baví se a pijí rum. Pocházela ze světa vzrušení a smyslnosti. S Erikem v Bostonu si připadala jako mrtvola. „Chceš zůstat v Miami?“ Toho se obával a bylo mu to líto, i když ho to ani moc nepřekvapilo. Vlastně to čekal už několik let. Jistým způsobem se mu ulevilo, znamenalo to konec těch věčných hádek, ale pro jejich holčičku to bude tragédie. „Na nějaký čas. Mám dva kšefty jako hosteska a taky jsem se tu s někým seznámila a možná mi sežene práci ve Vegas. Mohla bych tam dělat modeling nastálo.“ Nejspíš nějakou tanečnici u tyče. „Není to vhodné prostředí pro dítě,“ pravil vážně.

Nepřál si, aby jeho dcera vyrůstala v Las Vegas, navíc ve společnosti, kterou se Carmen obklopovala. Její plány do budoucna ho zneklidnily, celá léta se bál, že ho 19

V_pravy_cas.indd 19

8.10.2019 15:22:32

opustí, a nakonec to přišlo. Ano, už Carmen nemiloval, život s ní byl nesnesitelný, jenže nechtěl přijít o Alex, ani kdyby šlo o střídavou péči. Teď se jeho noční můra stala skutečností. Srdce se mu zastavilo, když poslouchal hlas své ženy v telefonu; věděl, že jí v ničem nezabrání. „Neberu ji s sebou,“ prohlásila bez známky lítosti. „Bude jí líp s tebou v Bostonu. Až se usadím, může jezdit na návštěvu. Uvidíme, jak se mi bude ve Vegas líbit, když tak to zkusím v L. A. Máš pravdu, tohle není život pro děti. A já potřebuji svobodu.“ Dobře se znala, a pokud šlo o Erika, stejně na něj už tři roky nebrala žádné ohledy. Vlastně se vůbec nechovala jako manželka. V posteli to mezi nimi bylo ze začátku fantastické, ale po dítěti ztratila zájem a chovala se chladně. Nemohla se dočkat, až konečně vypadne z Bostonu. Naposledy spolu spali před pěti lety.

A i předtím se tvářila, jako by to dělala z povinnosti.

Vášeň vyhasla už rok po svatbě. Carmen byla skoro o třicet let mladší a Erikův způsob života nenáviděla.

Celé manželství vypadalo nakonec jako fraška. „Možná za ní někdy přijedu na návštěvu,“ prohodila Carmen neurčitě a Erika píchlo u srdce lítostí. Ano, Carmen byla nezodpovědná a vypočítavá, ale Alex si o mamince stále dělala iluze. Jinou mámu neměla, a tak Carmen milovala. „Samozřejmě můžeš přijet, kdy chceš. Bude se jí po tobě stýskat,“ pronesl s lítostí. „Mít jen tátu, to není ono.“ „Ty to s ní stejně umíš líp než já,“ přiznala Carmen. „Já se tam s vámi cítím jako ve vězení.“ „Já vím, ale bude to pro ni moc těžké.“ A pak jí položil otázku, která ho tížila. Bylo to vlastně už jedno, ale byl zvědavý. „Máš někoho?“ 20

V_pravy_cas.indd 20

8.10.2019 15:22:33

Dlouho váhala, než konečně odpověděla: „Jo, dá se to tak říct. Nic vážného, ale je nám spolu dobře. Má kontakty ve Vegas a v Los Angeles.“ To jí Erik samozřejmě nabídnout nemohl, jeho život byl všední a obyčejný.

