0039750

Desaty kruh_001_003_Sestava 1 2/6/18 3:01 PM Strรกnka 3

cop a tir.qxp_Sestava 1 01.02.18 21:10 Stránka 1

THE TENTH CIRCLE Copyright © 2006 by Jodi Picoult All rights reserved Translation © 2007 by Alexandra Fraisová ISBN 978-80-249-3546-1

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 3

Pro Nicka a Alexe Adolpha (a jejich rodiãe, Jona a Saru), protoÏe jsem slíbila, Ïe to jednou pfiijde.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 5

PODùKOVÁNÍ

Byla to nároãná práce a nedokázala bych ji odvést, neb˘t mého pomocného vy‰etfiovacího „T˘mu snÛ“.

Jako vÏdy si díky zaslouÏí: Betty Martinová, Lisa Schiermeierová, Nick Giaccone, Frank Moran, David Toub, Jennifer Sternicková, Jennifer Sobolová, Blaire Demaraisová, JoAnn Mapsonová, Jane Picoultová.

RovnûÏ dvû dámy, které ‰lechetnû pomáhají nalézat obûtem znásilnûní znovu kfiehk˘ mír: Laurie Carrierová a Annelle Edwardsová.

Dále tfii úÏasné mladé Ïeny, které mi dovolily nahlédnout do Ïivota dospívající dívky: Meredith Olsenová, Elsie Baxterová a Andrea Desaulniersová.

Cel˘ t˘m v Atria Books a Goldberg McDuffie Communications, zejména Judith Currová, Karen Menderová, Jodi Lipperová, Sarah Branhamová, Jeanne Leeová, Angela Stamnesová, Justin Loeber a Camille McDuffie.

Laura Grossová, jejíÏ práce den za dnem zdaleka pfiekonává hranice povinností agentky.

Emily Bestlerová, která proná‰ela v‰echny ty úÏasné a správné vûty, jeÏ jsem potfiebovala sly‰et, kdyÏ jsem jí pfiedávala knihu zcela nepodobnou ãemukoli, co ãekala.

Joanne Morrisseyová, která mi pomohla osvûÏit znalosti Danta a s níÏ bych v pekle byla spoutaná nejrad‰i.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 6

Díky si zaslouÏí i moji komiksoví superhrdinové: Jim Lee, Wyatt Fox a Jake van Leer.

Pam Forceová za úvodní báseÀ.

Moji alja‰‰tí hostitelé: Annette Reardenová a Rich a Jen Gannonovi.

Don Rearden, kter˘ je nejen úÏasn˘m spisovatelem (a kter˘ nejspí‰ lituje, Ïe vÛbec kdy vypustil z úst vûtu: „Hele, jestli se ti nûkdy zachce vyrazit do alja‰ské divoãiny...“), ale kter˘ dokáÏe chyby druh˘ch chápat díky sv˘m znalostem a zku‰enostem s velk˘m nadhledem. A kter˘ mû vedl do oné divoãiny a o pár mûsícÛ pozdûji i k poslední stránce.

Dustin Weaver, autor komiksÛ, kter˘ prohlásil, Ïe si myslel, jaká to bude ‰vanda. Je to prosté: Naãrtl jsi du‰i této knihy.

A nakonec jsou m˘mi díky ovûnãeni Tim, Kyle, Jake a Sammy, ktefií poskytují ten happyend mnû.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 7

Kdysi dávno, v dobách, kdy na zemi Ïili lidé i zvífiata pospolu, ãlovûk se mohl stát zvífietem a zvífie zase ãlovûkem, kdykoli se mu zachtûlo.

Nûkdy na sebe vzal podobu lidskou a jindy zase zvífiecí.

V‰ichni mluvili t˘mÏ jazykem.

V tûch dobách mûla slova kouzelnou moc.

Tajemnou moc mûla i lidská mysl.

Náhodnû pronesené slovo mohlo vyvolat pfiekvapivou odezvu.

Náhle oÏilo a v‰e, po ãem lidská mysl prahla, se splnilo – staãilo ho jen vyslovit.

Vysvûtlit se to nijak nûdalo: Zkrátka tomu tak bylo. „KOUZELNÁ SLOVA“, EDWARD FIELD PODLE INUITSKÉ LEGENDY

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 9

PROLOG 23. prosince 2005

V

íte, jak byste se cítili, kdybyste zjistili, Ïe se vám ztratilo dítû? Îaludek vám okamÏitû zmrzne, nohy se promûní v roztfiesené Ïelé. Srdce vám jedinkrát tupû bouchne. Mezi zuby se vám zarazí dcefiino jméno, ostré jako kovová ‰pona, kdykoli se je snaÏíte vykfiiknout. Do ucha vám d˘chá strach jako obrovská pfií‰era: Kde jsem ji vidûla naposledy? To nûkam ode‰la? Kdo ji mohl odvést? A pak, nakonec, se vám sevfie hrdlo, kdyÏ spolknete skuteãnost, Ïe jste udûlali chybu, kterou nikdy nedokáÏete napravit.

KdyÏ se to Danielu Stoneovi stalo poprvé, je to uÏ deset let, byl zrovna na náv‰tûvû v Bostonu. Jeho manÏelka se úãastnila kolokvia na Harvardu; byl to dobr˘ dÛvod udûlat si rodinn˘ v˘let. Laura sedûla na svém místû v posluchárnû, Daniel tlaãil koãárek s Trixií po koãiãích hlavách Stezky svobody. Krmili kachny v Obecním parku; sledovali mofiské Ïelvy s oãima jako trnky, které pfiedvádûly vodní balet v akváriu. Potom Trixie prohlásila, Ïe má hlad, a Daniel se vydal k Faneuil Hall k nepfieberné nabídce pochoutek.

