Page 1


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 7

Předmluva

M

yslí psi? A podobají se jejich představy našim? Můžeme říci, že psi mají vědomí a sebeuvědomění jako lidé? Prožívají skutečné emoce? A jaká je jejich inteligence ve srovnání s lidskou? Pokud tyto otázky vznesete v místnosti plné etologů a filozofů, prorazíte hráz přehrady a zavalí vás nezvládnutelná lavina argumentů. Bez ohledu na neotřesitelné doklady paleontologů dokazující, že soužití lidí a psů trvá nejméně 140 století, existuje dosud mnoho nesmiřitelných názorů na to, jak pracuje psí rozum a zda psi vůbec nějaký rozum mají. Pro některé lidi není pes nic jiného než nemyslící věc porostlá srstí, pouhý biologický stroj, kdežto jiní jsou přesvědčeni, že psi jsou v podstatě malí lidé v huňatém převleku. Většina majitelů společenských plemen zastává názor, že jejich psi skutečně vládnou výraznou inteligencí, nicméně ji za určitých okolností dovedně skrývají. Tento názor je dobře vyjádřen v lidové bajce ze Zimbabwe, která vypráví, že psi jsou nejen velmi chytří, ale že dovedou také mluvit, pouze toto umění nechtějí používat. Podle tamější báje hrdina Nkhango uzavřel dohodu se psem Rukuba. Pokud Rukuba získá oheň od boha Nyamurairi, stanou se lidé provždy přáteli psů. Pes splnil svou část dohody a přinesl lidem oheň. Později Nkhango požádal psa, aby mu pomohl lovit nebezpečná zvířata, hlídat dům i stáda a plnit jiné obtížné úkoly. Nakonec Nkhango požadoval na psu, aby mu sloužil jako poslíček. To už ale bylo pro psa příliš. Koneckonců daroval lidem oheň a měl tedy právo u něj v pohodlí odpočívat. Rukuba


CO MÁ PES NA MYSLI

8

30.3.2016

17:28

Stránka 8

CO MÁ PES NA MYSLI

přemýšlel: „Lidé mne pořád někam posílají a dávají mi všelijaké úkoly, protože jsem šikovný a umím mluvit. Když nebudu mluvit, nebudu muset dělat poslíčka.“ A od toho dne psi nemluví. I vzdělaní a logicky myslící lidé mívají často falešné představy o psychických schopnostech psů. To mi dokázal jistý právník, který měl co do činění s jednou z nejslavnějších a nejspornějších kauz v historii USA. Případ vraždy Nicole Brownové Simpsonové a jejího přítele Rona Goldmana a následující uvěznění a soudní proces se slavným sportovcem a hercem O. J. Simpsonem svého času hýbal Amerikou. V historce ovšem vystupoval i pes, akita jménem Kato, který patři Nicole. Právě jeho zoufalé vytí zaslechl jeden soused a šel se podívat, co se děje. Když uviděl krev na nohou zvířete, usoudil, že se zranilo. Vedl tedy Kata k jeho paničce, ale pes ho místo do domu táhl ke garáži. A tak byla objevena těla zavražděných. Mnozí lidé se domnívali, že pes viděl vraha a pokoušel se přivolat pomoc. Jednou zrána, když už probíhal proces s O. J. Simpsonem, volal mi jeden z právníků, který se procesu účastnil. Požádal mě, abych přijel do Los Angeles, setkal se s Katem a zjistil, zda je pes schopen prozradit identitu vraha. Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že rozumové schopnosti psa jsou asi tak na úrovni dvouletého dítěte. Ptal jsem se ho, zda si myslí, že se dá od dvouletého dítěte čekat, že pochopí význam smrti a bude mít takové jazykové schopnosti, aby mohlo popsat událost, která se stala před devíti měsíci. „Poslyšte,“ opakoval ten člověk pořád dokola, „nemohl byste přece jen přijet a promluvit s tím psem?“ Zapomněl jsem, že právníci nemají smysl pro humor. „To jako myslíte, že štěkne jednou, když bude chtít říci ano, a dvakrát, když půjde o ne?“ Užaslý hlas v telefonu se zeptal: „A mohl byste to tak udělat?“ Tato kniha má za cíl vysvětlit světu (včetně právníků), jak psi myslí. Pochopit psí myšlení znamená se nejprve seznámit s jejich smysly, s tím, jak vnímají svět, a také se stupněm genetického „naprogramování“ psího chování. A rovněž poznat, co se psi mohou naučit a jak se dá jejich chování měnit v různých podmínkách. Během zkoumání budeme mluvit o mnoha otázkách zajímavých pro lidi, kteří žijí nebo pracují se psy. Naučíme se při tom leccos o psí osobnosti u různých plemen a také se dozvíme, jak časné zkušenosti ovlivňují povahu psa. Budeme zkoumat i změny, kte-


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 9

PŘEDMLUVA

9

ré se odehrávají v mysli dospívajícího psa a rovněž v mozku stárnoucího zvířete. Při tom se seznámíme s mnoha podivnými otázkami, které vznášejí lidé s odlišnými vztahy ke psům: někteří chtějí vědět, zda mají smysl pro umění, jiní jestli rozumějí matematice, zda jsou schopni mimosmyslového vnímání, jestli cítí blížící se zemětřesení nebo dovedou-li rozeznat rakovinu u lidí. Tato kniha je založena na nových překvapujících vědeckých výzkumech, které nám umožní se aspoň letmo seznámit se způsoby, jakými pracuje mozek našeho nejlepšího přítele. Možná budete překvapeni, jaké schopnosti pes má, nebo naopak čeho schopen není. Můžete také objevit nové způsoby, jak svého psa lépe pochopit, jak se s ním jasněji dorozumívat a měnit jeho chování, aby váš společný život byl mnohem příjemnější. Dozvíte se také zajímavé údaje a seznámíte se s úžasnými příběhy dokládajícími psí myšlení a chování, což vám umožní získat přesvědčivé argumenty, které budete moci použít i v sále plném etologů. Nakonec musím poděkovat své chytré a milující ženě Joan, která přispěla ke vzniku této knihy a podílela se na ní od prvních náčrtů. Bez její pomoci a podpory by zůstala pouhým torzem.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 11

1 Myšlení psů Osobně znám skutečné psí filozofy. JAMES THURBER

P

aleontologové nám doložili, že v době kamenné před 14 000 lety se člověk usadil u ohně a poohlížel se po zvířeti, které by se mohlo stát psem, jak ho známe dnes. Volba padla na psovitou šelmu. Tento praotec všech dnešních psů však nebyl žádný domácí mazlíček. Byl to strážce, ochránce a společník na lovu. Jeho potomci se stali mimo jiné pastevci, spolubojovníky, průzkumníky a záchranáři, ochránci zákona, osobními strážci, průvodci slepých a neslyšících, pomocníky postižených a samozřejmě plnohodnotnými členy rodiny a milými kamarády. Lze si představit, jak si ten prvotní člověk, který se teprve učil vyrábět zbraně a nástroje z klacků, kamenů a kusů kostí, na chvilku sedl k ohništi a zadíval se do tmavých, oduševnělých očí svého chundelatého přítele. Možná uvažoval: „O čem asi přemýšlí? Jak mnoho ví? Co cítí a co si o mně myslí?“ Je tomu již 140 století, co tento oheň naposledy zaplápolal a navěky zhasl, a my si dodnes klademe stejné otázky. Průměrný majitel psa, který se zahledí do očí svého zvířete, tam objeví záblesky inteligence, citů a moudrosti a podivuje se, co se mu asi honí hlavou. V historii se touto otázkou zabývalo mnoho velkých myslitelů. Někteří usoudili, že se za zrcadlem těchto očí skrývají zvláštní poznatky a schopnosti, kdežto jiní se domnívali, že psa ovládají jen geneticky naprogramované instinkty.