Když si ji bral, myslel si, že ji zahrne péčí a poskytne jí stabilní existenci, ale takový život ji vůbec nelákal a dítě na tom nic nezměnilo. Zkrátka jí nebyly dány mateřské instinkty. Na to byla příliš sobecká a nezralá, toužila po světě pozlátka, ve kterém nebylo místo ani pro Erika, ani pro Alex. „Chci se rozvést,“ prohlásila k dovršení všeho. „Mám toho dost.“ Nečekal, že se k němu vrátí, ale myslel si, že nebude na rozvod tak spěchat. Teď to všechno musí nějak vysvětlit jejich dceři… Asi bude lepší, když jí všechno vyloží postupně. „Můžeš si ji vzít do plné péče,“ dodala. To byla dobrá zpráva, neboť tohle mu dělalo největší vrásky, když mu došlo, že ho Carmen nadobro opustí. „Děkuju. Chceš si domluvit pravidelné návštěvy nebo tak něco?“ Doufal, že nebude chtít, ale bylo slušné to nabídnout. Carmen zajímal jen její vlastní život, bylo jí jedno, co bude s ním a jejich dcerou. Nebyla zlá, jen naprosto nezodpovědná a nezralá, což se velmi těžko vysvětlovalo sedmiletému dítěti, i když Alex to svým způsobem věděla. „Ne, zatím uvidíme, počkáme, než se usadím. Dám ti pak vědět, kde budu.“ A pak nakousla delikátní téma, i když nevěděla, jak se Erik zachová. Vždycky se k ní ale choval velkoryse, takže se musela zeptat. „Mohl bys mi poslat peníze, tak na rok nebo na dva, než si najdu pořádnou práci?“ Zaváhal. Ovšem je to matka jeho dítěte. A i kdyby nebyla, měl k ní jistou úctu. „Ano. Můžeme se domluvit, pokud půjde o rozumnou částku.“ 21

V_pravy_cas.indd 21

8.10.2019 15:22:33

„Zavoláš Alex?“ zeptal se s těžkým srdcem. Nemůže se přece jen tak vypařit z dceřina života, i když se obával, že právě to má v úmyslu. „Díky za ty prachy. Zatím jí volat nebudu. Radši jí to nějak vysvětli sám.“ Carmen věděla, že se na něj může spolehnout a zbavit se odpovědnosti. Nečekal, že zajde tak daleko a zpřetrhá veškerá pouta, ale vždy tušil, že za tím bude nějaký muž. „Dám ti vědět, kam mi můžeš poslat šek,“ dodala spokojeně. „Občas bys jí mohla zavolat,“ snažil se přesvědčit ženu, která už nechtěla být jeho manželkou a matkou své dcery. „Jo,“ zamumlala. „Zkusím to… A Eriku, promiň… prostě jsem to nezvládla. Strašně mě to ubíjelo.“ Snad by ji i politoval, protože to byla pravda. Jeho to také ubíjelo. Po osmi letech utrpení jako by v něm něco umřelo. „Já vím,“ zabručel. Nejvíc to raní jejich dceru, která v sedmi letech přijde o matku. Nepochopí, že to není kvůli ní a že neudělala nic špatného, že je to hlavně problém Carmen, která nedokáže být matkou.

Když zavěsil, zůstal sedět a nepřítomně zíral z okna.

V duchu si celý rozhovor přehrával. Asi by měl být v šoku, ale vlastně to podvědomě očekával. Všechno se pokazilo už dávno a on si zvykl… V hloubi duše věděl, že jednou ho Carmen opustí. A teď se to stalo.

Alespoň se už nemusí bát, že přijde o Alex.

Toho dne odešel z práce brzy, jel pro dceru do školy a dal vědět Pattie, že už ji sám vyzvedl. Z jeho hlasu okamžitě poznala, že se něco děje. „Stalo se něco?“ Pattie měla Erika ráda, byl to dobrý táta a dokázal Alex nahradit nepřítomnou matku. „Ne…, vlastně ano!“ Nadechl se. „Carmen se chce rozvést.“ 22

V_pravy_cas.indd 22

8.10.2019 15:22:33

„Už je zase v Bostonu?“ „Ne, zůstala v Miami. Chce se přestěhovat do Vegas nebo Los Angeles. Možná někoho má. Ona to byla jen otázka času. Doufal jsem, že počká, až bude Alex větší, ale už se rozhodla. Nevrátí se.“ Teď ho napadlo, že Carmen ani nechtěla, aby za ní poslal její věci a oblečení. Asi nestojí o ty slušné šaty, které nosila v Bostonu. Možná se chce zbavit všech vzpomínek na zdejší život, včetně jeho i jejich dcery.