Onoho dubnového dne bylo poprvé dost teplo, aby si obyvatelé Nové Anglie mohli rozepnout bundy a kabáty a vzpomenout si, Ïe existuje i nûco jiného neÏ zima. Vedle stovek ‰kolákÛ a studentÛ a rozveselen˘ch turistÛ byli v ulicích snad v‰ichni za-

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 10

10

JODI PICOULTOVÁ

mûstnanci finanãního distriktu, muÏi Danielova vûku v oblecích a s kravatou, ktefií vonûli po vodû po holení a závisti. Posedávali s gyrosem, du‰enou zeleninou a rostbífem na Ïitném chlebu na laviãkách poblíÏ sochy Reda Auerbacha. A po oãku po Danielovi pokukovali.

Byl na to zvykl˘ – nebylo bûÏné, aby se o ãtyfiletou dceru staral pfiedev‰ím otec. Îeny, které ho s Trixií spatfiily, pfiedpokládaly, Ïe mu umfiela manÏelka nebo Ïe se ãerstvû rozvedl. MuÏi, ktefií ho zahlédli, se radûji koukali jinam a stydûli se za nûj. Pfiesto

by Daniel tohle uspofiádání nevymûnil za nic na svûtû. UÏíval si toho, jak si upravuje práci, aby vyhovovala Trixiinû dennímu reÏimu. Mûl rád její otázky: Vûdí pejsci, Ïe jsou nahatí? Dohled dospûlého znamená, Ïe to mocní dospûlci bojují proti tûm ‰patn˘m lidem? Miloval skuteãnost, Ïe se Trixie vÏdycky zavrtûla v autosedaãce a vyÏádala si pozornost tradiãním „Tati...?“ A to i tehdy, kdyÏ auto náhodou fiídila Laura. „Co by sis dala k obûdu?“ zeptal se Daniel Trixie ten den v Bostonu. „Pizzu? Polívku? Burger?“ Zadívala se na nûj z koãárku, miniatura své matky, se stejn˘ma modr˘ma oãima a jahodov˘mi vlasy, a pfiik˘vla na v‰echny tfii návrhy. Daniel vynesl koãárek po schodech k hlavní jídelnû, kde vÛnû slaného oceánu ustoupila pachu tuku a cibulek a smaÏeného jídla. Koupí Trixii burger a hranolky, rozhodl, a sám si dá u vedlej‰ího kiosku ten rybáfisk˘ talífi. Stál ve frontû u grilu, koãárek vystupoval z fiady jako kámen, kter˘ rozdûlil tok lidského proudu. „Jeden cheesburger,“ kfiikl Daniel na kuchafie, kter˘ ho snad zaslechl. Podali mu papírov˘ tácek, vylovil penûÏenku, aby mohl zaplatit, a pak usoudil, Ïe mu dal‰í fronta za speciální obûd pro nûj nestojí. MÛÏou se s Trixií podûlit.

Daniel vmanévroval koãárek zase do proudu lidí a ãekal, aÏ ho to u kupole vyhodí z toku. Po nûkolika minutách jeden postar‰í muÏ u dlouhého stolu posbíral zbytky na tácek a ode‰el.

Daniel se posadil s burgerem a natoãil koãárek tak, aby mohl Trixii nakrmit – ale v koãárku sedûlo tmavovlasé dítû s tmavou pletí, které se rozplakalo, sotva toho cizince pfied sebou uvidûlo.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 11

DESÁT¯

KRUH

11

Nejdfiíve ze v‰eho Daniela napadlo: Proã to dítû sedí v Trixiinû koãárku? A potom: Je to vÛbec Trixiin koãárek? Ano, je Ïlutomodr˘ s maliãk˘mi vzorky medvídkÛ. Ano, dole je ko‰ík. Ale v Gracu museli podobn˘ch prodat miliony, z toho tisíce jenom na severov˘chodû. Ale kdyÏ se Daniel podíval pozornûji, uvûdomil si, Ïe vpfiedu je na koãárku zavû‰eno plastové chrastítko.

A Trixie mívala dole pro pfiípad nouze poskládanou deãku.

Pfiípad nouze teì nastal.

Daniel se znovu zadíval na dítû, které nebylo jeho, popadl koãárek a rozbûhl se s ním k v˘dejnímu pultu. Tam stála vedle bostonského policisty s naducan˘mi tváfiemi hysterická matka, která upírala zrak na koãárek, jímÏ Daniel rozráÏel dav jako Rudé mofie. Dobûhla k nim poslední tfii metry a vytrhla dítû z bezpeãí koãárku, aby ho sevfiela v náruãi, zatímco se Daniel pokou‰el v‰e vysvûtlit, jenÏe z jeho úst vy‰lo jen: „Kde je?“ V hysterii si uvûdomil, Ïe tohle prostranství je otevfiené, Ïe se v˘chody nedají hermeticky uzavfiít, Ïe ani nejde nûco vefiejnû vyhlásit, Ïe uplynulo uÏ pût minut a Ïe jeho dcera mÛÏe b˘t v rukou nûjakého psychopata, kter˘ s ní uhání kamsi na nejvzdálenûj‰í bostonské pfiedmûstí.

