0039561

jana klimentovรก

Trable s tรกtou

BLOK.indd 3

28.1.18 10:04

BLOK.indd 4

28.1.18 10:04

j a N a k l I m e N tovรก

Trable Trab s tรกtou

Ilustrovala marIe urbรกNkovรก

BLOK.indd 5

28.1.18 10:04

Trable s tátou Text © Jana Klimentová, 2018 Illustrations © Marie Urbánková, 2018 ISBN 978-80-7549-651-5

BLOK.indd 6

28.1.18 10:04

1.

Stála jsem uprostřed obýváku, okolo na žid-

lích seděli máma, táta, Hana, Alena, Honzík a Majda. „Je to žena, nebo muž?“ ukázala jsem na tátu. „Ani jedno.“ „Je to zvíře?“ zeptala jsem se mámy. „Ne, ale někdy se jako zvíře chová,“ zasmála se. „To neplatí,“ řekla jsem. „Je to člověk?“ Máma kývla. „Dítě?“ otočila jsem se k Majdě. „Ano.“ „Holka?“ Majda zase řekla ano a bylo mi to jasné. „Má hnědý vlasy, hnědý oči, ráda čte a kreslí, nemá ráda růžovou barvu, má ráda horkou čokoládu, většinou nosí kalhoty a mikinu. Narodila se třetího září, chodí do pátý třídy, zrovna slaví narozeniny a jsem to já.“ „Výborně, Markétko,“ tleskal táta. „Jak jsi na to tak rychle přišla?“ „Jednoduše. Když máma řekla, že to není zvíře, ale jako zvíře se někdy chová. To jsou vtipy, mami.“ „Teď já!“ vykřikl Honzík a hnal se ke dveřím na chodbu. „Prosím tě, jsi moc malej na takovou hru,“ ušklíbla se Alena. „Náhodou, ségra, hrajeme to ve školce.“ „Jen, jdi, Honzíku, my chlapi se nedáme. Pěkně jim to natři,“ řekl táta.

7

BLOK.indd 7

28.1.18 10:04

Honzík vyběhl na chodbu. „Dáme mu uhádnout dort,“ navrhla jsem.

Zazvonil tátův mobil. Máma se natáhla ke knihovně: „Nováková. Je tady, předám. Volá ti nějaká Červená,“ mobil podala tátovi. „Hned jsem zpátky,“ řekl táta a vyšel na balkon. „Honzíku,“ zavolaly jsme s Majdou a Alenou. „Je to zvíře?“ zeptal se Honzík mezi dveřmi. „Koho se ptáš?“ zeptala se Alena. „Třeba Markétky.“ „Ne.“ „Je to věc? Majdo.“ „Je to věc?“ zeptala se nás Majda. „Jasně, co by to bylo,“ kývla jsem. „Má to kola?“ „Jestli myslíš auto, tak auto to není,“ řekla Alena. „Ale to neplatí, má se říkat ano ne,“ ozvala se Hana. „Tak auto to není,“ usmál se lišácky Honzík. „Dá se s tím hrát?“ ukázal na mámu. „Ne.“ „Oblíká se to?“ ukázal na mě. „Ne.“ „Jí se to?“ ukázal na Alenu. „Jo.“ Táta se vrátil z balkonu a nenápadně ukázal na dort. Moc dobře jsem ho viděla, ale neprozradila jsem, že švindluje. „Je to dort!“ „Jak jsi to uhád?“ divila se Alena.

Táta na Honzíka mrkl a dal si ukazovák na pusu, aby nic neříkal. „Protože jsem strašně chytrej,“ zasmál se Honzík.

8

BLOK.indd 8

28.1.18 10:04

„Správně! Je to strašně chytrej kluk.“ Táta poplácal Honzíka po rameni. „Co chtěla?“ zeptala se máma. „Jenom něco kvůli zájezdu do Boskovic.“ „Proč volá tobě, nemůže zavolat na infolinku?“ „Je to naše nová průvodkyně a jede se mnou v neděli. Stačí?“ Táta se na mámu usmál.

