001-003 Probuzeni_Sestava 1 2/20/18 10:21 AM Stránka 3
PROBUZENÍ
B O H OV É DRUHÁ KNIHA AKT THEMIS
SYLV IN NEUVEL
SYLVAIN NEUVEL PROBUZENÍ BOHOVÉ DRUHÁ KNIHA AKT THEMIS
KNIŽNÍ KLUB
Přeložila Na a Funioková
SYLVAIN NEUVEL
WAKING GODS Copyright © 2017 by Sylvain Neuvel Translation © Na a Funioková, 2018 Jacket and case design: Faceout Studio, Charles Brock Jacket illustration © Thinstock (starfield), Charles Brock (symbols) Case illustration © Jozsef Hunor Vilhelem
ISBN 978-80-7549-227-2
Pro Barbaru a Han Sola. Hele, Baro, jsi moje skála, mé všechno, ale Han zemřel! Nevadí, když se o tohle podělíte, že ne?
PROLOG ZÁZNAM Z OSOBNÍHO DENÍKU – EVA REYESOVÁ
Melissa si ze mě dneska ve škole dělala srandu. Nezajímá se te o nic jiného než o kluky. Enzo se svými kamarády na mě už zase začali volat La Evita Loca a ona se k nim přidala. Vykřikovala: „Hele! Bláznivá Eva bude brečet!“ Nenávidím ji. Byla to moje poslední opravdová kamarádka. Angie te chodí na Baldwinovu a skoro se mi neozve. Essie se přestěhovala do Bayamónu. Tyhle holky byly jediné, se kterýma jsem se vídala i mimo školu. Máma mi pořád opakuje, abych víc chodila ven, jenže si nemám s kým hrát. Dřív jsme často hledaly kameny u Rio Piedras. Essie kameny miluje, hlavně ty modré. Myslím, že se jim říká kyanit. Tuhle jsem se tam vypravila sama a našla jich tuny. Slíbila jsem, že jí je přivezu, až za ní přijedu na návštěvu, jenže nevím, kdy mě máma pustí. Říká, že se musím napřed uzdravit. Večer jdu znovu za tím psychiatrem. Myslí si, že jsem blázen, stejně jako všichni ostatní. Pořád mi opakujou, že je normální, když se mi zdají ošklivé sny. Jenomže já vím, že to nejsou sny. Te už je vídám, i když jsem vzhůru. Dneska ve škole to na mě přišlo zas, a já začala hrozně ječet. Byla to ta samá představa, co mívám už celé měsíce. Všichni jsou mrtví. Jsou jich
8
SYLVAIN NEUVEL
tisíce, mrtvoly leží na ulicích, celé město je plné mrtvol. Vidím svoje rodiče ležet v krvi v našem domě. O téhle části jsem jim neřekla. Dneska v tom bylo něco nového. Viděla jsem robota, vypadal jako Themis, velkou kovovou ženu, jak padá do mraků.
ČÁST PRVNÍ
PŘÍBUZNÍ A PŘÁTELÉ
DOKUMENT Č. 1398 TELEVIZNÍ REPORTÁŽ – JACOB LAWSON, BBC LONDON Místo: Regent’s Park, Londýn, Anglie
Dnes ráno se uprostřed Regent’s Parku objevil kovový kolos o výšce dvacetipatrového domu. Jako první si jej kolem čtvrté hodiny ranní všimli ošetřovatelé z londýnské zoo. Na fotbalovém hřišti sportovního areálu stála postava či robot, velikostí i tvarem silně připomínající robota Organizace spojených národů, kterého známe pod jménem Themis. Tento nový obr je ovšem podle všeho muž, nebo bych snad měl spíše říct, že má mužskou podobu. Působí o poznání mohutněji než štíhlá titánka, která zavítala do Londýna před necelým rokem, možná je i vyšší. Také jeho barva je odlišná, světlejší šedá než u robota OSN, a navíc z něj prosvítají pruhy žlutého světla na rozdíl od tyrkysových žil Themis. Podle prvních svědků se tento robot zhmotnil uprostřed parku zničehonic. „Nebyl tam, a pak najednou ano,“ uvedl jeden z ošetřovatelů zoo. Naštěstí bylo fotbalové hřiště v tu hodinu opuštěné a není hlášena jediná oběW. Pochopitelně netušíme, zda se zde tak časně ukázal záměrně, stejně jako nevíme, odkud to stvoření pochází nebo kdo ho vyslal. Jestliže to skutečně je robot jako Themis a ovládá se stejným způsobem, mohou se na jeho palubě nacházet piloti. Pokud tam skutečně
12
SYLVAIN NEUVEL
jsou piloti, jedná se o Rusy, Japonce nebo Číňany? Či snad přišli docela odjinud? V tomto okamžiku můžeme pouze spekulovat. Uvnitř obrovitého stroje ale také nemusí být vůbec nikdo. Za celé čtyři hodiny, co zde stojí, se nepohnul ani o pí . Obranný sbor Země (OSZ) zatím žádné oficiální prohlášení nevydal. Doktorku Rose Franklinovou, šéfku vědecké sekce, jsme zastihli v Ženevě, kde má dnes odpoledne pronést projev. Nechtěla spekulovat o původu onoho druhého robota, ale ujistila nás, že není součástí planetární obrany OSN. Pokud je to pravda, naznačovalo by to, bu že byl na Zemi nalezen druhý mimozemský robot a tuto skutečnost před námi utajili, nebo že tento stroj nepochází z naší planety. OSZ naplánoval v New Yorku na tři hodiny londýnského času tiskovou konferenci. Cílem Obranného sboru Země, který byl založen Organizací spojených národů před devíti lety, poté co Američané objevili robotku Themis, je vyzískat z tohoto mimozemského artefaktu nové technologie ve prospěch celého lidstva a chránit naši planetu před hrozbami z vesmíru. Teprve čas ukáže, jestli dnes čelíme právě takovéto hrozbě. Vláda Jeho Veličenstva věc prozatím nijak nekomentovala, ovšem podle našich zdrojů premiér promluví k národu během následující hodiny. Na reakci druhé strany britský lid čekat nemusí. Oficiální opozice vydala pohotově již ráno prohlášení, v němž vyzvala premiéra, aby se bezodkladně vyjádřil a uklidnil situaci. Opoziční lídryně Amanda Webbová asi před hodinou promluvila v rozhlase, kde mimo jiné řekla: „Uprostřed Londýna nám stojí mimozemský stroj s potenciálně devastující silou a jediné, co premiér uznal za vhodné podniknout, bylo omezit přístup do jednoho městského parku. Může ujistit třináct milionů lidí, kteří žijí v oblasti Velkého Londýna, že jsou v bezpečí? Pokud ano, dluží britskému lidu vysvětlení, a pokud ne, osobně by mne velice zajímalo, proč dosud nehovoříme o evakuaci.“ Bývalá ministryně zahraničí dále navrhla, aby byl přednostně evakuován Centrální Londýn, což by se dle jejích propočtů při dobré organizaci dalo zvládnout za necelých osmačtyřicet hodin.
PROBUZENÍ BOHOVÉ
13
Pokud jde o samotné Londýňany, nezdá se, že by nějak pospíchali pryč. Možná stejně překvapivý jako samo objevení robota je naprosto laxní přístup obyvatel. Jeho vysoko se tyčící postava je vidět z většiny Londýna, a přesto, ačkoli by člověk očekával pouliční nepokoje nebo masivní exodus z města, zdejší obyvatelé z valné části dál klidně žijí svým životem; mnozí se dokonce vypravili k Regent’s Parku, aby si nového titána prohlédli zblízka. Policisté uzavřeli oblast jižně od Prince Albert Road a severně od A501 mezi A41 a Albany Street, některým lidem se ale podařilo uniknout jejich pozornosti a proklouznout do parku. Policie dokonce musela evakuovat rodinu, která se chystala uspořádat piknik pouhých pár stop od obří kovové nohy vetřelce. Těžko ovšem můžeme Londýňanům zazlívat, že považují stvoření podobné Themis za přátelské. Bylo jim řečeno, že ji na Zemi zanechala jakási mimozemská rasa pro naši ochranu. Její kovový obličej a dozadu vykloubené nohy se v televizi objevují skoro každý den a téměř deset let zdobily přední stránky všech bulvárních plátků. Na každém rohu se prodávají trička s Themis a mladí Londýňané si už od dětství hráli s jejími akčními figurkami. Themis je zkrátka hvězda. Její loňská návštěva v jiném londýnském královském parku působila spíše dojmem rockového koncertu než prvního kontaktu s bytostí z cizího světa. Toto je rozhodující okamžik v krátké historii OSZ. Jeho pomlouvači nazývali tuto organizaci – plod velice křehké koalice – pouhým reklamním trikem. Mnozí kritikové namítali, že jediný robot, aW je jakkoli mocný, nedokáže ubránit planetu před případnými uchvatiteli. Pokud by OSZ do svého arzenálu přičlenil druhého robota nebo navázal formální spojenectví s jinou rasou, znamenalo by to skutečně dalekosáhlý krok k umlčení jeho kritiků.
DOKUMENT Č. 1399 ZÁZNAM Z OSOBNÍHO DENÍKU – DOKTORKA ROSE FRANKLINOVÁ, ŠÉFKA VĚDECKÉ SEKCE OBRANNÉHO SBORU ZEMĚ
Mívala jsem kočku. Z jakéhosi důvodu si nikdo nepamatuje, že bych měla kočku. V duchu ji vidím, jak stočená do klubíčka na podlaze v kuchyni pomalu umírá hlady, zatímco čeká, až se vrátím domů. Pořád zapomínám, že Rose Franklinová se toho večera domů vrátila, že ona – mé druhé já – nikam nezmizela. Jsem ráda, že ta kočka neumřela hlady, ale stejně si v koutku duše přeju, aby na mě čekala u dveří. Stýská se mi po ní. Můj byt mi bez toho drobečka připadá neuvěřitelně prázdný. Zřejmě umřela. Zas tak stará ale nebyla. Třeba jsem ji dala pryč, když začala být moje práce až příliš vyčerpávající. Nebo možná nepoznala tu ženskou, která tenkrát večer přišla domů a předstírala, že je mnou, a utekla. Kéž by. Kdyby tady ještě pořád byla, nejspíš by se mě bála. Pokud existuje nějaká „pravá“ Rose Franklinová, já to s největší pravděpodobností nebudu. Před třinácti lety jsem se cestou do práce připletla do dopravní nehody. Cizí lidi mě vytáhli z auta a já se probudila o čtyři roky později na kraji silnice někde v Irsku. Nezestárla jsem ani o jediný den. Jak je to možné? To jsem se přenesla časem do budoucnosti? Strávila jsem snad ty čtyři roky… zmrazená, v kryonickém
PROBUZENÍ BOHOVÉ
15
spánku? Nejspíš se to nikdy nedozvím. S tímhle ale nemám problém se srovnat. S čím se opravdu vypořádat nedovedu, je fakt, že jsem vlastně na ty čtyři roky nikam nezmizela. Já – nebo alespoň někdo jako já – tu dál žil. Rose Franklinová šla příštího dne do práce. Za ty roky zvládla celou hromadu věcí. Nějakou shodou okolností se dostala ke studiu té veliké kovové ruky, do níž jsem spadla jako dítě. Dospěla k přesvědčení, že někde po světě se skrývají další části obřího těla, a vypracovala metodu, jak je dostat ze země. Poskládala dohromady mimozemskou robotku jménem Themis. Pak zemřela. Byly to rušné čtyři roky. Nic z toho si pochopitelně nepamatuji. Nebyla jsem u toho. Ta žena, která všechny tyhle věci dokázala, aW už to byl kdokoli, zemřela. Najisto vím, že to nebylo moje já. Rose Franklinové bylo osmadvacet let, když ji postavili do čela výzkumného týmu, který měl zkoumat tu ruku. Zemřela ve třiceti. O rok později našli mě. Bylo mi dvacet sedm. Themis skončila ve vlastnictví Organizace spojených národů. Vytvořili celou novou složku planetární obrany nazvanou Obranný sbor Země, jejímž hlavním aktivem byl právě ten robot. U toho jsem taky nebyla. Jedno moje já zemřelo. To druhé ještě nebylo nalezeno. Mne pověřili řízením výzkumného týmu OSZ asi měsíc potom, co jsem se znovu objevila. Ta druhá Rose musela udělat ohromný dojem, protože jsem byla pro tenhle úkol nejspíš tou nejméně kvalifikovanou osobou vůbec. Themis jsem nikdy ani neviděla. Pokud je mi známo, jediný kousek z ní jsem naposledy zahlédla o svých jedenáctých narozeninách. Nezdálo se, že by to někomu v nejmenším vadilo. Mně vlastně taky ne. Opravdu jsem o tu práci stála. Dělám ji už devět let. Devět let. Člověk by myslel, že je to dostatečně dlouhá doba, abych se přes všechno, co se mi stalo, přenesla. Ale není. Musela jsem dohnat čtyři roky, což na nějakou dobu plně zaměstnávalo veškeré mé myšlenky. Jenže spolu s tím, jak jsem postupně zapadala do určité rutiny, vpravovala se do své nové práce a nového života, začínala jsem být pořád víc a víc posedlá tím, kdo nebo co ve skutečnosti jsem.
16
SYLVAIN NEUVEL
Je mi jasné, že pokud jsem se vážně přenesla v čase, nejspíš nemám dostatečné vědomosti, abych to celé dokázala bezezbytku pochopit, ale nedává přece smysl, abych existovala ve dvou verzích. Jestliže přesunete objekt z bodu A do bodu B, logika říká, že už se v bodě A nenachází. Jsem nějaký klon? Kopie? Dokážu přežít i bez toho, abych zjistila, co se mi stalo, ale potřebuju vědět, jestli jsem to… já. Pochybovat o něčem takovém je prostě nesnesitelné. Vím, že nepatřím sem, do tohohle okamžiku. Jsem… nesynchronizovaná. Když nad tím te přemýšlím, je to vlastně povědomý pocit. Až příliš často – možná dvakrát, třikrát do roka – mívám takový záchvat úzkosti. Obvykle je to tehdy, když jsem vážně hrozně unavená, možná když vypiju moc kávy, a to si pak začnu připadat… Vlastně ani pořádně nevím, jak to popsat. Každá další vteřina mi přijde, jako když přejíždíte nehty po tabuli. Obvykle to trvá minutu nebo dvě, ale je to pocit, jako byste byli o maličko – jen tak o půl vteřinky – nesynchronizovaní s vesmírem. Nikdy jsem to nedokázala srozumitelně vysvětlit, takže ani nevím, jestli jsem jediná, komu se to děje. Nejspíš ne, jenže te si tak připadám každičkou minutu každého dne, akorát ta půlvteřina je pořád delší a delší. Nemám žádné opravdové přátele, žádné skutečné vztahy. Ty současné se zakládají na společných zážitcích, o kterých nic nevím, a ty, jež jsem ztratila, zničily události, které jsem neprožila. Máma mi pořád každý druhý večer telefonuje. Nedokáže pochopit, že to já, které se vrátilo, s ní nemluvilo podstatně déle než jen rok. Jak by taky mohla? Volala si s tou druhou, s tou, která už se vypořádala s tátovou smrtí, s tou, kterou měli všichni rádi. S tou, která umřela. Žádnému z bývalých kamarádů ze školy nebo z domova jsem se neozvala. Byli mi na pohřbu. To je tak dokonalé ukončení vztahu, že bych to nerada pokazila. Kara a Vincent mají te asi tak nejblíž k tomu, co bych nazvala přáteli, ale i po těch devíti letech se za jejich přátelství tak trochu… stydím. Jsem podvodnice. Jejich náklonnost vůči mně stojí celá na lži. Vyprávěli mi, čím vším jsme si prý spo-
PROBUZENÍ BOHOVÉ
17
lečně prošli, a všichni se tváříme, že bychom prožívali úplně to samé i za jiných okolností. Pořád předstíráme, že jsem ta druhá, a kvůli tomu mě mají rádi. Nejsem si jistá, kým jsem, ale zato vím, kdo nejsem… nejsem ona. Snažím se jí být. Zoufale se snažím. Vím, že kdybych tak jen dokázala stát se jí, všechno by bylo v pořádku. Jenže ji neznám. Tisíckrát jsem si prošla každičkou stránku jejích poznámek, ale pořád nedokážu vidět svět jejíma očima. V některých deníkových záznamech občas zahlédnu kousek sebe, ale ty prchavé momenty nestačí na to, aby nás sblížily. Byla ovšem vážně chytrá; nejsem si jistá, jestli bych dokázala to co ona, kdybychom části toho obřího těla hledali dnes. Musela někde vyhrabat vědecké práce, o kterých nevím, nejspíš publikované v době, kdy jsem byla „mimo“. Možná jsem nedokonalá kopie. Anebo byla zkrátka chytřejší. Rozhodně byla optimističtější. Věřila – byla naprosto pevně přesvědčená – že nám tady Themis nechali jako dar, který jsme měli nalézt v pravou chvíli, dar, jenž na oslavu vstupu do dospělosti věnuje adolescentnímu živočišnému druhu jakási dobrotivá otcovská postava. Jenže oni pohřbili jednotlivé kusy v odlehlých koutech Země, na těch nejzapadlejších místech, dokonce pod ledem. Dovedu si představit, že bych se dokázala pro takový hon za pokladem nadchnout, ale nenapadá mě jediný dobrý důvod, proč by vršili další překážky. Instinkt mi napovídá, že tyhle věci schovali… no, prostě proto. Schovali je tak, aby je už nikdy nikdo nenašel. V první řadě mi naprosto nejde na rozum, proč by tady jakákoli civilizace, jedno jak vyspělá, nechávala robota, kterého se vší pravděpodobností nebudeme vůbec schopni použít. V silách každého, kdo vládne takovou technologií, aby dokázal postavit podobný stroj a dopravil ho na vzdálenost celých světelných let až sem, by jistě bylo přizpůsobit ovládání robota naší anatomii. Určitě měli na palubě mechanika, někoho, kdo by dokázal robota opravit nebo aspoň po macgyverovsku vyřešit pár drobných problémů. Vlastně by možná docela stačilo vzít nějakou jejich verzi šroubováku a obrátit kolenní úchyty,
18
SYLVAIN NEUVEL
aby nám sedly. Přece snad neočekávali, že se dobrovolně zmrzačíme, abychom mohli ten stroj pilotovat? Jsem vědec a pro tohle všechno nemám žádné důkazy, ale ty neměla ani ta druhá Rose, když předpokládala opak. Bez důkazu by mě ani Occamova břitva neměla vést tímto směrem. Ironií je, že celý tenhle program založili na mých zjištěních. Kdybych jim tehdy prozradila, jak moc se bojím toho, co přijde, nikdy by mi neposkytli svobodu dělat, co dělám te . Laboratoř je jediné místo, kde nalézám úlevu, a jsem za to vděčná. Jsem vděčná za Themis, za to, že mohu pobývat každý den v její blízkosti. Cítím, že mě to k ní přitahuje. Ani ona není z tohoto světa. Nepatří sem o nic víc než já. Obě se nacházíme na nesprávném místě a v nesprávné době, a čím víc se toho o ní dozvídám, tím blíž jsem pochopení toho, co se mi skutečně stalo. Vím, že si o mě všichni dělají starosti. Máma říkala, že se za mě modlí. Tohle přece neděláte pro někoho, komu se daří skvěle. Nechtěla jsem ji rozčílit, tak jsem jí jen poděkovala. Má víra nikdy nebyla zvlášW silná, ale i kdyby ano, vím, že mi žádný Bůh na pomoc nepřijde. Za hříchy, které jsem spáchala, se žádného odpuštění nedočkám. Měla bych být po smrti. Zemřela jsem. Předpokládám, že mě ze záhrobní říše přivedla zpátky nějaká pokročilá technologie, ale klidně byste to mohli nazvat čarodějnictvím. Není to tak dávno, co by církev člověka, jako jsem já, upálila. Vlastně možná v Boha věřím, ale vedu s ním válku. Jsem vědkyně, snažím se postupně nacházet odpovědi na otázky a s každou další se pokaždé o maličko zmenší prostor, kde je tou odpovědí On. Zarazím vlajku na dobytém území a kousek po kousku ho obírám o jeho království. Je to zvláštní, ale něco takového mě dřív vůbec nenapadlo. Nikdy jsem neviděla žádný skutečný rozpor mezi vědou a náboženstvím. Te se ale přede mnou rýsuje jasně jako den. Překročila jsem linii, kterou bychom nikdy překročit neměli. Zemřela jsem. A přitom jsem pořád tady. Ošálila jsem smrt. Vzala jsem Bohu jeho moc. Zabila jsem Boha a v nitru cítím prázdnotu.
DOKUMENT Č. 1408 ROZHOVOR S BRIGÁDNÍM GENERÁLEM EUGENEM GOVENDEREM, VELITELEM OBRANNÉHO SBORU ZEMĚ Místo: hotel Waldorf Astoria, New York, stát New York
– Měl byste si pospíšit, Eugene.
– Jak dlouho už se známe? – V září to bude čtrnáct let.
– Čtrnáct let. A za celou tu dobu dal jsem vám někdy, třeba jen jedinkrát, svolení, abyste mě oslovoval Eugene? – „Generále“ mi přišlo… nepatřičné vzhledem k tomu, čím vším jsme si spolu prošli.
– Bylo toho dost, vi te? A te si představte, jak se asi cítím, když sám pro vás absolutně žádné oslovení nemám. – Ne že by mne snad netěšilo poslouchat, jak donekonečna rozvádíte téma mé anonymity, ale už za necelou hodinu máte promluvit k Valnému shromáždění Organizace spojených národů. Vím, jak moc nesnášíte proslovy, takže pokud potřebujete moji pomoc, nyní je k tomu vhodná chvíle.
20
SYLVAIN NEUVEL
– Tak proč si ten proslov nepronesete sám? To vy jste mě přece do týhle kaše uvrtal. – Dobrá, tak to vezmeme od začátku.
– Kde je ten zatracenej papír? Aha, tady. Neviděl jste někde moje – – Jsou na nočním stolku.
– Díky. Takže asi takhle: Vím, že mnozí z vás se bojí. Vím, že chcete slyšet odpovědi. – Měl jsem na mysli začátek vašeho projevu.
– Tohle je sakra ten pitomej projev. – Eugene, nemluvíte ke kadetům na akademii. Tohle je Valné shromáždění OSN. Existuje určitý protokol. Běžně začínáte tím, že všechny vyjmenujete. Pane prezidente, pane generální tajemníku, členové Valného shromáždění, dámy a pánové.
– Fajn. Začnu tímhle a pak: Vím, že mnozí z vás se bojí. Vím, že chcete slyšet odpovědi. – Ne, napřed musíte říct něco hlubokomyslného, něco inspirativního.
– Něco inspirativního? Uprostřed Londýna stojí blbej obří robot! Lidi ode mě chtějí akorát to, aby zmizel. Na tom nic hlubokomyslnýho není. – Tak řekněte něco, co s tím naprosto nesouvisí, ale zní to hlubokomyslně. Poslední projev, který jsem si vyslechl osobně, byl od amerického prezidenta. Pronášel věci jako: „Dospěli jsme společně na křižovatku mezi válkou a mírem; mezi chaosem a sjednocením; mezi strachem a nadějí.“
PROBUZENÍ BOHOVÉ
21
– No tak dobře. Pane prezidente, pane generální tajemníku, členové Valného shromáždění, dámy a pánové. Ti z vás, kdo mne znají, vědí, že mě na řečnění moc neužije. Ti, kdo mě znají dobře, také vědí, jak moc nesnáším projevy. Takže si s vaším svolením svá úvodní slova vypůjčím od bývalého prezidenta Spojených států amerických. Ten řekl: „Dospěli jsme společně na křižovatku mezi válkou a mírem; mezi chaosem a sjednocením; mezi strachem a nadějí.“ – To snad –
– To byl vtip. Mám ale připravený citát od jiného chlápka, který to se slovy uměl líp než já, stačilo mi jen to opsat. Dál už se budete muset spokojit s mojí vlastní tvorbou. Jmenoval se Thomas Henry Huxley. Byl to vědec, který stál u počátků moderní biologie. Řekl: „Naše poznání je konečné, neznámo je nekonečné; intelektuálně stojíme na ostrůvku uprostřed nekonečného oceánu nevysvětlitelna. Úkolem každé naší generace je dobýt další malý kousek země.“ Když se svět před necelými deseti lety dozvěděl o existenci Themis, uvědomili jsme si, že ten oceán je daleko větší, než jsme tušili, a po tom, co se stalo dnes ráno v Londýně, vypadá ten náš ostrůvek jistoty tak malý, až člověka napadá, jestli je na něm pro nás pro všechny vůbec dost místa. Te už to můžu říct? – Vím, že mnozí z vás se bojí.
– Nedělejte si ze mě srandu. Vím, že mnozí z vás se bojí. Vím, že chcete slyšet odpovědi. Povím to bez vytáček: odpovědi, po kterých toužíte, nemám. Ne dnes. Taky se vám musím k něčemu přiznat. I já… se bojím. Mám strach, protože nevím, co je ta věc zač nebo co vlastně chce. Nevím, jestli nepřijdou další, a už vůbec nevím, jestli s tím dokážeme něco udělat, pokud skutečně dorazí. Je toho spousta, co nevíme. A pokud chcete znát můj názor, trocha strachu vůbec není na škodu.
22
SYLVAIN NEUVEL
– Ohromně uklidňující. Hned se cítím lépe.
– Nesmíme ale dovolit, aby nám strach zabránil udělat to, co je potřeba. Také nesmíme dovolit, aby nám strach diktoval naše činy. Musíme projevit trpělivost. To, před čím tady stojíme – – Co se tím vlastně snažíte říct?
– Že by všichni měli počkat, než provedou nějakou kapitální kravinu. – Jako například?
– Určitě je vám známo, že v Anglii se najdou tací, kteří by rádi ukázali svaly. Taky vím, že NATO zvažuje vlastní vojenskou akci. Chci, aby všichni v té místnosti nasadili svůj vliv. Chci, aby využili veškeré prostředky, které mají k dispozici, a zajistili, že se to nestane. – Proč?
– Vy víte proč! Tenhle druhý robot je nejspíš ještě mocnější než Themis. Dost silně pochybuju, že by mu britské pozemní jednotky dokázaly způsobit jediný škrábanec. A tady mluvíme o Londýnu. V městském prostředí jednoduše nemáte jak soustředit dostatečnou palebnou sílu pro pozemní útok. Mohutný letecký úder by měl větší potenciál, ale k tomu by byla potřeba společná operace našich největších vzdušných sil. Navíc bychom celý Londýn srovnali se zemí. Pokud by toho robota nedostalo ani tohle, byla by naší nejlepší a současně poslední možností vysoce účinná jaderná bomba, jenže to by zase znamenalo přesídlit potom většinu anglické populace. Už je vám to dostatečně jasné? – Pokud chcete, aby to těm lidem došlo, měl byste to říct přesně takhle, těmihle slovy. Aby pochopili, že jestli zaútočí, nebude žádný
PROBUZENÍ BOHOVÉ
23
„nejlepší možný scénář“, že v tomhle případě jim „blafování“ nebude k ničemu.
– Nepřijde vám to trochu drsné? Původně jste chtěl něco hlubokomyslného a inspirativního. – Začněte s tím hlubokomyslným a inspirativním, aby si lidé ode dneška za dvacet let připadali chytře, až vás budou citovat u večeře. Pokud ale chcete, aby to pochopili hned te@, podejte jim to tak, jako byste mluvil ke svým vnoučatům. Půlka osazenstva té místnosti vás bude poslouchat přes tlumočníka a většina z nich dokáže udržet pozornost tak na úrovni pětiletého dítěte. Jakmile vyjdou z místnosti, zavolají domů. Nejspíš budou mluvit se svými ministry obrany, nejvyššími generály, náčelníky štábů, lidmi, kteří mají na povel armádu a cítí cukání ji použít. Vy je žádáte, aby věřili více skupince vědců nežli svým vlastním vojenským poradcům. Dejte si záležet, aby se jim důvod, proč to mají udělat, neztratil v překladu.
– Mám tady ještě jeden odstavec, který zní přiměřeně inteligentně. – Rád si ho poslechnu.
– To, před čím tady stojíme, není problém Londýna. Není to problém britský nebo evropský. A rozhodně to není problém NATO. Tohle je problém planety Země. Je to problém nás všech, všech národů zastoupených v této místnosti, a my pro něj musíme společně najít nějaké řešení. Tato instituce byla založena po nejničivější válce v dějinách lidstva, aby zajistila mír tím, že umožní jednotlivým státům řešit své spory zde, na této půdě, a ne na bitevním poli. Také byla založena proto, abychom mohli dát dohromady své vědomosti a zdroje a dosáhnout velkých věcí, o jakých bychom si, pokud bychom se o ně snažili každý na vlastní pěst, mohli nechat leda tak zdát. Dnes máme šanci dokázat obojí: zabránit válce takového rozsahu, jaký jsme si nikdy ani nedokázali představit, a dovést
24
SYLVAIN NEUVEL
lidstvo na zcela novou hranici poznání. Pokud někdy nastala ta správná chvíle pro Organizaci spojených národů, pak je to te . Pokud někdy byl důvod pro existenci Obranného sboru Země, je to tohle. – Dejte to na konec, až se přestanou soustředit. Napřed byste měl promluvit o své vojenské kariéře, aby věděli, s kým mají tu čest.
– Mám k tomu někde pár slov… Tady… Také vím, že mnozí z vás mají pochybnosti. Rozhodnutí založit OSZ nebylo jednomyslné. Proč byste měli věřit OSZ, a ne vlastní armádě? To je pravděpodobně jediná otázka, kterou vám dnes mohu zodpovědět. Jsem voják, jsem jím více než čtyřicet let. A můžu vám říct jedno: vojáci potřebují informace… – Tohle je málo, musíte to trochu rozvést. Povyprávějte jim, v kolika válkách jste bojoval, kolik lidí jste zabil. Dopřejte jim ochutnat krev. AB si myslí, že jste válečný jestřáb, který by při první vhodné zámince shodil bombu na Londýn. Teprve pak vám uvěří, až jim řeknete, že by to dělat neměli.
– Co mám vykládat? Jsem brigádní generál jihoafrické armády a velitel ozbrojených sil OSN. V Jižní Africe jsem stál v čele armádní obrněné formace, to je poněkud těžkopádný způsob, jak říct, že jsem velel haldě tanků. Za pohraničních válek jsem bojoval v segregované jednotce, podílel jsem se na mírových operacích v Súdánu, velel jsem příslušníkům intervenční brigády OSN v Demokratické republice Kongo. Sloužil jsem v různých armádách po celý svůj dospělý život – – Dokonalé.
– … a můžu vám říct jedno: vojáci – lidé jako já – potřebují informace, pokud mají být aspoň trochu užiteční. Musíme vědět, co se děje. Můžete mi věřit, že do rukou armády, která nedisponuje dostatkem informací, byste svůj osud rozhodně
PROBUZENÍ BOHOVÉ
25
svěřit nechtěli. My neimprovizujeme. Jsme jako slon v obchodě s porcelánem, dokážeme nadělat pořádný binec, pokud nás necháte honit se za vlastním ocasem. Jsem také velitelem Obranného sboru Země, v podstatě další armády s jedinou gigantickou zbraní. Pod svým velením mám dva vojáky. Tedy přesněji jediného vojáka. Ten druhý je technicky vzato kanadský konzultant. Kromě toho pro mě pracuje šedesát osm vědců. Ne že by to pochopitelně přesně takhle formulovali, když mi toto místo nabízeli, protože věděli, že vědce rád nemám. Vědci jsou jako děti: vždycky chtějí všechno vědět, pokládají příliš mnoho otázek a nikdy nesplní rozkaz do písmene. Tohle, vážení, je OSZ. Velký robot, jeden voják, lingvista a velká kupa neposlušných dětí. Jenže tím, co potřebujeme, co v tuhle chvíli potřebuje náš svět, jsou právě oni, mé neukázněné děti. Vědí toho o mimozemské technologii víc než kdokoli jiný na Zemi a každým dnem své znalosti rozšiřují. Tohle přesně dělají, neustále se učí. Dobývají území pro náš ostrůvek poznání, abychom získali prostor a mohli se volně nadechnout. – Dojemné.
– Vzpomněl jsem si na váš projev, když jste se mi tenkrát pokoušel vnutit tuhle práci. – Odmítl jste.
– To je pravda, ale projev to byl dobrý. Pak tu mám pár odstavců o tom, co víme, ale hlavně co nevíme. – A co tedy víme?
– Moc toho není. Tady jsem to sepsal. Měli jsme jen pár hodin, abychom prozkoumali data, která jsou momentálně k dispozici, a naši lidé se zatím nedostali na místo, takže víme zhruba následující. Ten robot v Londýně je
26
SYLVAIN NEUVEL
přibližně o deset stop vyšší než Themis a asi o deset procent mohutnější. Říkáme mu Kronos. To je asi tak všechno. Zbytek jsou dohady. Uvnitř toho velkého kovového panáka ani nikdo být nemusí. Třeba ho ovládají na dálku, možná to vůbec není robot; od chvíle, co se objevil, se ani nepohnul. Připadá nám to dost nepravděpodobné, ale tuhle možnost nemůžeme jen tak slepě zavrhnout. Třeba jsou uvnitř jiní lidé. To by znamenalo, že byl někde pohřbený další robot a objevil ho nějaký stát, který je tady dnes zastoupený. I tato varianta se nám zdá dost pochybná, nicméně možná. Vzhledem k tomu, co víme o Themis, je nejpravděpodobnější scénář, že se na palubě nachází dva nebo více mimozemských pilotů, a protože se ten robot v Londýně Themis zatraceně podobá, vycházíme v tomto okamžiku z pracovního předpokladu, že ho postavila stejná rasa. To nemusí nutně znamenat, že tady máme co do činění s bytostmi, které sestrojily Themis. Nechaly na Zemi obřího robota, tudíž se dá logicky předpokládat, že mohly udělat totéž na některé jiné obydlené planetě, a třeba k nám te zavítali právě tito tvorové. Jak jsem říkal, moc toho nevíme. Pokud vycházíme z předpokladu, že se skutečně jedná o mimozemšWany, možná jsou přátelští. Zatím nevytasili zbraně a nezačali po nás střílet – to bývá obvykle příznivé znamení – a naše momentální teorie, pokud jde o Themis, praví, že nám ji tady nechali, abychom se mohli bránit. Jejich záměry ovšem mohou být docela dobře nepřátelské. Je dost divné, že by nám nepřítel poskytl tolik času na přípravu, ovšem přítomnost toho robota může být předehrou k mohutné invazi nebo útoku. Další velice logické vysvětlení, ke kterému se osobně přikláníme, zní, že se nás ještě pořád snaží zanalyzovat. Zatím neměli jak zjistit, jestli jim míníme nějak uškodit nebo jakým způsobem zareagujeme na jejich přítomnost. Ale dost spekulací. Jediné, co vám v tuhle chvíli mohu nabídnout, je spousta pokud a možná. Byl jsem požádán, abych sem přišel a doporučil nějaký postup. Prozatím je mé dopo-
PROBUZENÍ BOHOVÉ
27
ručení velice prosté: pošlete Themis do Anglie, to zabere sedm nebo osm dní. Dopřejte mým dětem další týden na práci, a pak se znovu sejdeme. Do té doby vás prosím, důrazně vás všechny žádám, abyste projevili zdrženlivost a nechali věcem volný průběh. Toto není vhodná doba pro impulzivní činy, bez ohledu na to, v jak velkém jste pokušení. Takže tak. Tohle je můj projev. Je to dost dlouhé? – Je to tak akorát.
– Samozřejmě mi moc nepomohlo, že jsem musel sepsat ještě jeden pro novináře, když se nám Rose totálně pomátla. – Copak provedla?
– Vy to nevíte? Šla do televize a oznámila celýmu světu, že bychom se do toho neměli míchat. – Kdo my?
– OSZ. Prohlásila, že vyslat do Londýna Themis je ta největší chyba, jakou můžeme udělat. Vím, že ji máte rád, ale na rovinu, nemá to v hlavě úplně srovnaný. Ta holka drží pohromadě vážně jen taktak. – Prošla si velice… znepokojivou zkušeností.
– To chápu. Co nechápu, je, že jste z ní udělal šéfku. Mohla přece být členkou týmu, aniž by musela hned celou tu show řídit, nemyslíte? Nemá mě ráda, protože ztělesňuju tu ošklivou zlou armádu, jenomže tím, co dělá, nám rozhodně v nejmenším nepomáhá. Poslat Themis do Londýna je jediný způsob, jak můžu získat trochu času. Jinak se bude Regent’s Park do rána hemžit vojákama a oba víme, jak to skončí. – Rád bych si to poslechl.
28
SYLVAIN NEUVEL
– Co? – Ten projev, který jste si připravil pro novináře.
– Fajn. Nejspíš jste slyšeli šéfku vědecké sekce, doktorku Rose Franklinovou, když dnes ráno promluvila k médiím. Řekla toho hodně, ale pokud to shrneme, doktorka Franklinová je přesvědčená, že bychom neměli podnikat nic, nikoho nenasadit, dokonce ani OSZ, a doufat, že ten robot časem zase sám zmizí. Doktorka Franklinová je brilantní vědkyně a na svůj názor má rozhodně právo, i když nehovoří jménem celého OSZ. Jak možná víte, téměř zahynula při nehodě způsobené Themis v Coloradu, a osobně jsem přesvědčen, že právě v důsledku tohoto incidentu je te až zbytečně opatrná. Ačkoli s jejími závěry nesouhlasím, řekla toho daleko více, než jen „neměli bychom vysílat OSZ“. Dnešního rána přišla i s pár trefnými postřehy. Toto je náš vůbec první kontakt s mimozemskou rasou. AW už to dopadne jakkoli, tento okamžik má pro historii lidstva definující význam. Měli bychom se na chvíli zastavit a uvědomit si, jak jsou tyto události významné a dalekosáhlé. Právě s ohledem na tuto skutečnost doktorka Franklinová upozornila, že vyslat obrněnou divizi a pár tisíc ozbrojených vojáků nejspíš není nejlepší způsob, jak udělat dobrý první dojem. S tím mohu jen stěží nesouhlasit. Naznačila, že nasadit Themis by byla ještě větší chyba. Tanky a pěší jednotky mohou být vnímány jako znak agrese, ale s největší pravděpodobností pro toho robota nepředstavují žádnou vážnou hrozbu, pokud se aspoň trochu podobá tomu našemu. Themis by na druhou stranu mohl vnímat jako rovnocenného soupeře. Osobně jsem přesvědčen, že předvést mimozemšWanům známou tvář je dobrý způsob, jak zahájit dialog, dá se ale namítnout, že vyslat k těm hochům tu jedinou věc na Zemi, která by jim mohla nějak ublížit, není zase až tak skvělý nápad.
PROBUZENÍ BOHOVÉ
29
– Stručné. Rozhodné, ale loajální. Líbí se mi to. Tak se chopte svého kabátu. Je čas vyrazit.
– Vzpomínáte, co jste mi řekl, když jste se mě podruhé snažil přesvědčit, abych vzal tuhle práci? – Ano.
– Řekl jste: „Mám pro vás vojenský post, na kterém už nebudete muset nikdy nikoho zabít.“ – Já vím. A stále mám v úmyslu ten slib dodržet.
OBSAH
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7 9
Část první:
PŘÍBUZNÍ A PŘÁTELÉ
. . . . . . . . . . . .
Část druhá:
RODINA PŘEDEVŠÍM
. . . . . . . . . . . . 99
Část třetí:
VLASTNÍ KREV
Část čtvrtá:
NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÝ
Část pátá:
V POKREVNÍ LINII
. . . . . . . . . . . . . . . 183 . . . . . . . . . . . . 283
. . . . . . . . . . . . . 355
Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413
Sylvain Neuvel PROBUZENÍ BOHOVÉ Z anglického originálu Waking Gods, vydaného nakladatelstvím Del Ray – Random House v New Yorku roku 2017, přeložila Na�a Funioková Obálku upravila Jana Š�astná Redigovala Kateřina Skokanová Kyselá Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 424 Vydala Euromedia Group, a. s. – Laser, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9575. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk FINIDR, r. o., Český Těšín TBB, a. s.,s. Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz