Úvod Bylo to krátce po mých desátých narozeninách. Po dnu, kdy jsem dostala hodně bití a neměla nárok na večeři, se můj otec rozhodl, že si nepůjdu lehnout dřív, než mi uloží poslední trest. Zavedl mě do kuchyně a usadil ke stolu. Potom vzal talíř a smíchal na něm studenou omeletu, jogurt, chleba, vodu a salát. „Neodejdeš od stolu, dokud to všechno nesníš. Včetně té vody.“ Tehdy jsem sebrala odvahu a napůl vzdorně a napůl zoufale jsem se k němu obrátila. V slzách jsem se ho zeptala, co jsem mu udělala, že mě takhle mučí. Dokonce i s naším německým ovčákem Haydnem zacházel líp než se mnou. Otec se mi díval přímo do očí a chladně odpověděl: „Jsi horší než pes.“ Tahle nevyléčitelná slova poznamenala mé tělo až do krve. Nikdy na ně nezapomenu. Jen těžko se jich dnes zbavuju. 5
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 5
25.3.2015 10:27:10
Céline Raphaëlová
Po všechna léta si stále je připomínám, brzdí mě v rozletu, po němž tak prahnu. Mám velmi nízké sebevědomí. A nemám se moc ráda. Nejsem ošklivá, ale také nejsem skutečně krásná. Nedá se říct, že jsem hloupá, ale nemyslím si, že bych vynikala nějakou zvláštní inteligencí. Jen obtížně dokážu uvěřit, že na mě může být někdo pyšný, a denně se divím, že už mám tolik let partnera, který mě oddaně miluje. Svírá mě nepříjemný pocit, že jsem vetřelec. Otec ze mě chtěl udělat výjimečnou klavíristku. Vyžadoval ode mne dokonalost, a já jsem nikdy nemohla splnit jeho očekávání. Byla jsem zkrátka normální dítě a draze jsem za to zaplatila. Když se na sebe dívám do zrcadla, znovu si vybavuju všechny roky, kdy jsem denně sváděla bitvu o život. Všechny roky, kdy jsem mlčky trpěla a doufala, že mi jednoho dne někdo zachrání život a vyrve mě z otcových spárů. Zápasila jsem o přežití a přežila jsem. Dneska si dokonce můžu říct, že jsem uspěla. Mám v kapse vysokoškolský diplom, dokončuju stáž v nemocnici a začala jsem se angažovat v boji proti týrání dětí, snažím se, aby padla tabu a děti mlčky netrpěly. Zákony a lidská mentalita musí urazit nějakou cestu, aby vymizelo týrání v rodině, které lze tak snadno skrýt, tím spíš, že ho nikdo nechce vidět. S odstupem času si říkám, že nakonec stojím za víc než pes. Zapomenout? Odpustit? Jak si znovu vybudovat osobnost? Možná tím, že vypovím svůj příběh, pomůžu jiným dětem, aby se vyhnuly nejhoršímu, možná otevřu oči dospělým v jejich okolí. 6
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 6
25.3.2015 10:27:10
Úvod
Tohle je můj příběh. Kvůli svému hudebnímu nadání jsem se stala němým zvířetem, hračkou v otcových rukou. Otec byl mým katem. Okolí si zakrývalo oči a zacpávalo uši. Dnes moje prsty běhají po klávesnici, aby vypsaly mé vzpomínky. Píšu svým rytmem partituru vlastního životního příběhu, abych konečně našla novou harmonii. Vyslechněte mě.