A potom si v‰iml koãárku – svého koãárku –, kter˘ leÏel odkopnut˘ na stranu a s rozepnut˘mi k‰írami. Trixie se je nauãila rozepínat právû minul˘ t˘den. B˘valo to komické – jezdil s ní venku, a ona najednou stála naproti nûmu v síÈce, dívala se mu do obliãeje a py‰nû se ‰klebila, jak je chytrá. Vysvobodila se, aby se za ním vydala? Nebo tomu nûkdo pomohl, kdyÏ vycítil pfiíleÏitost, aby ji unesl?

Z následujících chvil si Daniel nûkteré útrÏky nepamatuje dodnes. Napfiíklad jak dlouho trvalo, neÏ se policie pustila do prohledávání Faneuil Hall. Nebo jak si matky pfiitahovaly vlastní dûti k tûlu, kdyÏ kolem nich procházel, protoÏe vûfiily, Ïe ta smÛla mÛÏe b˘t nakaÏlivá. Detektiv na nûj chrlil otázky, jako by ho zkou‰el ze zásad rodiãovství: Jak je Trixie vysoká? Kolik váÏí? Co mûla na sobû? Mluvil jste s ní nûkdy o tom, jak se chovat k cizím lidem?

Na tu poslední otázku Daniel odpovûdût nedokázal. Mluvil, nebo mûl jenom v plánu si s ní promluvit? Napadlo by Trixii, Ïe

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 12

12

JODI PICOULTOVÁ

má kfiiãet nebo utéct? Ale kfiiãela by dost hlasitû nebo utíkala dost rychle?

Policie chtûla, aby se posadil na nûjaké urãité místo, kdyby ho potfiebovali najít. Daniel pfiik˘vl a slíbil to, ale sotva se mu ztratili z oãí, zase vyskoãil. Prohledával kaÏdiãk˘ stánek v centrální ãásti. Díval se pod stoly v kupoli. Vfiítil se i na dámské záchodky a volal Trixiino jméno. Díval se pod pfiehozy na pultech, kde se prodávaly náu‰nice z nosoroÏãích rohÛ, chlupaté ponoÏky i jména vyfiezaná do zrnka r˘Ïe. A potom vybûhl ven.

DvÛr byl pln˘ lidí, ktefií netu‰ili, Ïe jen o pár metrÛ dál se svût obrátil vzhÛru nohama. Nic nevûdûli, nakupovali, scházeli se, smáli, a Daniel se mezi nimi prodíral. Skonãila hodina obûdÛ ve velk˘ch podnicích, mnoho byznysmenÛ odcházelo. Holubi hledali drobky, které tu po obchodnících zÛstaly zachycené mezi dláÏdûním. A za bronzovou sochou Reda Auerbacha sedûla Trixie a dumlala si palec.

Dokud ji Daniel nespatfiil, ani mu nedo‰lo, kolik z nûj samého chybûlo, kdyÏ najednou nebyla. Ironií osudu pocítil stejné symptomy, jaké poznal, kdyÏ zjistil, Ïe se ztratila: roztfiásly se mu nohy, ztratil fieã, nedokázal se ani pohnout. „Trixie,“ vydechl koneãnû a pak uÏ ji drÏel v náruãi, patnáct kilo sladké úlevy.

Teì – o deset let pozdûji – si Daniel zase jednou svou dceru spletl s nûk˘m, k˘m nebyla. JenomÏe tentokrát to uÏ nebyla ãtyfiletá holãiãka v koãárku. Tentokrát zmizela na mnohem déle neÏ na ãtyfiiadvacet minut. A ona opustila jeho, ne naopak.

Daniel se donutil vrátit v my‰lenkách do pfiítomnosti. Právû do‰el k rozdvojení cesty a vypnul snûÏn˘ pluh. Do vyãi‰tûného tunelu okamÏitû vlétla boufie – nevidûl ani na pÛl metru pfied sebe. KdyÏ se ohlédl, jeho stopy uÏ byly v tom vyãi‰tûném pruhu zase zaváté. Eskymáci Yupiitové mají pro takov˘ sníh zvlá‰tní oznaãení, pro sníh, kter˘ vás ‰típe do oãí a na kÛÏi dopadá jako hrst ‰ípÛ: pirrelvag. To slovo se Danielovi dralo na rty, pfiekvapující jako druh˘ mûsíc na obloze, dÛkaz, Ïe tohle uÏ jednou zaÏil, pfiestoÏe se ze v‰ech sil pfiesvûdãoval o opaku.

Pfiivfiel oãi – ani v devût hodin ráno nebylo v prosinci na Alja‰ce moc svûtla. V˘dech se pfied ním vzná‰el jako krajka. Mûl

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 13

DESÁT¯

KRUH

13

dojem, Ïe na okamÏik závojem snûhu zahlédl její svûtlé vlasy – ohon vykukující zpod teplé vlnûné ãepice –, ale zmizelo to stejnû rychle, jak si to vysnil.

Yupiitové mûli také slovo pro okamÏiky, kdy je taková zima, Ïe voda vychrstnutá z hrnku dopadne na zmrzlou zemi jako pevn˘ led: cikuq’erluni. Jedin˘ ‰patn˘ pohyb, fiíkal si Daniel, a v‰echno kolem mû se rozpadne na kusy. Zavfiel tedy oãi, nastartoval pluh a nechal se vést jenom instinkty. Témûfi vzápûtí se mu do my‰lenek vkradly hlasy star‰ích, které dfiív znával – jehliãí jedlí je na severní stranû stromÛ ostfiej‰í; mûlké písãiny zpÛsobují, Ïe se sníh propadá – byly to rady, jak najít sám sebe, kdyÏ se kolem vás mûní cel˘ svût.

