Milí přátelé na cestách, náš soubor „nejkrásnějších výletů“ se utěšeně rozrůstá a tentokrát snad potěšíme ty z vás, kteří sice rádi šlapete po horách a dalších pěkných místech naší země, ale přílišná stoupání a další nástrahy terénu zrovna v lásce nemáte. Připravili jsme proto čtyřicet pěších výletů, při kterých využijete lanovku, která nejenom usnadní putování, ale také přináší neobvyklý zážitek z jízdy – dvakrát se s vámi bude do kopce šplhat lanovka pozemní, čtyřikrát se svezeme v kabinkách, taktéž čtyřikrát na vás čekají velké kabinové lanovky a o zbytek jízd se postarají „sedačky“ různého stáří i kapacity (od stařičkých jedno- a dvousedaček až po moderní šestisedačky). Následující pěší putování vás zavede k nejzajímavějším místům v okolí, nevyhýbá se ani příjemným horským chatám a hospůdkám s možnostmi občerstvení a hlavně – vede převážně z kopce. Přehled o tom, kde se lanovky s celoročním provozem, které pro vás autoři vybrali, nacházejí, naleznete v úvodní mapce. Jejich nejvyšší koncentrace se přirozeně nachází v horách (Krkonoše, Jeseníky, Krušné hory, Šumava ad.), najdete je však i ve městech (Praha, Karlovy Vary, Mariánské Lázně) nebo v místech, kde byste je třeba nečekali (Moravský kras, Čertova hrbatina). Samozřejmou součástí každého výletu je plnohodnotná turistická mapa s vyznačenou trasou, pro dokonalou představu toho, co vás čeká, nechybí ani výškový profil, kilometráž a informace o náročnosti trasy. Právě posouzení náročnosti může být lehce subjektivní, autoři se snažili zohlednit to, co se vám nemusí podařit vyčíst z mapy – tedy zejména obtížnost terénu a kvalitu cest a pěšin. Lehké trasy jsou určené opravdu každému a jsou spíše vycházkou nežli výletem, středně náročné by také měl zvládnout úplně každý, pro někoho již však mohou představovat pěknou túru (a pro jiného budou „brnkačkou“), u tras označených jako náročné doporučujeme nejprve si přečíst text, podívat se do mapy a poté se rozhodnout, zda jsou určeny i pro vás (pro běžného turistu však budou spíše lahůdkou nežli překážkou). Lanovky jsou ideálním pomocníkem také pro osoby se sníženou pohyblivostí nebo pro rodiny s malými dětmi a kočárky. Autoři nezapomněli ani na ně, potřebné informace se dozvíte v úvodních textech výletů. Příjemným doplňkem jsou technické informace o každé z lanovek. Přejeme mnoho příjemných zážitků.
Obsah
1. Za nejkrásnějším pohledem na Prahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2. Za čerty pod Javorovou skálu . . . . . . .11 3. Nejhezčí hřebenovka a stavba století. . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 4. A budeme si hrát… . . . . . . . . . . . . . .19 5. Na Smrk téměř bez stoupání . . . . . . .23 6. K prameni Labe málo známou cestou od severu . . . . . . . . . . . . . . . . .27 7. Od mamuta ke Krakonošovi . . . . . . . .31 8. Krakonoš a lyžníci . . . . . . . . . . . . . . . .35
9. Za nejkrásnějšími vodopády. . . . . . . .39 10. Ke Svatému Petru zadními vrátky . .43 11. Do nejvýše položené obce západních Krkonoš . . . . . . . . . . . . . .47 12. Černohorským expresem za výhledy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .51 13. Kudy míří na Sněžku Poláci . . . . . . .55 14. Na nejvyšší českou horu . . . . . . . . . .59 15. Za výhledy na Hnědý vrch a půvabné Lučiny . . . . . . . . . . . . . . .63 16. Přes dvě Úpy za pohádkou . . . . . . . .67
Liberec
Děčín
Jablonec nad Nisou
Ústí nad Labem Česká Lípa
Teplice Most
Litoměřice
Chomutov Sokolov
Jičín Louny
Karlovy Vary
Semily
Mladá Boleslav
Mělník
Kladno
Nymburk
Cheb Rakovník
Kolín Praha
Beroun
Kutná Hora
Tachov Rokycany
Příbram
Benešov
Plzeň Havl
Domažlice
Pelhřimo Klatovy
Písek
Tábor
Strakonice Prachatice
Jindřichův Hradec České Budějovice Český Krumlov
