0039507

A Jimmy sel za duhou_001 az 003_Sestava 1 4/9/18 2:45 PM Strรกnka 3

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Johannes Mario Simmel UND JIMMY GING ZUM REGENBOGEN Copyright © 1975 by Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München All rights reserved by Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG, Munich Translation © 1993, 2018 by Ivana Parkmanová

ISBN 978-80-249-3516-4

Stránka 4

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 5

Tento román se zakládá na skutečných událostech, které se odehrály v letech 1934-1965 v jistém západoněmeckém velkoměstě.

V zájmu ochrany nevinných byl však děj románu přenesen do jiného časového období (1938-1969) i jiného, vzdáleného města (Vídně). Rozumí se proto samo sebou, že všechna prezidia, soudy, úřady, tajná a legální spojení, jakož i církevní a světské instituce, o nichž je v knize zmínka, sice mají svá správná označení, ale se skutečnými událostmi nikterak nesouvisejí. Rovněž jejich pracovníci jsou bez výjimky výplodem autorovy fantazie.

Zákony, paragrafy, výnosy, spisy, znalecké posudky, proslovy i záznamy vysílání British Broadcasting Corporation byly reprodukovány doslovně.

Skutečné události, osoby a jména byly natolik pozměněny, že jakákoli případná podobnost s nimi je čistě náhodná. Autor vyslovuje své upřímné poděkování všem těm, kteří mu byli při rekonstrukci tohoto případu nápomocni.

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 7

Strom, jenž z východních je krajů, přesazen byl na můj sad: chceš, ó zasvěcenko tajů, symbol jeho listu znát?

Hleď: zda jedno živé bytí ve dvé rozpolceno tu?

Bytostí zda dvé tu zříti, jak se spjaly v jednotu?

Otázka-li má tě tísní, mé též rozřešení vem: Cožs to nevyčtla z mých písní?

Dvojmý, a přec jeden jsem!

Goethe: Ginkgo biloba (z básní Západovýchodního dívánu) (překlad O. Fischer, 1955)

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 9

VERŠ PRVNÍ Tajemství Strom, jenž z východních je krajů, přesazen byl na můj sad: chceš, ó zasvěcenko tajů, symbol jeho listu znát?

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 11

A Jimmy šel za duhou

1

Chtěli výhradně střelnou ránu do hlavy. Proto povolali Clairona. Byl v tomto směru odborník.

Nevím, co Manuel Aranda provedl, uvažoval Clairon. To nikomu neřeknou. Vím jen, že ho chtějí mít mrtvýho, a to co nejdřív. Jakmile ho oddělám, budu moct zpátky domů k Janině.

Janina byla Claironova pětiletá dcera. Miloval ji víc než všechno ostatní na světě. Před dvěma roky mu zemřela žena. Měl ji taky rád, ale ne tolik jako Janinu. Ze svého malého děvčátka byl celý pryč. Předchozího dne jí v jednom hračkářství koupil roztomilou šarlatovou lišku s černobílým čenichem, k níž byla přidělaná šňůrka. Když se za ni zatáhlo, malý hrací strojek uvnitř začal vyzpěvovat: „Liško, štípla jsi husu!“ Kdykoli se Clairon vracel domů, pokaždé Janině přivezl nějaké látkové zvířátko nebo panenku. Měla jich už pěknou sbírku. Při vzpomínce na dítě se šťastně usmál.

Manuela Arandu mu ukázali na dálku: když vycházel z hotelu Ritz na Kärtnerringu a nastupoval do pronajatého modrého mercedesu, když vcházel do Ústavu soudního lékařství v Sensengasse, na nejrůznějších ulicích města i před Bezpečnostním úřadem spolkového policejního ředitelství v Berggasse. Půjčili mu fotografie a skrytou kamerou pořízené barevné osmimilimetrové filmy, aby mohl u svého muže v klidu prostudovat vzrůst a postavu, tvar hlavy, chůzi, pohyby i jeho osobitá gesta. Snímky i filmy byly dopraveny stejným letadlem, jakým přiletěl Manuel Aranda. Takovou rychlost, spěch a nervozitu Clairon ještě u žádné své akce nezažil. Každá hodina, kterou zůstal Manuel Aranda naživu, jako by představovala smrtelné nebezpečí. Musí jít o moc důležitou věc, pomyslel si Clairon. Takových cirátů ještě s nikým nenadělali.

Teď v lednu panovala v Buenos Aires úmorná vedra. V záběrech z rodného města měl Manuel Aranda na hlavě neustále panamský klobouk, zatímco po ulicích Vídně pobíhal v kožešinové 11

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 12

Johannes Mario Simmel

čepici. Nejspíš mrzl stejně jako Clairon. Ten si taky hned po svém příjezdu koupil ušanku.

Takže výstřel do pokryté hlavy. To nevadí, uvažoval Clairon.

Už jsem měl přece zákazníky v čepicích. V kloboucích i čepicích, a jednoho dokonce v ocelové přílbě. Vždycky to vyšlo. Chce to jen trochu větší přesnost, nic víc.

Když modrý mercedes zabočil do zledovatělé aleje, potřeboval Clairon přesně jeden a půl sekundy k tomu, aby dostal přední poznávací značku vozu do zaměřovacího kříže. Číslo souhlasilo.

Clairon si ho znovu obezřele prohlížel. Stal se velmi uvážlivým od doby, co ho odsoudili k zabíjení. Opatrným a konzervativním. Už sedm let bydlel ve stejném domě v Anfě, v jedné z elegantních čtvrtí Casablanky, která se rozprostírala západně od Pac Lyautey téměř až k moři. Sedm let navštěvoval tutéž restauraci, tytéž turecké lázně v arabské části starého města Mediny, obehnané vysokou zdí, šil u stejného krejčího, nosil stejné košile, byl věrný stejnému holiči, stejnému zubaři, stejnému obchodníkovi s poštovními známkami, stejnému kostelu a stejné zbrani – německému modelu 98 K, typ Mauser, ráže 7,9 mm, délka náboje 75 mm, délka zbraně 1 110 mm, zásobník pro pět nábojů a nástavný optický zaměřovač.

Se vším všudy zbraň vážila pouhé 4,2 kg, zpětný náraz měla slabý, dalo by se říct až skoro jemný, a mohla se použít na vzdálenost 150 m. Hlaveň spočívala u levé nohy plačícího anděla.

2

Ve čtvrtek 16. ledna 1969 ve 14 hodin 43 minuty se na Ústředním hřbitově založeném obcí Vídní v roce 1874, nacházelo na ploše 2 459 508 m2 329 627 hrobů. Clairon zavolal na hřbitovní správu, neboť ho zajímalo, jak veliké je místo, na němž se to mělo stát. Velké množství hrobů bylo zrušeno a dvakrát, třikrát i čtyřikrát znovu založeno. Za hodinu měl počet dosáhnout 329 629, protože toho odpoledne, jak Clairon zjistil z informační tabule u hlavního vchodu, se konaly ještě dva obřady, mezi nimi i jednoho vysokého důstojníka Rakouské spolkové armády. Půda byla promrzlá tak, že se k hloubení nových hrobů muselo použít speciální vrtačky.

12

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 13

A Jimmy šel za duhou

Ačkoliv byl Clairon na Ústředním hřbitově poprvé, věděl už o tomto fantasticky rozlehlém území prakticky všechno. Obeznámil se s ním pomocí brožury, kapesního plánu i upovídaného prodavače, u něhož obojí zakoupil, podle informačních cedulí a především na základě vlastního průzkumu. Protože svým nafoukaným chlebodárcům, zahleděným do vlastní geniality, ze zásady nedůvěřoval, snažil se před každou akcí opatřit co nejvíc údajů sám. Původním povoláním byl Clairon učitel matematiky a latiny. Proto měl vynikající paměť na lidi, jména i čísla. Že Manuel Aranda hodlá tohoto odpoledne navštívit hrob, věděl Clairon už od včerejška. V 16.55 ožil reproduktor krátkovlnné vysílačky v jedné z četných místností francouzské cestovní kanceláře Bon Voyage. Francouzská cestovní kancelář sídlila na dolním konci Schwarzenbergplatzu. „J’appelle Olymp... j’appelle Olymp... Ici le numéro onze...“ „Je vous entends, numéro onze. Parlez!“ Rádiové spojení fungovalo výborně. Číslo jedenáct hlásilo: „Aranda se právě vrátil do hotelu. Oznámil Číslu nula, že chce jet zítra na Ústřední hřbitov, a požádal ho, aby mu popsal cestu.“ Zařídili se tady ve Vídni se vším komfortem. Hlavní štáb měli za úředními místnostmi cestovní kanceláře a disponovali úctyhodným počtem agentů a pěti auty, v nichž byly zabudovány vysílačky. Všechny umožňovaly spojení pouze mezi dvěma osobami, takže jakýkoli odposlech nepřicházel v úvahu. Vůz, který přidělili Claironovi, byl rovněž vybaven „hřebenem“. „A svazek klíčů?“ zeptal se rozčileně mladík, co právě obsluhoval vysílačku v centrále. V místnosti bez oken se sešlo pět mužů, mezi nimi i šéf cestovní kanceláře Jean Mercier a Clairon.