A najednou si vzpomnûl, jak se Trixie, tehdy ve Faneuil Hall, úplnû rozplynula, kdyÏ byli zase spolu. Bradu si mu zabofiila do ramene, tûlo zmûklo dÛvûrou. Pfies to, co udûlal, mu pofiád vûfiila, Ïe ji ochrání, Ïe ji pfiivede bezpeãnû domÛ. Daniel si zpûtnû uvûdomoval, jaké hlavní chyby se toho dne dopustil – ne‰lo o to, Ïe se jenom na chviliãku otoãil zády. ¤íká se, Ïe toho, koho milujete, mÛÏete ztratit v jediném okamÏiku. Ale ve skuteãnosti je to proces, kter˘ trvá celé mûsíce, roky, cel˘ její Ïivot.

Byla taková zima, kdy ãlovûku zamrzají fiasy, sotva vyleze ven, a má pocit, Ïe mu zmrzl i nos a promûnil se v kfiehké sklo. Byla taková zima, která ãlovûku proleze aÏ do morku kostí, aÏ má pocit, Ïe Ïádné kosti nemá a je jen hroudou ztuhlého masa. Trixie Stoneová se chvûla na zamrzlém bfiehu fieky za budovou ‰koly, kde bylo kontrolní stanovi‰tû v Tuluksaku, pûtadevadesát kilometrÛ od místa, kde snûÏn˘ pluh, kter˘ si její otec vypÛjãil, vyfiezával podpis do tundry, a snaÏila se pfiijít na dÛvod, proã by mûla právû na tomhle místû zÛstat.

BohuÏel se nabízelo mnohem více dÛvodÛ – lep‰ích dÛvodÛ –, proã odsud odejít. Tak zaprvé a pfiedev‰ím byla chyba zÛstávat venku pfiíli‰ dlouho. Zadruhé zaãne dfiíve ãi pozdûji ostatním docházet, Ïe není tou, za kterou ji mají, zejména kdyÏ bude dál kazit cokoli, co jí nafiídí. JenomÏe jak mûla vûdût, Ïe v‰ichni ma-

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 14

14

JODI PICOULTOVÁ

shefii mají pfii tom tfiísetkilometrovém závodu nûkolikrát nárok na obãerstvení, a to i tady v Tuluksaku? Nebo Ïe mÛÏete mashera dovést na místo, kde je voda a jídlo..., ale uÏ mu nesmíte pomoct nakrmit i psy? Po tûchhle dvou fiascích uÏ Trixii dovolili jenom hlídat psy, ktefií vypadli z t˘mu, dokud pro nû nedojedou, aby je pfievezli zase zpátky do Bethelu.

Do této chvíle odpadl jedin˘ pes, fenka husky jménem Juno.

Masher jako oficiální dÛvod uvedl omrzliny. Ten pes mûl jedno oko hnûdé a jedno modré a díval se na Trixii s v˘razem, kter˘ dával jasnû najevo, jak mu ukfiivdili.

V uplynulé hodinû dokázala Trixie propa‰ovat pro Juno hrst krmení navíc a k tomu i pár sucharÛ, které ukradla ze zásob veterináfiÛ. Pfiem˘‰lela, jestli by mohla Juno od mashera vykoupit za tu trochu penûz, která zb˘vala v ukradené penûÏence. Pfiem˘‰lela, jestli by nebyl útûk snaz‰í, kdyby se mohla nûkomu svûfiit, nûkomu, kdo by to na ni tfieba nefiekl.

Pfiem˘‰lela, co by si pomysleli Zephyr a Moss a v‰ichni ostatní doma v tom druhém Bethelu – v Bethelu ve státû Maine –, kdyby ji vidûli, jak sedí na hroudû snûhu, pojídá su‰eného lososa a poslouchá bláznivou fúzi ‰tûkotu, která ohla‰uje blíÏící se psí zápfiah. Nejspí‰ by uvûfiili, Ïe pfii‰la o rozum. ¤íkali by: Kdo jsi a co jsi provedla s Trixií Stoneovou? A ona mûla sto chutí ptát se na to samé.

Chtûla si zalézt do oblíbeného flanelového pyÏama, do toho, které se pralo uÏ tolikrát, Ïe bylo mûkounké jako okvûtní lístky rÛÏí. Chtûla otevfiít ledniãku a najít tam cokoli, co by se dalo sníst. Chtûla, aby se jí uÏ dûlalo zle z dokola omílané písniãky v rádiu, chtûla cítit tátÛv ‰ampon a zakopávat o okraj koberce v pfiedsíni. Chtûla se vrátit – nejen do Maine, ale taky na zaãátek záfií.

Trixie cítila, jak se jí krk zaãíná svírat slzami, jako se uzavírají zábrany v portlandském doku, a bála se, Ïe si toho nûkdo v‰imne. A tak se poloÏila na ‰pinavou slámu a nosem se málem dot˘kala Junina ãumáku. „Ví‰ co?“ ‰pitla, „mû taky jednou nechali takhle b˘t.“ Otec si myslí, Ïe si nepamatuje, co se tehdy ve Faneuil Hall

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 15

DESÁT¯

KRUH

15

stalo, ale ona si vzpomíná – na útrÏky a kousky, které k ní pfiicházejí v nejpodivnûj‰ích okamÏicích. Jako kdyÏ ‰li jednou v létû na pláÏ a ona ucítila vÛni oceánu. Najednou se jí d˘chalo jen ztûÏka. Nebo jak se jí na hokeji ãi v kinû nebo na dal‰ích místech, kde je plno lidí, najednou udûlá ‰patnû. Trixie si také pamatuje, Ïe ten koãárek ve Faneuil Hall tehdy nechali – otec ji jednodu‰e odnesl v náruãi. Po návratu z dovolené koupili koãárek nov˘, ale Trixie v nûm uÏ odmítala jezdit.

Nûco si z toho dne ov‰em nepamatuje: tu ãást, jak se ztratila.

Trixie si nepamatuje, jak rozepnula k‰íry nebo jak se protlaãovala lesem nohou ke dvefiím vedoucím ven. Potom uvidûla muÏe, kter˘ by moÏná mohl b˘t její táta, ale kter˘ byl nakonec jenom sedící sochou. Trixie ‰la k laviãce vedle sochy, vy‰krábala se na ni a teprve potom zjistila, Ïe její kovová kÛÏe je teplá, protoÏe na ni cel˘ den praÏilo slunce. Schoulila se k so‰e a s kaÏd˘m roztfiesen˘m nádechem touÏila, aby ji na‰li.

A tentokrát se právû toho dûsí.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 23

1

L

aura Stoneová vûdûla naprosto pfiesnû, jak se ãlovûk dostane do pekla.mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm mDokázala by nakreslit jeho pfiesnou mapu na ubrousky pfii koktejlov˘ch veãírcích oddûlení; umûla odrecitovat v‰echny prÛsmyky, fieky i hory zpamûti; dokonale znala v‰echny jeho hfií‰níky. Jako jedna z pfiedních odbornic na Dantovo dílo v celé zemi právû tento pfiedmût i vyuãovala a ãinila tak kaÏd˘m rokem od chvíle, kdy ji pfiijali na toto místo na Monroeovû koleji.

Mezi hlavní ãetbu kurzu patfiila i Angliãtina 364 a rovnûÏ Hofi, dítû, hofi (aneb Co je k ãertu peklo?). Byl to jeden z nejoblíbenûj‰ích kurzÛ na ‰kole ve druhém trimestru, pfiestoÏe Dantova epická báseÀ BoÏská komedie nikterak zábavná nebyla. Stejnû jako umûlecké dílo jejího manÏela Daniela, které také nebylo komické, ba dokonce nebylo ani knihou, pokr˘valo Peklo kaÏdiãk˘ Ïánr populární kultury: romanci, horor, tajemn˘ pfiíbûh i kriminální drama. A stejnû jako v‰echny nejlep‰í pfiíbûhy mûlo ve svém stfiedu obyãejného, v‰edního hrdinu, kter˘ ani netu‰il, jak se hrdinou vÛbec stal.

Zadívala se na studenty, ktefií zaplnili v naprostém tichu v‰echny fiady. „Ani se nehnûte,“ nafiídila jim. „Nehnûte se ani o milimetr.“ Za ní, na pódiu, odtikával kuchyÀsk˘ budík celou minutu. Jak tak sledovala studenty, ktefií se najednou v‰ichni nutnû potfiebo-

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 24

24

JODI PICOULTOVÁ

vali po‰krábat na hlavû nebo si k˘chnout nebo se aspoÀ zavrtût, skr˘vala úsmûv.

Ze tfií ãástí Dantova mistrovského díla uãila Laura o Peklu nejrad‰i – kdo by dokázal o povaze akce a jejího následku rozm˘‰let lépe neÏ dospívající mládeÏ? Pfiíbûh byl prost˘: Bûhem tfií dnÛ – od Velkého pátku do Velikonoãní nedûle – Dante prochází devíti úrovnûmi pekla, z nichÏ kaÏdá je zaplnûna hfií‰níky, a to vÏdy hor‰ími neÏ v úrovni pfiedchozí, aÏ nakonec dojde na druhou stranu. BáseÀ je plná náfikÛ, stíÏností a démonÛ, bojÛ mezi milenci a zrádcÛ poÏírajících mozky sv˘ch obûtí – jin˘mi slovy je dost obrazná, aby dokázala upoutat zájem dne‰ního studenta... a jí pfiinést rozpt˘lení a únik od skuteãného Ïivota.

Budík zazvonil a celá tfiída si jednohlasnû vydechla. „Tak co?“ zeptala se jich Laura. „Jak vám to pfiipadalo?“ „Nekoneãné,“ vykfiikl jeden student. „Odhadne nûkdo, jak dlouho to trvalo?“ Oz˘valy se rÛzné dohady: Dvû minuty. Pût. „Co takhle ‰edesát vtefiin?“ prohodila Laura. „A teì si pfiedstavte, Ïe jste od pasu dolÛ zamrzlí po celou vûãnost. Pfiedstavte si, Ïe pfii sebemen‰ím pohybu vám na obliãeji zamrznou slzy a zmrzne i voda kolem vás. BÛh byl podle Danta o pohybu a energii, takÏe pro Lucifera bylo nejhor‰ím trestem právû to, Ïe se nemohl vÛbec pohnout. Na samém dnû pekla není Ïádn˘ oheÀ, Ïádná síra, jen naprostá neschopnost cokoli ãinit.“ Rozhlédla se po mofii tváfií. „Má Dante pravdu? KoneckoncÛ, tohle je samé dno hluboké propasti pekla a ìábel je to nejhor‰í zlo. Je tedy, kdyÏ vám odeberou schopnost ãinit, cokoli chcete a kdykoli chcete, tím nejhor‰ím trestem, jak˘ si dokáÏete pfiedstavit?“ A právû tohle Laura na Dantovû Pekle milovala. Jistû, mohlo by se to pojmout jako studie o náboÏenství nebo o politice.

