0039605

lvi silou vzletem sokolim_003 4/10/18 11:21 AM Stránka 1

Vladimír Mertlík

LVÍ SILOU, VZLETEM SOKOLÍM První republika – mýtus a realita

KNIÎNÍ KLUB

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 4

Autor děkuje za pomoc a spolupráci panu Jindřichu Šafránkovi

LVÍ SILOU, VZLETEM SOKOLÍM První republika – mýtus a realita

Copyright © Vladimír Mertlík, 2018 All rights reserved ISBN 978-80-242-6136-2

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 5

PROLOG MUž V žAKETU, stojící u okna jižního křídla Pražského hradu, bez hnutí mlčky pozoroval řeku a město pod sebou. S rukama za zády sledoval živý provoz i shon chodců v aleji na nábřeží Vltavy mezi mlýny u Karlova mostu a Národním divadlem. Pohlédl dál po kaskádě mostů lemované na nábřežích promenádami, na nichž desítky luxusních činžovních domů a budov potvrzovaly rozmach města a snahu být metropolí. Od vzdáleného panoramatu Vyšehradu pak jeho zrak klouzal po věžích milované Prahy až ke kopuli Národního muzea, vedle níž zahlédl věže Fantovy budovy hlavního pražského nádraží, donedávna nesoucí císařovo jméno.

Právě tam se včera, 20. prosince 1918, odehrál jeho triumfální návrat po letech exilu. V uších mu ještě znějí sbory, zpívající Hej, Slované či jeho oblíbenou Ach, synku, synku, do jejichž melodií jako příboj šumí vlny volání Sláva! Nazdar!

Pane prezidente…? požádal tiše o pozornost příchozí ve dveřích.

Ano, napadlo muže u okna a v jeho očích se objevila šibalská jiskra. Bylo to možná stejné nadšení, o kterém mluvili rodiče, když mu jako chlapci s dojetím vyprávěli o průjezdu mladého krásného císaře Františka Josefa I. náměstím Hodonína v roce 1849 při vojenských manévrech.

Jen necelý rok předtím, než jsem se narodil… připomněl si starý pán v duchu. Ozvěna kapel, hrajících a pochodujících na jeho po(5)

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 6

čest, mu dala vzpomenout na onu dlouhou cestu bez fanfár, kterou musel ujít až k dnešku. Co vše se muselo za osmašedesát let života odestát, pomyslel si a neznatelně zakroutil hlavou. Nebyl si jist, zda už nastal čas na volání slávy. Místo praporů a slavobran před sebou viděl vysokou hradbu práce a těžkostí, kterou bude třeba překonat.

Promiňte, pane prezidente, opakoval prosbu muž u dveří. V salonu čeká delegace studentů a pedagogů univerzity, aby vám složila hold za naději a svobodu, kterou jste národu přinesl.

Ano, už… vytrhl se profesor Masaryk ze zamyšlení, neuvyklý ještě na nové oslovení.

Naději a svobodu, kterou jste českému národu přinesl, opakoval si v duchu tajemníkova slova. Kde vlastně nastal zlom, kde leží ta pomyslná čára, od kdy lze počítat nový čas jeho vlasti. Jeho životní zkušenosti mu napovídaly, že dějiny se nelámou v jediném okamžiku, ale že jsou plynulým tokem událostí, souvislostí i náhod. Hlavou mu letěly crescendo vzpomínky jako nazpět běžící obrázky nového fenoménu zábavy – filmu: Jásající dav, nad jehož hlavami se klobouky a čepice při letu vzhůru k nebi míjí s císařskými orlicemi, padajícími z kandelábrů a domovních štítů do nicoty. Obrazy masakrů minulých válečných čtyř let střídají detaily tváří politiků, řečníků, generálů i dnes už zapomenutých velikánů. Jak v tom všem určit jediný okamžik zlomu?

A přece, napadlo jej. Je to jen náhoda, anebo řízení osudu, že od chvíle, kdy Palacký odeslal do Frankfurtu nad Mohanem dopis, který změnil směr cesty českého národa ke svobodě, uplynulo letos rovných sedmdesát let? Byl snad Palackého dopis tím zásadním zlomem? uvažoval v duchu. Pokynem ruky dal najevo, že tajemníkovu výzvu vzal opravdu na vědomí. Prsty uchopil klopy žaketu, zvolna se napřímil, učinil od okna několik kroků a rázně otevřel dveře prezidentského salonu. Ozval se nadšený potlesk…

(6)

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 7

Kapitola I.