S výjimkou Clairona, který nevěděl, o jaké klíče jde, byla na ostatních patrná značná nervozita. „Je v krabici.“ „Idiote! A kde je ta krabice?“ „No v umrlčí komoře přece... tedy v tom pohřebním ústavu.“ „Víte to určitě?“ Teď promluvil do mikrofonu sám šéf. Jean Mercier byl vysoký muž s bledým obličejem, očima vroubenýma dlouhými řasami a prošedivělými vlasy. Řídil vídeňskou centrálu už pět let.

13

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 14

Johannes Mario Simmel

Jeho slabostí byly hezké ženy, a jak se ke Claironovi stačilo v krátké době donést, ve svých pětapadesáti dostal ještě každou, po které zatoužil. „Naprosto. Aranda si Nule navíc postěžoval, že mu tu krabici nevydali. Dostane ji až s mrtvolou zítra v deset.“ Mužský hlas se zřetelně ozýval z reproduktoru, ve kterém slabě praskalo. Složitějc už by to snad ani nešlo, pomyslel si Clairon. Číslo nula, pravděpodobně vrátný, se zřejmě nemůže vzdálit ze svého pracoviště, a tak musí o všem, co se o Arandovi dozví, informovat dalšího muže v hotelu, který má možnost volně se pohybovat.

Kdo to je? To Clairon nevěděl. Dělali tajnosti se vším. Ten druhý muž si nemohl dovolit zavolat cestovní kancelář jen tak. Musel zajít do veřejné telefonní budky a uvědomit třetího muže, který měl ve svém bytě vysílačku. A ten se pak spojil přímo s centrálou, kterou informovat jinak bylo přísně zakázáno. „Nemohl Aranda pojmout podezření a Nulu obelhat?“ „Co vás napadá, šéfe! Byli jsme mu v patách celej den, každou minutu. Z ústavu vyšel bez škatule!“ „A co když ty klíče vzal a strčil je do kapsy?“ „Nesmysl!“ „Víte, co by to znamenalo! Kdyby se teď objevil s klíči, je všechno ztracený.“ „Buďte bez obav, šéfe! O všem jsme se přece informovali!

Striktně dodržujou předpisy. Odtamtud si Aranda nemůže odnést nic, ani tkaničku od bot. Ostatně náš plán je přece postavenej právě na tomhle předpisu, ne?“ „Jistě.“ Mercier si rozčileně strhl kravatu. „Tak tedy. Aranda obdrží klíče zítra dopoledne, ale pak musí co nejrychlejc do letecké expedice, aby odbavil rakev s mrtvolou. To mu zabere celý dopoledne, jak sám řekl. Potom se hodlá vrátit do hotelu na oběd a jet na hřbitov.“ „A co když tam nepojede? Pak to znamená, že ty klíče má!

Kdykoli to může chtít otevřít. A my se můžeme jít klouzat.“ Číslo nula tvrdí, že se Aranda opravdu chystá na hřbitov. Na klíče si ani nevzpomene. Vždyť přece nic netuší! Nula je přesvědčená, že si Aranda krabici nechá dopravit do svého apartmá a vůbec se do ní nepodívá. Alespoň ne dříve, než pojede na hrob.

