0039615

ČESKÉ STOPY V ŘÍMĚ Benedicta Hübnerová David Válka

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 1

01.03.2018 12:52:02

Text © Benedicta Hübnerová, David Válka 2018 Photography © Lubomír Vlk 2018 ISBN 978-80-242-6054-9

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 2

01.03.2018 12:52:02

Obsah Kdo jsme a kam kráčíme 5 Z českých zemí do věčného města a někdy také zpět 7 8 I. Středověk Svatí bratři z časů stěhování národů 14 Knížecí dcera 22 Toulavý biskup a první český učenec 27 Řím jako česká kořist 35 První český umělec v Římě 39 První český šlechtic s vlastní pečetí v Římě 40 Volání koruny 41 Arcibiskup a básník na cestách 48 II. Novověk 54 Český princ v Římě aneb kavalíři na cestách 54 Římské uši a Božský Čech (Il divino Boemo) 56 Věž plná umění 60 III. 20. a 21. století 68 Český „vrabeček“ v nedobrovolném římském exilu 68 Západní starec z Velehradu 74 Za svatou Anežkou do Říma a ke svobodě 75 Použitá literatura a prameny 78 Kam kráčíme 81 83 I. Domy a lidé Papežská kolej Nepomucenum 83 Poutní dům a duchovní centrum Velehrad 90 Velvyslanectví České republiky v Římě 93 Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci 97 Česká sekce Rádia Vatikán 99 Associazione Praga 101 Česká škola Řím 102 Rozhovor s brig. generálem Františkem Mičánkem 106 ROMA – AMOR! 116 II. Vzpomínky 120 III. Kdo jsme a kam kráčíme?

140

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 3

01.03.2018 12:52:02

Kdo jsme a kam kráčíme

Kdo jsme a kam kráčíme, to je, oč tu běží. Když v roce 868 svatí bratři Cyril a Metoděj s velkou slávou přišli do Říma, navázali nit vzájemných vztahů vinoucí se dnes již tisíc sto padesát let.

Přesto nebyli první, kdo došli z naší vlasti do Věčného města.

Prvním naším poutníkem zaznamenaným v dějinách se stal Kristův současník, markomanský král Marobud, který v Římě strávil mládí. Když tenkrát slavný Tiberius plánoval dobýt a podmanit si Boiohaemum, jistě si nepředstavoval, že z těchto zemí jednou vyrazí vojska dobývat Řím. První doloženou poutnicí a diplomatkou se stala blahoslavená Mlada Přemyslovna, které se během dvouleté duchovně-diplomatické cesty podařilo v Římě vyjednat zřízení biskupství v Praze. Když se vrátila, založila s římskými sestrami, které přišly s ní, klášter svatého Jiří.

Pomyslnou štafetu předala sv. Vojtěchu, který nakonec v Římě několik let žil. V jejich stopách kráčelo velké množství dalších vynikajících osobností, které do Říma putovaly, žily v něm a pracovaly, některé i zemřely a měnily tvář našich i světových dějin. Jimi se zabývá historická část této publikace, jejíž autorkou je historička a řeholní sestra Benedicta Hübnerová.

Někoho mohou udivovat monumenty antiky, někoho velká díla renesančních umělců. Davida Válku, autora druhé části, udivuje něžná velkolepost ducha českých lidí, kterým se Řím stal domovem. Nejen o nich, o jejich domech, pracích i osudech pojednává série článků zabývajících se současností.

Vedle dvou zastupitelských úřadů, Velvyslanectví při Svatém stolci a Velvyslanectví České republiky v Římě, se čtenář může dozvědět něco bližšího o Nepomucenu, Velehradě, krajanské asociaci Associazione Praga, České škole Řím, ale také o zajímavých osobnostech, které v Římě žijí a pracují. Do této části je také zařazen text průvodce Martina Froňka, který je velkým ctitelem a milovníkem Říma. Knihu uzavírá autorská mozaika vzpomínek na dva roky života ve Věčném městě.

