BEFORE JAMAICA LANE Copyright © Samantha Young, 2014 All rights reserved Translation © Dana Stuchlá, 2015 ISBN 978-80-249-2706-0
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 4
4.2.2015 15:02:26
Pro Tammy Blackwellovou Protože nebýt Tebe, Olivia by se možná nestala knihovnicí… a taky protože jsem potřebovala nějak dostat do téhle knihy zmínku o Deweyově knihovnické soustavě…
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 5
4.2.2015 15:02:26
Milí čtenáři a čtenářky, často od vás dostávám zprávy a tweety včetně fotografií z vašich procházek po edinburských ulicích. Ať už se vyfotíte na Dublin Street, nebo se jen tak potulujete kolem cedule London Road, důkaz o vaší náklonnosti k této sérii knih, jejím postavám a místům děje mě vždycky potěší. Pokud se po přečtení Oliviina příběhu rozhodnete vydat do ulic a najít Jamaica Lane, zkusím vám to usnadnit. Kvůli zachování kontinuity v názvech jsem použila trochu autorské licence a pozměnila jméno ulice. Jamaica Lane vlastně neexistuje. Ve skutečnosti to je Jamaica Street North Lane. Tam čtenáři a čtenářky mohou najít ten byteček, v němž další dvojice této knižní série objevuje, že život vás mnohdy zavede tam, kam to vůbec nečekáte…
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 7
4.2.2015 15:02:26
KAPITOLA 1
Stirling, Skotsko únor
Za každým rohem se do nás opřel ledový vítr, trochu
škodolibě, jako kdyby ho štvalo, když nás nějaká budova před ním chránila. Větrné prsty mě bodaly jak rampouchy do začervenalých tváří. Tiskla jsem si paže k tělu a choulila jsem se proti náporu větru. „Tak popáté a naposledy… kam nás to vlečeš?“ zeptala se Joss a přitulila se blíž ke svému snoubenci Bradenovi. Ten ji zahalil svým rozepnutým vlněným pláštěm a objímal ji kolem pasu. Měla na sobě krátké sáčko a červené šaty, které jí seděly jako druhá kůže. Jako my všechny byla obutá do lodiček. Vlastně na sobě měla jen jedinou věc, která ji chránila před skotskou zimou, a to šálu. Ellie a Jo na tom byly stejně – šaty, lodičky na vysokém podpatku a slabá saka. Mně bylo jen trochu tepleji v černých kalhotách, ale hedvábný top a lehké smokingové sako mi byly na houby. A protože jsem navíc nebyla zvyklá chodit na vysokých podpatcích jako moje kamarádky, šla jsem pomaleji na konci naší skupinky, kterou Jo vedla k záhadnému cíli. „Už to není daleko,“ slibovala a vrhla na nás na hlavní ulici v centru pohled přes
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 9
4.2.2015 15:02:26
10 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
rameno. Její snoubenec Cam ji těsně objímal a zahříval ji, jak jen to šlo. Za nimi se k sobě choulili Bradenova sestra Ellie a Bradenův nejlepší kamarád Adam. Taky se zasnoubili. Vlastně zrovna nedávno. To já jsem neměla žádného snoubence, který by mě před zlomyslným větrem chránil. „Že to není daleko?“ ušklíbla jsem se. Od mého příjezdu do Edinburghu před víc než devíti měsíci jsme se s Jo sblížily jako sestry, takže mi přišlo normální utrhnout se na ni, když nás vleče po celém Edinburghu bez vysvětlení. Proto jsme tak málo oblečení. „O právo říkat ,už to není daleko‘ jsi přišla, když jsi naše taxíky nasměrovala k nádraží Waverley.“ Jo se omluvně usmála, ale vzápětí se zamračila a zastavila nás na křižovatce. „Myslím, že jsme tu.