Nedostatečné stínítko od lampy
Když byly Rút Coleové čtyři, spávala na dolní posteli palandy. Jedné noci ji probudily zvuky milování. Přicházely z ložnice jejích rodičů. Byl to pro ni úplně neznámý zvuk. Nedávno byla nemocná, měla střevní chřipku. Když poprvé zaslechla, jak se matka miluje, myslela si, že maminka zvrací. Nebylo to tak prosté, jako když rodiče mají oddělené ložnice. Toho léta měli oddělené i domy, třebaže Rút nikdy ten druhý dům neviděla. V domě se rodiče každou noc u Rút střídali, ale nedaleko měli najatý jiný dům, kde bydleli, když nebyli s ní. Bylo to takové zvláštní uspořádání, k němuž se manželé občas uchylují, když se rozcházejí, ale ještě nejsou rozvedeni. Kdy stále ještě věří, že o děti a majetek se lze velkomyslně a bez vzájemného obviňování starat společně. Když Rút ten cizí zvuk probudil, nebyla si zprvu jista, kdo zvrací, zda je to matka nebo otec. Potom, navzdory nezvyklému vyrušení, poznala určitou dávku melancholie a potlačované hysterie, které často slýchala v matčině hlase. Také si vzpomněla, že dneska byla řada na matce, aby s ní zůstala. Rútin pokoj dělila od rodičovské ložnice koupelna. Jak čtyřletá holčička capkala bosa přes koupelnu, vzala s sebou ručník. Když byla nemocná a měla střevní chřipku, tatínek chtěl, aby zvracela do ručníku. Chudák maminka, pomyslela si Rút a nesla jí ručník. Ve slabém světle měsíce a ještě slabším matném světle noční lampy, kterou otec nainstaloval v koupelně, zahlédla Rút na fo9