5

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 5

01.03.2018 12:52:02

Basilica di Santa Prassede 6

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120Ă—210mm_spad-5mm.indd 6

01.03.2018 12:52:03

Z ČESKÝCH ZEMÍ DO VĚČNÉHO MĚSTA A NĚKDY TAKÉ ZPĚT Benedicta Hübnerová

7

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 7

01.03.2018 12:52:04

I. Středověk

Pro středověkého člověka byl Řím především městem zvláštností, městem plným fascinujících předmětů, staveb a příběhů. Už jen jeho mohutné hradby (poutníci dokonce spočítali, že měly obvod dlouhý 22 mil, více než 360 věží, 50 pevnůstek, 6 000 obranných vížek a 12 bran doplněných ještě 5 malými brankami) a půdorys ve tvaru lva, krále všech zvířat (v očích středověkého poutníka bylo hlavou tohoto obrysového zvířete město založené Romulem), předurčovaly město ke světovládě.

Mnohé antické stavby jako Panteon, Trajánův sloup, Hadriánova hrobka přestavěná na Andělský hrad a Koloseum se staly vlastně synonymem pro toto město.

Velmi brzy začaly vznikat i jakési průvodce po městě a itineráře poutníků, které ve středověku zachycovaly především místa spojená s odpustky, relikviemi a chrámy. Tyto texty používaly antické památky spíše jako orientační body. Asi nejslavnějším textem, který ovlivnil středověké představy o Římě, byl spis Mirabilia urbis Romanae, který vznikl v době otonské renesance ve 12. století. Měl za úkol propagovat dávnou slávu Říma a za jejího dědice považoval papeže. Stal se velice oblíbeným, a to i přesto, že se v něm objevuje mnoho báchorek a ústních legend o římských památkách, což lze ostatně říci o většině nejstarších textů o pamětihodnostech města.

Například se vyprávělo, že na Kapitolu byla stavba zvaná Salvatio Romae, která měla na střeše sochy všech podmaněných národů. Sochám na krku visely zvonečky, a když se nějaký národ chtěl vzbouřit, zvonek zazněl a Řím mohl včas zasáhnout. Legenda měla vysvětlovat, jak bylo možné vládnout tak obrovské říši. Ale nejvíce příběhů bylo o pokladech ukrytých v ruinách. Také Palatin byl opředen legendou o hrobě obra Palanta, který je tu pohřben neporušený a u hlavy mu hoří světlo, které nelze zhasnout.

8

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 8

01.03.2018 12:52:04

Druhým rozměrem města v představách středověkého člověka bylo Svaté město. Město, které si Bůh vyvolil za sídlo hlavy křesťanstva a Božího zástupce, papeže. Místo posvěcené smrtí největších apoštolů Petra a Pavla. Lidé tedy putovali „ad limina apostolorum“ – „k prahům apoštolským“. Bylo to však i město posvěcené a doslova prosáklé krví prvních mučedníků a poseté místy, kde bylo možné získat odpuštění. Město se mohlo honosit i mnoha místy zázraků, které velmi názorně připomínala různá umělecká díla, například mozaika v kostele Panny Marie v Zátibeří, která dokumentuje vytrysknutí pramene oleje na tomto místě.

Nicméně především to bylo místo s největšími sbírkami hmotných relikvií. Byly tu shromážděny nejen relikvie mučedníků, kteří tu skutečně zemřeli, ale také sbírka relikvií spojených se životem Ježíše Krista (plenky, kolébka, dřevo kříže, krev) a jeho matky (části oblečení, vlasy, mléko). O mnohých relikviích lidé pochybovali už ve středověku. Tak například Jan Marignola, autor České kroniky, kriticky hodnotí předpoklad, že by dřevěný oltář u Svatého Jana v Lateránu mohl skrývat archu úmluvy. Legenda pravděpodobně vznikla ve 12. století, aby zvýšila prestiž lateránské baziliky postupně zastiňované Sv. Petrem, ale také se snažila vysvětlit, proč je oltář u Sv. Jana dřevěný, a ne kamenný jako jinde. (Původně se věřilo, že základem tohoto oltáře je obětní stůl, který používali papežové v době pronásledování, proto musel být přenosný.) Pravděpodobně největší sbírka relikvií je skutečně spojena s Lateránem, v jehož blízkosti stál papežský palác ukrývající kapli Sancta sanctorum. Toto oratorium sloužilo papežům a bylo přeplněno jedinečnou a prestižní kolekcí ostatků. Objevili byste tu hlavy sv. Petra a Pavla (teprve Urban V. je nechal umístit na hlavní oltář v bazilice sv. Jana v Lateránu), linii kamenů pocházejících ze Svaté země (kámen, na kterém seděla panna Marie, kámen z Jordánu, kde seděl Ježíš, kus skály z Olivetské hory, kámen z Kalvárie, část kamene pomazání a jiné), uhlíky potřísněné krví sv. Vavřince a mnoho jiných.