“ „Jseš si jistá?“ zeptala jsem se a zuby mi začínaly drkotat. „No…“ Jo se zadívala naproti na ceduli s názvem ulice a potom vytáhla mobil. „Vteřinku.“ Moji přátelé se k sobě tiskli, já stála kousek stranou a pozorovala je. Uvědomila jsem si, že i když mi je zima, vlastně mi to nevadí. Prostě jsem byla spokojená, že tu jsem s nimi, a pořád mě překvapovalo, jak jsem mezi ně zapadla. Přijali mě mezi sebe, částečně kvůli Jo, ale i kvůli Nateovi, Camovu kamarádovi a mému nově adoptovanému nejlepšímu příteli. Zatímco jsem se tak zasnila, Nate se odvrátil od Adama a Ellie, s nimiž si povídal, a vyslal mým směrem svůj krásný úsměv. Zamrkala jsem, jak mě rozhodil ten záchvěv vzrušení. Už jsem byla v ignorování toho pocitu tak dobrá, že mě teď zastihl nepřipravenou. To je ta potíž, když se kamarádíte s chlapem, který vás naprosto vyvádí z míry, a čirou náhodou je to ten nejvíc sexy chlápek, jakého jste kdy potkali. Tohle rozechvění mě teď vrátilo zpět k našemu prv-
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 10
4.2.2015 15:02:26
~ JA M A I C A L A NE ~ 11
nímu setkání. Upřímně řečeno zasloužila bych si metál za to, jak tu přitažlivost ignoruju… Před sedmi měsíci… Elliina maminka Elodie Nicholsová a její manžel Clark mě a mého tátu přijali mezi sebe, jako kdybychom vždycky do jejich rodiny patřili. Bylo to milé. Snáz jsem pak zapadla mezi Joiny přátele. Snáz jsem se skamarádila i s Jo, a protože jsme se s tátou rozhodli, že se Skotsko stane naším domovem, bylo fajn, že jsme si rozuměly. Jo byla, abych tak řekla, úžasná. Taky si za posledních pár let prošla těžkým obdobím. Zasloužila si, aby se o ni někdo postaral, a já věděla, že Cam to pro ni udělá. Vstoupila jsem s Colem do Cameronova bytu. Zatímco Cam s Jo nakupovali, rozhodla jsem se, že vezmu Colea a dopřeju jim trochu soukromí. Ten večer jsme všichni plánovali, že si vyrazíme s Camovými kamarády Natem a Peetiem, s kterými jsem se měla vidět poprvé, a tak mě napadlo, že by nebylo na škodu nechat Cama a Jo chvíli o samotě, než se jejich přátelé objeví. Jakmile jsem otevřela dveře, Cole zamířil k hrací konzoli v pokoji, zatímco já šla do kuchyně. Chystala jsem misky a talíře na občerstvení. Právě jsem myla nádobí, když hluboký a hodně, hodně mužný hlas se skotským přízvukem pronesl: „Ehm… vy nejste Cameron.“ Otočila jsem se, abych se podívala na vetřelce, a všechna slova, která mohla sestoupit z mé dutiny lebeční až na jazyk, zakopla hned na začátku tohoto schodiště a utrpěla otřes mozku. Ty jo. Panebože. O zárubeň se s rukama založenýma na prsou opíral ten nejvíc sexy mužský, jakého jsem kdy viděla. Srdce mi začalo legračně rychle bít. Jemu zacukalo obočí nad mou ztrátou řeči. „Někdo na vás zmáčknul čudlík ,Mute‘?“ Bylo to vtipné, takže jsem ze sebe dostala lehce nepříčetný smích, zatímco jsem ho hltala očima. Prohlížela jsem si ho
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 11
4.2.2015 15:02:26
12 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
od hlavy až k patě a přitom pocítila takový zvláštní pocit v žaludku a ještě níž, po němž rychle následovalo šokující brnění mezi nohama. Ježíš. No tak jo. To bylo něco nového. Zoufale jsem se pokoušela nevšímat si toho šimrání, překonat svou stydlivost a zareagovat na neznámého. Ne známého, kterého jsem odhadla na Natea. Jo se mi předtím zmínila o Cameronově super sexy kamarádovi Nateovi. Nepřeháněla. Nate byl snědý jak nějaká filmová hvězda, což byste u Skota tedy nečekali, a měl tak tmavé oči, že byly skoro černé – i když zrovna teď se uličnicky leskly. Taky se usmíval a předváděl dva sexy dolíčky a dokonalé bílé zuby. Tohle všechno plus rovný silný nos, rty, na které jsem nestydatě zírala, protože mi připomínaly ústa jistého nekonvenčního herce tmavé pleti, a soudě aspoň z bicepsů, které jsem mohla vidět pod tričkem, měl pevné a svalnaté tělo. Zázrak zázraků, jeho tričko odvedlo můj pohled od jeho svalů. Stálo na něm: ODPOR JE MARNÝ. Stydlivost, která mě obvykle paralyzovala tváří v tvář hezkému chlapovi, se rozplynula a já se dala do smíchu. „Považujete se za jednoho z Borgů, co?“ poznamenala jsem a ukázala na tričko, jehož nápis odkazoval na známou hlášku cizí rasy ze Star Treku. Sklopil oči k tričku, zřejmě překvapený. Když zase zvedl pohled, tmavé oči se smály. „Došlo vám to? Většina žen si myslí, že jsem nafoukanej pitomec.“ Smála jsem se ještě víc a opřela se o kuchyňskou linku, „No, na tom taky něco bude. A nedivte se. Nevypadáte zrovna jako fanoušek Star Treku.“ Zadíval se na mě pronikavěji. Zachvěla jsem se, když zvolna sjížděl pohledem po mém těle od hlavy až k patě. Potom odpověděl hlubším zastřeným hlasem: „Vy taky ne.“
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 12
4.2.2015 15:02:26
~ JA M A I C A L A NE ~ 13
Tím pohledem jako by mě hladil. Kdybych byla někdo jiný, pomyslela bych si, že to byl záměr. Přesto… dech se mi zatajil. Najednou jsem měla pocit, že je tu málo vzduchu, že to mezi námi divně jiskří, čemuž jsem úplně nerozuměla. „Vy jste Joina kamarádka?“ Musela jsem zase bojovat se svou stydlivostí. „Cole vám to neřekl?“ „Peetie šel do pokoje za tím malým klukem. Já jsem se chtěl napít, tak jsem si to namířil rovnou do kuchyně.“ Zase mě hltal očima a moje tělo očividně zatím spalo, dokud se na něj neupřely jeho oči, protože jsem pocítila celou škálu chvění, šimrání a horkosti. „Což bylo rozhodně nejlepší rozhodnutí, jaké jsem za poslední dobu udělal.“ Cože…? „No, já jsem Olivia.“ Nate pozvedl obočí, potom si prudce odkašlal a odlepil se od zárubně. A vzduch v místnosti se začal vracet do normálu. „Ty jsi Olivia? No jasně. Ten přízvuk. Jasně.“ Přikývla jsem, ale jeho reakce mě zmátla. „Ty jsi zřejmě Nate?“ Usmíval se přátelsky. Platonicky. To už dávalo smysl. „Jo, to bych byl.“ „Cam a Jo tu za chvíli budou. Šla jsem jen trochu poklidit.“ „Aha.“ Vstoupil do kuchyně a já s nepokrytým obdivem sledovala, jak si bere sklenici s limonádou. „Chceš taky?“ Ukázal na mě sklenkou. „Díky, ne.“ Jakmile měl pití, zase se usmál a já si uvědomila, že mám v jeho přítomnosti tak svázaný jazyk nejen kvůli tomu nápisu na tričku. Šlo o jeho oči. Byly neuvěřitelně laskavé a já si prostě připadala… ne přímo příjemně… ale taky ne nepříjemně. A to bylo u mě ve společnosti mužů rozhodně neobvyklé. Obzvlášť těch, kteří mě přitahovali. „Hraješ videohry, Liv?“ zeptal se mile. „No jo.“
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 13
4.2.2015 15:02:26
14 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
„Tak nech toho nádobí a pojď si s námi zahrát,“ navrhl. Zachichotala jsem se. „Zveš mě na videorande?“ Jakmile jsem ta slova vypustila z úst, zalitovala jsem. Nemínila jsem flirtovat. Ani jsem to neuměla! To byl jen ten můj smysl pro humor, a tenhle chlap si teď bude myslet, že jsem po něm vyjela… Nate se zasmál. „To jen proto, že jsi poznala tu narážku na Star Trek. Jinak holky nemají dovoleno s námi hrát. Jsou otravný.“ S kamennou tváří jsem si založila ruce na prsou. „Kluci taky.“ Zazubil se. „To není pravda.“ Kývl hlavou ke dveřím. „Tak pojď. Jestli tě mám rozdrtit, chci to udělat rychle a bezbolestně. Tak jsem milosrdnej.“ „Rozdrtit mě?“ rozřehtala jsem se. „To sis mě musel splést s někým, kdo se právě nechystá ti nakopat zadek.“ „Víš vůbec, jakou hru budeme hrát?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Záleží na tom? Porazím tě v kterékoliv. Takže nejdřív silácký řeči, potom dojde na to nakopání.“ Nate zakláněl hlavu, jak se smál. „No páni! Tak jdeme na to, zábavné děvče.“ Vzal mě za loket a já měla co dělat, abych se nezačervenala, když se mě dotkl. „Musím tě představit Peetiemu.“ Vyšla jsem s ním z kuchyně překvapená, jak rychle mě přijal. Taky jsem vycítila, že jsem zařazená „mezi kluky“. Poznala jsem to, protože se to stávalo pořád. Už jsem s tím byla smířená. Prostě to znamenalo, že musím potlačit to šimrání kolem žaludku, kdykoli se podívám na Natea. A tím myslím, že ho budu muset rozmačkat na padrť… „Liv? Liv, je ti něco?“ Zase jsem zamrkala a vrátila se na chodník, do Stir lingu, do zimy. K Nateovi, který stál přímo přede mnou se starostlivou vráskou mezi obočím. „Kdes byla?“
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 14
4.2.2015 15:02:26
~ JA M A I C A L A NE ~ 15
Usmála jsem se. „Promiň, ta zima mi asi otupila mozek.“ „Pojď sem,“ řekl, vzal mě pod paží a přitáhl k sobě, „než ti upadnou prsty.“ Vděčně jsem se vedle něj uvolnila. „Nemohlo tě to napadnout už dřív? Aspoň tak o tři ulice?“ „A přijít o ten tvůj vyděšený výraz pokaždé, když zahneme za roh?“ dobíral si mě a hladil mě dlaní po paži. Ušklíbla jsem se, ale byla jsem na jeho škádlení zvyklá, tak jsem to nechala být. „Omlouvám se,“ zavolala na nás Jo přes rameno s provinilým výrazem. „Měla jsem zařídit, abychom si vzali kabáty.“ „Js-js-jsme Sko-sko-tové,“ drkotala zuby Ellie s rukou v Adamově kabátu. „Vypořá-řá-dáme se s tím.“ Stiskla jsem Nateovi ruku. „No, já jsem Američanka,“ připomněla jsem. „Z Arizony.“ „Já jsem taky Američanka a jsem v pohodě,“ ozvala se Joss mnohem klidnějším tónem, než naznačoval její výraz. Zapotácela se, když jí podpatek lodičky uvázl ve škvíře mezi dlažebními kostkami. Braden ji podepřel, zatímco proklínala chodník. „To bude tím metr devadesát vysokým ochráncem, ke kterému se choulíš,“ utrousila jsem suše. Joss se zasmála a přitulila se ke zmíněnému ochránci ještě víc. „Možná.“ „Nám je taky zima,“ vložil se do hovoru Nate. „Jen jsme na to zvyklí, takže nefňukáme.“ „Nikdo tu nefňuká,“ protestovala Joss. „My tak jen svým způsobem varujeme Jo, že jestli sebou nehodí a nedovede nás k cíli, použijeme ji na podpal pod táborák.“ Jo se zasmála. „Už jsme skoro tam… tedy myslím…“ Odbočili jsme a Jo se mračila na budovy okolo. Byla to běžná ulice, kde podél chodníků všude parkovala osobní auta a dodávky.