17. Za krásou labského údolí . . . . . . . . .71 18. Nejdelší a nejstarší jednoúsekovou lanovkou u nás . . . .75 19. Vzhůru na Klínovec a do království rašeliny. . . . . . . . . . .79 20. Nejvyšší vrcholy českých i saských Krušných hor . . . . . . . . . . .83 21. Kde se krušil cín . . . . . . . . . . . . . . . . .87 22. Karlovarské vyhlídky. . . . . . . . . . . . .91 23. Od Krakonoše do světa miniatur . . .95 24. K tajemným jezerům. . . . . . . . . . . . .99 25. Javor jako na dlani. . . . . . . . . . . . . .103 26. Toulání kolem Churáňova. . . . . . . .107 27. Za stezkou v korunách stromů . . . .111
28. Blíž ke hvězdám…. . . . . . . . . . . . .115 29. V srdci Moravského krasu. . . . . . . .119 30. Pod dohledem Velké Deštné . . . . .123 31. Ze Zakletého na Jiráskovu cestu . . . . . . . . . . . . . .127 32. Na znovuzrozený Suchý vrch . . . . .131 33. K prameni Moravy na Sněžník. . . .135 34. Až se tají dech… . . . . . . . . . . . . . .139 35. K největšímu z divů Česka . . . . . . .143 36. Po cestách zlatých i svatých . . . . . .147 37. Do říše boha Radegasta . . . . . . . . .151 38. Do idylických Zadních hor . . . . . . .155 39. Kličkování kolem Javorového. . . . .159 40. Kde čekají slezští rytíři . . . . . . . . . .163
Trutnov Náchod Jeseník
Hradec Králové Rychnov nad Kněžnou
Pardubice
Bruntál
Šumperk Chrudim
Ústí nad Orlicí
Karviná
Opava
Svitavy
líčkův Brod
Ostrava Frýdek-Místek Olomouc
Žďár nad Sázavou
ov
Prostějov Přerov
Blansko
Jihlava
Kroměříž Brno
Třebíč
Vyškov
Zlín Uherské Hradiště
Znojmo
Nový Jičín
Hodonín Břeclav
Vsetín
Praha
2
3
START CÍL
1 6
4
0
100 m měřítko 1:9 000
200 m
5
1
Za nejkrásnějším pohledem na Prahu 1,7 km
lehká trasa
Když na petřínských svazích rozkvetou ovocné stromy, otevře se z Petřína patrně ten vůbec nejkrásnější pohled na Prahu. Cílem vycházek je ale nejznámější pražský vrch po celý rok. Obklopen památkami, protkán cestami, láká od jara do zimy. Je dobře dostupný – vlastním dopravním prostředkem, městskou dopravou, pozemní lanovkou. Poslední způsob bude nejromantičtější – jako bychom se přenesli o více než sto roků zpátky… Praha-Újezd, dolní stanice lanovky (200 m) – – Petřín, horní stanice lanovky – rozhledna (322 m) 0,3 km – Zrcadlové bludiště (320 m) 0,4 km – Hladová zeď (290 m) 0,9 km – Máchův pomník (235 m) 1,4 km – dolní stanice lanovky (200 m) 1,7 km
LANOVKA PRAHA-ÚJEZD – PETŘÍN Unikátní pozemní lanová dráha jako veřejný dopravní prostředek k současně budované rozhledně na Petříně vznikla při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v r. 1891. Trať byla ve své době nejdelší svého druhu v Rakousko-Uhersku, měřila 396,5 m a končila u Nebozízku. Vagony byly taženy systémem vodní převahy. V r. 1914 byl provoz zastaven, jezdilo se pak ještě v letech 1919–20. V r. 1932 byla lanovka rekonstruována, trať upravena a prodloužena na 511 m; lanovka, zdolávající výškový rozdíl 130,45 m, začala jezdit na elektrický pohon. Kolejnice měly normální rozchod 1 435 m. Následovalo několik úprav, až po sesuvu půdy v r. 1965 byl provoz zastaven. Po zajištění svahu byla lanovka obnovena v letech 1983–85. •7•
Petřín – vrch – Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince – názvů vystřídal výrazný vrch Petřín (327 m) hned několik. Jméno je zřejmě odvozeno od latinského „petra“ – skalky na Petříně skutečně můžeme najít. Na Petříně bývalo popraviště (zemřeli tady poslední Slavníkovci, kteří unikli masakru na Libici, o hlavy zde přicházeli i Vršovci) – sloužilo až do 14. stol. Dokonce se zde dolovalo i uhlí – vykopáno bylo na 300 m štol. Existovaly zde i lomy na opuku – použita byla již na dlažbu kláštera v Sázavě. 1
Možností, jak pokračovat od konečné stanice lanovky je hodně – můžeme se pustit ke Štefánikově hvězdárně, prohlédnout si areál sportovních staveb na Strahově, sejít do zahrady Kinských, nebo opačným směrem ke Strahovskému klášteru, případně na Pražský hrad. Naše procházka povede k tradičním cílům přímo na Petříně. Od lanovky jdeme krátce vpravo.
