Kapitola první
Střez se pohana a zlovolného Žida, který by usiloval o zničení obsahu těchto jílových nádob, neboť jej stihne kletba Mojžíšova a prokleto bude i jeho město a jeho země, proklety budou plody jeho těla i polí. I navštíví jej Pán požárem, šílenství ducha a slepota ho ztrestá, navěky bude stižen svrabem a poset strupy. Co je to? Benjamin Messer se zarazil. Kletba? Užasle pokračoval ve čtení papyrusového svitku. Zatímco jeho zrak pročítal starověký rukopis, škrábal se rozpačitě na hlavě. Je to možné? pomyslel si ještě jednou zmateně. Kletba? To místo v textu napsaném na papyru Bena natolik překvapilo, že na okamžik zauvažoval, jestli tuto část přece jen nepřeložil špatně. Ale ne… Bylo to zcela jasné. Není pochyb. Stihne jej kletba Mojžíšova… Ben, mladý vědec, odborník na luštění starých rukopisů, se opřel v židli. Ve tváři se mu odrážel úžas nad tím, co právě přečetl. Zatímco zíral na dva tisíce let starý rukopis, který ležel před ním na psacím stole v jasném světle speciální lampy, ještě jednou si v duchu zrekapituloval události tohoto dne. Pozdě odpoledne někdo nečekaně zaklepal na dveře. Když otevřel, stál za nimi pošťák v pláštěnce, z níž odkapávala voda, a předal mu dopisní obálku s izraelskými známkami, celou zvlhlou. Ben potvrdil přijetí expresní zásilky a odnesl si obálku do své pracovny. Tam ji zvědavě otevřel a začal číst. První řádky pro něj znamenaly takové překvapení, že stále ještě bez hnutí seděl a zíral na kus papyru, jako by jej viděl poprvé. 7