0038370

PACHATEL NEZNÁMÝ

Pachatel 001-057.indd 1

12/10/16 12:01

Pachatel 001-057.indd 2

12/10/16 12:01

PACHATEL NEZNÁMÝ PŘÍPADY K ROZLOUSKNUTÍ

Tim Dedopulos

KNIŽNÍ KLUB

Pachatel 001-057.indd 3

12/10/16 12:01

First published in Great Britain in 2016 Copyright © 2016 Arcturus Holding Limited Translation © 2016 Lucie Kellnerová Kalvachová Z anglického originálu Whodunit Mysteries, vydaného nakladatelstvím Arcturus Holding Limited v Londýně v roce 2016, přeložila Lucie Kellnerová Kalvachová Redigovala Ema Potužníková Odpovědná redaktorka Ivana Nováková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2016 jako svou 8731. publikaci Sazbu zhotovilo TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Obálku podle anglického originálu zhotovila Soňa Šedivá Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první ISBN 978-80-242-5501-9 Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz

Pachatel 001-057.indd 4

12/10/16 12:01

Obsah Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6

Případy k rozlousknutí Stupeň obtížnosti 1 . . . . . . . . . . . . .

10

Stupeň obtížnosti 2 . . . . . . . . . . . . . 194

Řešení Stupeň obtížnosti 1 . . . . . . . . . . . . . 288 Stupeň obtížnosti 2 . . . . . . . . . . . . . 299

Pachatel 001-057.indd 5

12/10/16 12:01

Ú

vodem

lověk je tvor od přírody zvídavý a zvědavý a touha pochopit, proč jsou věci tak, jak jsou, patří k našim největším přednostem.

Kdyby se naši předkové byli spokojili s konstatováním, že „tak to prostě je“, neměli bychom nejspíš k dispozici většinu vymožeností vědy, techniky a poznání, které dnes považujeme za samozřejmé. Schopnost přemýšlet, ale také představovat si a experimentovat z nás udělala to, co jsme. K lidstvu zkrátka koumání a přemýšlení neodmyslitelně patří.

V dnešní době je však přirozená potřeba přicházet věcem na kloub kupodivu stále obtížněji uspokojitelná. Mnohým z nás totiž k nalezení odpovědi na většinu otázek stačí jen pár kliknutí v internetovém vyhledávači. A co nenajdeme na internetu, je nejspíš tak složité, že možná ani nemá smysl se snažit na to přijít.

Odpovědi přístupné obyčejným smrtelníkům internet přináší až pod nos. A těch ostatních se dost možná nedopídíme ani se dvěma doktoráty a s kosmickou laboratoří.

Č

inspektor Parnacki 6

Pachatel 001-057.indd 6

12/10/16 12:01

Proto se i dnes mohou hodit hádanky. Koumání jen tak pro radost totiž patřilo k oblíbeným zábavám lidstva odnepaměti.

I z nejstarších civilizací, včetně starověkého Babylonu, se dochovaly fragmenty hádanek a hlavolamů. A naopak neznáme kulturu, minulou ani současnou, která by této zálibě neholdovala. Zvídavost je zkrátka univerzální a neodmyslitelně k nám patří. A co je ještě zajímavější, pojí se v ní příjemné s užitečným. Člověk totiž nepotřebuje tužit jen tělo, ale i mysl. A kdo si chce udržet zdravý mozek, musí ho trénovat.

Hádanky, které nabízím na následujících stránkách, vás doufám potěší a zároveň poskytnou materiál právě k takovému malému cvičení postřehu a dedukce. V každém příběhu se odehraje zločin a vaším úkolem bude odhalit pachatele. V první části knihy označené stupněm obtížnosti 1 jsou řešení poměrně logická a stopy jednoznačné. To sice neznamená, že pachatele vždycky odhalíte hned po prvním přečtení, ale při řešení se obejdete bez vymýšlení slečna Mary Millerová 7

Pachatel 001-057.indd 7

12/10/16 12:01

ÚVODEM

složitých konstrukcí. V příbězích se stupněm obtížnosti 2 jsou události o něco zapeklitější a při řešení budete muset popustit uzdu fantazii. Pomoci vám mohou také doplňující informace v nápovědě.

Jednotlivými případy vás budou provázet naši mimořádně bystří vyšetřovatelé. Inspektor Parnacki je ke své nelibosti znám pod přezdívkou „Paddington“. Vysloužil si ji několika legendárními odhaleními ve stejnojmenné londýnské čvrti nevalné pověsti. Dnes působí v úplně jiném městě a patří k chloubám policejního sboru.

Je vždy perfektně oblečen, má vybrané způsoby a jeho bystrozraku a logickému úsudku nic neunikne.

Slečna Mary Millerová je vášnivá ornitoložka, pozorovatelka společenského dění a milovnice dobrého čaje. Ani zralý věk nijak neotupil její postřeh a smysl pro dedukci. Působí mírumilovně, ale když jde o zločin, je ve svých závěrech neoblomná jako ocelová past. Konečně Joshua Cole je ctižádostivý mladý novinář s fenomenální pamětí. Pracuje pro přední městský deník jménem Sentinel a ve svých článcích se vždycky snaží dobrat skutečné podstaty každého příběhu. Všichni tři naši vyšetřovatelé už se těší, až se s vámi na stránkách této knihy budou setkávat.

Hodně štěstí při řešení záhad!

Tim Dedopulos Joshua Cole 8

Pachatel 001-057.indd 8

12/10/16 12:01

P

Pachatel 001-057.indd 9

řípady k rozlousknutí

12/10/16 12:01

B

olest, hněv a smrt

igmund Huydgins byl zavražděn jedinou dobře mířenou ranou nože do krku. Zemřel v salonu, ve svém oblíbeném ušáku. Ušák stál poblíž krbu před dvoukřídlými francouzskými dveřmi, které původně vedly do úpravného atria, ale nyní byly zavřené a zalakované.

Zahrada, alespoň při pohledu prosklenými dveřmi, působila poněkud zanedbaně, a protože byl říjen, na všem ležela souvislá vrstva spadaného listí. V salonu se nenašly žádné známky zápasu ani nepořádku. Podle vyjádření rodiny se nic neztratilo. Vražedný nůž ponechaný v ráně se ničím nelišil od běžně dostupných nožů, jaké se najdou v každé domácnosti, a neposkytl policii žádné stopy.

Inspektor Parnacki zamyšleně vyhlížel francouzskými dveřmi do zahrady. Huydgins už více než deset let trpěl vážnou chorobou a svoji nemohoucnost těžce nesl. Jeho žena Delpha před čtyřmi lety spáchala sebevraždu a Parnacki z vyšetřovacího spisu vyrozuměl, že ji k zoufalému činu zřejmě dohnaly především manželovy opakované záchvaty hněvu. Z úvah inspektora vyrušil zvuk kroků. Otočil se a pohlédl na konstábla Sullivana, který mu oznámil: „Rodina vás očekává, inspektore.“ „Děkuji, konstáble.“ Parnacki následoval strážníka do menšího přijímacího salonku, kde měl předběžně vyslechnout všechny přítomné. Připravil si zápisník. „Můžete prosím nejprve zavolat ošetřovatelku?“ Loře Ballové mohlo být něco přes třicet. Na sobě měla bavlněné šaty v různých odstínech bílé a modré a vyzařovala z ní profesionální

S

10

Pachatel 001-057.indd 10

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

vlídnost. „Pracuji v tomto domě na plný úvazek skoro sedm let,“ řekla na úvod. „Pacient trpěl dost častými záchvaty, trávila jsem s ním asi padesát procent svého času. V domě bydlím, mám garsoniéru

11

Pachatel 001-057.indd 11

12/10/16 12:01

1 BOLEST, HNĚV A SMRT

v křídle pro služebnictvo. Rodina spolu moc dobře nevychází, takže po smrti nebohé paní jsem s nebožtíkem asi nejvíc mluvila já. Dokázal se chovat hrozně, ale já nejlépe vím, jak moc duševně strádal a jaké musel snášet bolesti. Když došlo k tragédii, nebyla jsem doma, šla jsem pro léky do lékárny. Když jsem se vrátila, už tu všude pobíhali policisté. Pokud vím, tak tělo našel Scott a on také přivolal pomoc. Víc vám asi bohužel neřeknu.“ Jeff Huydgins byl starší syn oběti. Byl perfektně oblečen, vyzařoval určitou dravost a zdálo se, že ztráta otce ho spíš popudila, než zarmoutila. „Firmu jsem od otce převzal asi před jedenácti lety, když začal marodit. A věřím, že od té doby prosperujeme. Extra blízcí jsme si s otcem nebyli, to přiznávám, pořád se kvůli něčemu rozčiloval… Jako kluk jsem se nemohl dočkat chvíle, kdy dosáhnu plnoletosti. Ale svou povinnost jsem plnil a každý víkend jsem ho navštěvoval, bez výjimky. Tohle Scott ani Barbie říct nemůžou. Byl jsem tu i včera dopoledne a strávil jsem s otcem několik hodin – snad to ocenil. Když jsem odcházel, slečna Ballová už tu nebyla. Zamířil jsem rovnou do klubu, dal jsem si velkou skotskou se sodou a pak jsem se vrátil domů.“ Huydginsova dcera Barbara Rodgersová byla z dětí prostřední.

Na první pohled působila jako rázná venkovská žena, ale v opálené tváři měla vepsané strádání. „S manželem Delroyem a našimi syny jsme strávili celý včerejší den na výletě,“ řekla, jako by se musela obhajovat. „Šli jsme přes Pentonský les až na vrchol Šibeniční hory a tam jsme piknikovali. Výlet se moc povedl. Mrzí mě, že děti přišly o dědečka, ale matka snad najde v hrobě konečně klid. Zdrcená?

Bože odpusť, ne, samozřejmě, že nejsem zdrcená. Byl to mizerný 12

Pachatel 001-057.indd 12

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

otec, zvlášť pro takovou zakřiknutou holku, jako jsem bývala já.

Chybět mi nebude.“ Scottu Huydginsovi, nejmladšímu synovi oběti, táhlo na čtyřicítku.

Oblečen byl jako ze škatulky, ale jinak jevil známky silného rozčilení. „Ano, já jsem ho našel,“ zajíkl se. „Hrozná věc. Přišel jsem asi ve dvě. Snažím se tu ukázat každou sobotu, když to jen trochu jde. Jeff už byl pryč, slečna Ballová také, tak jsem si otevřel vlastním klíčem.

Myslel jsem si, že otec bude nejspíš po obědě spát. Víte, dával nám všem pořádně zabrat, ale když jsem ho viděl s nožem v krku… otřáslo to se mnou. Mohlo mě napadnout, že něco není v pořádku, už když jsem přijížděl a dveře do atria byly dokořán. Otec nesnášel průvan. Obávám se, že jsem je bez rozmyslu zavřel, pak jsem zavolal policii a čekal, dokud se vaši lidé neobjevili. Smutek necítím, to bych lhal. Ale otec hrál v našich životech podstatnou roli, všechno se vždycky točilo kolem něj, a tak je trochu divné představit si, že už není…“ Když Scott Huydgins odešel, Parnacki se na chvíli zamyslel.

Potom zaklapl zápisník a rázně kývl na strážníka Sullivana. „Tak si vraha rovnou odvezeme, ne?“ Koho Parnacki podezírá a proč?

NÁPOVĚDA: DVEŘE

13

Pachatel 001-057.indd 13

12/10/16 12:01

Z

avražděný bankéř

owersova vražda plnila první stránky novin. Furman Bowers patřil k vlivným bankéřům a smrt si ho našla před jeho vlastním sejfem. První zprávu o tragédii přinesl Chronicle a padlo v ní jméno známého mafiána Bennyho Lucase, Tribune zase potěšil své čtenáře prvním interview s vdovou po oběti. Jen Sentinel zůstal pozadu a šéfredaktor zuřil. Josh Cole stoicky přetrpěl příval urážek, kterými jej nadřízený zahrnul, a s rukou na klice si vyslechl závěrečnou výhrůžku: „Přines mi sólokapra, hošánku, nebo tě usmažím zaživa a na první stránce bude místo Bowersovy mrtvoly ta tvoje!“ Josh za sebou zavřel dveře a osazenstvo redakce zvedlo hlavy a upřelo na něj pohledy, které odrážely pestrou škálu emocí, od soucitu až po škodolibé zadostiučinění. Nevěnoval jim pozornost, popadl sako a zápisník a vydal se směrem k výtahům.

Pátrání zahájil v právnické kanceláři Glinton & Mathers, která již osm let zaměstnávala Bowersova rodinného právníka Darrella Daltona. Josh se u něj nechal ohlásit a za okamžik už třásl pravicí rtuťovitého mužíka, který zřejmě doufal, že zdraví nového klienta. Zklamání nad tím, že se z Joshe vyklubal reportér, se nijak nenamáhal skrýt. Naštěstí se však uvolil zodpovědět pár otázek, zřejmě aby se nevítaného návštěvníka co nejrychleji zbavil. „Ano, můj klient pan Bowers procházel trochu složitějším obdobím. Ne, detaily vám v žádném případě neprozradím, ani mimo záznam. Ne, výhrůžky žádné nedostával, natož smrtí.

B

14

Pachatel 001-057.indd 14

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

Nepřátele neměl, i když úplně přesně nechápu, co si pod tím pojmem představujete. A jakékoli podezření, že se snad zapletl do nějakých nekalých obchodů, či spojování se jménem Bennyho Lucase jednoznačně odmítám! O panu Lucasovi, pokud vím, pan Bowers nikdy ani neslyšel. Ne, já jsem se s panem Lucasem ani nikým z jeho partnerů zcela jistě nikdy nesetkal. Pan Bowers byl ctihodným zástupcem své profese a neměl absolutně žádné vazby na organizovaný zločin. A kdybyste mě nyní laskavě omluvil, mám ještě dost práce.“

15

Pachatel 001-057.indd 15

12/10/16 12:01

2 ZAVRAŽDĚNÝ BANKÉŘ

Ruth Bowersová, Furmanova manželka, byla o něco sdílnější.

Pozvala Joshe dál, nalila mu kávu a dosti dojatě a otevřeně hovořila o bolestné ztrátě, která ji potkala. „Byl to báječný, hodný člověk,“ rozněžnila se. „Velice jsem ho milovala. Jen kdyby nebyl tak paličatý.

Jsem si jistá, že vrazi ho museli mučit, než jim prozradil číselnou kombinaci k sejfu. Proto ho pak taky nejspíš zabili. Kéž by bývali natrefili na mě! Já bych jim kombinaci prozradila hned a mohli jsme být všichni naživu. Vždyť nějaké peníze za život nestojí! Chudáček Furman, ano, onehdy večer se o nějakém Lucasovi zmínil – vyrozuměla jsem, že to asi bude nějaký padouch, ale po detailech jsem nepátrala.“ Osudného dopoledne se v domě pohybovali ještě dva lidé. Jedním byl zahradník Charles Hendrick, který přicházel vždy třikrát týdně.

Byl šlachovitý a opálený a od začátku se choval nepřátelsky. „Táhněte do háje, čmuchaly od novin nemůžu ani cejtit,“ nechal se slyšet hned na úvod. „Možná ho oddělali jednou z těch pušek, co máme v kůlně, a co já s tím? Moje nejsou a zámek tam není. Já kopal strouhu na jižním svahu, makal jsem tam celej den. Neslyšel jsem ani žádnej výstřel, a že se něco děje, to mi řekli až policajti, když tu začali otravovat. Je mi fuk, že jenom děláte svou práci, pane chytrej. Mě zdržujete od oběda.“ Druhou osobou, která dům navštívila, byl závozník jménem Richard Kitts, který přivezl dříví do krbu. „Jo, přijel jsem, naplnil jsem dřevník, dal panince účet a zase jsem se odporoučel. Trvalo to celé sotva dvě minuty, můžete se zeptat chlapů na mojí směně, protože předtím a potom jsem byl s nima. Ničeho jsem si nevšimnul a o žádným Bennym Lucasovi jsem nikdy neslyšel. Cože? No jasně, 16

Pachatel 001-057.indd 16

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

že jste mi řekl, jak se jmenuje křestním, jinak bych to nevěděl. Ne, nemám záznam v rejstříku. Kde jste to vyšťoural? Nesmysl. Naprostá lež. Jestli to otisknete, tak vám rozmlátím ciferník, že vás vlastní máma nepozná. A to, co z vás zbyde, pak poženu k soudu.“ Josh se zkroušeně vrátil do redakce. Složka nadepsaná jménem Bowers jako by se mu vysmívala. Joshovi bylo jasné, že titulek „Zoufalá vdova vzpomíná“ ve srovnání s konkurencí neobstojí. Vzal do ruky pár fotografií z místa činu, které vymámil na svém kontaktu u policie – a které má v tuhle chvíli nejspíš každý druhý pisálek ve městě. Čert aby to spral. Fotografie byly pořízené až po odvezení mrtvého těla. Zachycovaly otevřený a úplně prázdný sejf, který uvnitř svítil kovovou čistotou. Zato podlaha i zdi kolem byly potřísněné krví, stejně jako vnější strana dvířek sejfu, takže jméno výrobce bylo nečitelné. Také koberec byl samá krev. Do záběru ještě zasahoval roh neuklizeného stolu s hromadou neuspořádaných papírů a spisů.

Josh vyskočil ze židle, tryskem doběhl k šéfredaktorově kanceláři a bez klepání vpadl dovnitř. „Mám to, mám sólokapra!“ vybafl na ohromeného šéfa. „Vím, kdo Bowerse zabil!“ Čeho si Josh všiml?

NÁPOVĚDA: FOTOGRAFIE

17

Pachatel 001-057.indd 17

12/10/16 12:01

L

oupež jako hrom

ary Millerová si nechala nalít šálek silného čaje a pak své přítelkyni povzbudivě položila dlaň na paži. „A teď mi, drahoušku, řekněte, co se vlastně stalo.“ Eldora Watsonová si povzdechla a soustředěně se zahleděla do svého čajového šálku. „Tak tedy… Včera večer mi ukradli vzácný etruský náhrdelník. Během té bouře. A nejhorší na tom je, že jsem celou dobu byla ve vedlejší místnosti! Strašné pomyšlení!“ „Hrůza. Šlo o ten náhrdelník zdobený safíry?“ „Ano. Komorník Matthews krádež objevil až pozdě v noci a probudil mě. Ať už kradl kdokoli, vloupal se oknem rovnou do knihovny, kde jsem měla náhrdelník uložený ve šperkovnici. Na koberci zůstala spousta bláta. Museli vědět kde hledat, ostatně nic jiného nevzali ani nezničili. Asi bych měla být vděčná, že jsem vyvázla bez úhony.“ „A vy jste nic neslyšela?“ zeptala se slečna Millerová. „Ne. Ale když byla taková průtrž mračen a hřmělo, ani se nedivím.

Horší počasí si neumím představit.“ Slečna Millerová upila ze svého šálku. „A v kolik hodin jste si šla lehnout?“ „Včera odpoledne se ženil mladý James Heaton. Svatbu měli krásnou, ale dost mě vyčerpala, a pak to příšerné hromobití. Měla jsem všeho tak akorát dost. Šla jsem si lehnout kolem desáté, když začala bouřka polevovat, a usnula jsem, ani nevím jak. Nenapadlo mě jít se podívat do knihovny, jestli je všechno v pořádku. Proč také?“

M

18

Pachatel 001-057.indd 18

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

„Samozřejmě. A co služebnictvo?“ „Ach ano. Alfreda pracovala do půl desáté a pak odešla někam za přáteli. Vrátila se až ráno, ale to je v pořádku, měla mé svolení.

Matthews bývá obvykle vzhůru asi do jedenácti. Před spaním obchází dům, jestli je všechno, jak má být, a při téhle obchůzce krádež objevil. Paní Beasleyová odchází vždycky po večeři kolem sedmé.

Pak tu máme pana Rolena a jeho pomocníka Merritta Smithe. Oba většinou spí v zahradním domku u brány. S panem Rolenem jsem mluvila a prohlásil – pokud to ovšem dokážu správně reprodukovat –, že ‚mezi tím, co přestalo pršet a co ráno po sedmé přišly ženské, nepáchla bránou ani noha, ale během té sloty se mohlo po cestě přehnat stádo čertů, a nikdo by o tom neměl ánunk‘. Ženskými myslel paní Beasleyovou a Alfredu, které ráno přišly společně.“ Odmlčela se. „Říká se to vůbec? Že se někudy přehnalo stádo čertů?“ „Myslím, že jsem to ještě neslyšela… Váš zahradník je asi chlapík s fantazií, viďte?“ „To dozajista,“ přikývla Eldora. „Ale jsem radši, když svou fantazii uplatňuje na okrasných záhonech.“ „Ty už jsem obdivovala,“ usmála se slečna Millerová. „A teď bychom se snad mohly podívat do knihovny.“ 19

Pachatel 001-057.indd 19

12/10/16 12:01

3 LOUPEŽ JAKO HROM

„Samozřejmě. Nic jsem neuklízela, jak jistě pochopíte. Policie mě požádala, aby se tu ničím nehýbalo.“ Slečna Millerová přikývla a obě dámy vstaly a zamířily ke knihovně. Jedno z dvoukřídlých oken tu bylo pootevřené a v levém křídle chyběla spodní tabulka. Okenní háček byl vyháknutý. Od okna až ke šperkovnici, z níž náhrdelník zmizel, se na koberci táhla výrazná blátivá stopa. Lupič po sobě zřejmě nechtěl zanechat otisky podrážek, a tak raději nohy šoupal po zemi, a nechával tak za sebou jen rozmazané blátivé šmouhy, které se vpíjely do koberce a ostře kontrastovaly s neposkvrněnou čistotou všude kolem. Šperkovnice zůstala otevřená. Až na zařinčení rozbitého skla musela loupež proběhnout tiše.

Slečna Millerová přistoupila k oknu a prozkoumala několik blátivých stop na jinak bělostném parapetu. Hlína pod oknem byla rozrytá, ale ani tady nezůstaly patrné otisky stop. Okna byla otevřena napůl, víc než dost na to, aby se jimi protáhl dospělý muž – nebo žena.

Koberec hned pod oknem zůstal čistý, blátivé šmouhy začínaly až s jistým odstupem.

Slečna Millerová o pár kroků ustoupila a opřela se o vysokou knihovnu plnou knih. „Má milá Eldoro, obávám se, že je jasné, kdo tu kradl.“ Koho slečna Millerová podezírá a proč?

NÁPOVĚDA: BOUŘE

20

Pachatel 001-057.indd 20

12/10/16 12:01

D

obře načasovaná loupež

apadený se jmenoval Hiram Beauchamp a byl majitelem obchodu se starožitnostmi. K útoku došlo v úterý večer, dva dny poté, co Beauchamp naplnil sklad mnoha zajímavými úlovky z výroční aukce pozůstalostí, takzvaného Velkého letního výprodeje.

Pachatel odcizil řadu menších cenných kousků a Beauchampovi způsobil těžké zranění hlavy. Parnacki oběť navštívil v nemocnici a provedl předběžný výslech. „Byl to pořádný chlapák,“ vypovídal Beauchamp. „Vyšší než já a široký v ramenou. Svalovec, takový ten typ, co dělá s krumpáčem a lopatou. Vrhl se na mě právě ve chvíli, kdy jsem zhasl světla, takže jsem si ho nestačil dobře prohlédnout. Ale beztak měl přes obličej masku, možná punčochu, vzpomínám si, že mu mačkala nos do strany. Na sobě měl přiléhavé černé oblečení. Celkem pohotově jsem sáhl po pohrabáči a vší silou se po něm ohnal, ale nastavil ráně předloktí a odklonil ji. A pak mě on praštil nějakou tyčí. Vzbudil jsem se až tady… Mozek je snad v pořádku, zato nos mi ten neřád zlomil… Doktor ovšem říká, že jsem měl kliku, a nejspíš má pravdu.

Doufám, že ho dopadnete, inspektore.“ Policisté hlídkující v okolí pročesali přilehlé ulice, ale bez výsledku.

Byli vytipováni čtyři podezřelí, kteří měli příležitost zločin spáchat, a předvedeni k výslechu. Parnacki se rozhodl začít Gordonem Hendersonem, Beauchampovým příručím.

Henderson vstoupil do výslechové místnosti bez saka, naškrobenou košili měl rozepnutou u krku a rukávy vykasané nad lokty. Vypadal

N

21

Pachatel 001-057.indd 21

12/10/16 12:01

4 DOBŘE NAČASOVANÁ LOUPEŽ

strhaně a ustaraně. Neměřil o moc víc než Beauchamp, sotva 170 cm, a muskulaturou také nevynikal. „Je pan Beauchamp v pořádku?“ zeptal se Parnackiho naléhavě. Inspektor přikývl a Henderson si hlasitě oddechl. „Díky bohu,“ řekl. „Předpokládám, že se mě budete ptát, kde jsem byl včera večer. V obchodě končím v půl šesté a včera jsem šel rovnou domů. Byli jsme s Becky – to je moje žena –

22

Pachatel 001-057.indd 22

12/10/16 12:01

STUPEŇ OBTÍŽNOSTI 1

a s přáteli ze sousedství na večeři. Domů jsme se vraceli kolem deváté. Chápu, že jste se mnou chtěl mluvit, ale snad už mohu jít.

Musím se postarat o obchod, než se pan Beauchamp vrátí. “ Mack Geber pracoval u Beauchampa před Hendersonem. Byl vysoký a urostlý, na sobě měl denimové kalhoty, přes košili kožené sako a potil se. „Dělal jsem pro starouše Hirama jenom pár měsíců,“ prohlásil žoviálně. „Neměl jsem se tam zle, ale práce mě nebavila.

Faktem je, že starý krámy mě moc neberou. Snažil jsem se to překousnout, ale nešlo to. Moje holka nemá ráda, když dávám výpověď, tak jsem to radši zaonačil tak, aby mě Hiram vyhodil.

A včera večer? Vyrazil jsem si do města, pokecali jsme s chlapama a trochu popili. Můžou mi to dosvědčit.

Přidavač na stavbě Chas Matheson byl podobně stavěný jako Geber. Měl krátký, skoro vojenský sestřih a tvářil se rozmrzele.

Na sobě měl lehkou košili s krátkým rukávem a pracovní kalhoty. „Jo, toho chlápka znám,“ odpověděl. „Ale v krámě jsem u něj nikdy nebyl. Proč taky? Ta jeho veteš, to není má parketa. Bydlím v podnájmu, kde je dost nábytku a taky dost šerednejch obrazů, tak co bych tam dělal. Makal jsem do šesti, pak jsem si dal gáblík v Taverně a obrazil pár barů. Ne, nevzpomínám si, jak se jmenovaly.

Máte recht, Taverna je sotva blok od toho krámu, co vás zajímá, ale vypil jsem tam k jídlu dvě piva a pak jsem šel, kam mě nohy nesly.

Občas to tak dělám, vyzkouším pár podniků, který neznám. Člověk občas musí trochu experimentovat, ne?“ Poslední podezřelý, Wayman Suttles, měl v rejstříku několik drobných krádeží a přepadení. Večery většinou trávil v Taverně, kterou zmínil už Matheson. I on byl svalnatý a měřil přes 180 cm.

23

Pachatel 001-057.indd 23

12/10/16 12:01

4 DOBŘE NAČASOVANÁ LOUPEŽ

Na sobě měl otrhané kalhoty, špinavé triko a vestu bez rukávů a ve tváři výraz nedůtklivé netrpělivosti. „Co zas chcete, Paddingtone?“ osopil se na inspektora. „Strašej vás nesplněný kvóty? Máte pocit, že už jste starouše Suttlese moc dlouho neotravovali, nebo co? Nic jsem neproved, nikde a nikomu. Na mou duši. Včera večer? Seděl jsem v Taverně, to přece víte. Přišel jsem asi v pět a nehnul se odtamtud až do zavíračky. Lila na baru vám to dosvědčí. A s ní nejmíň tucet dalších štamgastů. Tak mě obžalujte, nebo mě nechte jít, jasný? Máte tu vedro na chcípnutí.“ Parnacki vyšel z výslechové místnosti a kývl na službu konajícího strážníka. „Tyhle tři můžete nechat jít,“ přikázal mu.

Koho Parnacki podezírá a proč?

NÁPOVĚDA: ROČNÍ OBDOBÍ

24

Pachatel 001-057.indd 24

12/10/16 12:01