KAPITOL A 1
léčebnou kúru v podobě ďábelsky prudké sjezdovky, neodolatelně nažhaveného děvčete a dokonale vychlazeného piva, a to nikoliv nutně v tomto pořadí. Zasněžené hory v Mammothu, tady mě máte! Zadíval se na číselníky před sebou a zlehka pohladil palubní desku svého oblíbeného letadla Piper. „Bez starosti, kámo. Počasí nám určitě vydrží.“ Aspoň doufal. Nasadil si sluchátka, na okamžik se v sedadle zaklonil a zhluboka se nadechl. První let po půl roce. Bože, jak strašně se těšil na vzlet vzhůru k nebi, s jakým nadšením mířil na zaslouženou a zoufale potřebnou dovolenou! Na dovolenou, kde snad večer narazí i na příjemnou společnici... S hlavou plnou podobných myšlenek ohlásil souhlas se startem a rozjel stroj po vzletové dráze. V ústech se mu sbíhaly sliny z vůně horké placky burrito, kterou mu Maddie nechala na sedadle kopilota. Už za pět minut dosáhl výšky deset tisíc stop a s mírným stoupáním navedl stroj směrem k bezvýhradné svobodě. Bože, tyhle výšky miloval, miloval! Žádné rozptylování, žádné vzpomínky, kolem nic než řídce rozeseté obláčky a azurově modrá obloha, kam jen oko dohlédlo. N OA H F I S H E R P OT Ř E B OVA L
3
Přesně to, co mu nařídil lékař. Překontroloval přístroje a vzhlédl k obzoru. Ach ano, podmínky jsou skvělé. Motor letadla Piper hučel klidně a cílevědomě, jako obvykle. Stroj byl klasika, což ovšem automaticky neznamenalo, že je i napovrch krásný, takže většina jejich zákazníků se po něm nijak okouzleně neohlížela. Jejich škoda. Piper letěl zlehýnka jako sen. Noah by z něj uměl udělat krasavce, to jistě, ale pak by si ho chtěli půjčovat i ostatní, a on se o stroj dělit nechtěl. Ukončil stoupání, letadlo vyrovnal a sáhl po čokoládové tyčince z tajných zásob, aby si před burritem dopřál něco sladkého. Odjakživa jedl moučník jako první, protože, čert aby ty vzpomínky vzal, kdysi dávno neměl častokrát ponětí, kdy a kde sežene další jídlo a jestli stihne dojíst aspoň to, co už má. Ukousl si kus čokolády a natěšeně se snažil vykreslit si nadcházející víkend: svahy, vítr ve tvářích, prašan až po kolena, jímž bude svištět dolů z hory a vlastní rychlost mu bude drsně sčesávat vlasy z čela. Pak si představil sexy lyžařky, které večer najde v útulné restauraci horské chaty, a koutky rtů se mu zachvěly vzácným, ale upřímným úsměvem. No ano, taková sexy společnice – nebo dvě – představuje hlavní bod jeho dovolené. Dívky si jistě budou chtít pořádně užít. Při troše štěstí budou zběhlé v erotických masážích a připravené, ochotné a schopné zajít dál... zkrátka, kam až ho v tu chvíli napadne. Už teď ho toho napadala spousta. A tentokrát se dokonce zazubil od ucha k uchu. Ano, pane, po šestiměsíčním zanedbávání dostávaly dnes jeho obličejové svaly pořádně zabrat. Vinou havárie uběhlo 4
hodně vody od doby, kdy fantazíroval o ženách, či dokonce toužil po sexu. Pak zaslechl zašustění za svými zády. K smrti se vyděsil, ale než se vzmohl na jakoukoliv reakci, cosi tvrdého se mu zarylo do ramene, a to cosi proklatě a hnusně připomínalo – Bouchačku? „Leť dál!“ poručil mu tichý, přerývaný hlas. „Prostě se dál věnuj řízení.