Urãitû to bylo vyprávûní o zatracení. Ale kdyÏ jste to rozebrali aÏ na dfieÀ, byl to také pfiíbûh o chlápkovi, kter˘m zmítá krize stfiedního vûku, o chlápkovi, kter˘ novû zvaÏuje rozhodnutí, jeÏ zatím udûlal.

CoÏ se Laufie docela podobalo.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 25

DESÁT¯

KRUH

25

Daniel Stone ãekal v dlouhé fiadû aut pfiijíÏdûjících ke stfiední ‰kole a zahledûl se pfiitom na cizince sedícího na vedlej‰ím sedadle. SnaÏil se vzpomenout, Ïe tohle b˘vala jeho dcera. „Doprava je dneska pfií‰erná,“ oznámil Trixii, jen aby vyplnil tu prázdnotu.

Trixie neodpovídala. Pohrávala si s rádiem, procházela symfonií statické elektfiiny a úryvkÛ písniãek, neÏ ho vypnula. Rudé vlasy jí jako záplava padly pfies rameno; ruce zabofiila do rukávÛ bundy se znaãkou North Face. Obrátila se a zadívala se z okna, ztracená v tisíci my‰lenek, z nichÏ ani jedinou Daniel neodhadl.

V posledních dnech se zdálo, Ïe slova mezi nimi mají jen vyplÀovat prostor mezi dlouh˘m mlãením. Daniel lépe neÏ kdokoli jin˘ chápal, jak se ãlovûk mÛÏe v jediném okamÏiku naprosto promûnit. Chápal, Ïe ãlovûk, kter˘m jste byli vãera, nemusí b˘t stejn˘ jako ten, kter˘m jste zítra. Ale tentokrát chtûl to, co má, udrÏet to, nechtûl to pou‰tût. „Tati,“ fiekla a k˘vla kupfiedu, kdyÏ se auto pfied nimi pohnulo.

Bylo to dokonalé kli‰é, ale Daniel vûfiil, Ïe tradiãní odcizení, které mezi dospívajícími a jejich rodiãi zavládne, se jemu a Trixii vyhne. Mûli pfiece jin˘ vztah, byli si bliωí neÏ ostatní otcové a dcery, uÏ jen proto, Ïe kaÏd˘ den chodívala domÛ právû za ním. Provádûl povinné kontroly v lékárniãce v koupelnû, v zásuvkách jejího stolu, pod její matrací – nebyly tam Ïádné drogy, Ïádné Ïertovné kondomy. Trixie se mu zkrátka jen zaãínala vzdalovat a to bylo jak˘msi zpÛsobem je‰tû hor‰í.

Celé roky pfiilétávala do domu na kfiídlech vlastních pfiíbûhÛ: jak mot˘l, kterého chovali ve tfiídû, pfii‰el o jedno tykadlo, protoÏe jist˘ chlapec nebyl dostateãnû opatrn˘; jak mûli ve ‰kole k obûdu pizzu, i kdyÏ na nástûnce psali, Ïe má b˘t kufie, a jak, kdyby to vûdûla, by si to dala a nenosila by si obûd z domova; jak písmeno I napsané kurzívou vypadá úplnû jinak, neÏ byste ãekali.

Rozumûli si tak snadno, Ïe se Daniel obãas provinil tím, Ïe jenom pfiikyvoval a zbytek její fieãi vypou‰tûl. Tehdy je‰tû netu‰il, jak se mu po tom bude st˘skat a bude to vyhledávat jako drobeãky, jako oblázky z mofie schované v kapse zimní bundy, kde mu mají pfiipomínat, Ïe jednou bylo i léto.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 26

26

JODI PICOULTOVÁ

Letos v záfií – to bylo dal‰í kli‰é – si Trixie na‰la kluka. Daniel si proÏil pár fantazií: jak bude leÏérnû ãistit pistoli, kdyÏ pro ni ten kluk pfiijede na první rande; jak na internetu koupí pás cudnosti. Ale v Ïádném z tûch scénáfiÛ ve skuteãnosti nezváÏil, jak v nûm pohled na kluka, kter˘ jeho dceru drÏí tak majetnicky kolem pasu, probudí touhu se rozbûhnout a utíkat, dokud mu neprasknou plíce. A v Ïádném z tûch scénáfiÛ nevidûl, jak se Trixiin obliãej rozzáfií, kdyÏ ten kluk pfiijde ke dvefiím, pfiesnû tak se dfiív dívala na Daniela. Pfies noc se ta malá holãiãka, která ‰a‰kovala pro jeho domácí videa, promûnila v divokou ‰elmu, aniÏ se o to vÛbec snaÏila. Pfies noc se chování a zvyky jeho dcery promûnily z roztomilostí na cosi dûsivého.