7
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 7
25.3.2015 10:27:10
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 8
25.3.2015 10:27:11
1. kapitola
Dva a půl roku, první noty
Je zimní večer a venku mrzne. Všechno pokryl sníh a není vidět vůbec nic kromě několika osvětlených oken našich sousedů. Bydlíme v Ardèche, v domě, který postavili mí rodiče na konci slepé uličky. Jako malá holčička považuju ten dům za zámek, tak obrovský se mi zdá. Dokonce mám v přízemí celý veliký pokoj jenom pro sebe, kde mám hračky: hernu. Ačkoliv je v tuto chvíli všechno zakryté bílou sněhovou pokrývkou, za okny lze rozeznat nádhernou zahradu, která se rozkládá na několika hektarech a její hranici tvoří řeka. Můj otec je zanícený zahrádkář a tráví veškerý svůj volný čas obděláváním půdy, zaléváním, sázením zeleniny a pečováním o ovocné stromy, jakmile to dovolí počasí. U terasy mi zřídil hřišťátko s houpačkou a toboganem, na nichž si budu užívat, až zase bude jaro. Jsem stulená u maminky na pohovce v obýváku před krbem, když někdo zazvoní u dveří. Otec se hbitě zvedne 9
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 9
25.3.2015 10:27:11
Céline Raphaëlová
a jde otevřít, aby zvonek neprobudil moji sestřičku Marii, která právě usnula. Koukám se na něj ještě s úctou, ale už s obavami. Je vysoký a hubený, má snědou pleť a vlasy černé jako eben. Knírek dodává jeho rysům tvrdost a velmi vážný výraz. Dívá se přísně, málokdy se usměje, patrně za to může jeho nové odpovědné místo v práci. Je mu teprve třicet let a už je vedoucím oddělení. Přede dveřmi stojí dva doručovatelé. Nesou obrovské piano v barvě přírodního dřeva se slonovinovými klá vesami. „To piano je pro tebe,“ říká mi tatínek a oči mu přitom září. Hrdě se dívá na maminku. Jako by příchod toho nástroje do naší domácnosti právě napravil nějaké zranění z jeho minulosti. V tu chvíli ještě netuším, že tenhle úžasný dárek, o jakém by snilo tolik dětí, se stane mou noční můrou. Maminka žasne stejně nadšeně před tím dřevěným, impozantním a nádherným monstrem. Na rozdíl od otce je to křehká bytost menší postavy. Je velmi bledá, ale jiskrné oči a vřelý úsměv dodávají jejímu obličeji radostný výraz. Každým rysem své povahy se odlišuje od otce. Ona překypuje temperamentem, on je uzavřený, ona je citová, on odtažitý, ona je veselá, zatímco on pořád vypadá zachmuřeně. Toužebně pozoruju své piano a nespouštím z něj oči, zatímco ho ti dva muži umisťují do mé herny. Je mi dva a půl roku a moje osudí se právě roztočilo. Peklo proniklo do našeho domu pod převlekem harmonie. Válec, který bude drtit naše životy a zpečetí náš osud, se dal do pohybu. Piano je trojský kůň otcovy obsese, ale nikdo to dosud neodhalil. 10
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 10
25.3.2015 10:27:11
Dva a půl roku, první noty
Nevím, proč mi otec vybral zrovna tenhle nástroj. Možná by byl rád hrál, když byl malý. Protože rodiče neměli peníze, musel se spokojit s harmonikou. Možná chtěl nějak usměrnit moji překypující energii a nasměrovat ji k něčemu užitečnému. Musím říct, že jsem byla na svůj věk dost vyspělá. Maminka přestala pracovat těsně před mým narozením a byla pyšná na to, že mě naučila velmi brzy mluvit, číst a chodit. Často s hrdostí vypráví, jak jsem v devíti měsících ležela v kočárku a udivovala kolemjdoucí, kteří se trochu vyjeveně ptali maminky, jestli opravdu takhle vážně rozmlouvá s tak malým dítětem. Ještě mi nejsou dva roky a já už celý den kladu spoustu otázek. Chci všechno vědět, všechno dělat, unavuju maminku, která se občas vyhne odpovědi a přenechá mě otci, aby si ode mne chviličku odpočinula. Kdybych nebyla v útlém dětství tak otravná, vyvíjely by se možná věci úplně jinak. Kdybych to mohla vrátit, nebyla bych ještě náročnější a hyperaktivnější, neprojevovala bych žárlivost poté, co mi rodiče oznámili, že maminka je znovu těhotná. Ani trochu jsem netoužila po sourozenci, který si zabere rodiče pro sebe, a pro mne pak zbude v jejich srdci druhé místo. Je to klasický případ. Asi jsem se až příliš upnula na maminku a chtěla jsem ji mít výhradně pro sebe. Všude jsem za ní chodila, dokonce i na toaletu, což popuzovalo její přítelkyně, které jí vyčítaly, že mi moc povoluje. Maminka neuměla říct ne. Desátého listopadu 1985 se symbióza, svazující mě s maminkou, přetrhla. 11
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 11
25.3.2015 10:27:11
Céline Raphaëlová