V neposlední řadě se tu také vyskytovaly zázračné obrazy, z nichž některé podle dobové víry nevznikly lidským přičiněním. Nejpopulárnějším obrazem tohoto typu byla Veroničina 9

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 9

01.03.2018 12:52:04

rouška uchovávaná v bazilice sv. Petra nebo tzv. „svatolukášské“ ikony (tzv. Salus populi romani), které lze spatřit v bazilice Panny Marie Větší (st. Maria Maggiore) a v kapitolském kostele Panny Marie u Nebeského oltáře (Santa Maria in Aracoeli).

Třetí rovinou vnímání středověkého Říma byla rovina císařského města. Také císaři se v dobách středověku považovali za zástupce Boží na zemi a činili si nárok na celý svět.

Všeobecně se mělo za to, že starověká římská říše je čtvrtou a poslední říší z Danielova proroctví, kterou zničí kámen utržený ze skály bez lidské pomoci, za něhož se považoval Kristus. Nová (pokřesťanštěná) říše pak bude trvat až do konce světa. Podle tehdejších představ se říše měla stát institucí šířící křesťanství a císař byl zodpovědný za spásu všech. Středověký západ chápal dějiny říše jako nikdy nepřerušené. Od pohanských císařů se římská říše přenesla na východ do Byzance, ale později se vrátila i na západ v podobě karolínského impéria, které přece přešlo na císaře z německých oblastí. Samozřejmě to byla jen vysněná myšlenka, která neodpovídala skutečnosti.

Ostatně i Byzanc byla chápána jako jakýsi druhý Řím. Pouze za vlády otonské dynastie se objevily snahy o skutečnou obnovu slávy města a aspirace na ovládnutí křesťanstva, které však smrtí Oty III. vzaly za své. I přesto všechno císařská hodnost zůstala spojena s městem. Ne snad pro antickou tradici, ta už pro středověkého člověka poněkud vyčpěla, ale pro přítomnost myšlenky, že Řím je hlavou křesťanstva a matkou měst.

I Canapariova legenda, nejstarší legenda o sv. Vojtěchu, dovozuje, že Řím chová tělo knížete svatých (sv. Petra), a proto má jeho nástupce právo ustanovit pozemské vládce. Papež jako nejvyšší velekněz propůjčoval korunovačním ceremoniálem světskou svrchovanou moc vybranému muži a svěřoval mu ochranu města i světa. Korunovace musela probíhat nad hrobem svatého Petra, měla posvátný charakter a byla viditelným znamením neviditelné císařské důstojnosti. Zároveň byla vyvrcholením vladařovy cesty: od volby římským králem, přes korunovaci v Cáchách železnou langobardskou korunou ke korunovační jízdě do Říma (často spojené s těžkým probíjením se Itálií) až k povýšení k císařskému důstojenství korunovací v Římě. Ačkoli většina středověkých císařů prohlašovala Řím 10

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 10

01.03.2018 12:52:04

za své budoucí sídlo, ani jeden tam skutečně nesídlil. Nejdříve proto, že raně středověký panovník musel svou říši objíždět a nemohl si dovolit luxus jediného sídla, a později proto, že se město na centrum říše svou polohou na okraji císařské sféry vlivu vlastně nehodilo. Politicky pak takové uspořádání znemožňovaly především nepřehledné poměry v rozdrobené Itálii i městě samotném, což se obojí výrazně projevilo především na osudech papežů, kteří se komplikovanými italskými poměry často marně proplétali. Kvůli tomu se žádnému středověkému císaři nepodařilo Řím trvale udržet a ti, kteří se sem nakrátko dostali, většinou museli o vstup do města tvrdě bojovat.