14

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 15

A Jimmy šel za duhou

Ostatně to je přece riziko, s kterým jsme od začátku počítali – ten krátkej časovej úsek mezi tím, kdy obdrží klíče, do okamžiku, než ho zlikvidujem.“ Moc rád bych věděl, co je to za klíče, které tenhle Aranda má či nemá, blesklo Claironovi hlavou. Ale co, lépe nic nevědět.

Vtom zachytil Mercierův pohled. „Takže to musí být na Ústředním hřbitově, jasný?“ „Jasný.“ „Váš muž už se z něj nesmí vrátit živý.“ Clairon přikývl a Mercier pokračoval do mikrofonu. „Kde je Aranda teď?“ „Ve svém apartmá. Na hřbitov už dnes nemůže. Od půl pátý tam nikoho nepouštěj. A v pět se zavírá. Kromě toho se Aranda ještě chystá na velvyslanectví. I odtamtud potřebuje papíry na odbavení rakve.“ „Haló, Číslo tři... Číslo tři, ozvěte se!“ „Tady Trojka, Olympe.“ Z reproduktoru se ozval další mužský hlas. „Poslouchal jste?“ „Jistě, šéfe.“ „Vidíte dobře na vchod do hotelu?“ „Ano.“ „Na vchod do kavárny taky?“ „Jasně, šéfe.“ K hotelu Ritz patřila i velká kavárna. „Až Aranda pojede na velvyslanectví, budete ho sledovat.

A nespustíte ho z očí ani potom. A okamžitě se budete hlásit.

Jinak akce pokračuje bez přerušení. Za dvě hodiny vás vystřídá Devítka...“ Clairon opustil cestovní kancelář a hned si opatřil kapesní plán a brožuru o Ústředním hřbitově. Během svého pobytu ve Vídni obýval v Bon Voyage místnost, v níž se promítaly filmy.

Ani ona neměla okna, jen malý vikýř, a místo pohodlné postele sklápěcí polní lehátko. Claironovi to však nevadilo. Byl zvyklý na ledacos. Večer si na lůžku prostudoval plán hřbitova a brožuru a poté se dlouho modlil. Ujišťoval Boha, že té vraždy, kterou má spáchat, velmi lituje, a upřímně ho prosil, aby mu byl nápo15

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 16

Johannes Mario Simmel

mocen. Dělal to tak vždycky. Byl vrah s duší křesťana. Nikdo, jak se dočetl u Péguyho, se nevyznal v křesťanství lépe než hříšník. Následující den v poledne, přesně ve dvanáct, Clairon vyrazil. Ohlásil se vysílačkou. „Haló, Olympe, jsem na Rennwegu, na cestě ke hřbitovu.“ „Máte spoustu času, Jedničko. Aranda se teprve vrátil do hotelu.

Ještě ani neobědval.“ „Musím si obhlédnout terén,“ odpověděl Clairon. Území prozkoumal opravdu důkladně. Nejprve objel rozlehlý komplex Ústředního hřbitova z jižní strany. Ze Simmeringer Hauptstrasse zabočil do ulice Weichseltalweg a dojel až ke stanici Aspang. Tady zabočil doleva, držel se kolejí Východní dráhy, které vedly širokým obloukem kolem zadní strany hřbitova, a vrátil se zpět na hlavní třídu. Celkem, jak Clairon zjistil, má Ústřední hřbitov jedenáctero vrat. Osmero z nich jsou menší vchody, rozmístěné po obvodu areálu, tři hlavní mohutné brány tvoří průčelí. Střední, největší bránou se vchází do katolické části hřbitova. Poblíž vchodu stojí dvě kapličky, třetí opodál. Široká průjezdová cesta směřuje ke kostelu doktora Karla Luegera. Od něj se podle geometricky přesného plánu hvězdicovitě rozbíhají jednotlivé aleje se starými stromy. Clairon se pokřižoval, když míjel otevřenou bránu chrámu Páně, a nato se znovu ohlásil a udal své stanoviště.