CO MÁ PES NA MYSLI

12

30.3.2016

17:28

Stránka 12

CO MÁ PES NA MYSLI

PSI A FILOZOFOVÉ Řecký filozof Platón měl o psím intelektu vysoké mínění. Popsal „vznešeného psa“ jako „milovníka učení“ a „skutečně podivuhodné zvíře“. Jeden z jeho dialogů přestavuje rozhovor mezi Sokratem a Glaukonem, ve kterém Sokrates po mnoha rozborech přesvědčuje svého žáka, že jeho pes je „skutečný filozof“. Platónův současník Diogenes, další významný řecký filozof, ač mnohem výstřednější, proslul tím, že chodil světem s rozsvícenou lampou za bílého dne a prohlašoval, že „hledá čestného člověka“. Jeho pochybnosti o lidech byly veliké, avšak psy považoval za neobyčejně morální a inteligentní bytosti, a dokonce přijal přezdívku Kyon, což znamená Pes. Založil jednu z nejvýznamnějších starověkých filozofických škol a on i jeho následovníci prosluli jako „kynykové“ neboli „psí myslitelé“. Diogenova inteligence a důvtip byly natolik vyhlášené, že Alexandr Veliký, který se s ním setkal v Korintu, podotkl: „Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogenem.“ Když Diogenes zemřel, Athéňané postavili na jeho počest velký mramorový sloup, na jehož vrcholku se tyčila socha psa. Pod psem byl dlouhý nápis, který začínal tímto rozhovorem: „Řekni, pse, koho střežíš v tomto hrobě?“ „Psa.“ „Jak se jmenuje?“ „Diogenes.“ Stalo se mi mnohokrát, že mi chování psů připomnělo názory Platóna a Diogena z dávné minulosti. Například jednoho nevlídného deštivého dne jsem byl velmi unavený a nechtělo se mi jít s mými psy na obvyklou ranní procházku, a tak se museli spokojit s krátkým pobytem na dvoře. Mému flat retrívrovi Odinnovi se to ale moc nezamlouvalo a později odpoledne mne cosi vyrušilo ze čtení. Zaslechl jsem u nohou nějaké cvakání. Podíval jsem se dolů a zjistil, že Odin našel své vodítko a pokládá ho na podlahu. Zvedl jsem vodítko, položil ho vedle sebe, poklepal jsem psa po zádech a řekl: „Později, Odine.“ O pár minut nato jsem u nohou cítil další pohyb. Ukázalo se, že mi Odin přinesl botu a položil ji přede mne. Když jsem nereagoval, rychle přinesl druhou a přisunul ji ještě blíž. Zřejmě mě


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 13

MYŠLENÍ PSŮ

13

považoval za značně zabedněného nebo tvrdohlavého tvora, jenž ho zdržuje od vycházky v pěkně chladném a mokrém počasí. Za nějakou chvíli se Odin rozběhl ke dveřím a rozštěkal se. Obvykle se tak projevoval jen tehdy, když se ke dveřím blížila moje manželka Joan. Učil jsem totiž několik let na univerzitě v New Yorku a vytvořil jsem si zvyk typický pro všechny obyvatele tohoto města; vždycky jsem zamykal dveře, i když jsem pracoval doma. To přirozeně dopalovalo Joan, která vyrůstala v mnohem bezpečnějším a méně podezíravém prostředí kanadské Alberty. Takže když Odin ohlásil svým štěkotem, že „je Joan tady“, pospíchal jsem honem odemknout dveře, aby nemusela v dešti šmátrat po klíčích a rozčilovat se nad mým protivným zvykem. V okamžiku, kdy jsem byl krok nebo dva ode dveří, Odin skočil ke kanapi a popadl vodítko. Dřív než jsem mohl zjistit, že Joanino auto ještě nestojí na obvyklém místě, Odin mě štouchl do ruky a držel vodítko v tlamě. Začal jsem se té fintě smát. Dovedl jsem si představit jeho duševní pochody. Vypadalo to asi takto: „Chci jít na procházku, koukej, tady je vodítko... Dobrá, přinesu ti boty, pak půjdeme ven... Ještě ne? Tak dobře. Teď, když už jsi u dveří a já ti nabízím vodítko, tak snad půjdeme, ne?“ Přičlenil jsem Odinovu chování pochopitelně poněkud volnější překlad jeho vnitřního dialogu, ale představa, že v tomto případě šlo o určitý druh cílevědomého plánování, je správná. Jeho chování přesně směřovalo k určitému cíli. Mimochodem, psychologicky se trefil, na tu procházku jsme přirozeně šli.

VÍCE ČI MÉNĚ ROZUMU? O tom, zda psi mají inteligenci, schopnost uvažování nebo cítění, lidé přemýšleli už po staletí a většinou souhlasili s kladným názorem. Teprve v sedmnáctém století psi o pověst rozumných tvorů přišli. Zasloužil se o to jeden z nejvlivnějších francouzských filozofů své doby René Descartes, podle něhož psi rozum nemají. Tento výjimečný matematik provedl také zajímavé fyziologické pokusy, ale k negativním závěrům o psech ho vedlo spíše než cokoli jiného přísně katolické vyznání.


CO MÁ PES NA MYSLI

14

30.3.2016

17:28

Stránka 14

CO MÁ PES NA MYSLI

Jak se Descartes vypořádal s problémem, že psi, ač nemají inteligenci ani sebeuvědomění, jsou schopni složitého a cíleného jednání? Odpověď na tuto otázku našel při návštěvě zahrad v Saint-Germain-en-Laye, v rodišti a domově Ludvíka XIV. V těchto zahradách byly instalovány obdoby robotů a automatů na úrovni 17. století v podobě elegantních soch vytvořených italským inženýrem Tommasem Francinim. Každá z těchto soch na hydraulický pohon byla obratnou ukázkou vyspělé mechaniky a každá z nich byla pečlivě seřízena, aby předváděla sled určitých pohybů. Jedna socha například hrála na harfu, další tančila a podobně. Descartes považoval psy (i ostatní zvířata) za biologické ekvivalenty těchto mechanismů, s tím rozdílem, že je neovládá hydraulika ani ozubená kolečka, nýbrž fyzické reflexy a neuvědomělé reakce na určité podněty zvenčí. Názory, že psi vědomě reagují na okolní prostředí, vyvracel námitkou, že i mechanické sochy reagují na vnější vlivy, například když někdo šlápne na určitý kámen v dláždění, který slouží jako spínač, sochy se začnou pohybovat. Ačkoliv Descartův pohled na psy je neopodstatněný a nesmyslný, představa „biologických strojů“ strašila ve scholastickém myšlení dobrá dvě století a zásadní změnu přinesl teprve v polovině 19. století Charles Darwin se svou vývojovou teorií. Zavržení představy, že každý jednotlivý druh byl samostatně stvořen Bohem, přivedlo Darwina k závěru, že my lidé nejsme jediní mezi živými tvory, kteří mají rozumové schopnosti. Ve své knize O původu člověka konstatuje, že rozdíly mezi člověkem a jeho nižšími savčími bratránky spočívají „jen ve stupni vývoje a nejsou zásadní“. Došel tak daleko, že prohlásil: „Smysly a intuice, city a vlastnosti, jako je láska, paměť, pozornost, zvědavost, napodobování, úvahy atd., tedy vše, čím se chlubí člověk, můžeme pozorovat, a to někdy i ve značně vyvinuté míře, rovněž u nižších živočichů“. Darwin považoval zvířata a lidi za součást jediného plynulého procesu vývoje, při čemž různé druhy dosáhly různého stupně povědomí, schopnosti úvah, inteligence i paměti. To vše je součástí vědomí, tedy rozumu, a pochopitelně různé druhy mají různé kvality myšlení. I psi mají rozumové schopnosti a schopnost sebeuvědomění, ale pochopitelně ne na stejném stupni jako lidské bytosti.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 15

MYŠLENÍ PSŮ

15

Moderní výzkumy Darwinovy názory podpořily tím, že dokázaly podobnost nervové soustavy psů (i jiných savců) a lidí. Například bylo zjištěno, že nervové buňky v mozku psa pracují stejně jako u člověka. Neurony v lidském mozku mají stejné složení jako v psím a projevy elektrické aktivity jsou shodné. Struktura psího mozku se vyznačuje stejnými centry a útvary jako v mozku lidském, liší se většinou jen rozsahem a rozvinutostí. Stejně jako lidé mají i psi v mozku oblasti, které ovládají určité činnosti. Podíváme-li se na mapu rozmístění středisek různých funkcí v psím mozku, najdeme mnoho podobností s mozkem lidským. Například psi i lidé mají zrakové centrum umístěné v zadní části mozku, v týlním laloku, a sluchová centra jsou po stranách, v oblasti spánkové. Hmatové vjemy a kontrolu pohybu má na starosti úzký proužek na zadním konci temenního laloku u psů i u lidí. Ještě překvapivější jsou údaje získané při současném výzkumu psího genomu. Ewen Kirkness z Ústavu pro výzkum genomu v Rockville v americkém Marylandu se svou skupinou srovnával DNA pudla s lidskou. Zjistil, že psi a lidé mají více než 75 procent genetického kódu shodného. Všechny tyto fyziologické shody nám poskytují dostatek podkladů k tomu, abychom konstatovali značnou podobnost lidského a psího myšlení.

ROZUM ZTRACENÝ A NALEZENÝ Nauka o psychice zvířat se jako kyvadlo pohybuje od jednoho extrému k druhému. Darwinovy názory se sice stále uznávají, avšak na počátku dvacátého století se objevil nový psychologický směr nazvaný behaviorismus. Je to nauka mnohem bližší Descartovi než Darwinovi. Tento nový směr nazírání na chování zvířat je dílem psychologa Johna B. Watsona a dodnes v něm pokračují výzkumy proslulého psychologa B. F. Skinnera. Behavioristé jsou přesvědčeni, že pouze chování přesně studované, pozorované a měřené je klíčem k poznání psychiky a všechno ostatní je vedlejší a matoucí. Pro ně je „myšlení“ nebo „vědomí“ zvířat pouhou spekulací, protože se nedá měřit. Behavioristé věří, že k vysvětlení chování zvířat nepotřebují pojmy jako


CO MÁ PES NA MYSLI

16

30.3.2016

17:28

Stránka 16

CO MÁ PES NA MYSLI

uvědomění nebo myšlení. Není pochyb, že by dr. Watson objektivizoval Odinovo chování, které jsem popsal prve. K osvětlení behavioristického pohledu: Předpokládejme, že bych dr. Watsonovi řekl, že můj pes „má rád maso“. Určitě by mi sdělil, že to je jen promítnutí mých vlastních pocitů. A dodal by, že když dávám psovi kus masa, pes v reakci na tento podnět štěká, vyskakuje, mává ocasem, slintá, otvírá tlamu a maso sežere, ale to mě neopravňuje k tvrzení, že pes „má rád maso“, že „chce“ maso nebo že „si uvědomuje, že mu brzy maso dám“. Všechny tyto závěry jsou pouhé projekce přístupu nebo pocitu lidského pozorovatele do zvířete a dr. Watson tvrdí, že nic z toho nemůže podpořit názor, že můj pes myslí nebo cítí. Podobně jako Descartes tito vědci jen pozorují Odinovu úroveň aktivity, která vzrůstá, když dostane maso. Jak se pole výzkumu myšlení zvířat rozšiřuje, moderní psychologické teorie začínají ochotněji přijímat údaje o myšlení nebo rozumu živočichů. Biologové a psychologové začali mluvit o „účelovém“ chování zvířat a otevřeně diskutují o možnosti, že psi mohou mít přiměřenou představu o svém světě. Bit-va mezi zastánci názoru, že „pes je myslitel“, a jejich odpůrci, přesvědčenými, že „pes je stroj“, pokračuje a diskuse na toto téma lze slyšet v mnoha posluchárnách i laboratořích po celém světě. Někdy jsou argumenty pěkně ostré a debata často nabývá zavilosti náboženských disputací – i tady může víra a emoce převládat nad vědeckými fakty.

PSYCHICKÉ SCHOPNOSTI PSA Bez ohledu na lidi, kteří přiznávají psům schopnost sebeuvědomění, usuzování a logického myšlení, i na ty, kteří považují psy za prosté stroje, používající k získávání informací neurony místo silikonových čipů, existují některé věci, které musíme přijmout jako vědecky ověřená fakta: • Psi vnímají svět a samostatně získávají informace. • Psi se učí a přizpůsobují své chování okolnostem. • Psi mají dobrou paměť a umí samostatně řešit problémy.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 17

MYŠLENÍ PSŮ

17

• Rané zkušenosti štěněte mohou ovlivnit chování dospělého psa. • Psi projevují své city. • Jednotliví psi vystupují jako výrazné osobnosti a rozdílná plemena se vyznačují odlišným temperamentem. • Společenské vztahy včetně hry jsou pro psy velmi důležité. • Psi dovedou komunikovat spolu navzájem i s lidmi. Naneštěstí každý z těchto prokazatelných faktů vyvolává spoustu nových otázek. Například vnímají psi svět stejně jako my? Pokud ne, jak se jim jeví? Vnímáme my něco, co psi postihnout nemohou a naopak? Poznávají něco více než my? Jak se liší paměť psů od naší? Jaké typy problémů může pes řešit a v jakém bodě jejich intelekt začíná selhávat? Mohou psi vnímat čas? Mají představu o kráse, hudbě nebo počtech? Mají skutečně mimosmyslové vnímání, jak někteří lidé tvrdí? Když mluvíme o temperamentu u psů, je to totéž, jako když mluvíme o osobnosti u lidí? Dovedou se psi naučit nějakému jednání pouhým pozorováním? Všechny tyto otázky a milion dalších můžeme zodpovědět, pouze když dokážeme, jestli psi opravdu myslí a mají sebeuvědomění nebo zda to jsou jen počítače porostlé srstí.

JINÁ MYSL Mnoho lidí, kteří čtou tuto knihu, pravděpodobně doufá, že jim objasním, jak naši psi přemýšlejí a o čem. Realisticky ovšem musíme uznat, že tento cíl je těžko dosažitelný. Myšlení psů se totiž podstatně liší od toho našeho. Hlavní problém spočívá v tom, že jsme lidé a chápeme jenom to, co dělají právě lidé. Jestliže jsou zkušenosti živočichů úplně cizí našim, neznáme žádný lidský způsob, jak vysvětlit odlišné „myšlení“, z něhož dané chování vychází. Zkuste si například představit, jak vypadá svět netopýra, který létá v noci a vede ho pouze jeho přírodní sonar, nebo jaký je asi svět hlístice, drobounkého červíka, který nemá sluch ani zrak, ale jenom chemické smysly a omezený hmat. V každém případě nám hrozí, že se ocitneme zpátky ve světě běžných lidských zkušeností, protože


CO MÁ PES NA MYSLI

18

30.3.2016

17:28

Stránka 18

CO MÁ PES NA MYSLI

předpokládáme, že netopýrovo vnímání prostřednictvím sonarové navigace se musí podobat vnímání člověka, který se zavřenýma očima se pokouší lokalizovat předměty ve světě zvuků a ozvěn, ale to vše je založeno pouze na naší představivosti. Netopýří sonar může svým nositelům poskytnout úplné a bohaté informace o světě plném předmětů, podobně jako dnešní vysoce technický sonar, používaný moderními loďmi, registruje zvukové odrazy a analyzuje je na tak vysoké úrovni, že vytváří podrobnou mapu oceánského dna. Jak by se to vše dalo převést do našeho vědomí, to si těžko umíme představit. A jaké mohou být zkušenosti hlístice? Dovedete si představit, že ochutnáváte svou cestu neznámým prostředím? Můžete vytvořit mapu světa pouhým ochutnáváním koncentrací chemických látek, kterými procházíte? My lidé jednoduše nemáme duševní kapacitu, abychom vstřebali tak podivné, nám vzdálené smyslové vnímání a prožitky.

LZE POZOROVAT DUŠEVNÍ PROCESY? I ti nejpečlivější vědci mají přirozený sklon vykládat veškeré chování v lidském měřítku. Bohužel příčina nebo následek určitého lidského chování nemusí probíhat podle stejného vzorce jako u zvířat. Představte si následující jednoduchou situaci: Řekneme dítěti, že mu dáme k řešení nějaký úkol, ale nesdělíme mu žádné podrobnosti. Potom mu vybereme dvě ze skupiny odkrytých karet ležících na stole. V našem případě je na každé kartě napsáno číslo dvě. A když nyní požadujeme řešení, dítě zareaguje tak, že přejde ke zbylým kartám a zvedne jednu s číslem čtyři. Potom vezmeme do zkušební místnosti psa a ukážeme mu tytéž dvě karty. K našemu největšímu překvapení pes také vybere kartu s číslem čtyři. Psa se ovšem nemůžeme zeptat na postup. Když se zeptáme dítěte, proč je odpověď čtyři, odpoví, že sečetlo první a druhé číslo, a tak došlo k výsledné hodnotě. Jestliže víme, jak řeší problém lidé, můžeme analogicky dojít k závěru, že psi dovedou sčítat? Taková úvaha by z vědeckého hlediska byla těžkým omylem. Začneme tím, že my vidíme dvojku


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 19

MYŠLENÍ PSŮ

19

a čtyřku jako číselné hodnoty, ale pes nevidí nic jiného než abstraktní obrazec. Je samozřejmě možné, že přestože my vnímáme na kartách především napsané číselné hodnoty, je v nich ještě něco docela jiného, nač reaguje právě pes. Psí chování muže být trochu složitější než prosté zírání na číslice, jelikož pes nejspíš vidí karty jinak než my. My chceme dokázat, že pes dovede počítat, a sami v duchu tato čísla sčítáme, proto se třeba díváme přímo na kartu s číslem čtyři. Pes samozřejmě nemá ponětí o aritmetice, ale jednoduše sleduje směr našeho pohledu a vybere kartu, na kterou se díváme my. Protože pes vidí svět zcela odlišně než my a má také jiné smyslové schopnosti i rozdílné priority, naše zkoušky psího chování ve skutečnosti nemají co dělat s psychikou, kterou jim podsouváme. Pes může docela dobře využívat jiné psychické procesy a zdroje informací, které jsou nám nedostupné. Příklad: Když moje děti byly ještě malé, měl jsem kernteriéra Flinta. Přesvědčoval jsem děti, že Flint dovede číst, a jako důkaz jsem uváděl následující ukázku. Napřed jsem jim ukázal obrázek. Řekly, že je to nakreslená kočka. Potom jsem napsal tři slova na tři různé kousky papíru: kočka, pes a kůň. Pak jsem složil každý kousek papíru do tvaru áčka tak, aby napsané slovo bylo obráceno k psovi. Následně jsem psovi ukázal kousek papíru s obrázkem kočky a vážným tónem jsem mu vysvětlil: „Flinte, to je kočka. Najdi papírek s nápisem kočka.“ Na to se Flint s radostným štěknutím vrhl vpřed a vždycky mi přinesl papírek se správným slovem. Opakovali jsme tento pokus mnohokrát s různými obrázky a různými slovy. Na základě tohoto „testu“ byly mé děti přesvědčeny, že Flint dovede číst. Dokonce jsem přesvědčil i některé své kolegy psychology, že pes spojuje tvar psaníčka se slovem, které označuje obrázek, nebo se zvukem mého hlasu, vyslovujícího dané slovo. Ve skutečnosti jsem podváděl a využil jsem podobné triky jako kouzelníci. Dříve než jsem začal předvádět s Flintem jeho „ukázky čtení“, stavil jsem se v koupelně a škrábl nehty levé ruky o kostku mýdla. Když děti kreslily obrázek, vzal jsem ho do levé ruky a zanechal na něm trochu mýdla. Potom jsem papír se správným slovem rovněž vzal do levé ruky. V pravé ruce jsem měl papírky, na kterých bylo nesprávné slovo. Když jsem ukazoval Flintovi ob-


CO MÁ PES NA MYSLI

20

30.3.2016

17:28

Stránka 20

CO MÁ PES NA MYSLI

rázek a vyslovil název, přidržel jsem mu papír blízko nosu, takže ucítil mýdlo. Když měl „přečíst“ nápis, označující správný obrázek, hledal jednoduše papír, který voněl stejně jako mýdlo, které ucítil předtím. S tímto trikem jsem nikdy neseznámil ani své děti, ani překvapené kolegy. Oni viděli celou situaci po lidsku, protože dominantním lidským smyslem je zrak. A zatím by jim vše odhalil méně důležitý lidský smysl, čich, ale ten je při hledání odpovědi použít nenapadlo. Vraťme se však ke dřívějšímu pokusu se dvěma kartami s dvojkou – s největší pravděpodobností Flint řešil tento problém podobně, tedy čichem. Když dítě drželo v ruce obě karty s číslem dvě a později si sáhlo na kartu s číslem čtyři, karty také vstřebaly pach dítěte. Pes vyřešil problém tak, jako kdybychom mu řekli: Najdi věc, která páchne stejně jako tyto dvě. Nejspíš právě tak můžeme přijít na kloub jinému myšlení, než jaké používáme my. Příčina záhad tedy spočívá ve způsobu, jak pracuje naše mysl. Stejné chování může být výsledkem úplně odlišných procesů. Pokud u lidí chceme předvídat nějakou reakci, musíme znát podnět – například když na chlapcovu otázku dívka odpoví „ne“, musíme samozřejmě napřed vědět, na co se ptal. Podobně, když chceme objasnit, co si pes myslí nebo co dělá, musíme vědět, jak si naši otázku vysvětluje, a objevit metodu, kterou používá. Nemáme totiž žádnou záruku, že mysl psa pracuje stejně jako naše, přestože čelí stejné situaci. Prvním krokem k poznání mentálních procesů psa je porozumět, jak vidí svět kolem sebe, a také znát schopnosti jeho smyslů. Úspěšnost lovu některých dravých ryb záleží na kvalitě vnímání vlnění nebo proudění vody, vyvolaného pohybem živočicha, který se má stát jejich kořistí. Včely může dovést k nektaru schopnost vidět ultrafialové záření, které je mimo lidské vnímání. Mnohé květy totiž označují zdroj nektaru a pylu jako terče, ale zatímco my vidíme tmavou skvrnu, pro včely či jiný hmyz září květy ultrafialovým světlem. Mnozí draví hadi zase vnímají infračervené záření, což lidé také nedokážou. Tělesná teplota teplokrevného živočicha se projevuje infračerveným zářením i za nejtemnější noci, a to je jasné vodítko pro lovícího hada. Svět takto rozdílně vnímajících živočichů se nesmírně liší od světa, jak jej


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 21

MYŠLENÍ PSŮ

21

vidíme my lidé, a proto i využívání smyslů je u nás a u ostatních zvířat zcela rozdílné. Chceme-li objevit rozdíly mezi smysly psů a lidí, musíme především zkoumat, jak psí smysly pracují. Smyslové informace totiž určují psí pohled na realitu, a tím ovlivňují všechno, co si psi o světě živočichů myslí.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 22

2 Kde získat informace

K

dyž v roce 1873 zahájila svou činnost první pokusná psychologická laboratoř v německém Lipsku, vedená Wilhelmem Wundtem, pokoušeli se psychologové pochopit složky lidského vědomí prostřednictvím pokusů s vjemy zrakovými, sluchovými a hmatovými. Bez těchto smyslů a také bez chuti a čichu, by byl náš mozek věčným vězněm na samotce naší lebky. Údaje, přicházející ze smyslových orgánů, jsou základními kameny, z nichž se buduje vědomí a myšlení. Řecký filozof Protagoras shrnul tento poznatek již 450 let před naším letopočtem slovy: „Nejsme nic než uzlíček vjemů.“ Když si člověk nad něčím láme hlavu, zapne mozek jako počítač. Lidské myšlení je podobné, jako když počítač řadí údaje. Ovšem samotný proces zpracování dat může být různý. Zvířata, jimž se informace do jejich „mozkového počítače“ dostávají z jiných smyslů, zpracovávají údaje podle jiného klíče. Představte si na okamžik jistý druh počítače, jehož klávesnice obsahuje pouze čísla. V takovém případě je zřejmé, že ať už je počítač výkonný jakkoli, bude zpracovávat pouze číselné údaje a nic jiného. Bude-li klávesnice kromě čísel obsahovat i písmena, mění se tím povaha údajů, které počítač dostává, v tom smyslu, že může zpracovávat slova i jazykovou informaci. Naopak pokud na klávesnici chybí třeba „B“, pak nedokáže rozlišit například slova „brána“ a „rána“ a vy nemůžete určit, co vlastně přístroj zaznamenal – zda jde o předmět, nebo o určitý vjem. Podobná omezení smyslových schopností živočichů ovlivňují jejich činnost a závěry, které je mozek schopen vyprodukovat. Naše smysly jako síto prosívají získá-


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 23

KDE ZÍSKAT INFORMACE

23

vané údaje; místo chybějícího „B“ si u zvířat dosaďte například neschopnost vnímat určité barvy. Nenaučí se tak rozlišovat věci podle odlišných barev a postrádají schopnost, která je v lidském světě velice užitečná. Jestliže některé smysly jsou pro nás důležitější než jiné, pak dáváme přednost hledání jistých informací prostřednictvím určitých smyslových zdrojů, které jsou pro nás výhodnější, a máme tendenci pomíjet údaje přicházející ze smyslů, které nejsou tak kvalitní. My lidé říkáme: „Viděl jsem na vlastní oči,“ protože zrak je pro nás nejdůležitější smysl, kdežto pes by mohl říci: „Cítil jsem vlastním nosem.“

FILM V MOZKU? Většina lidí si pamatuje jen velmi málo z toho, co se přihodilo před čtvrtým rokem jejich života. Určitě jste se, jako ostatně každý, naučili mnoha věcem již v prvních třech nebo čtyřech letech a získali jste mnoho zkušeností, které uvázly ve vaší paměti. Naučili jste se například chodit na záchod, jíst příborem nebo rozpoznávat rodiče a jiné členy rodiny. Možná znáte nějaké dětské hry nebo si pamatujete pár zajímavých míst, třeba ZOO nebo mořskou pláž. Zážitky jsou však ve vaší mysli zaznamenány jen jako zrakové vjemy. Teprve v době, kdy jste si osvojili mnohem pokročilejší jazykové schopnosti, se váš způsob zachycování vzpomínek změnil a vy jste si začali skoro všechno pamatovat prostřednictvím jazykového kódu. Začali jste myslet spíše ve slovech než v obrazech. Nejdávnější vzpomínky máte v sobě dosud uchované, ale protože jste tehdy ještě neznali slova, neumíte si je vybavit – k této části své minulosti, která je zaznamenána v obrazech, ne ve slovech, jste ztratili klíč. Lidé, kteří se naučili více než jeden jazyk, často myslí na určité věci jen v jazyce, který používali jako první při získání dané informace. Mám přítelkyni, která mluví francouzsky a anglicky a s nynějším manželem se seznámila během studií v Paříži. Ačkoliv v současnosti žijí v oblasti anglofonní, dosud k důvěrným rozhovorům používají výhradně francouzštinu, tedy jazyk, kterým mluvili, když se do sebe zamilovali. „Když říkám Pascalovi něco osobního francouzsky, zní to opravdově,“ vysvětlovala. „Kdybych


CO MÁ PES NA MYSLI

24

30.3.2016

17:28

Stránka 24

CO MÁ PES NA MYSLI

použila angličtinu, připadalo by mi to jako podvrh. Pokud ale mluvíme o věcech, které se přihodily od doby, co bydlíme ve Vancouveru, sáhneme vždy po angličtině. Myslím, že je to proto, že pro tyto záležitosti těžko hledáme francouzská slova.“ Psi nemají jazyk, lépe řečeno, nepoužívají slova jako my. To znamená, že jejich myšlení se ubírá jinými cestami, docela odlišnými od lidských. Neschopnost používat jazyk znamená, že duševní procesy psů se podobají myšlení na základě smyslových vjemů běžných u lidských batolat. Nejsem si jist, zda psi mají v hlavě videový záznam, ale pokusy potvrzují, že v procesu myšlení nahrazují slova obrazy. Některé vědecké údaje napovídají, že psi myslí a jejich mozek pracuje způsobem velmi podobným našemu smyslovému vnímání situace. V. S. Rusinov, ruský vědec, který používal psy k výzkumu elektrofyziologie mozku, umístil v psím mozku některá složitá zařízení měřící elektrické vlnění, a to zaznamenal pomocí drobných vysílaček. Každodenně pes v laboratoři podstupoval různý výcvik a pokusy vnímání. Odehrávalo se to podle přesného rozvrhu a pět dní v týdnu zahajoval pes testy ve stejnou dobu. Rusinov brzy zaznamenal, že než pes vstoupil do zkušební místnosti, jeho mozek produkoval elektrické podněty, které naznačovaly jeho naprostou uvolněnost. Teprve když v laboratoři spustily přístroje, objevily se charakteristické změny mozkových vln, které prokazovaly, že pes začal pracovat. O jednom víkendu Rusinov přivedl do laboratoře skupinu návštěvníků. Neměl v plánu psy zkoušet, ale zapnul měřicí přístroje zaznamenávající změny mozkových vln, aby návštěvníkům vybavení předvedl. K jeho velkému překvapení u psa, který během týdne podstupoval trénink, se projevilo stejné vlnění jako v běžném pracovním dnu. Když čas zkoušky pominul, mozek psa se vrátil ke své normální klidové činnosti. Z toho Rusinov odvodil, že pes je citlivý na časové intervaly, a když přichází doba, kdy podstupuje testy, začíná myslet tak jako v laboratorních podmínkách. To znamená, že pes zaznamenává vzpomínky ve smyslových obrazech a stejné oblasti jeho mozku se aktivují, když zvíře vidí a slyší to, co obvykle při pokusech v laboratoři prožívá. Takže pokud pes myslí pomocí určitých smyslových „idejí“ a smyslové vjemy nahrazují v jeho myšlení slova, potom lze po-


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 54

4 Čichám, tedy jsem

K

aždý živočišný druh má nějaký hlavní nebo přednostní smy slový systém. I nejprimitivnější živočichové, například jednobuněční prvoci nebo nejprimitivnější mořští tvorové jako houby a koráli, mají „chuť“, chemický smysl, kterým zjišťují látky rozpuštěné ve vodě, v níž žijí, a tak získávají informace potřebné k přežití. Poněkud složitější zvířata, například hvězdice, medúzy nebo mořské sasanky, mají jako dominantní smysl hmat. Netopýři, králíci, rejskové a množství dalších nočních živočichů reagují nejsilněji na zvuky. Lidé, lidoopi, opice a ptáci jsou vizuální druhy a zrak je pro ně nejdůležitější ze všech smyslů. Ovšem mnoho jiných savců, včetně psů, využívá jako vrcholný smysl čich. Nos psa není jenom nejdominantnějším rysem jeho tváře, ovládá i jeho mozek a určuje jeho vnímání a pojetí světa. Lidský mozek je tvarem i stavbou přizpůsoben k vidění a přijímání optických vjemů zprostředkovaných světlem, ale psí mozek je předurčen k hodnocení a zpracovávání informací získaných čichem. Lidé vnímají četné pachy podvědomě a do jejich vědomí zasahují jen tehdy, jsou-li velmi intenzivní nebo mají-li zvláštní význam. Psi reagují na mnohonásobně širší paletu pachů, a to znamená, že psí mysl je velice odlišná od té naší. V podstatě z toho vyplývá, že psí myšlení je pro nás záhadou. Kdybychom si mohli osvojit psí vnímání aspoň na okamžik, užasli bychom, jak by se nám náš známý svět jevil. Najednou by byl pro nás nepochopitelný. Jak si vysvětlit svět složený především z různých typů a intenzit pachů místo zrakových obrazů? Takže chceme-li porozumět psímu myšlení a chování, musíme nejdřív pochopit rozsah a výkon jejich čichového smyslu.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 55

ČICHÁM, TEDY JSEM

55

PACHY A MOZEK Struktury, které zpracovávají pachy v mozku lidí a psů, jsou velmi rozdílné. Na spodině obou mozků jsou dva výrazné útvary nervové tkáně, které tvoří tzv. čichový kyj čili středisko dekódování čichových vjemů. U lidí tento kyj vypadá jenom jako malé zduření na konci krátké stopky. U psů je čichový kyj mnohonásobně větší, takže vůbec nemůžete vidět kmen, kterým se napojuje na zbytek mozku. U lidí čichový kyj váží pouhých 1,5 g, kdežto u průměrně velkého psa je to asi 6 g, to znamená čtyřnásobek hodnoty u člověka. A přitom psí mozek se svou velikostí rovná přibližně jedné desetině mozku lidského. Rozměry psího mozku ovlivňuje tedy především potřeba analyzováním pachů. Tato schopnost je čtyřicetkrát větší než u lidí, to znamená, že pes dokáže rozlišit různé vůně tisíckrát až desetitisíckrát lépe než člověk.

ČENICH STVOŘENÝ PRO PSY Jako přídavek k mimořádné mozkové kapacitě určené k rozlišování pachů, přistupuje ještě psí nos, zvlášť vhodný k zachycování velmi jemných částic pachů. Podívejme se zběžně na tento pozoruhodný orgán. Lysá část na konci se nazývá nosní houba. Má výraznou barvu, obyčejně tmavou, ale může být podle plemene hnědá, růžová nebo skvrnitá. Bílí psi nebo psi s převahou bílého zbarvení obvykle mívají světleji zbarvené nosy. Houby těchto psů se dokonce za určitých podmínek označují jako „sněžné nosy“, protože barva této části čenichu v zimě bledne do ještě světlejšího odstínu. Obyčejně se v létě nos zase zbarví do původního tónu, ale u starších psů už světlejší barva zůstává. Pokud pes jí z plastikové nebo gumové misky, často se u něj objeví světlejší nebo skvrnitý nos. Tento dříve neznámý jev se označuje jako PDD (plastic dish dermatitis) a jedná se o zánět kůže způsobený reakcí mezi nosním pigmentem a chemikáliemi (určitými antioxidanty) obsaženými v těchto nádobách. Když se pečlivě podíváte na nos svého psa, uvidíte typický vzorec hřebínků a brázdiček. Tento vzorec, spolu s obrysem nozder a nosní přepážky, vytváří typický otisk nosu, který je zřejmě stej-


CO MÁ PES NA MYSLI

56

30.3.2016

17:28

Stránka 56

CO MÁ PES NA MYSLI

ně individuální a jedinečný jako otisky prstů u lidí. Z toho důvodu otisky psího nosu používají k identifikaci psů četné kynologické kluby na celém světě. Některé společnosti dokonce vedou registry otisků nosů a pomocí nich hledají ztracené nebo ukradené psy. Pokud chcete mít otisk nosu svého psa aspoň pro zábavu (nebo z jiného důvodu, např. jako umělecký výtvor), pořídíte si ho snadno. Nejdřív nos psa pečlivě osušte. Potom vyberte vhodné potravinářské barvivo a papírovým ubrouskem jej naneste na psí nos. Na pár vteřin nedovolte psovi, aby si nos olizoval, a pak přitlačte malý polštářek papíru na nos tak, aby se otiskly všechny strany nosu. Můžete to zkusit několikrát po sobě, dokud nezískáte správnou intenzitu zbarvení a nepřijdete na to, jaký tlak je zapotřebí k vytvoření skutečně správného a jasného otisku nosu se všemi podrobnostmi. Nemůžete samozřejmě použít inkoust nebo nějakou běžnou barvu. Jenom potravinářská barviva nejsou jedovatá a snadno se odstraňují, takže nebudete muset vysvětlovat svým přátelům, proč má váš pes modrý nebo zelený nos. Psi při zjišťování pachů pracují mnohem aktivněji než člověk. Nemusí příliš často nasávat vzduch do nosních dutin, ale přesto přijímají z prostředí díky anatomické stavbě čichového orgánu a využití svých schopností tolik pachových informací, kolik lidé nikdy nedokážou. Když nic jiného, pes umí pohybovat nebo uzavírat každou nozdru nezávisle, což mu velmi pomáhá při určení směru, odkud pach přichází. Pes má také zvláštní větřící schopnosti, které jsou zcela nezávislé na normálním dýchání. Když váš pes natáhne nos ve směru, odkud přichází pach, aktivně přeruší normální dýchací proces. Když větří, vzduch obsahující pach, prochází přes kostěné struktury v nosní dutině, tzv. nosní skořepy neboli choany, které jsou určeny pouze k zachycování pachů a nedochází na nich k vymývání částic pachu jako při normálním výdechu psa. To znamená, že molekuly pachu zůstávají v nose a hromadí se tam. Když pes normálně dýchá, vzduch prochází nosními cestami pod skořepami a pokračuje rovnou do plic. Při větření se vzduch uchovává v horních prostorách čenichu a díky tomu pes může jeho obsah podrobně analyzovat. Rozdíl mezi větřením a dýcháním je jedním z nejdůležitějších předpokladů čichových schopností psů: díky tomu mohou sledovat pachy i za velmi horkého počasí, nebo když jsou přehřátí.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 57

ČICHÁM, TEDY JSEM

57

Lidské tělo má dva typy potních žláz. Jeden typ je „ekrinní“ – tyto žlázy jsou určeny k regulování tělesné teploty lidí tím, že uvolňují tekutinu na povrch kůže v podobě potu. Jsou rozptýleny po celém těle, kdežto druhý typ žlázek, apokrinní, jsou soustředěny například v podpaží. Pot se vypařuje, tím snižuje teplotu kůže a pomáhá ochlazovat tělo. Na rozdíl od lidí psi mají potní žlázy jenom na polštářcích tlapek. Proto pes, je-li rozčilený nebo přehřátý, zanechává na podlaze vlhké stopy. Psi nahrazují pocení tzv. supěním, zhluboka dýchají s vyplazeným jazykem, a tím se ochlazují, protože vlhkost odpařovaná z tlamy a jazyka vydatně přispívá ke snižování teploty těla. Čím víc pes supí, tím víc odpařuje a ochlazuje se. Pracovní psi – stopaři – bývají méně výkonní za horkého počasí, protože když supí, nemohou čichat, čili supění snižuje schopnost čichové práce. Proto když supícímu psu nabídnete ruku nebo kousek potravy, přestane dýchat zhluboka a začne čichat, zlepšuje tedy svou schopnost pachového vnímání, aby si užil příjemnou vůni. Výzkum dokázal, že když jsou psi přehřátí, jejich schopnost stopovat a rozlišovat pachy se snižuje o 40 procent. Proto když pes musí při vyhledávání a záchranářských prací působit za horkého počasí, mohou vzniknout skutečné problémy. Existují však určité způsoby, jak tento pokles čichových schopností přehřátých psů odstranit. Především je třeba psa ochlazovat. K tomu stačí postřikovat ho často vodou, při čemž můžete použít stejné nádoby jako na mlžení rostlin. Voda se z povrchu těla odpařuje a ochlazuje psa, který nemusí supět, takže jeho čichové schopnosti zůstávají nedotčeny. Jinou možností je psa na horké podmínky postupně zvykat. Mnozí psi se dovedou výborně přizpůsobit a spontánně si osvojí vhodnější strategii. Naučí se čichat v těch okamžicích, kdy přestávají supět. Střídání čichání a supění obnoví jejich schopnost sledovat stopu, i když jsou znatelně pomalejší.

PROČ MAJÍ PSI STUDENÝ NOS? Každý ví, že psí nos je obvykle studený a vlhký. I mně to často připomněli, když mě probudil studený nos strčený do ucha, jakmile některý z mých psů usoudil, že by bylo dobré mě vzbudit, na-


CO MÁ PES NA MYSLI

58

30.3.2016

17:28

Stránka 58

CO MÁ PES NA MYSLI

příklad proto, že už má chuť na časnější snídani. Tuto vlhkost vytvářejí četné hlenové žlázy. Jejich funkcí je udržet pokožku chladnou a zachytit molekuly pachů. Všechny pachové molekuly jsou látky rozpustné ve vodě. Vlhkost na nosní houbě působí jako rozpouštědlo. Jakmile se molekula pachu dotkne povrchu, rozpustí se v hlenu. Pokud ho není dost, musí se vlhkost obnovit zevnitř, proto si psi tak často olizují čenichy, aby zlepšili sběrací schopnost. Uvnitř čenichu jsou jemné vláskovité struktury, které odvádějí hlen zpátky do nosní dutiny. Tyto vlásky vedou rozpuštěné částice pachů dovnitř, soustřeďují je poblíž zvláštních buněk, které pach určují. Dostatek tohoto hlenu je nutný, má-li celý systém dobře pracovat. Je to právě hlen, který u některých plemen odkapává z pysků a z vnitřku lící stéká na krk. Průměrně velký pes vytvoří zhruba půl litru tohoto hlenu za den, a to je jeden z důvodů, proč psi potřebují stálý a pravidelný přísun vody. Nechme však vědu alespoň na okamžik stranou. Chci vám povědět roztomilou povídku, kterou mi v mládí vysvětlovali, proč má pes mokrý a studený nos. Podle této bajky na začátku potopy světa Noe soustředil do své archy všechna zvířata, aby je zachránil před stoupající vodou. Dva psi v arše byli tak chytří a šikovní, že jim Noe svěřil dohled nad stavem archy. Jednoho dne, když prohlíželi loď, objevili malou díru. Nebyla velká, ale voda tudy proudila dovnitř, a kdyby se závada neopravila, archa by šla ke dnu. Jeden pes rychle běžel pro pomoc, kdežto druhý zapřemýšlel, přiskočil k díře a strčil do ní nos, aby zarazil přítok vody. Když přišel Noe se syny, aby opravili trhlinu, chudák pes měl velké bolesti a byl málem utopený. Srdnaté zvíře zachránilo archu před potopením. Proto Bůh rozhodl, aby všichni psi měli studené a vlhké nosy na počest svého statečného předka, který spasil svět. Tuto bajku vyprávím i svým vnoučatům, dokud nejsou dost stará, aby pochopila reálné souvislosti a začala mít zájem o chemické pochody a produkci různých tělních tekutin, v nichž se chemické látky rozpouštějí nebo koncentrují.


CO MÁ PES NA MYSLI

30.3.2016

17:28

Stránka 59

ČICHÁM, TEDY JSEM

59

ZACHYCOVÁNÍ PRCHAVÝCH LÁTEK Vzduch nasátý při větření se dostává do řady zprohýbaných kostěných destiček, jimž se říká „turbinata“. Na těchto destičkách je rozprostřena hustá houbovitá vrstva tkáně, jež obsahuje mnoho čichových buněk a je prostoupena nervy, které pak přenášejí informaci do mozku. U lidí celá čichová oblast analyzující pachy měří pouze 7 cm2, čili je velká jako malá poštovní známka. U psů by tato oblast, kdyby se narovnala, měřila 390 cm2, takže by byla jen o něco málo menší než list papíru do stroje. Kromě toho je zde ještě spousta rozdílů v celkové velikosti povrchu, které závisí na velikosti a délce psího nosu. Psi s delším a širším nosem mají tento povrch podstatně větší než psi s plochým obličejem a plochým čenichem, jako je například mops nebo pekingský psík, kteří mají podstatně menší povrch čichové sliznice. Rozměry této oblasti jsou důležité, ale kromě toho plemena psů s většími čenichy mají mnohem více čichových receptorů a následkem toho i lepší čichové schopnosti. Například jezevčík má kolem 125 milionů čichových receptorů, foxteriér 147 milionů a německý ovčák dokonce 225 milionů čichových buněk. Někteří psi, zejména tzv. stopaři, mají čenichy neobyčejně široké a hluboké, takže mají největší množství čichových receptorů ve stejném prostoru, i když sami o sobě nejsou příliš velcí. Takovými čichovými specialisty jsou například bíglové, kteří váží pouhých 14 kg a v kohoutku měří jen 33 cm, ale mají stejný počet čichových buněk jako němečtí ovčáci, tedy 225 milionů, což je dvakrát víc, než odpovídá jejich rozměrům, protože německý ovčák váží nejméně 35 kg a má v kohoutku 60 cm. Vrcholovými šampiony v čichových pracích jsou bloodhoundi, kteří mají kolem 300 milionů čichových buněk v čenichu. Když srovnáme tyto psí statistiky s počtem čichových receptorů u lidí, kteří se musí spokojit v ubohými 5 miliony, neboli s dvěma procenty počtu čichových buněk malého bígla, pochopíme, oč je psí čich lepší. Když k tomu přidáme mozkovou kapacitu věnovanou čichu, vychází nám, že psi mají 50x větší čichové schopnosti než my a nemusí nás tedy překvapit, že jsou na pachy mnohem citlivější. Ovšem většina lidí nedovede ocenit, jak velký je rozdíl ve vnímání různých pachů. Psí nos je zvlášť určen k zachycování pachů ži-


CO MÁ PES NA MYSLI

60

30.3.2016

17:28

Stránka 60

CO MÁ PES NA MYSLI

vočišného původu, což je jasné, protože to jsou lovci. Pokud my zkoušíme citlivost lidí na kyselinu butyrovou, hlavní složku potu, zjistíme, že nejnižší koncentrace, kterou dokážeme rozeznat, je asi jedna pětimiliontina gramu tohoto pachu vypařená v 1 m3 vzduchu. Dříve než začneme být na tuto svou schopnost domýšliví, měli bychom si uvědomit, že když rozpustíme stejné množství kyseliny butyrové v milionu litrů vody, pes ji ucítí. Pokud vezmeme 1 g butyrové kyseliny a necháme ji vypařit do prostoru odpovídajícímu desetipatrovému domu, když otevřete dveře, ještě ji můžete ucítit. Pokud se odpařený gram kyseliny butyrové rozptýlí na ploše 350 km2 a sahá do výše 92 m, pes ji stejně ucítí. Tato plocha je stejně velká jako město Philadelphie. Protože v tomto městě bydlí asi půl druhého milionu lidí, z nichž každý se, zejména za typických horkých letních dnů potí, musí být zajímavé, jak asi tato metropole voní vašemu psovi.

ČICHOVÉ GENY Ačkoliv všichni psi mají skvělé čichové rozlišovací schopnosti, člověk vyšlechtil výběrovým chovem zvlášť dobré stopaře. Bígl, baset a bloodhound jsou skvělé příklady, jakou citlivost na pachy lze zdědit. Tito psi jsou specialisté nejen na schopnost objevit a rozlišit vůně, ale také na schopnost sledovat stopu po dlouhou dobu. V roce 1960 J. Paul Scott a John Fuller zkoumali psí chování v laboratoři a polní zkoušky prováděli na stanici v Bar Harboru v Maine. S ohledem na dědičné základy psího chování se zabývali pouze čistokrevnými psy určitých plemen. Jednou ze zkoušek bylo na ohrazené ploše, přibližně velké jeden akr, objevit myš. Tato myš byla pochopitelně bezprostředně umístěna na skryté místo, daleko od vypuštění psa. Za krátkou dobu bígli, kteří mají velmi jemné nosy, prozkoumali celou oblast. Přibližně za jednu minutu našli stopu a objevili myš. Když ke stejné zkoušce použili foxteriéry, našel také stopu, ale kořist objevil až po 15 minutách. Ovšem když test opakovali znovu se skotským teriérem, výsledky byly katastrofální. Skotíka myš vůbec nezajímala, a tudíž se ji nesnažil ani najít. To vysvětluje, proč nikdy nevidíme skotské teriéry při stopování, hledání zasypaných nebo vyhledávání uprchlých zločinců.

0038270  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you