PS A NÍ D O F RA N K F U RT U PáNOVé VE FrACÍCH, jiní dokonce odvážně vlastenecky v čabrakách, ale všichni společně vzdávají frenetickým potleskem hold muži, který se ve dveřích sálu zastavil, aby si slávu a přízeň přítomných dostatečně užil. Entrée odpovídá postavení, které požívá v českých vlasteneckých kruzích již mnoho let. Dnešní účast Františka Palackého na dobročinném plese, pořádaném českými vlastenkami v sálech pražského žofína, je vnímána v mrazivém lednovém večeru roku 1860 jako důkaz společenského oteplení a návratu Palackého do veřejného života.

Děje se tak po dvanácti letech, jež tento respektovaný historik a reprezentant české národní emancipace strávil v ústraní lobkovického zámku. A je třeba připomenout, že se tak děje ve chvíli, kdy je po pádu režimu ministra vnitra Alexandra Bacha jasné, že ledy praskají. Připomenutí souvisí s poznáním, že i velké osobnosti historie mají slabé i silné stránky a v případě Františka Palackého se dá eufemisticky poznamenat, že k jeho silným stránkám patří cit pro situaci. Přesněji řečeno, slovutný František měl již od mládí dar vycítit, kdy a odkud hrozí mrazivý průvan a také odkud a kdy přichází vánek příslibu. Věděl dobře, kdy a do kterého salonu vstoupit, ale včas také nalézal dveře, jimiž bylo možné se v tichosti vytratit.

Jaký tedy vlastně byl jeden z velikánů českých dějin i politiky, bez nějž nelze naše vyprávění o boření mýtů historie začít? Muž, (7)

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 8

který zřejmě první přehodil výhybku kolejí na cestě českého národa? Jeho životní osudy jsou stejně spletité a ne vždy křišťálově průzračné, tak jako osudy země a národa, které tak významným způsobem ovlivnil. A máme-li pochopit některé události, je třeba porozumět jejich hybatelům. Pro zjištění pravdy se proto musíme od onoho žofínského plesu vrátit v čase o celý Kristův věk, tedy o třiatřicet let, do roku 1827 a přibližně o sto kilometrů směrem na jihozápad.

Kariéra mladého ambiciózního historika Františka Palackého se od svatby s Terezií Měchurovou v září toho roku rozvíjela stejně razantně jako události evropské politiky. Sňatek s dcerou vlivného a bohatého pražského advokáta Jana Měchury Palackého finančně zajistil a návdavkem mu přinesl i řadu důležitých konexí. Důkazem byl i zámek v klasicistním slohu severovýchodně od Klatov, v malé obci Otín, který podnikavý Jan Měchura získal kolem roku 1800 poté, co přestavbu původní majitelé nestačili dokončit. Měchura tak učinil za ně a zámek i s areálem, v němž byla ermitáž, lázeň a patrový gloriet, měl za letní sídlo. Mohl si to dovolit, pravidelně zastupoval bohaté šlechtické rodiny při převodech majetků, a jak už to bývá, nezapomínal při tom ani na sebe.

Jeho touhou bylo vyrovnat se společensky i bohatstvím zastupované šlechtě. Kromě zámku a panství Otín koupil v roce 1829 velmi výhodně, za pouhých 40 000 zlatých, i zámek a panství Lobkovice u Mělníka. Ten byl od Otína málem na druhém konci Čech, ale to Měchurovi nevadilo. Vlastnil i pěkný, s měšťanským přepychem zařízený dům na Novém Městě pražském v tehdejší Pasířské ulici, kde žil s manželkou a čtyřmi dětmi. Právě ty hrají v našem příběhu důležitou roli. Měchura ve stylu tradic šlechty, v nichž se viděl, podporoval v rodině umělecké zájmy, dětem proto umožnil kromě jiného i hudební vzdělání. Nejstarší syn Eugen Leopold šel zprvu ve šlépějích otce, po základní škole v Klatovech vystudoval v Praze práva a dosáhl doktorátu. Avšak více než právnické profesi se věnoval hudbě – a nutno říci, že úspěšně. Jako klatovský městský úředník a justiciár panství Otínského, Zeleno(8)