V alejích ležely ve značných vzdálenostech od sebe kruhové záhony, z nichž se do všech směrů rozbíhaly hlavní cesty. Na okraji rondelů stály malé bílé domečky. Clairon si dva z nich prohlédl. Na Ústředním hřbitově byla spousta veřejných záchodků. Hvězdici alejí a cest protínala složitá čtvercová síť vedlejších cest. Velké čtverce se skládaly z menších, uspořádaných do jakýchsi skupin, jež v pravém úhlu křižovalo nesčetné množství dalších pěšin. Jednotlivé skupiny a podskupiny byly označeny písmeny s číslem. Štěstí, že mám řetězy, pomyslel si Clairon s uspokojením.

V důsledku mohutného přívalu sněhu v posledních dnech se očividně jen s největším úsilím podařilo protáhnout alespoň několikakilometrové aleje a hlavní cesty. Vedlejší cesty a pěšiny zůstaly zasypány půl metru vysokou sněhovou peřinou. Odklízecí pluhy 16

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 17

A Jimmy šel za duhou

odsunuly část sněhu ke krajům, ale cesty byly i tak stěží průchodné a obtížně sjízdné, neboť posypová služba zřejmě zaspala. „Olymp volá Číslo jedna... Olymp volá Číslo jedna...“ „Tady Číslo jedna, Olympe. Mluvte!“ „Aranda opustil restauraci a zašel do protilehlé kavárny, kde popíjí kávu. Zkontrolujeme si čas, Jedničko.“ Clairon pohlédl na hodinky. „Mám 13.34.“ „Ano. To souhlasí.“ Jak je to pořád stejný a pořád stejně směšný, povzdechl si v duchu Clairon. Mám už toho plný zuby! Ale co mám proboha dělat? Když jsem byl v roce 1961 u OAS, jak se jmenovala tahle teroristická organizace, nepracovali jsme zrovna v rukavičkách, to je fakt. Všechno, co dnes umím, jsem se naučil tenkrát. Ale ani to, jak de Gaulle naložil s francouzskými kolonisty v Alžíru, nebyla právě nejjemnější práce. Dopadli mě poté, když jsme vyhodili do vzduchu kino (panebože, jak jsem mohl tušit, že zrovna běží dětský představení?), odsoudili mě k trestu smrti zastřelením. Když jsem stál se zavázanýma očima u zdi, přistoupil ke mně nějakej hajzl a slíbil, že mě nechají naživu, jestli pro ně budu pracovat. Nejsem žádnej hrdina ani úplnej blbec. A tak jsem souhlasil. A od té doby pro ně dělám. Tentokrát ve Vídni.

Ta svinská banda, ušklíbl se Clairon hořce. Kdy se jí konečně zbavím? Nikdy! A ke všemu mi umřela žena. Kdybych neměl Janinu... Myšlenka na malou dcerku Clairona opět vzpružila. Ne, tak špatné to s ním ještě není. Má dítě, domov, slušný příjem.

Formálně ho jmenovali vedoucím jedné francouzský importní firmy v Casablance.

Během okružní jízdy po hřbitově Clairon potkal sotva dva tucty lidí a nanejvýš čtyři auta. Díkybohu.

Pod těžkým bílým břemenem se zlámaly silné větve, a dokonce i celé stromy. Hrozivá sněhová deka ležela na křoví, v houští, na keřích šeříků a na větvích buků, jilmů, smutečních vrb, platanů, javorů a kaštanů, vysokých jedlí a cypřišů, na všech hrobech a náhrobních kamenech, kovaných železných mřížích i na miniaturních kapličkách. Busty, alegorické postavy a kamenné sochy působily groteskně. Truchlící žena z pískovce v životní velikosti, 17

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 18

Johannes Mario Simmel

opírající se o okraj hrobu, vypadala, jako by byla těhotná, kadeřavá hlava chlapce se opile šklebila. Sníh se stal pánem hřbitova a vrány jeho dvořany. Na stovky jich dřepělo jedna vedle druhé v košatých korunách stromů, obrovské, vypasené, nemotorné a ohavné. Jejich hlasitý krákoravý křik se nesl vzduchem.

Jako tíživý sen, jako noční můra v bílém, děsivá a přízračná, skličující a pustá, jako hrozivá říše smrti působil vídeňský Ústřední hřbitov toho 16. ledna. Vzdálenější stromy, cesty a hroby Clairon najednou už skoro neviděl – ledová bílá mlha, visící ve vzduchu, je nechala zmizet jako nějaký čaroděj. Temně a nízko se nad bezútěšnou zemí válela hrozivá, těžká, sněhem těhotná mračna. Světlo bylo bledé. Clairon lehce sešlápl plyn.

Katolickou část hřbitova, která zaujímala většinu prostoru, obklopovala zleva i zprava nová a stará část židovská, jejíž synagoga, ve válce značně poškozená nálety, byla, jak se Clairon dočetl v brožuře, znovu postavena. Východně od katolické části se rozkládala poměrně malá část evangelická.

Ty mi moc nepomůžou, uvažoval Clairon. Kolem dokola trčí vysoký zdi. Potřebuju zjistit, kudy odsud co nejrychleji vypadnu.

Nejlíp některými z těch malých vrátek na zadní straně. To je ale příšernost tenhle hřbitov! „Olymp volá Číslo jedna... Olymp volá Číslo jedna...“ Clairon se ohlásil. „Je za pět minut dvě. Arandův vůz už vyvezli z garáže. Aranda právě vychází z hotelu.“ „Dobrá,“ přisvědčil Clairon.

Projížděl hřbitovem, na kterém se teď už dobře vyznal, až k starému vysokému platanu u rondelu, ležícímu mezi skupinami 56, 57, 59, 71 a 72. Široko daleko tu poblíž zadní hřbitovní zdi nebylo vidět ani živáčka. Clairon se spojil s centrálou a oznámil: „Jsem na místě, jdu na stanoviště.“ „V pořádku, Jedničko. Číslo dvě sleduje Arandu. Kdyby snad proti očekávání přece jen nejel na hřbitov, Číslo dvě zavolá Dvanáctku a ta sjede alejí dolů, aby vás informovala. Ale Aranda určitě dorazí.“ „Doufejme,“ opáčil Clairon. Poté vypnul vysílačku i motor a vystoupil z vozu. Claironovi bylo osmačtyřicet, ale vypadal 18

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 19

A Jimmy šel za duhou

starší. Měl římský nos, vyzáblý obličej a úzké rty. Na sobě měl nepromokavý plášť z hráškově zeleného popelínu se silnou beraní vložkou, novou černou kožešinovou čepici, vlněnou šálu, oteplovací kalhoty a teplé kožené boty. Se svou 98 K, ukrytou pod pláštěm, se opatrně blížil opuštěnou alejí ke skupině 73 – hezký kus cesty po zrcadlícím se ledu. Když se chystal proniknout do zasněžené skupiny L 73, vyndal z kapsy kabátu dva plstěné hadry a omotal si jimi podrážky. Nato přeskočil sněhový val na okraji cesty. Pozorně si prohlížel skupinu F 74, oddělenou od jeho úseku další cestou. Okamžitě objevil to, co hledal. Ukázali mu dostatek snímků onoho hrobu.

Aniž hrob na okamžik spustil z očí, snažil se najít pro sebe nejvhodnější místo, což nebylo zas tak obtížné. Po několika krocích zaujal ideální pozici. Hrob, který si zvolil jako své stanoviště, patřil jakési rodině Reitzensteinových. Pod šedým mramorovým kvádrem, který byl téměř tak vysoký jako Clairon, tu odpočívali čtyři zesnulí, dva muži a dvě ženy. Clairon si přečetl jejich jména vytesaná do kamene, silně pozlacená a částečně zavátá sněhem.

Nad mohutným kvádrem se tyčil asi třicet centimetrů vysoký podstavec z téhož mramoru, na kterém klečel se široce rozpjatými křídly plačící mramorový anděl. Byl vysoký jako průměrný dospělý člověk, zahalený do řasnatého roucha, a po zádech mu splývaly dlouhé vlasy. Tvář měl skrytou v dlaních. U pravého boku měl připevněnu svěšenou mramorovou pochodeň, z níž šlehal ohromný kamenný plamen. Koruna pochodně ležela na jednom konci masivního podstavce, levá noha anděla na druhém.

Na jeho přední straně byla velkými, rovněž silně pozlacenými písmeny vytesaná slova: EST QUAEDAM FLERE VOLUPTAS

Clairon nápis okamžitě přeložil: Jak je dobré pořádně se vyplakat. Krátce se ho zmocnilo dojetí, když si text znovu pro sebe zopakoval, zatímco připevňoval dráty ke svým koženým rukavicím. Byly to speciální rukavice, které se daly vyhřívat. Jeho prsty musely zůstat teplé.

19

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 20

Johannes Mario Simmel

Anděl na sobě nesl tíhu alespoň čtyřiceticentimetrové vrstvy sněhu. Právě tak hustě byly zasněženy podstavec i celá hrobka.

Clairon se za ní pohodlně uvelebil. Bylo to opravdu vynikající místo. Tady ho z aleje nikdo nemohl spatřit.

Pod kolenem andělovy skrčené levé nohy vznikl díky jeho vykasanému rouchu trojúhelníkový otvor. Průhled Clairon pečlivě očistil od sněhu. Poté si připravil asi patnáct centimetrů široký kousek podstavce mezi andělovým levým palcem a místem, s nímž jeho pravé koleno tvořilo další trojhranný průzor. Tak si vytvořil dostatečný střelecký prostor. Zasunul hlaveň 98 K tak hluboko, až se dotkla mramorového palce. Ústí hlavně bylo přesně pod zlatým písmenem U ve slově VOLUPTAS.

3

14 hodin 43 minuty. mxmxmxm mxmxm xm mmxmx Hlaveň 98 K se pohybovala velice pomalu, neboť Clairon se usilovně snažil udržet blížící se modrý mercedes v zaměřovacím kříži. Z hotelu Ritz na náměstí to sem bylo dost daleko, musel tedy na Arandu dlouho čekat. Ale teď konečně přijížděl. Claironovy ruce byly teplé, ale tělo mu už začínalo zvolna tuhnout.

Jemně zvedl zbraň. Jeho pohled klouzal optickým zaměřovačem z poznávací značky vozu přes kapotu k přednímu sklu, které se však tak silně lesklo, že Clairon nebyl s to cokoli rozeznat.

Mercedes jel krokem, nepochybně kvůli náledí, a pak Aranda jistě hledal správnou cestu od aleje ke skupině F 74 a k hrobu.

Tabulky byly zaváté sněhem. Aranda to nebude mít snadné, a to bylo jen dobře. Hlaveň 98 K se sunula dál, milimetr po milimetru.

Díky andělovu palci, který sloužil jako otočný bod, se nechala lehce vést.

V dálce se znovu ozval temný hukot.

Od chvíle, co sem Clairon přišel, ho zažil už několikrát.

Pohlédl krátce na hodinky.

14 hodin 45 minut.

Tentokrát je to PAN AMERICAN 751 do Říma, Bejrútu, Karáčí, Kalkaty a Hongkongu, opakoval si v duchu mechanicky.

20

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 21

A Jimmy šel za duhou

Právě startuje. Jihovýchodně odsud, ne příliš daleko, leží velké mezinárodní letiště Schwechat. Trasy všech letadel vedou nad hřbitovem. V jejich hukotu se ztratí jakýkoli další zvuk, i výstřel. Dokonce i vrány na chvilku zmlknou, když nad nimi burácí letadlo. To, že „past“ ležela na tak příhodném místě, radostně naladilo i vysoce nervózního a obezřelého šéfa. V cestovní kanceláři měli k dispozici letový řád. Claironův pozoruhodný mozek absorboval od včerejšího večera časy, trasy, společnosti a typy všech letadel, která měla toho dne mezi 12.00 a 17.00 ve Schwechatu startovat a přistávat. Tohle byl například Boeing 707. Za minutu je tady, těšil se Clairon. Doufejme, že Manuel Aranda do té doby vystoupí z vozu. I když by to pochopitelně bylo neuvěřitelné štěstí, kdyby vše vyšlo hned na první pokus.

Mercedes se vytrvale přibližoval. Hukot tryskových motorů byl stále hlasitější. Jejich řev sílil, byl hrozivý až nesnesitelný, a jeho děsivost umocňovala souvislá deka temného mračna, od níž se zvuk odrážel. Clairon cítil, jak se vzduch začíná rozechvívat. Přitiskl se k zadní stěně hrobky. Kámen byl pevná opora.

Z větví a korun stromů i z mohyly se začal sypat sněhový déšť. Boeing už byl blízko, co chvíli se přežene nad hřbitovem.

Vidět však nebude, neboť oblaka visí příliš nízko. Mercedes se konečně zastavil. „Chválabohu,“ zašeptal Clairon.

Neviditelný boeing řval, vyl a burácel. Ječel a duněl, jako by měl každým okamžikem explodovat. Tak byl Ústřední hřbitov, tato obrovská oáza smrti, jež měla být místem posvátného ticha, vždy a znovu rušen ve svém klidu, od časného rána až do pozdní noci.

Plačícímu andělu spadla z hlavy hrouda sněhu.

Claironovy oči se zúžily do škvírek. Nadlidská chladnokrevnost, kterou v takovém okamžiku vždy prožíval, ho znovu zcela ovládla. Proti němu, ve vzdálenosti zhruba sto metrů, stál mercedes. Clairon posunul hlaveň nepatrně doprava. V optickém zaměřovači spatřil sklo levých předních dveří vozu.

Polez ven, vyzýval Clairon Arandu v duchu. Tak už konečně vylez! Ani moc pomalu, ani moc rychle. A na okamžik se zastav.

Stačí vteřina. Mám docela štěstí, myslel si Clairon. Tenhle Ma21

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:32

Stránka 22

Johannes Mario Simmel

nuel Aranda, kterého neznám a o kterém nic nevím, ale kterého musím zabít, to bude mít hned za sebou. A já taky. Tak dělej, člověče, zapřísahal ho Clairon, pospěš si.

Dvířka vozu se otevřela. Objevila se postava. Nebyl to však muž. Byla to žena.

4

„Jak se jmenuje ta mrtvá?“ xmxm xmx xm mxm xxm „Steinfeldová.“ „Valerie Steinfeldová?“ „Vy znáte to jméno?“ „Psalo se o tom přece hodně v novinách. Četl jsem všechno. Kurier, Express i Kronenzeitung. Je to příšerná historie. Nikdo neví...“ „Kde leží ten hrob?“ přerušil vrátného netrpělivě Manuel Aranda. Byl vysoký a štíhlý a shlížel na vrátného spatra. Ten byl malý a starý, na sobě měl tmavou uniformu a čepici se štítkem.

Mroží knír měl žlutý od nikotinu. Držel službu u hlavního vchodu hřbitova.

Vrátnice se nacházela vpravo od hlavní brány a její dveře byly dokořán. Aranda spatřil stůl, dvě židle, telefon, nástěnnou poličku s řadou klíčů a píchačky pro noční strážné. Na betonové podlaze roztával rozbředlý sníh v hnusnou břečku. Ze stropu visela matná elektrická žárovka, která spoře osvětlovala místnost a barvila stěny do černozelena. Na stole stála poloprázdná láhev s pivem, vedle ní ležel chleba a salám. Drobty z obojího uvízly na starcově mrožím kníru. „Vy jste od policie?“ změřil si mužík Arandu zkoumavým pohledem. Jeho špičatý obličej byl velmi bledý, uši, nos i oči zarudlé. Mluvil poněkud těžkopádně. Arandovi připadalo, že si trochu přihnul. Kdoví jestli je v té láhvi vůbec pivo, napadlo ho. „Ne,“ opáčil. „Nejsem od policie.“ „Ale jste cizinec! Ta snědá pleť, a pak ten přízvuk. I když pán mluví moc dobře německy.“ Vrátný naklonil hlavu na stranu. „Nebo snad příbuznej paní Steinfeldový?“ „Ani to, ani ono!“ prohlásil Aranda hlasitě a netrpělivě zatínal pěsti v kapsách svého pláště z velbloudí srsti.

22

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:33

Stránka 711

Obsah Verš první

Tajemství

Verš druhý

Otázka

215

Verš třetí

Smysl

489

9

Simmel_A JIMMY SEL ZA DUHOU.qxd

10.4.2018

19:33

Stránka 712

Johannes Mario Simmel A JIMMY ŠEL ZA DUHOU Z německého originálu Und Jimmy ging zum Regenbogen, vydaného nakladatelstvím Droemersche Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG v Mnichově v roce 1975, přeložila Ivana Parkmanová Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Michaela Léblová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 712 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9680. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání v Euromedia Group třetí Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz