VASILIJ KANDINSKIJ
271
◁ ROZMARNÉ TVARY, 1937 Poté, co se Kandinskij v roce 1933 usadil ve Francii, přešel od dynamických přímých čar a geometrických tvarů z dvacátých let k volněji zakři- veným kompozicím s celou škálou jakoby pohyblivých, vznášejících se tvarů, popisovaných často slovem „biomorfní“.
▽ „MISTRŮV DŮM“ V DESSAU V době svého působení na Bauhausu bydlel Kandinskij v jednom z domů, které pro vyučující navrhl zakladatel školy Walter Gropius.
výstava k jeho šedesátinám. Rok nato obdržel s manželkou Ninou německé občanství. Jeho poklidnou akademickou existenci však ohrozila hospodářská krize a nástup nacismu, nahlížejícího na všechny podoby modernismu jako na „zvrhlé“. Bauhaus definitivně zanikl v ro ce 1933 a manželé Kandinští podru hé emigrovali, tentokrát do Francie, kde se natrvalo usadili v Neuilly-sur -Seine na předměstí Paříže. Ve své posledním tvůrčí etapě ve Francii Kandinskij volně kombinoval prvky svých dřívějších období, začle nil ovšem i prvky nové, které jsou pro svou častou podobnost s drob
nými, primitivními formami života nezřídka označovány jako „biomorf ní“. Francouzské občanství získali manželé v roce 1939, těsně před vypuknutím války a pádem Francie do německého područí. Kandinskij odmítl pozvání do USA a vzhledem k tomu, že patřil k umělcům praný řovaným nacisty o dva roky dříve na výstavě „Zvrhlé umění“ (viz str. 287), měl štěstí, že se na něj nezaměřila pozornost gestapa. Pozdní obrazy jako Naplnění (1943) mají miniaturní rozměry, jejich provedení je ovšem bezchybné a ukazuje, že Kandinskij zůstal umělecky při síle až do samé ho konce.
„Pro malíře je nezbytné kromě zraku kultivovat také duši.“ VASILIJ KANDINSKIJ, O DUCHOVNOSTI V UMĚNÍ, 1911