Pattie to čekala, ale i tak si dělala starosti. „Chce Alex do péče?“ „Ne, řekla mi, že ji můžu mít v plné péči já.“ Pattie se ulevilo. „Jsem rád, ale i tak to bude pro Alex těžké.

Je ještě malá, nevím, jak si přebere, že ji máma opustila.“ „Kdybych pro vás mohla něco udělat, určitě mi dejte vědět,“ nabídla se Pattie. „To zvládneme,“ ujistil ji, nebo spíš sebe. „Já vím. I když Alex může reagovat všelijak.“ Pro malou holku to bude rána. Carmen byla hrozná matka, o tom byla Pattie odjakživa přesvědčená. A teď to všem dokázala. Ani se neohlédla.

Erik čekal před školou ve svém volvu a vyhlížel, až Alex vyjde ven s ostatními dětmi. Napřed si ho nevšimla, a tak na ni zavolal a zamával. Alex doběhla k autu a nastoupila. Vážně se na tátu podívala a šestým smyslem vycítila, co jí chce táta říct. Zatím ještě hledal vhodná slova. „Máma se už nevrátí, že ne?“ zašeptala. Viděla mu to na očích. Zarazil se a jen kývl. Před pravdou se neschová, nechtěl jí lhát. Skoro měl pocit, jako by Carmen umřela, i když slíbila, že někdy přijede na návštěvu.

Nežádal od ní sliby, věděl jaká je. Po Alex se jí ani 23

V_pravy_cas.indd 23

8.10.2019 15:22:33

nezasteskne. Sejde z očí, sejde z mysli. „Uvidím mámu ještě někdy?“ zašeptala Alex, bledá jako stěna. „Ano,“ ujistil ji, „ale netuším kdy. Zatím neví, kde bude bydlet, ale slíbila, že až se zabydlí, můžeš za ní přijet na návštěvu. Nebo přijede ona za tebou.“ „Já zůstanu u tebe?“ Oči se jí zalily slzami. Slzami pro ženu, jež jí nikdy nebyla matkou, ale kterou přesto milovala. „Ovšemže ano. Mě se jen tak nezbavíš.“ Naklonil se k ní a pevně ji objal. „Mám tě moc rád. Máma potřebuje žít vlastním životem, prostě to jinak neumí. Ty vůbec za nic nemůžeš, neudělala jsi nic špatného a nic bys na tom nezměnila.“ Zoufale si přál, aby to dokázal dcerce vysvětlit. Snad se mu to podařilo. „Já vím…“ Alex statečně zvedla hlavu a utřela si slzy.

Nastartoval. „Možná ještě nebyla připravená na to, být vůbec máma.“ Snažila se najít důvod, proč to nevyšlo. „Možná. Ale teď máme jeden druhého. Budeme spolu dělat spoustu zábavných věcí, přečteme si hodně knih, budeme chodit na baseball a jezdit na výlety.“ „A můžeme na návštěvu za mámou? To je jedno, kde bude bydlet.“ „Jasně,“ přikývl, zatímco mířili domů. „Zatím si přečteme celou sérii od Nancy Drewové. Co říkáš?“ I když byla malá holka, věděla, o co se táta snaží. Chce jí udělat radost, aby nebyla smutná. Usmála se na něj. „To bude bezva. A můžu si pak číst tvoje detektivky?“ Věděla, jak táta miluje detektivky. Někdy jí ty příběhy vyprávěl. „Možná až budeš trochu větší.“ Začal vyjmenovávat všechny ty báječné věci, které spolu teď budou podnikat, a snažil se, aby matčina zrada vypadala jako příležitost a dobrodiní.

24

V_pravy_cas.indd 24

8.10.2019 15:22:33

„A rozvedete se?“ Tou otázkou ho trochu vylekala. „Rodiče Sally Portmanové se taky loni rozvedli. Každý víkend a ve středu je u táty.“ „Asi k tomu dojde, tedy na ty víkendy a středy asi ne, ale možná se s mámou opravdu rozvedeme, protože tady v Bostonu už nechce žít.“ „Alex moudře přikývla a snažila se vše vstřebat. „Co myslíš, bude se chtít máma zase vdát?“ „To nevím,“ přiznal popravdě. „A ty?“ Musel se usmát. „To asi opravdu ne, malá slečno. Teď pro nás bude hlavní starat se jeden o druhého. Všechny záhady se nedají vyřešit naráz.“ Přijala tu zprávu dobře, i když věděl, že je jí smutno. Večer dočetli „Tajemství ranče Shadow“.

Alex se ohromně líbilo rozuzlení příběhu a najednou ho vnímala docela jinak. Když poslouchala tátův hlas, uvědomila si, že teď také žije sama s otcem, úplně jako Nancy. Ta také neměla maminku. Možná jednou budou s tátou řešit záhady stejně jako Nancy.

Copak se asi s její maminkou stalo? V knize se o tom nic nepsalo. „V detektivce člověk nikdy neví, jak to dopadne,“ zadumala se, když dočetli poslední stránku. Ale ona uhodla, jak to dopadne, tedy skoro uhodla. Tohle měla na detektivkách nejradši, luštit záhady a často přijít na správné řešení. „To máš jako v životě. Život je plný překvapení, někdy pěkných, jindy méně,“ zabručel táta. „Baví mě přemýšlet, jak to všechno dopadne.“ „To mě také,“ přitakal, políbil ji na dobrou noc a přikryl ji peřinou. „Proto mám tak rád detektivky a příběhy se záhadami.“ 25

V_pravy_cas.indd 25

8.10.2019 15:22:33

Horlivě přikývla, táta zhasl a vyšel z pokojíku. Alex ležela v posteli a myslela na mámu. Kde asi je? Stýská se jí? Myslí na ni vůbec? Po tvářích jí stekly dvě slzy a vsákly se do polštáře. S myšlenkami na maminku odříkala v duchu modlitbičku a ponořila se do spánku.

Zdálo se jí o Carmen, v tom snu byla nádherná, vrátila se k nim a znovu s nimi žila. Třeba se máma opravdu jednou vrátí.

26

V_pravy_cas.indd 26

8.10.2019 15:22:33

3 Měsíc po telefonátu s Erikem zažádala Carmen o roz-

vod. Erik se o tom před Alex nezmínil, nepovažoval za nutné, aby znala všechny praktické podrobnosti o konci jejich manželství. Carmen požadovala menší apanáž po dobu dvou let a on souhlasil. Pro Carmen nebyly peníze tím hlavním. Mnohem víc pro ni znamenala svoboda.

Podle razítka posílala dopis ještě z Miami. Své dceři stále nezavolala, tvrdila, že se ozve, až se přestěhuje do Las Vegas. Erik věděl, že dokud jí bude posílat peníze, bude vědět, kde se Carmen nachází. Nerad by, aby mu úplně zmizela z dohledu, hlavně kvůli Alex. Co když se něco stane a budou spolu muset komunikovat?

O dva měsíce později mu napsala z Las Vegas a oznámila novou adresu, kam má posílat peníze.

Alex překonala počáteční šok z toho, že se maminka nevrátí, a žila celkem spokojeně. Erik se od učitelů dozvídal, že Alex není tak hovorná jako předtím, ale zdála se v pořádku, i doma mu připadala v pohodě.

Léto strávili na prázdninovém ranči ve Wyomingu.

Alex se zamilovala do koní a chodili spolu na rodeo.

Tu a tam si Erik vzpomněl, jak toužil po synovi, a při pohledu na dceru mu srdce překypovalo láskou. Kolik v ní bylo radosti a dobroty, neexistovalo nic, co by nedokázala. Měla ráda baseball, milovala knihy, šly jí výborně sporty. Učitel se zmínil, že má talent na psaní, a když se vrátili z Wyomingu, Alex prohlásila, že by moc ráda psala knihy. To jí bylo teprve osm a chodila do třetí třídy. Carmen se vůbec neozvala, naposledy když posílala novou adresu z Las Vegas.

27

V_pravy_cas.indd 27

8.10.2019 15:22:33

„Tati, myslíš, že bych mohla psát detektivky, až budu velká?“ tázala se Alex dychtivě. „Mohla,“ zamyslel se, „ale nejslavnější autoři detektivek jsou vždycky muži. Tomuto žánru se ženy moc nevěnují. A pokud jde o špionážní romány a drsné kriminálky – ty já mám nejradši –, tak to je vyloženě mužská doména. Osobně nemám rád detektivky od ženských autorek. Žádná mě nijak zvlášť nezaujala. Takže jestli máš v plánu psát detektivky, budeš muset psát ,sofistikované‘ příběhy, jako třeba Agatha Christie. A kdybys chtěla psát takové kriminálky, jaké mám rád a jaké má ráda většina mužů, musela by sis najít mužský pseudonym,“ dodal s naprosto vážnou tváří. Alex byla přesvědčená, že táta ví o detektivkách úplně všechno, protože je pořád čte. Nikdy ho neviděla číst jinou literaturu. „To jako myslíš, že ze sebe mám dělat muže?“ vyhrkla překvapeně a Erik přitakal. „Jako nosit falešný knír a pánské šaty?“ Zasmál se její představě. „Falešný knír by ti moc slušel,“ utahoval si z ní. „Tak jsem to nemyslel. Jen by sis musela vymyslet mužské jméno, aby si lidé mysleli, že to napsal muž. To víš, že jsou i výborné spisovatelky detektivních románů, ale já sám mám radši chlapy. Ale nemusíš se převlékat za kluka,“ uklidnil ji. „Proč by to nečetli, kdyby věděli, že jsem žena?“ Nedávalo jí to smysl, ale tátovi bezmezně věřila. „Protože napínavé příběhy většinou píšou muži, a ne ženy,“ vysvětlil jí se skálopevným přesvědčením. „To je hloupé. Vsadím se, že ženy určitě umějí psát krváky.“ Jen zavrtěl hlavou, přesvědčený o své pravdě. „Tak až budu velká, napíšu knihy pod tvým jménem a lidi budou myslet, že jsi to ty.“ Zasmála se svému 28

V_pravy_cas.indd 28

8.10.2019 15:22:33

nápadu a vážně se nad tím zamyslela. Fakt by to tak šlo?

Táta se obvykle v ničem nemýlil. A představa, že by psala pod jeho jménem, se jí líbila. Bylo by to zábavné a její knihy by četli všichni, muži i ženy.

Máma se ozvala až o mnoho měsíců později. Od jejího odchodu uplynul skoro rok. Erikovi poslala pohlednici a psala, že přítel má práci v New Yorku a že jedou z Las Vegas autem a zastaví se v Bostonu za Alex. Rozvodové řízení dosud probíhalo a Erik o matčině návštěvě Alex raději nic neříkal. Nechtěl v ní vzbuzovat zbytečné naděje, kdyby si to Carmen nakonec rozmyslela.

Jednou pozdě večer zazvonil telefon, a když ho Erik zvedl, uslyšel Carmen. „Tak už jsme tady,“ oznámila mu důvěrně známým hlasem. „Kde jste ubytovaní?“ Uvedla laciný motel za městem. „Můžu za ní zítra přijít?“ Byl pátek večer a Alex nemusela ráno vstávat do školy.

Ale i kdyby, Erik by ji stejně nechal doma, aby se mohla s matkou sejít. Máma je důležitější než škola. Teď trochu litoval, že o matčině příjezdu Alex předem neřekl. „Ano, samozřejmě. Bude mít obrovskou radost. Jak dlouho se zdržíte v Bostonu?“ Trochu se obával, jestli setkání s matkou Alex moc nerozruší, ale měla by dostat šanci znovu maminku vidět. Je to už tak dlouho. Alex se občas o mamince zmínila, stýskalo se jí, myslela na to, jak se asi má a jestli někdy zavolá. A najednou byla tady. Erik doufal, že to pro dítě nebude moc velký šok. „Zítra pokračujeme do New Yorku. Jsme tu jen na den,“ utrousila Carmen.

29

V_pravy_cas.indd 29

8.10.2019 15:22:33

„Co kdyby sis pro ni přišla hned po snídani?“ navrhl a Carmen na chvilku zaváhala. Docela dlouhou chvilku. „A nemohla bych přijít k vám?“ Nestál o setkání, ale pro Alex by to asi bylo lepší.

Skoro po roce naprostého mlčení jí může máma připadat jako cizí člověk. „Jak chceš,“ řekl zdvořile a domluvili se na desáté hodině.

Ráno šel vzbudit Alex, což obvykle nedělal, ale chtěl, aby byla připravená, až se dozví, co ji čeká. „Maminka přijela do Bostonu,“ oznámil jí, když se úplně probrala. „Ona je tady? Teď?“ Vykulila oči, jako by jí oznámil, že jsou Vánoce. „Má cestu do New Yorku, tak se tady po snídani zastaví.“ Alex se usmívala od ucha k uchu a vyskočila z postele. „Musím si vzít ty nové šaty!“ Vrhla se ke skříni a vytáhla šaty z růžového sametu a černé lakované střevíčky, které pořídily na nákupech s Pattie. Pečlivě si rozčesala dlouhé černé vlasy, až se zářivě leskly, umyla si obličej a nastrojila se do nových šatů a střevíčků.

Už v devět byla připravená, příliš rozčilená, než aby se dokázala nasnídat. Sedla si do obýváku a čekala na matku. Seděla bez hnutí až do oběda, když se konečně Carmen objevila, ještě hezčí než dřív: v džínách, obtaženém tričku a černé kožené bundičce, na nohou lodičky s vysokými podpatky. Erik jí šel otevřít a uviděl, že ji doprovází nějaký muž. Vypadal jako šupák, tvářil se nervózně a zavrčel na Carmen, že na ni počká v autě. Bylo vidět, že je nesvůj, na Erika se ani nepodíval. Mohlo mu být nejvýš pětadvacet. Když Erik pouš30

V_pravy_cas.indd 30

8.10.2019 15:22:33

těl Carmen dovnitř, připadal si jako jejich děda. Raději se ani nezmiňoval, že Alex čeká už dvě hodiny, ale rozčílilo ho, že Carmen dorazila tak pozdě.

Alex vyskočila z gauče a rozběhla se k matce, vrhla se k ní, objala ji kolem pasu, zvedla oči a zbožně k ní vzhlížela, jako by tam hledala všechno, co sama za poslední rok cítila. Carmen se tvářila rozpačitě a připadala si nepatřičně v tom obýváku, který jí býval osm let domovem. Vypadala jako ztracená teenagerka. „Páni! Ty jsi vyrostla!“ vysoukala ze sebe. Alex ji pevně svírala kolem pasu a Carmen ji pomalu vzala kolem ramen, jako by to byl někdo cizí, a ne její vlastní dítě. „Ukaž, ať si tě prohlídnu,“ ustoupila o krok. „Jsi pořád moc hezká,“ usmála se na dceru. „Ty taky, mami,“ vydechla Alex obdivně. Už zapomněla, jak je máma úžasná a mladá.

Erik Carmen nabídl občerstvení, ale odmítla. „Teď jsem snídala a za chvíli musíme jet dál. Vincent musí být v šest v New Yorku.“ „Kdo je Vincent?“ Alex posmutněla. Vidí se po tak dlouhé době a máma musí zase hned odjet. Do New Yorku trvá cesta pět hodin. Erik si spočítal, že se v Bostonu mohou zdržet nanejvýš hodinu. Alex se tvářila zdrceně. „To je můj přítel. Je to herec a tanečník. Chceme spolu žít v Kalifornii, má tam spoustu známých a najde nám práci.“ Alex to nic neříkalo, ovšem Erikovi bylo jasné, že Carmen se stále honí za chimérami. „A co budete v Kalifornii dělat?“ Alex se velikýma očima vpíjela do matčiny tváře, aby si mohla zapamatovat každičký detail. „Možná budu hrát ve filmu,“ usmála se zářivě Carmen. „Třeba mě uvidíš na plátně v kině.“ 31