Mnozí tak vládli řadu let, aniž by dosáhli císařské korunovace, a někteří se jí ani nedočkali.

V období našich nejranějších dějin převažuje v motivacích k cestám do Itálie především důvod politický, který je často spojen s důvody náboženskými. K proudu diplomatů, vyjednávačů a poutníků v jediné osobě se řadí mnoho osobností prvních staletí.

11

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 11

01.03.2018 12:52:04

bazilika santa maria maggiore

12

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120Ă—210mm_spad-5mm.indd 12

01.03.2018 12:52:04

Papež Hadrián, přesvědčen Konstantinovou výmluvností, nakonec schválil užívání slovanského jazyka při liturgii a potvrdil i Konstantinův překlad Písma svatého a bohoslužebných knih speciálním gestem. Položil totiž na znamení rovnocennosti a liturgické oprávněnosti tyto knihy na oltář v bazilice Santa Maria Maggiore (česky Panny Marie Větší, známé také jako Panny Marie Sněžné). Tento kostel, zvaný „u jesliček“ – „fatne“, byl oblíbeným chrámem upřímně zbožného papeže.

13

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 13

01.03.2018 12:52:05

Svatí bratři z časů stěhování národů Pravděpodobně nejslavnějšími z prvních diplomatů-poutníků jsou bratři původem z daleké Byzance, ale rozhodnutím a životním povoláním Moravané, svatí Cyril a Metoděj.

Dnes už není možné zjistit, kdo oba bratry k cestě do duchovního centra tehdejšího západního křesťanství pohnul.

Snad je tam poslal Rastislav, možná byli obesláni papežem nebo se rozhodli k cestě sami. Ale nejspíše to byla kombinace více důvodů. Víme nicméně, že jejich cesta do Říma byla nakonec pro zdar jejich misijního působení nevyhnutelná.

Bylo totiž třeba upravit církevní poměry nejen na Moravě, ale i v širší oblasti zahrnující velkou část slovanského světa hledajícího tou dobou svou identitu a také místo v tvořící se Evropě.

Jejich cesta započala oklikou. Nejprve se roku 867 bratři vydali do slovinské Panonie, bývalé římské provincie, nejdříve ničené Huny a později Avary, kterou v 7. a 8. století zabrali Slované, ke knížeti Kocelovi a zůstali zde půl roku, aby dojednali své působení mezi Slovany žijícími na území Akvilejského patriarchátu. Zdejší patriarcha neměl problémy s misií jako takovou, ale poprvé se objevil problém jazykový.

Konstantin musel obhajovat oprávněnost slovanské bohoslužby před akvilejským a benátským kněžstvem a biskupy, kteří pro tuto novotu neměli velkého pochopení, podobně jako franské kněžstvo. Pro bratry to znamenalo, že nebylo možno počítat s vysvěcením žáků-pokračovatelů na kněze, a tak bylo nutno hledat jinou autoritu, která by zaštítila jejich působení mezi Slovany.

Na papeže Mikuláše I. se bratři obrátili pravděpodobně prostřednictvím řeckých mnichů z Benátek a po příznivé odpovědi se lodí přepravili nejprve do Ravenny a poté cestovali po souši do Říma. Podle jiné verze si je papež povolal sám, když se dozvěděl o jejich činnosti. Cílem jejich jednání bylo především dosáhnout úpravy církevních poměrů podle přání bratří, ale i knížat Rastislava a Kocela, kteří se toužili zbavit přílišného zasahování franských kněží (a potažmo franských panovníků) do politiky svých zemí. Dalším cílem bylo získání biskupského svěcení a tím možnosti světit své žáky a zajistit 14

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 14

01.03.2018 12:52:05

tak své misii pokračovatele. V neposlední řadě chtěli rovněž získat povolení slovanské bohoslužby, na níž bylo jejich působení vystavěno.

Pokud se týká jazyka bohoslužby, církev prvních staletí dávala přednost jazykům živým, a to těm, které se užívaly v obci, kde církev sloužila. Tak vznikaly národní liturgie na východě (jmenujme například syrskou, řeckou, egyptskou, arménskou, gruzínskou, gótskou, tyrskou). Nejrozšířenějším jazykem východu se stala řečtina, která do poloviny 3. století kupodivu převládala i v Římě. Teprve roku 375 ji nahradila latina, která jako liturgický jazyk nakonec opanovala celý prostor západu.

A to i přesto, že se brzy stala jazykem mrtvým. Nicméně románským národům byla stále dobře srozumitelná a zaváděla se i u národů nově christianizovaných a nerománských. Jazyk Římanů se stal nejen bohoslužebným nástrojem, ale i pojítkem křesťanských národů západu. Naproti tomu nebyl z hlediska východní tradice počátek slovanské bohoslužby ničím novým.

V podstatě se jednalo o běžnou misionářskou metodu východu, ale západní svět na ni pohlížel jinak. Morava, Panonie a přímořské kraje až hluboko do jižní Itálie byly takříkajíc jazykově smíšeným územím, prolínala se zde liturgie latinská i řecká.

Do tohoto prolínání vstoupili soluňští bratři se slovanskou bohoslužbou, slovanským překladem bible a dokonce s nově sestaveným slovanským písmem – hlaholicí. Konstantin na ní pracoval už v Soluni, kdy z malé řecké abecedy a dalších znaků převzatých například i z aramejštiny sestavil 38 slovanských písmen. Slované před hlaholicí snad používali jakési jednoduché runy. Hlaholice byla nicméně prvním soustavným a uceleným slovanským písmem. Prvním přeloženým textem byla Nedělní evangelia, která bratři potřebovali jak pro bohoslužbu, tak pro katechesi.

Konstantin hájil v Římě i Benátkách slovanskou bohoslužbu pomocí dvou hlavních argumentů. Především poukazoval na fakt existence jiných starobylých národních liturgií, ale také poukazoval na náboženské důvody a skutečnost, že všichni křesťané jsou si rovni a jsou stejně hodni Boží milosti. Dokonce používal silný argument proti tzv. trojjazyčníkům nebo také pilátníkům, kteří se domnívali se, že Boha lze vzývat jen v hebrejštině, latině 15

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 15

01.03.2018 12:52:05

nebo řečtině, v tom smyslu, že chtějí všechny ostatní národy učinit slepými a hluchými vůči věcem Božím. Na obranu používání slovanského jazyka pak snesl všemožné citace z evangelií, žalmů a Písma vůbec. Poprvé se tu objevuje pojem slovanské duše, která se z velké části manifestuje jazykem. Jazykový spor však odrážel i cosi hlubšího, a to blížící se roztržku mezi východem a západem. Šlo o pozdější slavný spor o Filioque.

Do Říma se bratři dostali buď na konci roku 867, nebo na počátku roku 868 (nejpravděpodobněji to bylo v období od konce prosince 867 do prvních dnů ledna 868) a byli uvítáni Hadriánem II., nástupcem papeže Mikuláše I., který zemřel v listopadu 867. Jejich uvítání bylo velkolepé, protože se rozšířila zpráva o tom, že tito Řekové přinášejí do Říma vzácné ostatky třetího papeže – svatého Klimenta. V podstatě to bylo důležité gesto, kterým bratři říkali, že uznávají římského papeže za hlavu křesťanstva. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že zatímco východ lpěl na zbožnosti založené na ikonách, západ více inklinoval k úctě ke svatým ostatkům. Projevy úcty vůči světcovu tělu se chápaly jako projevy úcty a prosby vůči světci samotnému. Lidé doufali v zázraky, jež světec mohl lépe provést, byl-li tajemně přítomný svými ostatky. Translace ostatků byla jednou z největších středověkých slavností, lidé je vítali oslavnými průvody, hořícími svícemi a v podstatě jim projevovali takřka královské pocty. Také Klimentovy ostatky prodělaly zvláštní translatio. Nejdříve byly neseny do chrámu sv. Petra k děkovné bohoslužbě (papež Kliment se přece „vrátil“ z vyhnanství domů). Po několika dnech byly znovu přeneseny na místo bývalého domu svatého Klimenta, kde v té době už od 4. století stál kostel světci zasvěcený, a po slavnostních bohoslužbách tu svatý našel definitivní místo odpočinku.