“ To je k posrání! Noah se napřímil. Hebká huňatá přikrývka, kterou měl vždy položenou na zadním sedadle, se teď válela na podlaze. Při startu se schovávala pod ní – ano, osoba za Noahem byla stoprocentně žena. Kdysi dávno se chlubil pověstí znalce zmíněného živočišného druhu, a byl si jistý, že pod chraplavým siláckým tónem se jí hlas chvěje nervozitou. Ženské a jejich nervy! Průšvih. Bylo to k nevíře, ale Noaha právě unesla nervozitou rozklepaná ženská s bouchačkou v ruce. Zkusil se po ní ohlédnout, ale únoskyně mu hlaveň přesunula k bradě a obrátila ho obličejem opět po směru letu, takže nezahlédl víc než obří neforemnou mikinu s kapucí staženou hluboko přes tvář. „Neotáčej se!“ zavelela žena. „Věnuj se letadlu!“ Věnoval se mu. Automaticky. Noah byl pilotem od chvíle, kdy mu to věk dovolil, a od té doby létal denně, ať už pracovně nebo pro zábavu, bouři vstříc nebo s bouří v patách, takže pilotování zvládal už podvědomě. Teď se ovšem na řízení maximálně soustředil. „Kčertu.“ Prsty sevřel řídicí páku. Zatraceně! „Co to má znamenat, ksakru?“ „Dopravíte mě do Mammoth Mountain.“ „Tak to mě ani nenapadne.“ 5
„Ale jo, uděláte to. Nemáte na vybranou.“ Z ženina hrdla nečekaně unikl zrádný zoufalý sten a zjemnil jí hlas. „Poslyšte, nechci nic, jenom se tam dostat. Doletíme tam a všechno bude v pořádku.“ Jo, až na to, že nemluvila dost přesvědčivě, jako by tomu sama nevěřila, a Noah by jí proto uvěřil jen v případě, že by byl totální hlupák. A co hůř, vybavila se mu nepěkná vzpomínka na jiný let, který se šeredně zvrtnul – právě na ten let před šesti měsíci. Tehdy sice nefigurovala žádná pistole, jen zběsilá vichřice na Baja California, kde se nečekaně dostal do vražedně zběsilého víru, který ho srazil na horské úbočí. Po drtivém pádu pak bezmocně svíral v náruči svou umírající přítelkyni a prožíval hotové peklo... Takže v porovnání s tím by dnešní let, s tou ubohoučkou pistolkou v zátylku, měl být úplná brnkačka. Prostě normální pohodový den. Jen co si Noah srovnal všechno v hlavě, předloktím si otřel čelo a soustředil se na klidné, pravidelné dýchání. Možná že únoskyně víc žvaní, než koná. A třeba ani netuší, jak se zbraň používá. A taky se nedá vyloučit, že ji nakonec přemluví, aby nedělala život ještě šílenější, než už je. „Jak jste se sem dostala?“ Hlaveň se Noahovi nepřestala zarývat do ramene, ale ne příliš tvrdě, jako by mu žena nechtěla způsobit bolest. „Přestaňte s tím vyptáváním, nebo –“ „Co? Střelíte?“ Neodpověděla. Jo, jo, spousta řečí a skutek utek, usoudil Noah a natáhl se po vysílačce, načež zase znehybněl, protože hlaveň se mu výhrůžně zabodla přímo pod ucho. „Ne,“ vyhrkla žena. Znělo to ještě zoufaleji než předtím, jako by to vůbec bylo možné. „Nikomu o mně neříkejte!“ 6
Kčertu, tohle si přece nemohl nechat líbit! Ale nechal, protože únoskyně tiše, zranitelně dodala: „Prosím.“ Ježíši! Noah si připadal jako totální trouba. Co je ta ženská zač? Dávala si záležet, aby zůstala stát těsně za ním, mimo jeho zorné pole. Ale Noah ji cítil, cítil podivně těžkou vůni exotických květů a ženství, což by ho za jiných okolností pekelně vzrušilo. Ale ne dnes, protože dnešní let se rychle měnil v noční můru. Noah pořád ještě neuvěřil, že to potkalo právě jeho. A navíc v době, kdy se snažil vyhoupnout se zpátky do sedla a žít jako dřív. Přesně tak mu to Shayne s Brodym vtloukali do hlavy: Musíš se vyhoupnout zpátky do sedla. A on to udělal. Právě dnes se do sedla vyhoupl. A takhle má dopadnout jeho vysněný šoustací víkend v zasněžených horách? Zatracená práce, co je v Mammothu tak světoborného, že jí to stojí za únos letadla? Proč se tam ta ženská potřebuje tak zoufale dostat? Noah instinktivně zkusil přiškrtit plyn a najít místo k přistání. „Ne!