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 15
4.2.2015 15:02:27
16 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
Dnes měl Cam dvacáté osmé narozeniny, ale zatímco my všichni jsme předpokládali, že se oblékáme na večerní oslavu v Edinburghu, Jo měla v rukávu tajný plán. Zčistajasna jsme skončili ve Stirlingu, krásném městě s úžasným hradem a malebnými uličkami, ale hodně pravděpodobně i v tom nejmenším městečku na světě. Vůbec jsem netušila, co by mohla mít Jo za lubem, když nás sem odvlekla. Najednou se široce usmála a zastavila se na rohu ulice před nějakým barem. „Jsme na místě.“ Všichni jsme se zadívali na bar a pak po sobě vrhali zmatené pohledy. Nebylo na něm nic zvláštního, prostě… bar. „A kde je to místo?“ zeptal se Cam tiše s pobaveným úsměvem. „Tady.“ Jo ukázala nahoru a my jsme se všichni podívali na nápis vysekaný do cihlového zdiva nad vchodem. U CAMERONA Vybuchla jsem smíchy, když mi všechno začalo docházet. „Tys nás táhla do Stirlingu kvůli nápisu na zdi?“ nevěřícně pronesl Nate. Jo s nejistým výrazem na tváři přikývla. „Není to jen tak nějaký nápis. Cameron má dneska narozeniny, zaslouží si dát si skleničku ve vlastním baru.“ Muži s výjimkou Camerona se tvářili nad její úvahou trochu rozpačitě. Nicméně snoubenec ji k sobě přivinul a zadíval se jí do očí tak, až se mi sevřelo hrdlo dojetím. „Moc se mi to líbí, zlato.“ Políbil ji. „Děkuju.“ Na okamžik mě směsice štěstí a závisti přikovala na místo. Oceňovala jsem, že Jo má vedle sebe někoho, kdo zbožňuje zem, po níž ona chodí, ale taky jsem se ptala sama sebe, jestli někdy nastane den, kdy se nějaký muž zadívá do mých očí tak, jako kdyby na světě nic jiného neexistovalo. Z úvah mě vytrhlo, jak si všichni začali Jo dobírat,
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 16
4.2.2015 15:02:27
~ JA M A I C A L A N E ~
17
a tak jsem se smála s nimi a společně jsme vstoupili do teplého baru. Na zdejší prostředí jsme asi byli přehnaně naparádění, ale protože jsme byli bezstarostná parta, nikoho z nás tohle Joino malé dobrodružství zvlášť nenaštvalo. Vlastně myslím, že i kluci si pokrad mu říkali, jak je to od ní milé. A taky že to milé bylo. Jo je takové zlatíčko, takže když vyvádí tyhle neuvěřitelně roztomilé věci – jako že nás třeba žene do jiného okresu, jen aby si Cam mohl dát drink v baru, kde je napsané jeho jméno – už mě to vůbec nepřekvapuje. Můj táta o ní mluvil od chvíle, kdy jsem ho potkala. Nejdřív jsem se na tohle dítě, které mělo pro sebe mého tátu prvních třináct let svého života, zatímco já vyrostla jen s jeho přízrakem, zlobila. Moje mamka nikdy neřekla o tátovi nic špatného, a protože jsem jako trochu předčasně vyspělá holka vyrůstala mezi kamarády, jejichž rozvedení rodiče na sebe navzájem dštili síru, připadalo mi poněkud zvláštní, že nemá vztek na chlápka, který se u ní nezdržel, když jsem měla přijít na svět. Tak jsem začala pátrat a tlačila na mámu celé měsíce, než konečně podlehla. Pamatuji si, jak jsem zuřila, že se mému otci vůbec nezmínila, že existuju. Seznámila se s tátou, když studovala na univerzitě v Glasgow, prožili spolu románek, který ale máma ukončila, když se na