0039245

Přeložil David Petrů

This translation published by arrangement with Random House Children’s Books, a division of Penguin Random House LLC Text copyright © 2017 by Philip Stead Jacket art and illustrations copyright © 2017 by Erin E. Stead Miscellaneous Writings: Previously Unpublished Letters, Manuscript Letters, and Literary Manuscripts Available in the Mark Twain Papers, by Mark Twain, © 2001 by the Mark Twain Foundation.

Compilation copyright © 2017 by The Mark Twain House & Museum All rights reserved Translation © David Petrů, 2017 ISBN 978-80-7549-494-8

ZTRACENÝ PRINC MARGARÍN Text Mark Twain a Philip Stead Ilustrace Erin Steadová Z anglického originálu The Purloining of Prince Oleomargarine, vydaného nakladatelstvím Doubleday, an imprint of Random House Children’s Books, a division of Penguin Random House LLC, v New Yorku v roce 2017, přeložil David Petrů Grafická úprava a sazba podle původního designu Erin Steadové David Dvořák Redigovala Eva Klimentová Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9288. publikaci Tisk EUROPRINT, a. s., Praha Počet stran 152 Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203, Tel.: 296 536 111, Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz

Jednoho večera před více než sto třiceti lety seděl Mark Twain se svými dvěma dcerami v salonku jistého pařížského hotelu. Dívky škemraly o pohádku na dobrou noc a pro inspiraci vybraly tatínkovi obrázek z časopisu. Twain se pustil do vyprávění příběhu o chudém chlapci Johnnym, jemuž se do rukou dostanou kouzelná semínka a následně se vydá zachránit ztraceného prince. Později si Twain pohádku v hrubých rysech zapsal, zůstala však nedokončená… až do této chvíle.

Původní poznámky se přednedávnem našly v archivech Marka Twaina na Kalifornské univerzitě v Berkeley a po více než století, kdy pohádka ležela zapomenutá, se ji podařilo dopsat. Úkolu se ujal spisovatel Philip Stead, který na základě zachovalého hrubého náčrtku s nedopovězeným dějem vytvořil snad právě takový příběh, jaký by spatřil světlo světa, kdyby jej dokončil Twain sám – a Erin Steadová jej navíc doprovodila krásnými, vtipnými a nanejvýš trefnými ilustracemi. Přes propast času se tak k nám dostává bohatě ilustrovaná dětská knížka legendárního amerického spisovatele, dotvořená podle představ dvou vynikajících současných tvůrců dětské literatury.

Dobrý den, jmenuji se Philip Stead. Pravděpodobně mě neznáte a nikdy jste o mně neslyšeli. Ale to vůbec nevadí, protože jste naopak téměř jistě slyšeli o mém příteli Marku Twainovi. Tuhle pohádku mi vyprávěl on. Mark Twain je dnes, na rozdíl ode mě, bohužel už mrtvý. Nebo si to aspoň myslím, protože se zhruba ve třech čtvrtinách vyprávění zvedl, že si dojde pro další šálek čaje – a nadobro se vypařil!

Upřímně doufám, že ten čaj našel.

11

Zkusme se teď společně velmi soustředit, a ocitneme se přesně tam, kde potřebujeme být. Ocitneme se v zemi, která vlastně není až tak daleko odsud – není daleko, ale je tak těžké ji najít, že byste se do ní nejspíš nikdy nedostali. Já se o to snažil. Tahle země sice má jméno, ale příliš obtížně se vyslovuje. Zpřelámali bychom si na něm jazyk.

Naproti tomu jméno mojí země, Ameriky, vyslovíte hravě a našli byste ji jako nic – spíš by vám pěkně dlouho trvalo najít zase cestu pryč. Vidíte, hned tu máme dva rozdíly mezi Tady a Tam. A přidáme ještě jeden rozdíl, který stojí za povšimnutí: V té obtížně nalezitelné a obtížně vyslovitelné zemi, kde se náš příběh odehrává, je každému, kdo se narodí hladový a chudý, souzeno zůstat hladovým a chudým nadosmrti.

Naopak u nás mají všichni stejné, rovné příležitosti. A bylo by velmi nezdvořilé o tom pochybovat!

Tady – a platí to všude bez rozdílu – se klidně může stát, že si takový hladový chudák narazí palec, skloní hlavu a spatří, že mu k nohám vypadla ze zdi zlatá cihla. Heuréka! Zatímco Tam si hladový chudák narazí palec, skloní hlavu a spatří nanejvýš seschlý kořen scvrklé staré jabloně.

12

Přesně ten teď spatřil i Johnny, náš hrdina…

„Heuréka!“ vykřikl. Ano, skutečně vykřikl Heuréka!, a ne něco mnohem horšího, protože se před časem zařekl, že nebude klít – dokonce ani tehdy, kdy si o to situace vyloženě koleduje (jak tomu nezřídka bývá). Johnnyho chudý, mrzoutský dědeček totiž klel víc než dost za oba dva. Jeho věčné nadávky visely nad jejich nešťastným domovem jako černý mrak. Jednou, to byl Johnny ještě mnohem menší, do zmíněného mračna vletělo hejno holubů, zabloudili v něm a ze zoufalství všichni popadali břichem vzhůru mrtví na střechu. Ano, to se skutečně stalo. A Johnnyho tahle událost vedla k rozhodnutí, že se obrátí na cestu slušnosti, protože věřil, že kdyby i on jednou zabloudil, tahle cesta ho vyvede ven.

Johnny žádného jiného příbuzného neznal. Ovšem tvrdit, že znal svého dědečka, by nejspíš bylo přehnaně optimistické. A jelikož značné množství světových tragédií, ať malých, či velkých, mělo původ v hlavách optimistů, prokážeme lidstvu laskavost tím, že se budeme držet holých faktů: Johnnyho dědeček byl zlý člověk.

16

Johnnyho dědeček

Johnnyho jediným skutečným přítelem bylo zádumčivé kuře s nezvyklým jménem. Jmenovalo se Mor a Neštovice. V minulosti nejspíš existovala kuřata dvě – jedno Mor a druhé Neštovice. I zde se však raději držme jasných faktů. Teď je tu jen jedno kuře a vystupuje pod dvěma jmény.

18

Mor a Neťtovice

Kuře Mor a Neštovice se přišouralo k Johnnymu a zlehka ho soucitně klovlo do naraženého palce. „Díky,“ řekl Johnny. „Myslím, že to nic nebude.“ Chvíli poskakoval po jedné noze. Kuře ho napodobilo, protože si myslelo, že se to v tu chvíli patří.

Johnny se na svého kamaráda usmál.

A jak kuře přišlo ke svému jménu?

23

Kam až Johnnyho paměť sahala, vítal dědeček každý nový den tím, že se vyřítil na dvorek, rozkopl hroudu hlíny a zařval na celé kolo: Mor a neštovice! Mor a neštovice! Kuře Mor a Neštovice to pokládalo za náramnou švandu. Odložilo na chvíli svou zádumčivost, začalo poskakovat na hubených nožkách a radostně třepotat otrhanými křídly. Johnnyho dědeček se potom vrátil dovnitř, lehl si na špinavou podlahu a až do odpoledne si schrupl. Ve spánku tiše předl a broukal si něžnou písničku. V těchto chvílích ho měl Johnny nejraději.

Dědeček nikdy nepřekypoval starostlivostí, proto Johnnyho značně zaskočilo, když teď vyšel z polorozpadlé chajdy na dvorek a zeptal se: „Bolí to?

Můžeš chodit?“ Johnny byl blahem bez sebe. „Můžu!“ odpověděl. „Ještě to bolí, ale určitě to brzy přejde.“ „Výborně,“ řekl dědeček. „Tak se vyprav na trh a vyměň to kuře za něco slušného k snědku.“

26