“ Hlaveň se mu znovu tvrdě zapíchla mezi lopatky. „Letíme do Mammothu. Přesně podle plánu.“ „No, ale tohle jsem neplánoval.“ „Teď máte navíc pasažéra, ale jinak se nezměnilo nic. Nevidím sebemenší důvod měnit trasu.“ Přesně tak, měl pasažéra. Rozklepanou, nervózní, panikařící zoufalku. Před tímhle by Noah dal stokrát přednost bouři nad Cabo... „Není důvod k panice, vážně. Ani k zbytečné zbrklosti,“ pokračovala únoskyně a Noah měl pocit, že mluví k němu stejně jako k sobě. „Jo, no, tak pokud už za každou cenu chcete letět se 7
mnou, klidně si přisedněte,“ ukázal bradou na sedadlo kopilota, protože si chtěl ženu prohlédnout, zajímalo ho, co má proti sobě za soupeře. „Mně to vyhovuje, kde jsem.“ Noah se dopálil. Doprčic, to mu ta ženská bude celou příští hodinu dloubat bouchačkou pod žebra! „Sedněte si. Hned!“ Zrovna v tu chvíli vlétli do vzduchové kapsy a letadlo se prudce propadlo níž. Žena se s vyjeknutím svalila na zadní sedadlo. Noah se nevesele pousmál. Nebyl hloupý a ani z jiného světa. Doslova. Vlastně nepocházel odtud, narodil se v Anglii, ale shodou okolností se jako desetiletý sirotek dostal do Států, kde se žebráním, půjčkami a krádežemi probojovával k dosažení svého snu. K životu na nebi. A od ní si ten vysněný život vzít nenechá. „To jste udělal naschvál!“ Únoskyně měla hlas přiškrcený úzkostí, ale i tak z něj čišel hněv. „Podruhé už to laskavě nezkoušejte!“ Pravda, Noah to zhoupnutí stroje nezavinil, ale udělat by to uměl, a taky by to udělal, jen kdyby měl šanci zvládnout manévr bez toho, že by mu ta magorka leknutím ustřelila hlavu. No ano, o to neměl zájem. „Zatraceně! Co jste zač?“ „To není důležité.“ „Proč chcete do Mammothu?“ „To není důležité.“ No super. Tvrdohlavá ženská. A navíc okrášlená bouchačkou. Žádná hezká kombinace. Mrkl dozadu a nijak nejásal, protože žena už zase stála a navíc těsně za ním, takže si ji stále nemohl prohlédnout. 8
„Nechte toho!“ Znovu ho rýpla hlavní a Noah už jí začínal mít plné zuby. Tehdy před havárií mu žilami proudil téměř neředěný adrenalin, ale pořád to byla brnkačka proti stresu, který prožíval právě teď. Tehdy byl do morku kostí vyděšený. Teď byl naštvaný. Taky až do morku kostí. Náhle zapraskalo ve vysílačce a kabinou se rozlehl Shayneův hlas. Jejich tým se jmenoval Sky High Air a letku tvořily tři tryskáče, tři Cessny, dva Beechcrafty, jeden Moody, jeden Piper a Cirrus. Díky spletité síti leasingových smluv měli k dispozici i řadu dalších letadel a právě dokončili stavbu vlastních hangárů, které je vyjdou nesrovnatelně levněji než pronájem celého křídla v LAX. Navíc právě získali vlastní základnu, terminál na odbavování své vybíravé, puntičkářsky náročné klientely, vylepšený nabídkou občerstvení a různých dalších služeb. Nebyl to špatný výsledek práce tří chlápků, co kdysi nebyli nic lepšího než nuzáčtí pubertální delikventi. „Noahu?“ zaburácel z vysílačky Shayneův hlas. „Jsi tam?“ „Musím ihned odpovědět!“ upozornil Noah svou únoskyni. „Jinak mu dojde, že něco není v pořádku.“ Nečekal na její reakci a rovnou stiskl tlačítko příjmu. „Tady.“ „Jen kontroluju tvůj zahajovací let.“ Jasně, tady to klape skvěle. Báječně. Jen kdyby Noah nemusel pořád myslet na hlaveň zabodnutou doprostřed zad. „Jsi v pohodě?“ zajímal se Shayne. Noaha naštvalo, že se ho na to kamarád vůbec ptá, ale na druhou stranu si přiznával, že vzhledem k stavu, v jakém poslední půlrok vegetoval, má Shayne na otázku plné právo. „Jistě...“ Zády se na okamžik opřel o hlaveň, jako by ji chtěl odstrčit. „Normální průběh.“ 9
Jeho únoskyně zůstávala němá, ostražitá. „Brody by měl zaletět do Aspenu s paní Sinclairovou,“ pokračoval Shayne. „Tedy, aspoň ona si ho objednala, ale protože v minulém týdnu provedla rezervaci letadla už čtyřikrát a vždycky ji na poslední chvíli zrušila, nevidím to slibně ani na dnešek.“ Vrtochy a výstřelky bohatých a slavných s Noahem obvykle nehnuly, protože hlavní bylo dostat za služby zaplaceno, ale stačilo mu jen zaslechnout slova „paní Sinclairová“, aby se mu v útrobách rozlilo mrazivé šimrání. Pan Sinclair byl zhruba čtyřicetiletý zbohatlík, jenž budoval obří odpočinkové resorty v každém slušnějším městě podél západního pobřeží a přitom okázale předváděl svou mnohem mladší manželku Bailey Sinclairovou, exmodelku, která se zamilovala spíš do peněz než do pana Sinclaira. Na veřejnosti vystupovala s oduševnělou elegancí, která Noaha fascinovala. Nemluvě o mnoha jejích ženských kvalitách. Ovšem před třemi měsíci její manžel zemřel při záhadné nehodě na lovu a od té doby paní Sinclairovou nikdo neviděl. Podle všeho sbalila kufry a teď někde roztáčí manželovy desítky milionů a k tomu... a čert to vem. Bailey Sinclairová byla inteligentní a sexy a měla pekelně tvrdou palici – a všechny tři vlastnosti měl Noah u žen rád. Hříva nazrzle plavých vlasů jí spadala z čela v divoké změti, jako by Bailey právě vstala z postele a měla v plánu se tam zase co nevidět vrátit. V studánkách sytě modrých očí by se snadno utopil každý muž a ústa měla... Kriste, uměl by fantazírovat celý den jen o jejích ústech! Po pravdě, Bailey Sinclairová byla Noahovou tajnou láskou. Bylo to vlastně k pláči – podlamovat se v kolenou kvůli cizí manželce. I když ten manžel byl čtvrt roku po smrti. 10
Ovšem dnes měl Noah dost svých starostí, takže by možná bylo rozumné ten evergreen o Bailey Sinclairové vypnout. Jo, máš absťák, kámo. Sežeň si ženskou. „Už je na palubě letadla a zamkla se v soukromé kajutě,“ pokračoval Shayne. „A pokud ty drby říkají pravdu –“ „Drby?“ „Že prý rozprodává všechen majetek... tak nejspíš jde o poslední sbohem. Prohlásila, že si vezme prášek na spaní a vzbudit chce až po přistání.“ Noah si představil štíhlý letoun na startovací dráze. A ani nepotřeboval extra velkou představivost, aby v duchu pronikl dovnitř trupu a spatřil přepychovou prostornou kabinu, obrovské dvojlůžko potažené tím nejkvalitnějším hedvábím a na něm Baileyino tělo, vlasy rozprostřené na polštáři, dlouhé pružné tělo jen zčásti zakryté saténem a krajkou – Čert aby to vzal! Žádný satén, žádná krajka. Žádná Bailey. Ano, to mu snad pomůže se rychle vzpamatovat. Tedy, pokud přežije dnešní let. „Buď opatrný!“ připomněl mu Shayne. „Rozkaz, mamko. Díky.“ „Mamko?“ „Pořád lepší než babičko,“ broukl Noah, zatímco se rozhlížel po obzoru před sebou a okázale ignoroval svou „pasažérku“. Shayne se tlumeně zachechtal. „Vtipálku,“ utrousil a přerušil spojení. Jo, to byl přesně on: Noah Fisher, vtipálek. Kromě jiného. Ve skutečnosti však hlavně slyšel všechny ty přezdívky a nadávky na svou adresu: sobecký parchant, budižkničemu, nafrněný sobecký hajzl... Nijak se netrápil vědomím, že většinou vyjadřovaly sto11