konci stáže vrátila do Phoenixu. Až ve Státech zjistila, že je těhotná. Teprve po mnoha letech přiznala, že hlavní důvod, proč se nespojila s mým otcem, bylo, že nechtěla, aby s ní žil jen z povinnosti. Svou mamku jsem milovala, ale nebyla bez chyb. Byla mladá a učinila sobecké rozhodnutí. Ve třinácti jsem to nemohla dlouho překousnout. Trvalo nám nějaký čas, než se to mezi námi urovnalo. A toho promarněného času jsem pak litovala. To, že můj táta opustil život ve Skotsku, aby se stal
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 17
4.2.2015 15:02:27
18 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
otcem malé holky, o níž vůbec netušil, že existuje, dokud jsem mu nenapsala, dokazovalo, jaký byl. Vyrval svůj život z kořenů, aby se stal součástí toho mého. Ale při tom opustil Jo. Když Cam poprvé mého tátu kontaktoval, přemýšlela jsem o tom, jak moc moje jednání změnilo její život. S otcem ve vězení a matkou alkoholičkou byl pro ni a jejího bratra Colea můj otec, dlouholetý kamarád jejího otce, jedinou pevnou rodičovskou postavou. Můj táta samozřejmě netušil, dokud jsme se nevrátili do Edinburghu, že Joina máma Fiona je závislá na alkoholu a vlastně nechala Jo, aby bratra vychovávala sama. A já i táta jsme kvůli tomu cítili trošku výčitky. Nicméně ten pocit viny slábl, kdykoli jsem trávila čas s Jo a Camem. Po tom všem, čím si Jo prošla, konečně našla muže, který viděl, jak je úžasná, a jednal s ní s láskou a úctou, jaké si zasloužila. Upíjela jsem pivo, které mi Nate koupil, a rozhlížela se po svých přátelích. Byla jsem obklopená lidmi, kteří si prošli peklem, aby na jeho konci našli osobu, s níž chtěli strávit zbytek života. Kromě Jo a Cama tu byla moje kamarádka Joss, napůl Američanka, napůl Skotka, která přiletěla do Edinburghu, aby utekla od prázdnoty ve Virginii. Když si uvědomím, co všechno Joss ztratila, upřímně nechápu, jak to zvládá. Věděla jsem, jaké to je nemít maminku v jednadvaceti, ale nedovedla jsem si představit, jaké to muselo být pro Joss, když přišla o celou rodinu v pouhých čtrnácti letech. Podle všeho byla ještě dost zničená, když se nastěhovala k Ellie a seznámila se s jejím bratrem Bradenem. Zjevně si prožili své kvůli Jossiným problémům, ale nakonec všechno překonali. Za tři týdny se budou brát. Taky tady samozřejmě byli Ellie a Adam. S Ellie jsem si byla hodně blízká, protože jsme sdílely romantický pohled na svět, a tak mi celou historii vztahu s Adamem
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 18
4.2.2015 15:02:27
~ JA M A I C A L A NE ~ 19
vyprávěla. Byla do bratrova kamaráda roky zamilovaná, ale on si jí až do jejích osmnáctin nevšímal, o něco se pokusil stejně až za dalších pár let a nakonec prohlásil, že to byl omyl. Očividně nechtěl zničit jejich přátelství. Trvalo pěkně dlouho, než se Ellie odhodlala to s ním nadobro skončit, ale když u mé krásné a statečné kamarádky odhalili nádor na mozku, Adam konečně zakotvil po jejím boku. Naštěstí pro všechny se ukázalo, že šlo o benigní nádor, a Adam přišel k rozumu včas, aby Ellie získal jednou pro vždy. Nějakou dobu už byli zasnoubení, ale prozradili nám to až nedávno, a teď se Ellie