ManÏelka mu pofiád pfiipomínala, Ïe ãím pevnûji bude Trixii drÏet na uzdû, tím víc se mu bude vzpírat. KoneckoncÛ, prohlásila Laura, právû vzpoura proti systému ji pfiece vehnala do Danielovy náruãe. TakÏe kdyÏ ‰li Trixie a Jason do kina, Daniel se pfiinutil popfiát jim pûknou zábavu. KdyÏ utíkala do svého pokoje, aby si s tím klukem mohla promluvit po telefonu v soukromí, neposlouchal za dvefimi. Dopfiával jí prostor, kter˘ se ov‰em nûjak˘m zpÛsobem promûnil v nezmûfiitelnou vzdálenost. „Haló!“ kfiikla Trixie a probrala Daniela ze zasnûní. Auta pfied nimi uÏ odjíÏdûla, procházející stráÏník na Daniela zufiivû mával, aÈ popojede. „No koneãnû,“ fiekl.

Trixie zatahala za kliku. „Pustí‰ mû ven?“ Daniel si pohrál se zámky. „TakÏe ve tfii.“ „Nemusí‰ pro mû jezdit.“ Daniel se pokusil nasadit ‰irok˘ úsmûv. „Jason tû odveze?“ Trixie popadla batoh a bundu. „Jo,“ fiekla, „Jason.“ Zabouchla dvefie a ztratila se v mase studentÛ hrnoucích se ke vchodu stfiední ‰koly. „Trixie!“ zavolal za ní Daniel z okna tak hlasitû, Ïe se spolu s ní otoãilo i nûkolik dal‰ích studentÛ. Trixie si sevfiela pfied hrudníkem ruku v pûst, jako by v ní drÏela nûjaké tajemství. Vyãkávavû se na nûj zadívala.

KdyÏ byla Trixie malá, hrávali spolu takovou hru nad sbírkou

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 27

DESÁT¯

KRUH

27

komiksÛ, které míval ve svém ateliéru jako pomÛcku pfii vlastním kreslení. Nejlep‰í zpÛsob dopravy? zeptala se napfiíklad a Daniel fiekl „batmobil“. Ani nápad, namítla Trixie. Neviditelné letadlo Wonder Woman.

Nejlep‰í kost˘m?

Vlkodlak, fiekl Daniel, ale Trixie by volila Temného Fénixe.

I teì se k ní naklonil. „Nejlep‰í nadpfiirozená moc?“ zeptal se.

To byla jediná odpovûì, na níÏ se shodli: létání. Ale tentokrát se na nûj Trixie zadívala, jako by se zbláznil, kdyÏ tu hru, kterou hrávali pfied tisícem let, najednou vytahuje. „Pfiijdu pozdû,“ prohlásila a ‰la pryã.

Auta troubila, ale Daniel se nerozjíÏdûl. Zavfiel oãi a snaÏil se vzpomenout, jak˘ b˘val v jejím vûku. Ve ãtrnácti Ïil Daniel v jiném svûtû a dûlal v‰echno, co se dalo, aby mohl bojovat, lhát, podvádût, krást a ze v‰eho se dostat. Ve ãtrnácti byl nûk˘m, koho v nûm Trixie nikdy nespatfiila. O tom byl pfiesvûdãen˘. „Tati.“ Daniel se otoãil a zjistil, Ïe Trixie stojí vedle auta. Chytila se okraje otevfieného okénka, na rÛÏovém laku na nehtech se jí zachytilo slunce. „Neviditelnost,“ fiekla a pak splynula s davem za sebou.

Trixie Stoneová byla jako duch uÏ ãtrnáct dní, sedm hodin a tfiicet ‰est minut, oficiálnû to ov‰em samozfiejmû nepoãítala. To znamenalo, Ïe procházela ‰kolou, usmívala se, kdy se to od ní ãekalo; pfiedstírala, Ïe naslouchá, kdyÏ jim matikáfi povídal o komutativech; dokonce i sedûla v jídelnû s dal‰ími deváÈáky. Ale zatímco ostatní se smáli úãesÛm (nebo jejich naprosté nepfiítomnosti) dam, co rozdávaly obûdy, Trixie studovala svoje ruce a pfiem˘‰lela, jestli si je‰tû nûkdo jin˘ v‰iml, Ïe dopadá-li slunce do dlanû pod urãit˘m úhlem, mÛÏete vidût skrz kÛÏi, aÏ k tolik zamûstnan˘m tunelÛm, kter˘mi uvnitfi proudí krev. Krvinky.

Pfievalovala to slovo v ústech, svírala kolem nûj svaly, jako by cucala bonbon. Kdyby se jí totiÏ nûkdo na nûco ptal, mohla by jenom zavrtût hlavou, jako Ïe nemÛÏe mluvit.

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 28

28

JODI PICOULTOVÁ

Ti, kdo to vûdûli (a vûdûli to v‰ichni, tady se zprávy ‰ífiily jako poÏár v lese), vyãkávali, kdy ztratí balanc. Trixie dokonce zaslechla, jak se jedna holka sází, kdy se Trixie sloÏí nûkde na vefiejnosti. Stfiedo‰koláci byli kanibalové; krmili se va‰ím zlomen˘m srdcem, zatímco vy jste se na to dívali, a pak jenom pokrãili rameny a jako omluvu vám nabídli krvav˘ úsmûv.

Visine pomáhal. Stejnû jako Preparation H pod oãima, i kdyÏ mastiãka na hemoroidy byla snad tím nejodpornûj‰ím, co si dokázala pfiedstavit. Trixie vstávala ráno v pÛl ‰esté, peãlivû si volila dvû vrstvy triãek s dlouh˘mi rukávy a k tomu flanelové kalhoty, pak si vlasy stáhla do rozcuchaného ohonu. Hodinu jí trvalo, neÏ zaãala vypadat, jako by právû vylezla z postele, jako by kvÛli tomu v‰emu, co se stalo, vÛbec neztratila schopnost klidnû spát.

V posledních dnech se cel˘ její Ïivot toãil kolem toho, aby lidé vûfiili, Ïe je nûk˘m, k˘m uÏ dávno nebyla.

Trixie vystoupala napÛl nad mofie hluku – skfiíÀky klapaly jako zuby, kluci si pfies hlavy spoluÏákÛ vymûÀovali pokfiikem plány na odpoledne, z kapsy se vytahovaly drobné do automatÛ na pití a pochutiny. Zatoãila ke dvefiím a obrnila se, aby vydrÏela dal‰ích pûtaãtyfiicet minut. S Jasonem, kter˘ patfiil do tfieÈáku, chodila jenom na psychologii. Byl to v˘bûrov˘ kurz. CoÏ vzne‰enûj‰ími slovy znamenalo jediné: ¤ekla sis o to sama.

UÏ tam byl; poznala to podle toho, jak se jí vzduch kolem celého tûla zmûnil, vzniklo kolem ní elektrické pole. Mûl na sobû vybledlou ko‰ili, kterou si jednou pÛjãila, kdyÏ ji polil kolou pfii spoleãném uãení. âerné vlasy mûl rozcuchané. Mûl bys nosit pû‰inku, fiíkávala mu a on se vÏdycky smál. Zajímají mû jiné pû‰iny, fiíkával.

Vycítila ho – ‰ampon a mátovou Ïv˘kaãku a taky, aã to vypadá neuvûfiitelnû, chladnou bílou mlhu vûãného ledu. Stejná vÛnû se drÏela na triãku, které schovávala vespod ‰uplíku s pyÏamy, na tom triãku, o nûmÏ ani nevûdûl, Ïe ho Trixie má, na tom, které si kaÏd˘ veãer pfied spaním pfietahovala pfies pol‰táfi. Pomáhalo jí udrÏovat si ve snech v‰echny podrobnosti: mozol na okraji Jasonova zápûstí, rozdíran˘ jeho hokejovou rukavicí. Zvuk jeho hlasu mûkkého jako flanel, kdyÏ ho vzbudila telefonátem. ZpÛsob,

kruh 1 2007-04-01 12:06 Stránka 29

DESÁT¯

KRUH

29

jak˘m si v jedné ruce prsty pohrával s perem, kdyÏ byl nervózní nebo se pfiíli‰ zamyslel.

Dûlal to, kdyÏ se s ní rozcházel.

Zhluboka se nadechla a zamífiila kolem Ïidle, na níÏ se krãil Jason s pohledem upfien˘m na sprostá slova, která studenti vyryli za léta nudy do lavice. Cítila, jak se mu tváfi rozehfiála usilovnou snahou se na ni nepodívat. Projít kolem nûj a necítit zatahání za batoh, dokud mu nevûnuje plnou pozornost, bylo najednou divné. „Jde‰ na praktika?“ fiekl by. Jako by snad mûla na vybranou.

Rozsazení vymyslel pan uãitel Torkelson, Trixie dostala místo v první fiadû – coÏ první tfii mûsíce ‰kolního roku nenávidûla a za coÏ teì byla neskuteãnû vdûãná, protoÏe to znamenalo, Ïe se mÛÏe dívat jenom na tabuli pfied sebou a nemusí vidût Jasona nebo nûkoho jiného ani koutkem oka. Vklouzla na svou Ïidli, otevfiela desky se‰itu a pohledem se vyh˘bala velké stonoÏce, která dfiíve b˘vala Jasonov˘m jménem.

KdyÏ na rameni ucítila nûãí ruku – hfiejivou, ‰irokou, chlapskou ruku –, z tûla jí vymizel v‰echen vzduch. Jason se jde omluvit; do‰lo mu, Ïe udûlal chybu; chce ji poÏádat, aby mu odpustila. Obrátila se, na rtech jí pohrávalo slÛvko ano jako nápûv pí‰Èaly, ale místo toho zjistila, Ïe se dívá na Mosse Mintona, Jasonova nejlep‰ího kamaráda. „Ahoj.“ Ohlédl se pfies rameno k Jasonovi, kter˘ se je‰tû pofiád sklánûl nad stolem. „Jsi v pohodû?“ Trixie rukou uhladila okraje domácího úkolu. „Proã bych nebyla?“ „Jen jsem ti chtûl fiíct, Ïe podle nás v‰ech je to idiot.“ Nás v‰ech. „V‰ichni“ mohli b˘t hokejov˘ t˘m ‰ampionÛ, v nûmÏ Moss s Jasonem pÛsobili jako kapitáni. Mohl to b˘t i cel˘ tfieÈák. Mohl to b˘t kaÏd˘ kromû ní. Tahle ãást byla skoro stejnû tûÏká jako b˘t bez Jasona: snaÏit se vyjednávat a procházet minov˘m polem mezi pfiáteli, ktefií patfiili jim obûma, a zji‰Èovat, kdo je‰tû pofiád patfií k ní. „Podle mû ji jenom potfiebuje nûjak vyhnat z hlavy,“ pokraãoval Moss a jeho slova dopadala jako hrst kamenÛ upu‰tûn˘ch ze skály do propasti.

cop a tir.qxp_Sestava 1 01.02.18 21:10 Stránka 2

Jodi Picoultová DESáTý kRuH Z anglického originálu The Tenth Circle, vydaného nakladatelstvím Atria Books v New Yorku roku 2006, přeložila Alexandra Fraisová Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Drahomíra Smutná Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 360 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9605. publikaci Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.