V_pravy_cas.indd 31

8.10.2019 15:22:33

„Já bych tě radši viděla doopravdy,“ podotkla smutně Alex a v místnosti nastalo ticho. Erik je nechal o samotě, ale zůstal v kuchyni, kdyby ho Alex potřebovala. „Stýská se mi po tobě,“ dodala Alex a Carmen skoro celou minutu nepromluvila. „Taky se mi stýská. Ale ve Vegas je spousta zábavy.“ Jenže to Alex vůbec nezajímalo. Čekala, že od mámy uslyší něco jiného: že na ni máma celou dobu myslela.

Ale asi ne. „Jak ti to jde ve škole?“ Carmen nevěděla, co říct, ani si nevšimla nových šatů, bot a toho, že se Alex nastrojila jen kvůli ní.

Celé setkání bylo rozpačité a neuplynula ani hodina a Carmen se zvedla, že musí jít a že to bylo fajn setkání. Jako by byly staré kámošky. Erik uslyšel otevírání dveří a vyšel z kuchyně, aby se rozloučil. Uviděl Alexinu zničenou tvář, viděl, jak ve dveřích ještě naposledy objala matku kolem pasu a jak se jí Carmen vykroutila, políbila ji na temeno a prohlásila, že už musí jít. A byla pryč. Alex ještě zavolala: „Mám tě ráda, maminko!“ a pak už slyšeli jen bouchnutí domovních dveří. Žádná odpověď, jen zvuk motoru. Alex se rozplakala a schoulila se tátovi do náruče. Odvedl ji ke gauči, kde mlčky seděli, zatímco Alex usedavě plakala. Srdce mu pukalo lítostí a v této chvíli cítil k bývalé manželce skutečnou nenávist za to, co provedla jejich dítěti, za hluboké rány, které zasadila Alexině dušičce a jež on nedokáže nikdy vyléčit. A zatím si Carmen bezstarostně půjde za svým a bude jí srdečně jedno, co cítí druzí. Věděl, že Alexina slova Mám tě ráda, maminko mu budou do smrti znít v uších. Carmen ta slova nestála ani za odpověď, bez ohlédnutí mávla ruku a spěchala k vozu s přítelem.

32

V_pravy_cas.indd 32

8.10.2019 15:22:33

„Neřekla mi, kdy zase přijede,“ vzlykala Alex. A ani jí neřekla, že ji má ráda, chtělo se mu dodat. „Myslím, že sama neví, co bude dál.“ Hledal slova útěchy, ale jediné, co cítil, byla nenávist ke Carmen. „Určitě měla velkou radost, že jste se viděly,“ zamumlal nepřesvědčivě. „Proč tu nemohla zůstat o chvilku déle?“ vzlykla Alex žalostně. „Musela do New Yorku.“ Trvalo to pár hodin, než se Alex uklidnila, a další týdny, než překonala bolest z krátkého setkání. Teď si připadala ještě opuštěnější. Byla už větší, víc věcí si uvědomovala a všechno prožívala intenzivněji. Carmen se znovu propadla do neznáma a neozvala se ani slůvkem. Nezavolala, aby dceři řekla, jak moc ji miluje a jak ráda by ji zase viděla.

Za měsíc přišel Erikovi dopis s losangeleskou adresou, kam měl posílat každý měsíc šek, ale o Alex ani zmínka.

Asi za půl roku zazvonil uprostřed noci telefon. Erikovi se ozval člověk, jenž tvrdil, že je Vincentův přítel.

Oznámil mu, že Vincent s Carmen měli nehodu na dálnici, když do nich narazil opilý řidič. Oba při nehodě zahynuli. Napadlo ho, že by to měl Erik vědět, ovšem další podrobnosti neznal.