na levé ruce třpytil zásnubní prstýnek. Obklopovala mě láska, a ne nějaká laciná, falešná, nýbrž opravdová, intimní, láska bez výhrad, kdy znáte všechny zvyky i podivnosti druhé osoby, a přesto ji milujete. „V pondělí máš poslední zkoušku šatů,“ řekla najednou Ellie a upila mojito. Seděla vedle Adama, který se mačkal na Jo a Cama v jediném volném boxu v koutě místnosti. Joss, Braden, Nate a já jsme stáli kolem stolku a já se proklínala, že jsem se od Jo nechala ukecat, abych si vzala ty lodičky s deseticentimetrovými podpatky. Joss opřená o Bradena odpověděla: „Díky, žes mi to připomněla. Budu se muset obrnit proti těm Paulininým uštěpačným poznámkám.“ Cam se zamračil. „Proč si tedy od ní kupuješ šaty, když je to taková kráva?“ „Kvůli těm šatům,“ odpověděly jsme já, Jo a Ellie unisono. Po necelých třech měsících pobytu v Edinburghu jsem považovala za poctu, že mě Joss požádala, abych jí šla za družičku. Z Londýna přijela na víkend její kamarádka z univerzity Rhian a všechny jsme vyrazily na lov šatů pro nevěstu a družičky. Po několika hádkách s Ellie kvůli barvě se Joss rozhodla, že družičky budou mít šaty v bar-
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 19
4.2.2015 15:02:27
20 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
vě šampaňského. Nakonec jsme zakotvily ve svatebním salonu v New Townu, jehož majitelka Pauline sžíravě komentovala, kde nám co chybí či naopak přebývá. Byly jsme moc prsaté, ploché, hubené nebo moc tlusté… Už už jsme se chystaly k odchodu, když vtom vyšla z kabinky Joss v šatech, které jí ta mrcha doporučila, a Ellie vyhrkly slzy. Jo, tak nádherné byly. Pauline očividně uměla nevěsty obléknout – jen netušila, jak s nimi mluvit. Nebo jak mluvit s lidmi obecně, když jsme u toho. Nejsem zrovna ta nejsebevědomější ženská a mám víc než mírné pochybnosti o svém těle, takže jsem z obchodu odcházela s pocitem, že jsem jalovice gigantických rozměrů. Díky moc, Pauline. Joss se smála a podívala se na Bradena. „Šaty jsou očividně hezké.“ „To mi došlo,“ zamumlal. „Stejně se ale nejvíc těším, až ti je svlíknu.“ „Bradene,“ zaúpěla Ellie. „Ne přede mnou.“ „Tak přestaň přede mnou líbat Adama a já nebudu dělat sexuální návrhy své ženě.“ „Ještě to není tvoje žena,“ upozornil ho Nate. „Nespěchej s tím.“ Povzdechla jsem si. „Nate, tvoje fobie ze závazků se zase projevuje.“ Otočil se ke mně s hraným děsem. „Kde?“ Poplácával se vyděšeně po tvářích. „Sundej to ze mě.“ Přejela jsem mu palcem po imaginárním smítku na tváři a uklidnila ho: „Dobrý, je to pryč.“ „Uf.“ Dal si pořádný lok piva a zadíval se k baru. „Žádnou bych neošukal, kdyby to na mně bylo vidět.“ „Moc milý,“ zamumlala jsem. Nestoudně se na mě zazubil a potom pokývl hlavou ke skupince žen postávajících u baru. „Povinnost volá.“ Nedbalou chůzí přešel místnost a postavil se vedle
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 20
4.2.2015 15:02:27
~ JA M A I C A L A NE ~ 21