Během přenesení se podle soudobé legendy děly zázraky, ale především byly události papežem Hadriánem II. chápány jako dobré znamení jeho začínajícího pontifikátu. Díky tomu i na Byzantince pohlížel s úctou a vděkem. Římané brzy obdivovali především učenost a bystrost, ale i schopnost vyučování mladšího z bratrů a především oslňující prožitou spiritualitu. Konstantin se jevil osobně skromný a tichý, ale pro dílo a jeho nároky zapálený. Přesto i zde soluňští bratři 16

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 16

01.03.2018 12:52:05

s požadavkem slovanské liturgie narazili. Jedním z odpůrců nového bohoslužebného jazyka byl i veletrijský biskup Gauderich.

Papež Hadrián, přesvědčen Konstantinovou výmluvností, nakonec schválil užívání slovanského jazyka při liturgii a potvrdil i Konstantinův překlad Písma svatého a bohoslužebných knih speciálním gestem. Položil totiž na znamení rovnocennosti a liturgické oprávněnosti tyto knihy na oltář v bazilice Santa Maria Maggiore (česky Panny Marie Větší známé také jako Panny Marie Sněžné). Tento kostel, zvaný „u jesliček“ – „fatne“, byl oblíbeným chrámem upřímně zbožného papeže. Trávíval v něm hodiny na modlitbách. Gestem položení slovanských knih na oltář papežské baziliky se s právní závazností dávalo najevo, že slovanské národy náleží k rodině christianizovaných národů Evropy. Zároveň papež eliminoval největšího odpůrce bratří, kterým byl biskup z Porto Formosa, tím, že mu nařídil vysvětit na kněze a jáhny jejich žáky Gorazda, Sávu, Angelára a Nauma.

Spolusvětitelem se stal výše zmíněný biskup Gauderich, který byl správcem kostela sv. Klimenta a byl tedy Byzantincům zavázán za vzácný dar. Papež tím zřejmě myslel na to, aby později nikdo nemohl zpochybňovat jejich svěcení. To proběhlo v druhé polovině února nebo na počátku března roku 868. Zároveň snad sám papež vysvětil na kněze i Metoděje, který na Moravu šel jako pouhý jáhen a sekundoval svému mladšímu, ale učenějšímu bratru, knězi. Svou první mši Metoděj sloužil pravděpodobně také v Santa Maria Maggiore. Ostatní novosvěcenci sloužili své první mše slovansky v hlavních římských kostelích: první den u Sv. Petra, druhý u Sv. Petronily, třetí u Sv. Ondřeje (Svatá Petronila a Svatý Ondřej byly dvě rotundy stojící po stranách svatopetrské baziliky, které nesly symbolické zasvěcení příbuzným svatého Petra. Petronila byla dcerou svatého Petra a Ondřej bratrem. Navíc podle starých legend apoštol Ondřej hlásal Krista i v Řecku.) a nakonec u Sv. Pavla za hradbami.

Bratři se v Římě ubytovali v řeckém klášteře; snad to byl klášter svaté Praxedy na Via di s. Prassede poblíž baziliky Santa Maria Maggiore. Papež jim dal také k dispozici a za průvodce dva učence: biskupa z Orte Arsenia a jeho příbuzného Anastasia Bibliothecaria, správce papežského archivu a představeného kanceláře, který uměl výborně řecky 17