Erik zůstal bez hnutí sedět a asi hodinu jen tupě zíral před sebe, přemýšlel, jestli ke Carmen něco cítí, ale necítil vůbec nic. Myslel jen na Alex. Carmen byla zoufale neschopná matka… A teď je mrtvá. To je definitivní konec, jenomže Alex je moc malá na to, aby přišla o matku. I když pořádnou matku vlastně nikdy neměla a od té doby, kdy je Carmen přede dvěma lety opustila, ji viděla jen jednou.

33

V_pravy_cas.indd 33

8.10.2019 15:22:33

Odvahu sebral až po dvou dnech, byla deštivá sobota.

Nechtěl to Alex říkat večer, počkal až po snídani. Na její zmučenou tvář nikdy nezapomene. „To není pravda! Ty lžeš!“ rozkřičela se Alex, pak vyběhla po schodech do pokojíku a práskla za sebou dveřmi. Našel ji plačící na posteli s hlavou pod polštářem. Plakala několik hodin, než se uklidnila. Šli na procházku a večer, když Alex usnula, zavolal člověku, jenž jim volal tu zprávu, jak to vlastně bude s pohřbem.

Rád by přivezl Carmen domů do Bostonu a pohřbil ji vedle první manželky, aby Alex věděla, kde má maminka hrob. Nechtěl, aby ji pohřbili někde v Kalifornii v nějakém neoznačeném hrobě. Od onoho člověka si proto zjistil potřebné informace a druhý den zavolal do pohřebního ústavu a zařídil pohřeb. Vincentovo tělo pošlou rodičům do San Diega. Na Carmenino tělo nikdo nárok nevznesl. Pokud věděl, neměla příbuzné.

Matka v Havaně zemřela brzy po jejich svatbě.

Tělo dorazí do Bostonu za pár dní a pak bude pohřeb.

Alex o tom ale neřekl. Den poté, kdy jí oznámil matčinu smrt, za ním přišla a podala mu list papíru s básničkou, kterou pro maminku napsala. Krásná, milující slova, až mu vhrkly slzy do očí při pomyšlení, že žena, která pro vlastní dítě udělala tak málo, dostala tolik lásky. Bylo to víc, než si zasloužila, víc, než dokázal snést.

34

V_pravy_cas.indd 34

8.10.2019 15:22:33

4 I

když měla Alex k tátovi vždycky blízko, zejména od té doby, kdy zůstali sami, Carmenina smrt je sblížila ještě víc. Časem se zdálo, že se Alex z matčiny smrti vzpamatovala. Už si nemusela dělat marné naděje, že mámu ještě někdy uvidí.

V poslední době četla víc než kdy jindy. Před několika měsíci dočetla poslední knihu ze série od Nancy Drewové a začala s literaturou pro dospělejší čtenáře. Táta jí půjčoval „nezávadné“ detektivky, třeba od Agathy Christie, a Alex se na ně náruživě vrhla. Zamilovala si slečnu Marplovou a Hercula Poirota, pokoušela se odhalit záhady zločinu dřív než oni.

Začala hodně psát. Učitel ze čtvrté třídy prohlásil, že má mimořádný talent pro poezii a haiku. V páté třídě vyhrála cenu za krátkou povídku, v níž velmi dojemně líčila osudy holčičky, které zabili maminku. V šesté třídě, dva roky po matčině smrti, si Erika zavolal do školy Alexin učitel angličtiny.

Jeho hlas zněl v telefonu vážně, jako by Alex něco hrozného provedla, což si Erik nedokázal představit, vždyť jeho dcera ve škole nikdy žádné problémy neměla. Rozhodl se u večeře zatím nic neříkat, až co se dozví další den od učitele.

S obavami se dostavil na schůzku a učitel mu se zachmuřenou tváří podal šest stránek hustě popsaných Alexiným rukopisem jedenáctileté školačky. „Mám pocit, že byste to měl vidět, pane Winslowe.

Velmi mě to i ostatní kolegy znepokojilo.“ Proboha, Alex musela napsat něco mimořádně nepatřičného, 35

V_pravy_cas.indd 35

8.10.2019 15:22:33