jedné z nich. Ostatní se posunuly, když Nate s ženou začal flirtovat. Byla pochopitelně nádherná – krásná tvář, dlouhé tmavé vlasy, hebká pleť, hodně vyvinutá. Možná měla trochu nadváhu jako já, ale na rozdíl ode mě to na ní vypadalo dobře. To se Natovi zase musí nechat. Vlastně neměl nějaký svůj typ – bylo mu jedno, jestli je žena hubená, baculatá, prsatá, sportovní. Pokud to byla žena a hezká žena, přitahovala ho. Jakmile se Nate na brunetu usmál, byla dcerou smrti. Ani v nejmenším mě to nepřekvapilo. Se svými sto osmdesáti centimetry nebyl Nate právě nejvyšší, ale díky nádherné tváři, pěkné postavě vybroušené cvičením a kouzlu osobnosti, které si prostě nikde nekoupíte, by většina žen ani slůvkem neprotestovala, že ho na podpatcích převyšují, jen když v noci budou v jeho náručí. Až na mě. Na mě se Nate ovšem nikdy nepodívá s erotickým zájmem, takže ani nemělo smysl o tom přemýšlet. Myslím, že znám skutečného Natea mnohem líp než většina ostatních, takže není těžké odsunout ho do přihrádky kamarádů. Utnula jsem všechno, co mě k němu přitahovalo, protože jsem věděla, že by to nikam nevedlo. Radši budu mít Natea ve svém životě jako kamaráda, než vůbec. Navzdory jeho odmítání závazků a nestydaté povaze sukničkáře byl Nate pod povrchem opravdu hodný kluk a dobrý kamarád. „A je po ní veta,“ poznamenala Joss tiše. Otočila jsem se k ní a pozvedla obočí, když jsem uviděla, jak se usmívá na Natea a dívku. „Nikdy jim nic neslibuje.“ Zasmála se. „Nemusíš ho bránit. Vím, že Nate se vždycky jasně vyjádří, o co mu jde, jenže mluvíme o ženských. Občas prostě slyší, co chtějí.“ „Jo, ale Nate to dovedl k dokonalosti. Jako nějaký šestý smysl nebo co. Jakmile vycítí sebemenší změnu v jejich chování, vezme roha.“ „Nemůžu se dočkat, až ho nějaká dostane na lopat-
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 21
4.2.2015 15:02:27
22 ~ SA M A NTH A YO UN GOVÁ ~
ky,“ vložila se do hovoru Ellie a usmívala se uličnicky Nateovým směrem. „Já taky.“ Jo vrhla pronikavý pohled na mě, hned zase uhnula očima a já předstírala, že jsem tak hloupá, že nechápu, co myslí. Rychle jsem změnila téma. „Už jste viděli Cameronovo nové tetování? Navrhl ho Cole,“ oznámila jsem pyšně. Cole Walker byl super kluk. Jo odvedla při jeho výchově skvělou práci a to nejlepší, co je dva kdy potkalo, byl Cameron MacCabe. On a Cole si byli neuvěřitelně podobní – oba umělci, oba ujetí – a Cam pověřil Colea, aby mu navrhl nové tetování. Bylo úžasné. Stylizovaná písmena C a J se schovávala pod rozeklaným listím vinné révy a mezi ornamenty Coleova návrhu. „Jé, ukaž,“ požádala Ellie. Cam zavrtěl hlavou. „Je to na žebrech.“ „Ale jdi, my přece neomdlíme při pohledu na tvoje břišní svalstvo,“ dobírala si ho Joss. „Jsou to pěkné svaly.“ Jo hrdě poplácala Cama na břiše. Braden upil whisky. „Za sebe prohlašuju, že nechci vidět jeho břišní svaly. Mohl bych… závidět.“ Adam přikývl s kamennou tváří. „Já taky.“ „Běžte do prdele,“ zavrčel Cam a rty se mu pobaveně zvlnily. „No když je takovej suchar…,“ zabručela jsem a přehrabovala se v kabelce. Když jsem ucítila mezi prsty papír, vytáhla jsem ho, rozložila a ukázala podepsanou kresbu s Coleovým návrhem kmenového tetování. „Tak tady to máme.“ Ostatní se na obrázek zadívali a Jo se na mě usmála. „Ty sis to nechala?“ „No jasně a nechala jsem si to od Colea podepsat.“
Jamaica_Lane_08_(imprimatur).indd 22
4.2.2015 15:02:27