Můj táta je řidič autokaru, uvnitř je televize, videopřehrávač, záchod, klimatizace a ohřívač jídla. Ještě nevím, jestli budu zdravotní sestra jako máma, nebo řidička autokaru jako táta. Ale tátova práce se mi líbí víc. Jezdí na výlety, může v autokaru i spát a ještě dostává zaplaceno. Máma má daleko víc práce se zlámanýma nohama nebo rozbitýma hlavama. „Mami,“ zatahala jsem mámu za rukáv. „Teď jdeš za dveře ty.“ Když máma odešla, radili jsme se, co jí dáme uhádnout.

Nakonec jsme se dohodli, že to bude chata u Věrných, kam jsme se s holkama chystaly v sobotu. Poprvé jsme směly na chatě přespat samy. Byl to jeden z dárků k mým narozeninám. Máma nakonec uhádla, že se jedná o chatu, ale trvalo jí to strašně dlouho. Pak šel za dveře táta. Máma navrhla jméno našeho městečka. „Už!“ zavolali jsme.

Nic se nedělo. Zavolali jsme ještě jednou a zase nic. Šla jsem pro tátu. Telefonoval! „Zase telefonuje,“ řekla jsem a šla si sednout. „Omlouvám se, už jsem tady, pusťte se do mě,“ vběhl táta do pokoje.

Rozluštil všechno během dvou minut. Jakmile pochopil, že jde o název města, zeptal se na zvíře a správně odpověděl Vlkov, jak se naše městečko jmenuje.

9

BLOK.indd 9

28.1.18 10:04

Na závěr oslavy jsem rozkrojila dort. Při krájení jsem si v duchu přála, abych příští rok dostala počítač, abych si ho nemusela půjčovat od rodičů. Nebo fotoaparát. Nebo psa.

Nejvíc bych chtěla psa, ale máma tvrdí, že do sídlištního bytu zvíře nepatří. Já si myslím, že to není pravda, protože skoro všichni v našem domě mají v bytech zvířata a kousek za parkovištěm je les, kam bych se svým psem chodila na procházky. Jenže, dokud máma nebude chtít psa, nebudu ho mít ani já. Večer, když už jsem byla v posteli, přišla za mnou do pokoje Hana. „Něco jsem ti přinesla. Ale je to tajný dárek. Nikdo ho nesmí vidět,“ zašeptala. „Proč šeptáš?“ „Aby mě nikdo neslyšel a to, co ti dávám, neviděl. To můžeš vidět jen ty. Nastav ruku a raději zavři oči, ať se hned nelekneš.“ Hana se tvářila strašně tajuplně. Zavřela jsem oči a natáhla před sebe ruku. Položila mi do dlaně něco měkkého. „Otevři jedno oko a za chvilku druhý oko.“ V dlani mi ležel růžový hadrový králík. Jedno ucho mu viselo dozadu, jedno dopředu, každou nohu měl jinou. „Švadlena ze mě nebude,“ povzdechla si Hana. „To jsi dělala ty?“ Hana kývla hlavou. „To je ale nejkrásnější králík na světě!“ Objala jsem Hanu kolem krku. Lepší sestru bych nemohla mít, i když to moje sestra není. Je mámina sestra, takže moje teta, ale máma ji vychovala, protože se jim zabili rodiče v autě. Já jsem se narodila, když Haně bylo dvanáct.

Hana studuje v Praze na učitelku a už brzy se vrátí do Vlkova a bude učit u nás ve škole. Když odjela na kolej do Prahy,

10

BLOK.indd 10

28.1.18 10:04

přestěhovala jsem se do jejího pokoje, kde mám víc místa než v koutku v kuchyni, co mi udělal táta. Na druhou stranu se mi po Haně tak stýská, že bych klidně bydlela dál v kuchyni a spala v bedně, která je zašoupnutá pod postelí. Teď, když bydlím v Hanině pokoji, dáváme do bedny deky a staré oblečení.

Podepřela jsem si hlavu polštářem, v ruce držela králíka od Hany, na stole svítila velká vonná svíčka od mámy. Světlo se mihotalo po dárcích, které jsem si naskládala na stůl naproti posteli, abych se na ně mohla dívat. Gelovky od Majdy.