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 17

01.03.2018 12:52:05

a sloužil předchozímu papeži jako sekretář při jednání s Byzancí. Oba jim měli pomáhat v době jejich více než ročního pobytu v Římě. Bohužel římské poměry byly značně neutěšené a vzpomínky na nedávná drancování stále živé, a tak tito dva pánové během pobytu bratří upadli do podezření z účasti na zločinu vůči papežovým příbuzným. 10. března 868 unesl Arseniův syn Eleutherius z domu rodiny Hadriánovu krásnou dceru i s její matkou Stefanií. (Papež Hadrián II. byl podobně jako Arsenius ženat, než se stal knězem, a vysvětit se nechal po dohodě s manželkou. Byl oblíben pro svou skromnost, laskavost, štědrost a zbožnost a byl třikrát zvolen papežem, než volbu přijal.) Arsenius byl obviněn, že o zločinu věděl nebo se na něm sám podílel. Rychle uprchl z Říma a mířil s celým svým jměním k manželce císaře Lothara II. do Beneventa, aby si vyprosil ochranu pro svého syna, tam však následkem namáhavé cesty, šoku a rozčilení náhle zemřel. Také papež se obrátil na císaře s žádostí o vydání dcery a potrestání Eleutheria za násilný únos. Když pro něj císařovi ozbrojenci patrně v červnu téhož roku šli, zoufalý Eleutherius v bezvýchodné situaci zavraždil obě ženy a sám spáchal sebevraždu. Také Anastasius byl obviněn a vězněn a teprve po roce ospravedlněn a znovu přijat do papežových služeb jako knihovník. Stín účasti na papežově rodinné tragédii jej vyloučil z možnosti pomáhat bratřím ze Soluně.

Do pobytu bratří také zasahovaly spory z daleké Byzance, které odrážely budoucí rozkol církve. V Konstantinopoli se vůči patriarchovi Ignáciovi postavil Fotius, který neuznával prvenství Říma a dokonce na synodě roku 876 vyobcoval papeže z církve. Na konci téhož roku došlo k převratu a dosud pronásledovaný Ignácius se mohl vrátit. K papeži pak nový císař Basileos I. vyslal posla s akty nepravé Fotiovy synody, která byla v Římě veřejně spálena na schodech kostela svatého Petra.

Velkým římským úspěchem bratří bylo nejen gesto položení slovanských bohoslužebných knih na oltář, ale také písemné potvrzení povolující slovanskou bohoslužbu, které jim vydal papež v podobě buly „Gloria in excelsis“ z roku 869.

Ta se zachovala ve volném slovanském překladu a byla určena především Rastislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi. Z textu 18

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 18

01.03.2018 12:52:05

vyplývalo, že Písmo má být při mši čteno nejdříve latinsky, ale poté také slovansky. Svého plného významu list nabyl po zřízení panonsko-moravské diecéze, což nastalo až po smrti Konstantina-Cyrila.

Jaká byla vlastně ona schvalovaná slovanská liturgie? Do Říma si bratři nesli své překlady řecké liturgie svatého Jana Zlatoústého, ale po návratu z Říma Metoděj přinesl liturgii novou. Pravděpodobně ještě s pomocí nemocného Konstantina přeložili tehdy v Římě mezi řeckými mnichy užívanou řeckou liturgii svatého Petra. Jádrem je římský kánon, ale okolo něj se rozvíjí byzantské modlitby.

Konstantin byl už při odchodu na Moravu nemocen a také v Římě se jeho stav výrazně horšil. Na podzim roku 868 prožil výraznou krizi. Spekuluje se, že bojoval s tuberkulózou.

Když cítil, že nemůže dál, vstoupil do jednoho ze dvou řeckých klášterů v Římě – pravděpodobně ke Svaté Praxedě, nebo, jak se tvrdilo dříve, ke Svatému Ondřejovi. Zde složil řeholní sliby a přijal nové mnišské jméno Cyril (Kyrillos). V klášteře však žil jen asi 50 dní, jak praví legenda libující si v číselné symbolice.

Během této doby však dál učil své žáky a povzbuzoval bratra k návratu na misii. Cyril nakonec zemřel ve věku 42 let dne 14. února 869 v klášteře u sv. Praxedy.