Té noci mě otec nešetrně probudí a odloží mě k sousedce, zatímco spěchá s maminkou do nejbližší nemocnice. Dostala prudké kontrakce. Maminka je teprve v polovině šestého měsíce. Přežije vůbec to dítě, které čeká? Po příjezdu do nemocnice začala maminka masivně krvácet. Upadla do bezvědomí. Lékaři byli nuceni přivést na svět císařským řezem moji sestru Marii. Marie byla hodně nedonošená, levou stranu těla měla ochrnutou, protože její mozek byl nedostatečně zásobován kyslíkem, ale přežila. Okamžitě ji umístili do inkubátoru a přemístili do dětské nemocnice. Celou dobu jsem byla u sousedky a maminčiny přítelkyně. Ty dny pro mne znamenaly velkou osamocenost a nesmírné citové strádání. Ještě než jsem sestru poznala, strašně jsem na ni žárlila. V duši malé holky byla právě ona odpovědná za to, že maminka není tak dlouho vedle mne. Když mě rodiče konečně vezmou od sousedky domů, mám takový strach, aby mě maminka znovu neopustila, že ještě znásobím svoji závislost na ní, a jsem na ní doslova přilepená celý den. Pláču a ječím, když musí každé odpoledne odejít do nemocnice za sestrou. Mariin stav se zlepšuje a ona se brzy obejde bez kyslíku. Začne se krmit sama a zdá se, že mozek nebyl zasažený. Ochrnutí ustupuje, ale přetrvává vážný problém s kyčlemi. Je stále upnutá v jakémsi postroji, mučicím přístroji, který má držet nohy v ose, aby se klouby mo hly správně vyvíjet. Pro kojence je to nesmírně obtížné. Navzdory všemu dospěje Marie za tři měsíce do věku, v němž by se měla normálně narodit, a lékaři dovolí rodičům, aby si ji vzali domů. Podle všeho stále projevuju intenzivní žárlivost na mimino a vyžaduju maminčinu pozornost v každém 12
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 12
25.3.2015 10:27:11
Dva a půl roku, první noty
okamžiku, pozornost, kterou není schopna mi vzhledem k Mariinu zdravotnímu stavu poskytovat. Sestra musí dostávat lahvičku s pitím každé dvě hodiny ve dne i v noci a přístroj, který je nucena nosit a který jí působí utrpení, vyžaduje spoustu péče, aby se pokožka nezapařila a neodřela. Maminčiny dny jsou tedy rozděleny mezi pláč a úzkost. Má na mě jen málo času. Musím se zabavit sama. Občas jsem na ni ošklivá, protože trpím nedostatkem její pozornosti. Jsem tvrdohlavá, na všechno říkám ne. Unavuju ji do té míry, že mě svěří otci. Tehdy se otec rozhodne, že se budu učit hrát na klavír. Svoji klavírní kariéru začnu s pomocí barevných puntíků na klávesách ve věku, kdy se jiné děti učí mluvit. Tato technika vyučování s pomocí barvy, která odpovídá klávese a notě na partituře, je nápad mé první profesorky paní Lévyové. Byla jediná z celého okolí, která se uvolila přijmout pod svá křídla žačku tak útlého věku. Otec ji ovšem musel úpěnlivě přemlouvat. Sám se ujal role pomocného učitele. Začínám s dětskými etudami, potom velmi rychle přejdu k oblíbeným klasickým kouskům pro klavír, které jsou standardními pro každé vyučování. Klavír je hra a já velmi ráda chodím k paní Lévyové, protože je moc milá a hodná. Pokaždé mi dá na konci hodiny bonbon, aby mě odměnila za to, že jsem dobře pracovala. Doma mě otec nutí hrát nejdříve půlhodinu denně, potom rychle přejde k celé hodině. Bráním se tomu sice, protože ve třech letech dokážu jen těžko udržet tak dlouho pozornost, ale současně mě těší, jak se mi věnuje. Někdo se o mě stará. 13
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 13
25.3.2015 10:27:11
Céline Raphaëlová
Naše rodina se brzy záludně a hbitě rozštěpí. Na jedné straně jsme my dva, otec a já, kteří spolu trávíme stále více času u klavíru v mé herně, a na druhé jsou maminka a sestra. Ty se pohybují ve zbytku domu. V té době jsem živá holčička. Určitě trochu vzpurná, jako ostatně hodně dětí. Ráda říkám dospělým ne a odporuju jim. Ještě na to mám. Zanedlouho už nebudu nic. Budu zlomená. Postupně se ze mne stane bytost neschopná vyjádřit sebemenší mínění, neschopná říct ne, říct už dost, něco odmítnout. Ve dvou letech jsem byla hotový gejzír zvědavosti a o několik let později ze mne zbude vyděšená holčička, soustředěná jen na to, aby přežila. Přísné bílé a černé klávesy piana se brzy stanou mým jediným obzorem.
14
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 14
25.3.2015 10:27:11
Kapitola 30 Návrat domů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Kapitola 31 Poslední bitva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182
Doslov. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 205
25.3.2015 10:27:19
Citace v textu: s. 190 – Seneca: Thyestes, 1. dějství s. 191 – Ovidius: Proměny, kniha VI, překlad Ferdinand Stiebitz s. 197 – Pausaniáš: Cesta po Řecku I s. 198 – Pseudo-Apollodóros: Knihovna s. 198 – Homérské hymny, I, 331, překlad Otmar Vaňorný s. 199 – Homér: Ílias, zpěv XVIII, překlad Rudolf Mertlík s. 200 – Pseudo-Apollodóros: Knihovna: Kniha II, 4, 8
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 206
25.3.2015 10:27:19
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 207
25.3.2015 10:27:19
Céline Raphaëlová CENA ZA DOKONALOST Z francouzského originálu La démesure, vydaného nakladatelstvím Éditions Max Milo v Paříži v roce 2013, přeložila Dana Melanová Redigovala Irena Grusová Jazyková revize Marta El. Bournová Obálku zhotovila Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 208 Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar Nádražní 32, 150 00 Praha 5 v roce 2015 jako svou 7701. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.
Cena_za_dokonalost_08_(imprimatur).indd 208
25.3.2015 10:27:19