Perníčky od Aleny, které pomalovala lebkama a hnátama cukrovou polevou. Puzzle Nalezení Mojžíše s dvěma tisíci dílkama od Hany. Velkou krabici pastelů a bloky od mámy.

A od táty MOBIL! Toužila jsem po něm celý rok. To bylo moje tajné narozeninové přání, když jsem krájela dort před rokem. A splnilo se! Možná to vyjde i s tím psem příští rok.

BLOK.indd 11

28.1.18 10:04

BLOK.indd 12

28.1.18 10:04

2.

v NoCI mĚ vZbudIlo ZvoNĚNÍ. Vylezla jsem z poste-

le. V obýváku vyzváněl tátův mobil. Hana spala na pohovce, tak jsem mobil vzala a šla do kuchyně, aby se neprobudila. „Haló,“ zašeptala jsem do mobilu. „Jiří?“ ozvalo se tam. „Tady Markétka,“ řekla jsem já. „Cože? Ach, aha, to je omyl. Promiňte.“ Mobil ztichnul. Do kuchyně vešla máma. „Co tady děláš, prosím tě? Ty si v noci hraješ s mobilem?“ „Ne. To je tátův mobil, někdo mu volal.“ „Kdo to byl?“ zeptala se mě máma. „Nevím,“ zívla jsem. „Řekla, že to je omyl.“ „Dej mi to,“ máma natáhla ruku.

Podala jsem jí mobil a šla si lehnout. Máma se dívala na telefon. „Ty nejdeš spát, mami?“ „To víš, že jo. Za chvilku. Běž do postele. Dobrou noc.“ „Tak jo, dobrou noc,“ zamávala jsem mámě.

Zachumlala jsem se do deky a usnula. Když jsem se znova vzbudila, byla v pokoji ještě tma. Na budíku svítila čísla a ručičky ukazovaly půl páté. Z ložnice, která je hned za stěnou mého pokoje, jsem slyšela mluvit mámu. Znova jsem se podívala na budík. Nejspíš se rozbil a už je šest a táta se chystá do práce, napadlo mě. Se zíváním jsem otevřela dveře do obýváku, kde spala Hana. Seděla na gauči a dívala se na mobil.

13

BLOK.indd 13

28.1.18 10:04

o autoreCH: Marie Urbánková (1995) Po ukončení SUPŠ Žižkov, obor Scénografie nastoupila na VŠUP ateliér filmové a televizní grafiky. Je jednou ze stálých ilustrátorek časopisu Raketa. Pro děti pravidelně pořádá workshopy a literárněvýtvarné dílny. Spolupracuje s obchodem Pragtique, pro který navrhla třeba pexeso nebo robotí klíčenku. Pomalovala sportovní halu v Čestlicích. Sem tam počmárá zeď v Modřanech, nebo brazilském Riu, kde měsíc bydlela.

Jana Klimentová (1952) Narodila se v Ústí nad Labem, v současnosti žije v Černošicích. Vystudovala divadelní fakultu v Praze (DAMU), obor režie, dramaturgie. Pracovala v propagaci a grafickém studiu, nakladatelství, divadle, v rozhlase, vyučovala na Konzervatoři J. Ježka. Pro děti napsala Ema nejde do školky, příběh byl také odvysílán v Českém rozhlase v pořadu Hajaja. Lea a R, Trable s tátou. Má tři dospělé děti a pět vnoučat. Má ráda lidi, přírodu, zvířata, výtvarné umění, ráda čte, dívá se na filmy, cestuje.

BLOK.indd 111

28.1.18 10:06

jana klimentová

Trable s tátou Ilustrovala Marie Urbánková Obálka s použitím ilustrace Marie Urbánkové, grafická úprava a sazba Michal Chodanič Odpovědná redaktorka Lucie Šavlíková Technický redaktor David Dvořák Počet stran 112 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9559. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Pro děti od 10 let Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111, Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz

BLOK.indd 112

28.1.18 10:06