Petřín – rozhledna – Eiffelova věž, vysoká 300 m, se stala největším divem Světové výstavy v Paříži v r. 1889. Nadchla i účastníky zájezdu, zorganizovaného Klubem českých turistů a vedeného Vojtou Náprstkem. Nadšení vydrželo i po návratu do Prahy. Myšlenka vybudovat něco podobného i v Praze došla naplnění v rámci Jubilejní zemské výstavy v r. 1891 – 20. srpna tak byla slavnostně otevřena rozhledna, pětkrát menší napodobenina „Eiffelky“, na Petříně. Ocelová rozhledna, vyrobená podle projektu Františka Prášila a Julia Součka, je vysoká 63,5 m, konstrukce váží 175 tun. Jádrem stavby je osmiboký tubus pro výtah, okolo něj se vinou dvě točitá schodiště. Jsou zde dvě vyhlídkové galerie – ve výšce 20 a 53 m, za dobrého počasí lze spatřit i pohraniční hory. V přízemí je bufet a expozice Klubu českých turistů, v podzemí výstava věnovaná géniovi Járovi Cimrmanovi. 2
Petřín – bludiště – Součástí pavilonu Klubu českých turistů na Jubilejní zemské výstavě v r. 1891 byla romantická stavba, kopírující podle starých rytin podobu již neexistující středověké brány Špička. Objekt s devíti věžemi, zhotovený podle projektu Antonína Wiehla, byl rozebrán a v r. 1892 postaven na dnešním místě. Stěny chodbiček bludiště tvoří zrcadla, některá zakřivená – deformovaný obraz návštěvníků je pochopitelně zdrojem zábavy. Uvidíme zde také dioramatický obraz Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě od Karla a Adolfa Liebscherů a Vojtěcha Bartoňka. 3
•8•
Od rozhledny a bludiště jdeme vrstevnicovou cestou zpět k lanovce – u ní se otevře pohled na Petřínské sady pod námi.
Petřínské sady – Nejhezčí komplex pražské zeleně vznikl spojením historických zahrad s nově zakládanými parkovými plochami – táhne se od malostranských paláců až k okraji Smíchova a vzhůru na Petřín. Park u rozhledny na Petříně má rozlohu 2,5 ha, plocha mezi bludištěm a rozhlednou je pravidelně členěna na principu české vlajky. Zdmi barokního opevnění je ohraničen Růžový sad. Jinak do Petřínských sadů patří Lobkovická zahrada (nejstarší z doby před r. 1700, nepřístupná), Seminářská zahrada, samostatné Kinského sady, zahrada Nebozízek a další zahrady, navazující na malostranské paláce. Nejvíce si užijeme zahradu Nebozízek – již v r. 1433 byla lokalita nazvána Nebozez podle serpentinovité cesty, připomínající závity nebozezu. Nebozízek je mezistanicí lanovky – je zde luxusní hotel s restaurací a galerií. 4
Za lanovkou cesta mírně klesá až k Hladové zdi.
Hladová zeď – Od Újezdu ke Strahovu v délce 1 179 m se po svazích Petřína táhne Hladová zeď, široká 170 cm a vysoká 7,5 až 8 m. Gotickou zeď bez parkánu a příkopu dal vybudovat Karel IV. v letech 1360–62. Opuková zeď měla cimbuří, ochoz a střílny, několik bašt bylo od sebe vzdáleno na dostřel kuše. Strážní službu tady nejprve vykonávali pražští měšťané, ale příliš se neosvědčili, a tak místo nich nastoupili výrobci kuší a luků. Podle legendy panovník nechal zeď stavět proto, aby dal v hladových letech lidem práci. Důvod stavby ale byl ryze strategický, cílem bylo zesílit městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany proti útoku ze západu a jihu. 5
U zdi se otáčíme zpět a scházíme k Nebozízku, následuje několik serpentin po pevné asfaltové cestě – opět se dotkneme tělesa lanovky, následuje další oblouk k pomníku Karla Hynka Máchy.