procentní pravdu. Kdepak, trápení si šetřil pro noční můry, a jednu z nich, zbrusu novou, prožíval právě teď. Podíval se na výškoměr a indikátor rychlosti. Zdálo se, že všechno je v pořádku. Všechno bylo v pořádku, protože opakovaně překontroloval trysky a Pitot-statickou trubici, zda v nich nejsou překážky, například uvízlá ptačí těla. Právě to přispělo ke katastrofě jeho posledního letu. Ale teď bylo všechno čisté, průchozí. Potěšilo ho, že dnes se pád letadla konat nebude. „Díky,“ ozvala se žena za jeho zády, „že jste mě neprozradil.“ Noah pasažérku okázale ignoroval. V kabině zavládlo ticho. Po chvíli sáhl na sousední sedadlo a zvedl hnědý sáček, z kterého se linula ta nejnádhernější vůně na světě – jeho burrito. Stokrát děkuju, Maddie, vzkázal v duchu asistentce, jež se starala o občerstvení na základně Sky High. Před cestou ho nikdy nezapomněla zásobit jeho oblíbeným jídlem. „Nemáte hlad?“ zeptal se Noah únoskyně. I když ho nevychovala vlastní matka, uměl sehrát zdvořilost. „Věnujte se řízení!“ „Jak chcete.“ Noah otevřel sáček a ukousl si pořádný kus. Chuťové buňky mu doslova vybuchly blahem. Neodpustil si jízlivě dodat: „Vůbec netušíte, o co jste se připravila.“ „Tuším, že jsem se připravila o pořádně kalorickou bombu.“ Hlas se jí napětím chvěl jak struna těsně před prasknutím. „Nemůžete zvýšit rychlost?“ To by samozřejmě mohl. „Nemůžu.“ „Jak dlouho ještě poletíme?“ „Dokud tam nebudeme.“ Dopřál si další sousto – pokud už by měl umřít, tak rozhodně ne s prázdným žaludkem – a překontroloval přístroje i obzor. Prozatím jim nehrozilo zhoršení počasí a Noah usoudil, 12
že by měl být vděčný i za malé laskavosti osudu. „Tak... Proč tohle podnikáte?“ Žena neodpověděla. Ne že by ho to překvapilo. „Vyloupila jste banku?“ nevzdával se. Nic, jen zneklidňující tlak pistole uprostřed zad. „Zabila jste někoho?“ Ticho zhoustlo. Noahovi se sevřely útroby. No super, někoho zabila. „Aha, už vím,“ prohodil jakoby mezi řečí, „váš bohatý manžel si do srubu v Mammothu vozí milenku a vy je chcete načapat.“ Žena se přiškrceně, nevesele zasmála. „Umíte pilotovat se zavřenou klapačkou?“ Noah otevřel ústa, aby něco vtipného odsekl, ale hlaveň ho výstražně dloubla a okamžitě ho umlčela. Ale jo, dobrá, snad zvládne letět bez mluvení. Aspoň chvilku.
13
KAPITOL A 2
aby Noah nevycítil její strach a paniku, jež ji halily jako mlžný závoj, proto se ze všech sil soustředila na svou jedinou útěchu: Noah skutečně uvěřil, že na něho míří pistolí. Kristepane, vždyť urostlého snědého a přidrzlého Noaha Fishera unesla s pomocí tlustého fi xu! Kdyby ten záhadný a drsně mužný pilot jen tušil, že Bailey svou ráznost a odhodlání předstírá, byl by to konec. Srazil by ji na sedadlo nebo ji rovnou vyhodil z okna, přesně jak si zaslouží. Aspoň by měla konečně klid. Ne. Žádné destruktivní myšlenky. Musí to dotáhnout do konce, musí, jinak skončí stejně jako ten její podlý a prolhaný manžel. Čili dva metry pod zemí. Už pomilionté zalitovala, že Alan nezůstal naživu, aby ho mohla zabít vlastnoručně. Někdo ji však předběhl, vyfoukl jí to potěšení před nosem. A teď visí na vlásku i její vlastní život. Doufám, že hniješ v pekle, Alane. Bože! Volnou paži si ovinula kolem hrudi, jako by se objímala. Připomněla si, že zlé dny zažila už dřív. Bohužel, dnešek zřejmě kandidoval na krále špatných dní. Špatných týdnů. Špatných měsíců... Ve skutečnosti by Bailey mohla odepsat celý minulý rok B A I L EY S I N C L A I ROVÁ S E D Ě S I L A ,
14