Bratr jej chtěl pohřbít na Olympu, jak to slíbil jejich matce, ale římské duchovenstvo přemluvilo papeže a ten jej nařídil pochovat v Římě. Nejdříve bylo vyhlédnuto místo u svatého Petra (místem měl být budoucí hrob samotného papeže), ale Metoděj vyprosil pro bratra místo v blízkosti ostatků svatého Klimenta (ostatně právě Konstantin jej v Chersonu našel a do Říma donesl). Původní místo Cyrilova pohřbu dnes leží pod římskou bazilikou sv. Klimenta na levé straně boční lodi. O baziliku se od 16. století starají irští bratři dominikáni.

S nimi a s touto dobou souvisí druhé přenesení ostatků svatého Cyrila do horního kostela. Mezi lety 1859–1865 tu probíhaly vykopávky na náklady olomouckého arcibiskupa Fürstenberga, při nichž byl původní prázdný hrob skutečně objeven.

Dnes je většina jeho ostatků ztracena. Pouze jejich část byla objevena v paláci rodiny Antici-Mattei a kněžna z tohoto rodu ostatky věnovala papeži Pavlu VI. Díky této okolnosti mohly 19

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 19

01.03.2018 12:52:05

být 17. listopadu 1963 slavnostně uloženy v horním kostele do upravené kaple sv. Cyrila a Metoděje. Schránku na ostatky tehdy nechala pořídit Křesťanská akademie. Kaple se nachází napravo od hlavního oltáře. Autorem plastické výzdoby kaple včetně soch věrozvěstů je slavný český sochař 19. století Václav Levý, který v Římě pobýval 12 let.

Cyril byl již hned po své smrti uctíván jako světec. Ještě v 9. století byla nad jeho hrobem namalována freska v byzantském stylu, na které jsou vyobrazeni oba bratři spolu s dalšími světci. Postava sv. Cyrila se svatozáří je ohlazena až do výšky, kam zbožní poutníci dosáhli, a ví se, že nad tímto obrazem svítila lampa. Dnes je tato freska umístěna v horním kostele v kapli sv. Jana Křtitele. Původní baziliku pobořili Normané roku 1084 a kostel byl tedy opuštěn. Nová, výše postavená bazilika byla vybudována mezi lety 1100–1125.

Postavě svatého Cyrila vděčíme nejen za slovanské písmo, ale také za celou řadu dobrých překladů řeckých textů do staroslověnského jazyka. Kromě evangeliáře začínajícího evangeliem svatého Jana to byly také lekce ze skutků apoštolů, novozákonní listy a žaltář, misál a agenda pro udělování svátostí, to vše přeloženo mezi lety 861–867. Se všemi mu pomáhal starší bratr a také někteří žáci. Jeho vlastní spisy se týkaly především postavy svatého Klimenta (pojednání o nalezení jeho ostatků), dále byl mezi nimi např. Panegyrik (oslavná promluva) a Hymnus na svatého Klimenta. Tyto se ale nezachovaly a známe z nich jen torza či pouze názvy.

Smrt Cyrila, duchovního vůdce celé misie, zanechala Metoděje samotného nejen uprostřed jednání se zástupcem svatého Petra, ale na začátku dlouhého a strastiplného boje za liturgickou a de facto i politickou samostatnost slovanských národů. Pro Metoděje to v budoucnu znamenalo desítky dalších namáhavých cest (při jeho smrti se jich zmiňuje asi 200), těžko řešitelné spory, které mu přinesly i vězení (pasovský biskup Hermanrich věznil Metoděje v největší zimě pod širým nebem a prý také při soudu používal k jeho trestání jezdecký bičík), a mnohou velkou námahu při evangelizaci Slovanů.

Navzdory všem obtížím pokračoval s neutuchajícím úsilím v započatém díle.

20

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 20

01.03.2018 12:52:05

České stopy v Římě Benedicta Hübnerová David Válka www.ceskestopyvrime.cz

Obálku navrhl, graficky upravil a sazbu zhotovil Lubomír Vlk Text Benedicta Hübnerová, David Válka Fotografie Lubomír Vlk Redigovala Marie Hamšíková Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 144 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00, Praha 5, v roce 2018 jako svou 9650. publikaci Tisk TISK CENTRUM s. r. o., Brno Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Ceske-stopy-v-Rime_kniha_120×210mm_spad-5mm.indd 144

01.03.2018 12:52:25