Úvod Bylo to krátce po mých desátých narozeninách. Po dnu, kdy jsem dostala hodně bití a neměla nárok na večeři, se můj otec rozhodl, že si nepůjdu lehnout dřív, než mi uloží poslední trest. Zavedl mě do kuchyně a usadil ke stolu. Potom vzal talíř a smíchal na něm studenou omeletu, jogurt, chleba, vodu a salát. „Neodejdeš od stolu, dokud to všechno nesníš. Včetně té vody.“ Tehdy jsem sebrala odvahu a napůl vzdorně a napůl zoufale jsem se k němu obrátila. V slzách jsem se ho zeptala, co jsem mu udělala, že mě takhle mučí. Dokonce i s naším německým ovčákem Haydnem zacházel líp než se mnou. Otec se mi díval přímo do očí a chladně odpověděl: „Jsi horší než pes.“ Tahle nevyléčitelná slova poznamenala mé tělo až do krve. Nikdy na ně nezapomenu. Jen těžko se jich dnes zbavuju. 5
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 5
25.3.2015 10:27:10