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 9

horského a Plánického se usídlil v Otíně, kam si často zval přátele z hudebních kruhů. Spolupracoval se sborem Šumavan a hudbu skládal bez ohledu na žánr, včetně písní na texty básníků Čelakovského, Erbena a Jablonského. Jen premiéry své opery Marie Potocká, složené na libreto Puškinovy Bachčisarajské fontány, se už nedožil. Škoda! Jistě by jej potěšil fakt, že ji v pražském Prozatímním divadle při premiéře v roce 1871 dirigoval osobně Bedřich Smetana. Pro českou historii má však Eugen Leopold Měchura význam ze zcela jiných důvodů. V roce 1825 se jako jedenadvacetiletý mladík seznámil poblíž rodinného domu při promenádě na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí, se sedmadvacetiletým Františkem Palackým.

Syn chudého venkovského kantora, evangelického kazatele a krejčího v Hodslavicích na severní Moravě nedlouho předtím dorazil do Prahy s cílem uplatnit se zde jako historik. Jeho příchodu předcházelo v letech 1809 až 1818 absolvování evangelického gymnázia v tehdy uherském Trenčíně a studia filozofie na evangelickém lyceu v Prešpurku, dnešní Bratislavě. A právě zde se poprvé ukázalo, že mladý historik má mimo vloh studijních i velký cit pro chvíli, kdy je třeba uchopit příležitost takříkajíc za pačesy. Během studií v Prešpurku se stala Palackého – eufemisticky řečeno – múzou pohledná, i když dvakrát tak stará maďarská šlechtična Anna Zerdehely, rozená Báloghová. Ta mladého fešného studenta odměnou za společnost a přízeň finančně podporovala, učila dvorské etiketě, ale hlavně jej uvedla mezi místní maďarsky mluvící aristokracii. Díky tomu se František jako domácí učitel v bohatých šlechtických rodinách nakonec dostal až do Vídně. Již v těchto letech osvědčuje výjimečné znalosti v oblastech estetiky, politiky a historie, což dokazují jeho časopisecké studie zabývající se příslušnými tématy. Na druhou stranu jeho velké ambice literární, ať již v oblasti prózy, či poezie, končí při všech pokusech nezdary.

Dlužno ale přiznat, že mladý Palacký projevoval opravdový talent, a navíc měl dar snadno získávat přátele. Dopisoval si s Pav(9)

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 10

lem Josefem Šafaříkem, Jánem Kollárem i Josefem Jungmannem.

Ovládal nevídané množství jazyků, vedle češtiny, slovenštiny a němčiny také latinu, maďarštinu, řečtinu, francouzštinu, angličtinu, srbochorvatštinu, ruštinu, staroslověnštinu, španělštinu a portugalštinu! Přes svou chudobu byl oblíbeným hostem vídeňských salonů a právě v jednom z nich došlo v roce 1819 pro Palackého k osudovému setkání, když se ctižádostivý František seznámil s Josefem Dobrovským. Ten mladému zapálenému vlastenci poradil, aby se věnoval historii svého národa, jemuž nejlépe pomůže jako spisovatel českých dějin. Mladík ucítil příležitost, uposlechl a s tímto cílem se vydal do Prahy. Jenom zde byla odpovídající společnost, kontakty i centrum národního vlastenectví, sílící s vlnou zájmu o historii českého národa. Tedy vše, co žádostivý František Palacký potřeboval k dosažení úspěchu. Jediné, co mu zde chybělo, byly peníze. A známosti! Ale to se mělo brzy změnit, Palacký uměl jít příležitostem vstříc. Na doporučení Dobrovského jej zprvu zaměstnal jako historiografa rodu hrabě František ze Šternberka. Ten Palackého později doporučil i dalším šlechticům s rozsáhlými rodovými archivy – Černínům, Kinským, Clam–Martincům i Schwarzenbergům – a zařídil mu také přístup do zemských archivů i zemských desek na Pražském hradě. Palackému se tak otevřela možnost navazovat styky s čelnými představiteli nejen pražské společnosti. Dařilo se mu a spolupráce s Dobrovským pro něj byla i obrovskou školou. Jejich přátelství dokonce přečkalo i pozdější krizi, způsobenou rozdílným názorem učitele a žáka na pravost rukopisů královédvorského a zelenohorského. Jenže nic ze současných úspěchů ještě neskýtalo jistotu trvalého zaměstnání, které by bylo pod penzí. Zlom přineslo právě až zmíněné setkání s Eugenem Leopoldem Měchurou, který nového přítele, mladého pohledného historika, brzy po prvním setkání přivedl na soirée do rodinného hudebního salonu. A nebylo to naposledy! Jakmile se Palacký během prvních návštěv rozkoukal, nelenil a zakoukal se do Eugenovy sestry Antonie. Když u ní neuspěl, nelenil podruhé a začal si o to víc všímat ( 10 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 11