Máchův pomník – Na petřínských svazích je několik pomníků, Máchův je nejznámější. Bronzová socha je dílem Josefa Václava Myslbeka z r. 1912. Myslbek sochu vytvořil jako symbol jara. Básník se dotýká pravou rukou stěny zříceniny, hlavu sklání ke kytici šeříků v druhé ruce. Hodně živo je tady na 1. máje – polibek zamilovaných u Máchy značí podle tradice trvalost vztahu. 6
Za pomníkem můžeme opět vybírat z několika cest – sejít přímo k dolní stanici, nebo přetnout trasu lanovky k pomníku Jana Nerudy a odtud zpět na Újezd. •9•
Benešov
Příbram
Tábor
Písek
START CÍL 1 6
2
3 5
4
0
0,5 měřítko 1:50 000
1 km
2
Za čerty pod Javorovou skálu 11,5 km
lehká trasa
Čertova hrbatina, tak se říká romantickému kopcovitému kraji kolem Javorové skály jižně od Sedlčan, oblasti nevšední krásy. Najdeme tu divoké přírodné scenérie s rozeklanými žulovými skalisky, hluboké lesy, tichá odlehlá údolí, pastviny s „kamennými stády“ a drobnými hájky, úvozové cesty lemované kamennými zídkami i malebné rybníky. Sedlecká kotlina severně od Javorové skály si zase vysloužila přezdívku Český Merán, protože je prý nápadně podobná krajině kolem italského města Meráno. Na náš výlet, který tudy prochází, se můžeme vydat i s kočárkem; ze Slušetic do Sedlce však pojedeme raději po silnici. Úsek Sedlec – Javorová skála zvládnou i osoby se sníženou pohyblivostí. Sedlec (415 m) – Uhřice (420 m) 1,5 km – Jetřichovice (450 m) 3 km – Moninec, dolní stanice lanovky (478 m) 3,5 km – – Moninec, horní stanice lanovky (696 m) – Ounuz (710 m) 4 km – Ounuz, poštovna (712 m) 4,7 km – Javorová skála (723 m) 5 km – Pod Javorovou skálou (615 m) 6,5 km – Sušetice (495 m) 8,5 km – Ježovka (450 m) 10 km – Sedlec (415 m) 11,5 km
LANOVKA MONÍNEC – JAVOROVÁ SKÁLA Visutá jednolanová dráha oběžného systému s pevným uchycením čtyřmístných sedaček a rozběhovým pásem ve východním svahu Javorové skály byla postavena r. 2008 ve zdejším Sportcentru. Lanovka s 9 podpěrami a 140 sedačkami má šikmou délku 1 078 m, výškový rozdíl mezi dolní a horní stanicí je 212 m, jízda trvá 7 minut. V provozu je v zimě i v létě. • 11 •
Sedlec – Od r. 1957 část dvojměstí Sedlec-Prčice, původně samostatné město, doložené ve 14. stol. V 19. stol. se celé oblasti vyhnula železnice, což vedlo k absenci průmyslu, na druhé straně ale napomohlo uchovat přirozený ráz krajiny. V r. 1945 tu jednotky SS povraždily řadu občanů a do základů vypálily secesní školu. Z památek vynikají románský, novorománsky přestavěný kostel sv. Jeronýma s gotickým presbytářem a kamenný most přes potok do Prčice z let 1816–22, se sochami Ignáce Platzera. 1
Z náměstí 7. května v Sedlci nás povede žlutá značka. Po silnici projdeme jižní částí města, na rozcestí se dáme vlevo do Uhřic, jedné z místních částí dvojměstí, a odtud stále po asfaltce kolem Uhřického a Lihovarského rybníka do Jetřichovic.
Jetřichovice – Ves s několika rybníky na Sedleckém potoce, administrativní část města Sedlec-Prčice. Na místě tvrze stojí barokní zámek ze 17. stol., v letech 1857–59 rozšířený o novogotickou část s polygonální věží (nepřístupný), obklopený anglickým parkem s barokními sochami a cizokrajnými dřevinami. Na návsi je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, z památek lidové architektury zaujme barokní špýchar s mansardovou střechou a roubenou stodolou. 2
Od zámku pokračujeme stále po silnici spolu se žlutou a zelenou značkou, na konci vsi zahneme po zelené vpravo do osady Moninec, k dolní stanici lanovky na okraji Sportcentra. 3
Moninec – Malá osada ve svahu Javorové skály; tvoří ji jen sedm domů, trvale tu žije pouhých
pět obyvatel. Zdejší Sportcentrum se 1 200 m dlouhou sjezdovkou je nejznámějším lyžařským střediskem ve středních Čechách; sníh se tu často drží dlouho do jara. Areál však žije i v letní sezoně – návštěvníci zde mají k dispozici bikepark, lanový
park, trampolínu, travní lyže pro letní lyžování, mountainboarding, bungee trampolíny, nejdelší tubingovou dráhu u nás, lukostřelbu, horské koloběžky a další. • 12 •
Od horní stanice lanovky jdeme po zelené značce přes cíp lesa a loukou do vesničky Ounuz. Ta leží již v Jihočeském kraji, je součástí města Jistebnice.
Ounuz – Malá ves (jen se dvěma stálými obyvateli) v sedle pod Javorovou skálou, poprvé připomínaná r. 1547. Malý, ale velmi malebný soubor zdejší roubené architektury (místy ještě s doškovými střechami) je chráněn jako vesnická památková zóna. V usedlosti U Kozáků je komora s vyřezávanou pavláčkou, lomenicí a kabřincem, obytné stavení U Hošnů má vyřezávanou lomenici se sloupky a letopočtem 1873, v usedlosti U Kubeců je špýchar ze 17. stol. Ounuz si zahrála v české filmové pohádce Honza málem králem. 4
Z rozcestí uprostřed vísky půjdeme vpravo vzhůru po silničce spolu s červenou značkou kolem tábora ukrytého mezi stromy až k odbočce na vrchol Javorové skály.
Javorová skála – Nejvyšší bod Čertovy hrbatiny (723 m); porostlý krásnými starými javory, vystupuje z divokých smrkových a bukových lesů plných balvanů. Na vrcholu je telekomunikační věž, viditelná ze vzdálenosti desítek kilometrů. V táboře při silničce směrem na Ounuz stojí historická dřevěná poštovna z poloviny 19. stol., která sem byla v r. 2009 přenesena z vrcholu Sněžky a tím zachráněna před zánikem. Poštovna stále funguje – je v ní malá expozice, poskytuje se tu občerstvení, dá se zde získat i razítko. 5
Pokračujeme po červené stále dolů po lesní silnici až k rozcestí Pod Javorovou skálou, kde se dáme vpravo po značce žluté. Stále klesáme po široké cestě přes lesíky, paseky a louky do vsi Sušetice s několika stavbami lidové architektury a kamennou zvoničkou. Na návsi naposledy vyměníme značku – dál půjdeme po modré, krátce po silnici, pak cestou přes pole a louky k osamělé kapličce.
Ježovka – Vzorně udržovaná sloupková výklenková kaplička stojí od r. 1823 nad pramenem pod rozložitými lipami. Zdejší vodu lidé od nepaměti považovali za léčivou a používali ji na všechny možné nemoci. Studánka prý nikdy nevysychá, snad proto se sem místní ženy po generace chodily modlit a prosit za déšť. 6
Odtud to už nemáme daleko do Sedlce. Dovede nás tam modrá značka, která se klikatí po cestách mezi poli až k západnímu okraji města, pak kolem nové školy až na náměstí. Pokud nás zajímá, proč se zdejší oblasti říká Čertova hrbatina, stačí se zahloubat do podrobné mapy; jistě v ní objevíte řadu lokalit, pojmenovaných právě po čertech. Jednou z nich je i Čertovo břemeno, výrazný žulový útvar v lese nedaleko cesty z Ounuzi do Cunkova, na jehož horní ploše je výrazná miskovitá prohlubeň naplněná vodou. Podle pověsti kdysi na skále odpočíval čert, když kamsi nesl těžké břemeno, a zanechal na ní otisk kopyta. • 13 •