její mladší, osmnáctileté sestry Terezie. živá, inteligentní, i když poněkud churavá dívka jej zaujala nejen svým hudebním talentem a hrou na harfu. Byla to pro šarmantního nápadníka vhodná příležitost. Palacký se naučil hrát na klavír již v dětství a později se zdokonalil v Kunvaldu, dnešním Kuníně, když tam byl tzv. na handlu, aby se naučil německy. V trenčínském evangelickém kostele se naučil hrát dokonce i na varhany, a proto Terezu jako schopný pianista rád a často doprovázel. rád by ji doprovázel i jinak, ale Měchurova rodina, zvláště otec Jan jako bohatý advokát, statkář a majitel realit, nemínil dceru provdat za nemajetného vědce s nejistou budoucností. To ale málo znal Františka! Ten se nemínil jen tak lehce vzdát, přestože se dlouho rozmýšlela i samotná Terezie. Trvalo přes rok, než byl Palacký konečně uvítán v Otíně jako její oficiální snoubenec. A až za další rok, v září 1827, se konala ve starém gotickém kostele v Předslavi u Klatov ona svatba z rozumu, již budou Palackému jeho odpůrci a kritici později vyčítat. Společensky bylo totiž nezvyklé a nevhodné, aby si sňatkem pomohl muž. Mnozí z jeho kolegů vlastenců měli Františkovi za zlé také to, že se přiženil do rodiny, v níž se ani slovem nemluvilo česky! Ale účel světí prostředky a sňatek s movitou nevěstou zajistil Palackému potřebné ekonomické zázemí. Díky tomu psal v klidu glorietu Měchurova otínského zámku své životní dílo, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, a nezůstalo jen u něj. Jeho píle a tchánovy známosti přinesly ovoce. František Palacký se stal oficiálně jmenovaným zemským historiografem, jednatelem Českého vlastivědného, pozdějšího Národního muzea, spoluzakladatelem Matice české i Časopisu vlasteneckého muzea. Byl přijat za člena Královské české společnosti nauk v Praze i Akademie věd ve Vídni! Není proto divu, že brzy byl ambiciózní mladý muž uznávaným představitelem snah o rovnoprávné postavení českého národa v rámci rakouské říše.

Evropa byla od Velké francouzské revoluce stále častěji místem národnostních půtek a střetů. V zemích někdejší Koruny české sílil souboj mezi německy a česky mluvícím obyvatelstvem. Je to ( 11 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 12

s podivem, protože německy mluví většinově celá společnost, dokonce i Palacký píše své Dějiny národu českého v Čechách – jak jinak – německy. Významnou roli ve vývoji hraje prudce se rozvíjející industrializace měst a bohatnutí nové buržoazní třídy. Zdá se, že často jazykové dělení jen zakrývá konflikt sociální a ekonomický, střet rozdílné úspěšnosti obou jazykových etnik. A tak nově vznikající spolky akcentují příslušnost k české nebo německé části společnosti a spory jsou stále vyhrocenější. Jádro českého odporu není ve věci užívání němčiny, ale v obavě z tlaku, vytvářeného radikalizující se německou částí obyvatel, která se čím dál víc odchyluje od rakouského němectví k němectví pruskému charakteru, jež je moderní, nové a expandující. Průmyslová revoluce v posledních dekádách přinesla emancipaci dříve neuvědomělých a potlačovaných společenských tříd i tlak národních hnutí, který dosahuje vrcholu v roce 1848. Od lednového povstání na Sicílii se vlny vzpour a revolucí valí Evropou přes Francii, Německo a Polsko i do rakouska. Výsledkem nejsou jen ozbrojené střety, ale i uvědomělé kroky směřující ke změnám společenského a národnostního řádu. Ve chvíli, kdy se ozvěny vídeňského povstání projevují i v Praze, je už František Palacký nezpochybnitelným vůdcem českého národního hnutí. Vyženěný pražský byt v Pasířské ulici, nesoucí dnes jeho jméno, je během revolučního jara roku 1848 místem častých přípravných schůzek spolků, sjezdů i sněmů. V sobotu 11. března se schází v blízkých Svatováclavských lázních, v místě dnešní Dittrichovy ulice, více než tři tisíce protestujících, kteří žádají sociální i jazykové změny práv, svobodu slova i srocování a ustavení Českého království v rámci monarchie. Neslýchané! Petici shromáždění císař rozhodně odmítl, ale připustil budoucí možnou rovnoprávnost jazyků i volby do českého sněmu. Jenže nic nikdy nejde lehce v zemích Koruny české.

Morava i Slezsko odmítají připojení k Čechám a tři miliony českých Němců pro jistotu zakládají spolek Constitutioneller Verein. Češi zase Němcům na truc, to dá rozum, 30. dubna spolek Slovanská lípa. ( 12 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 13

Palacký po zprávách o pařížských krvavých událostech zkraje roku 1848 prosazuje nenásilný vývoj českého národního hnutí v rámci práva a zákonných prostředků. K činům a projevům Svatováclavského výboru se staví velmi zdrženlivě a vyvíjí snahu o zmírnění napětí mezi Čechy a Němci. Dlužno dodat, že málo úspěšně. Přesto se ještě i v těchto dnech dá mluvit o světélku na konci začínajícího tunelu národního neporozumění. Je jím již čtyři roky tajně fungující politický klub repeal. Vznikl podle vzoru hnutí irského národního odporu, ač pražský repeal byl zkraje jen hospodská společnost, scházející se v Pivovaru sv. Tomáše.

Jejími členy byli novináři, spisovatelé a další příslušníci české intelektuální elity, mezi níž nás bude v příběhu zanedlouho ze všech nejvíc zajímat Karel Sabina, novinář, spisovatel a politik.

Ale všeho do času! repeal se od roku 1847 pod vlivem událostí v Itálii a Francii výrazně radikalizoval a v letácích roku 1848 vyzval k odboji proti absolutistickému režimu. Byli to právě členové repealu, kdo iniciovali zmíněné březnové shromáždění ve Svatováclavských lázních a kteří se nadále zásadně vymezovali vůči liberálnímu proudu, ztělesňovanému mimo jiné Františkem Palackým a Karlem Havlíčkem Borovským. Klub repeal tak sice představoval jeden ze zárodků radikálně demokratického proudu české politiky, ale zásadní vliv na události roku 1848, až na krátkou epizodu v červnu, nikdy neměl. Jeho existenci však autor považuje za důležité zmínit proto, že repeal nikdy neměl nacionální charakter a jeho členy byli rovnocenně Češi i Němci.

Dnes již víme, že to byla labutí píseň klidného soužití těchto dvou etnik.

• • • Dění v české kotlině je samozřejmě pod vlivem událostí i za hradbou hraničních hor. Napětí proto zhoustlo, když se čeští Němci přihlásili k Všeněmeckému sjednocujícímu sněmu, jehož konání bylo ohlášeno na 18. květen 1848 ve frankfurtském kostele sv. Pavla. Na sněm, jenž měl konstituovat moderní německou ( 13 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 14

ústavu, byli pozváni i čeští politici v čele s Františkem Palackým.

Liberální němečtí politici to považují za stejnou samozřejmost, s jakou považují české země a Moravu za součást Německa. Považují to dokonce za velkorysost a nevidí problém. Jinak to ovšem vidí česká strana a právě tady někde začíná opravdový problém.

Palacký jednak odmítá pozvání na sněm a funkci v přípravném výboru, navíc již v pondělí 11. dubna odesílá do Frankfurtu nad Mohanem organizátorům sněmu dopis, nad jehož obsahem dlouho váhal. Nakonec se dikcí dokumentu, nazvaného Psaní do Frankfurtu, jasně staví za existenci českých zemí v rámci habsburské říše, mimo jiné těmito slovy: Zajisté, kdyby státu Rakouského nebylo, již od dávna musili bychom v interessu Europy, ba humanity samé, přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil… Odmítl tak existenci českého národa bez ochrany habsburské říše právě z obav o jeho bezpečnost před německým živlem. Pravdu jeho vize za necelých sto let opakovaně potvrdí i dějiny. České ambice samostatnosti ale vzápětí dostaly další ránu, když hrabě Lev Thun-Hohenstein z pozice prezidenta Českého gubernia zrušil svolání chystaného českého zemského sněmu. Čeští vlastenci ale nechtějí pustit příležitost a vysílají své reprezentanty Ladislava riegera a hraběte Nostice k císaři Ferdinandovi I., který se mezitím z revoluční Vídně uklidil do Innsbrucku. Oba pánové přijíždějí se žádostí o schválení zemské české vlády a s jistotou v duši, že uspějí. Ztroskotání mise proto způsobí v českých vlasteneckých kruzích šok, zklamání a jen zesílí tlak ulice.

Protikladem je jednoznačný úspěch Všeněmeckého sjednocujícího sněmu ve Frankfurtu n. M., který tak další potýkání se německého a českého živlu jen přiostřil. A lepší už to nikdy nebude!

Konflikt a rozkol je i mezi rakouským a pruským pojetím němectví. Vše vyvrcholí, když pruský král Fridrich Vilém odmítne sněmem nabídnutou německou císařskou korunu slovy: Nebudu zvedat korunu ze škarpy! Nejen samotná proklamace německého císařství, ale i srovnání sněmu se škarpou urazí rakouské delegáty natolik, že ze sněmu na protest odjíždějí ještě před jeho ( 14 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 15

ukončením. Češi se v nastalém chaosu rychle snaží převzít před volbami do zemského sněmu iniciativu a zakládají Národní výbor a českou národní gardu Svornost, jež má zajišťovat pořádek. Ale čeští Němci ještě neodpustili Palackému absenci ve Frankfurtu nad Mohanem a založení české gardy považují jen za další útok.

Vystupují z Národního výboru a volí svých jedenašedesát poslanců, které vysílají do Frankfurtu. V dalších dnech se jeden za druhým rozdělují i ostatní, dosud společně fungující spolky. Cesty obou etnik do budoucnosti míří opačným směrem. Palacký v protiofenzivě Všeněmeckému sněmu zve na Slovanský sjezd, konaný v červnu 1848 v Praze, ale ještě předtím, v dubnu, pořádá slovenský spisovatel a politik Ludovít Štúr ve Vídni jiný Slovanský sjezd.

Výsledek obou sjezdů se však dá označit hodnotou nula. Jednota Slovanů zůstává jen na papíře, protože jediné, na čem se dokázali delegáti shodnout, byly hymna Hej, Slované! a červenomodrobílá trikolóra případné vlajky. Je tak po nadějích a Praha po vzoru Vídně začíná vřít.

Udělat pořádek přichází generál Alfred Windischgrätz a učiní tak velmi rázně, když demonstrativně vpochoduje do Prahy v čele vojska. Pražští studenti žádají zbraně, ale kníže se s nimi odmítne bavit. Je slunné dopoledne 12. června 1848 a klidná, dosud důstojná svatodušní bohoslužba na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, se zvolna mění v protivládní demonstraci.

Jádrem protestu je dříve zmíněná ozbrojená národní garda Svornost a rozvášněný dav, mířící k sídlu zemského velitelství. Ve chvíli, kdy masa lidí dorazí na Ovocný trh, vychází z budovy generál Alfred Windischgrätz, loučící se s loajálními měšťany. Dav generálovu vysokou postavu se zájmem obstoupí, což vracející se hlídka vyhodnotí jako ohrožení jeho bezpečnosti a zahájí střelbu. rebelové palbu opětují! Vše vyústí do katarze hodné řeckého dramatu, když z okna přihlížející půvabnou kněžnu Eleonoru Windischgrätzovou zabije zbloudilá kulka. Když je později během bouří těžce zraněn i prvorozený syn knížete, stává se pro něj vzpoura rázem osobní záležitostí. Pražská revoluce ale má, tak ( 15 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 16

jako ty minulé i budoucí, jepičí život. Její průběh byl jednoznačný a k významnějším bojům došlo jen v prvním dni povstání. Kníže rychle zajistil hlavní městské komunikace a vyvedl vojsko z pravobřežní části Prahy. Zásadní roli sehrál fakt, že po boku císařského vojska se bojů proti vzbouřencům účastnila i většina příslušníků českých národních gard.

Kníže je v první řadě voják, ale má cit i pro předivo diplomacie.

Proto dne 15. června večer vychází vstříc požadavkům radikálů i vyslancům císaře a vzdává se velení ve prospěch Emanuela hraběte Mensdorff-Pouillyho s tím, že tak činí ve prospěch míru a klidu. revolucionáři si ale splnění svého požadavku vyložili jako projev slabosti režimu i knížete a následující den ráno přes uzavřené příměří vyprovokují v okolí Nových mlýnů nové přestřelky.

Bylo řečeno, že kníže rozumí předivu diplomacie, ale voják je především, a pokud dohody nemíní respektovat diplomaté, pro vojáka je to otázka cti. Řešení je nasnadě. Kníže Windischgrätz se velmi rázně znovu ujímá velení a následné bombardování Prahy dalo radikálům jasnou zprávu, kdo že velí. Přestože mělo jen demonstrativní charakter, bylo jím dosaženo rozhodujícího dopadu na morálku rebelů. Velmi malé ztráty na straně povstalců v poměru k délce palby totiž naznačují, že mimo účelově odstrašujícího zapálení Nových mlýnů poblíž ostrova Štvanice bylo další bombardování vedeno už jen slepou municí. Jinak by šlo o totální selhání rakouských dělostřelců, v Evropě považovaných za nejlepší. Ale slepé neslepé, účel byl splněn! Druhý den opouštějí vůdci radikálů kvapně Prahu a spolubojovníky nechávají císařským na pospas. Odpor se hroutí a Windischgrätzovo vojsko vpochoduje do Prahy, v níž je vyhlášen stav obležení. Netrvalo to ani týden a 18. června 1848 je v Praze po revoluci. Rakouská soldateska utopila v české krvi možnost pokojného soužití českých zemí a Německa! volá mladý německý politik Bedřich Engels v Neue rheinische Zeitung, novinách, jež založil jeho movitější kamarád Karl Marx. Ach, jak je ten svět malý!

Výbuch povstání vedl k předčasnému konci Slovanského sjez( 16 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 17

du bez sebemenšího výsledku. Palackému se ještě podaří vyjednáváním osvobodit hraběte Thuna z rukou radikálů, vděku se však nedočká ani na jedné straně. Nakonec je obviňován, že jím svolaný Slovanský sjezd měl za hlavní cíl rozpoutat ideologickou dělostřeleckou přípravu před válkou Slovanů proti Němcům, jak napíše tehdejší tisk. A lepší to ve vztazích obou etnik už nebude!

Drobky českých politických ambicí ležely od 22. listopadu ještě na stole kroměřížského sněmu v arcibiskupském zámku. Kroměříž se stala pupkem habsburského světa ve chvíli, kdy bylo v revolucí rozvrácené Vídni zrušeno začátkem října s nadějemi očekávané zasedání Ústavodárného říšského sněmu rakouska-Uherska. Ale parafráze latinského rčení inter arma silent leges – mezi zbraněmi mlčí zákony – platí ve Vídni po celé léto 1848 a střelba i barikády opravdu nejsou nejlepší kulisou pro tvorbu nové ústavy. Proto bylo zasedání ve Vídni 7. října přerušeno a přesunuto do Kroměříže. České země zastupují mimo jiné František Palacký, Josef Kajetán Tyl, Václav Bolemír Nebeský a František Ladislav rieger. Úkolů na delegáty čekalo mnoho. Poté, co sněm ještě ve Vídni zrušil poddanství, měl v Kroměříži jako hlavní úkol vytvoření ústavy, která by nově specifikovala vztah Říšského sněmu a panovníka. Pokud takový úkol čekal na sněm, pak poslanci minoritních národností říše upínali naděje k výsledku projednávání zákonů o vztahu říše a jejích národů. Jenže po vítězném tažení maršálka radeckého v Itálii a zejména po tvrdém potlačení vídeňského povstání Alfredem Windischgrätzem byl sněm i jednání jen jedno velké pimprlové divadlo. O skutečné moci si sněm mohl nechat jen zdát! A tak zatímco kroměřížský sněm klopotně jednal o tzv. Stadionově ústavě, vláda Felixe Schwarzenberga konala. Když v prosinci 1848 nastoupil na trůn František Josef I., ukázalo se, že vláda již dávno v tichosti připravila ústavu svou.

Horké revoluční léto nahradil mrazivý normalizační podzim.

Císař Ferdinand I., který si pro mocnářskou slabost vysloužil přívlastek Dobrotivý, se vzdal trůnu a jeho nástupce, mladičký František Josef I., nasadil zcela jiný tón. Panovníkova pozice byla ( 17 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:08 Stránka 18

natolik silná, že 7. března 1849 bez dalších řečí manifestem rozpustil sněm, Kroměříž obsadilo vojsko, revoltující poslanci byli zatčeni a císař vydal svou, respektive vládní březnovou ústavu.

Od kroměřížského sněmu se očekávalo zrovnoprávnění národů rakouské říše a její federalizace. Zúčastnilo se ho velké množství českých politiků a František Palacký mezi nimi nemohl chybět.

Vše ale nakonec dopadlo jinak. Postupné a potupné porážky revolučních hnutí v Praze, Vídni, Budapešti, Miláně, Benátkách i jinde umožnily nástup nové vnitřní politiky. Po rozpuštění sněmu za pomoci nového předsedy vlády Felixe Schwarzenberga císař nastolil tvrdý absolutistický režim. Ordnung ist Ordnung! Ministr vnitra Alexander Bach zavedl systematické pronásledování opozice a špiclovský systém sledování a kontroly podezřelých živlů. V českých zemích od té doby způsob dost oblíbený. Františku Palackému se díky známostem tchána Machury dostane od vládnoucích kruhů, jmenovitě prý dokonce od Alfréda Windischgrätze, doporučení, aby se stáhl do ústraní a zanechal politického života i aktivit. Za to je mu přislíbeno, že ho režim nechá na pokoji.

Otec národa nelení, svléká dres revolucionáře a jako ryzí pragmatik mizí z Prahy na Měchurův zámek v Lobkovicích, kde pokračuje v sepisování historického veledíla, Dějiny národu českého v Čechách. Tentokrát již česky!

( 18 )

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:09 Stránka 269

OBSAH Prolog

5

I. PSANÍ DO FRANKFURTU II. BACHA NA REVOLUCIONÁŘE! III. DOMÁCÍ ZABIJAČKA IV. NA PRAHU NOVÉHO VĚKU V. CHLAPCI, KTEŘÍ SPOLU MLUVÍ VI. DO VÁNOC BUDEME DOMA VII. MY CIZINOU JSME BLOUDILI VIII. BRATR BRATRU VLKEM IX. HLEDÁNÍ MÍSTA U STOLU X. LVÍ SILOU, VZLETEM SOKOLÍM XI. DĚLENÍ KOLÁČE XII. VÝSTŘELY V ŽITNÉ ULICI XIII. KOŠILE HNĚDÁ, SPODKY RUDÉ XIV. MYS BEZNADĚJE XV. TO KALNÉ RÁNO… XVI. VÁLKA MEZI PLOTY XVII. VEČÍREK NA ARCIS STRAßE 12 XVIII. RYCHLÍK DO BERLÍNA

7 19 35 49 61 74 85 99 111 125 137 146 161 182 200 216 232 249

Epilog

265

lví silou.qxp_Sestava 1 09.04.18 12:09 Stránka 271

LVÍ SILOU, VZLETEM SOKOLÍM První republika – mýtus a realita Vladimír Mertlík

Obálku navrhla a zhotovila Gabriela Janovská redigoval David Lancz Odpovědný redaktor Filip Hladík Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 272 + 16 stran obrazové přílohy Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9803. publikaci Foto archiv autora Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz