Úvod ajímalo by mû, jestli je moÏné, aby se ãlovûk zásadnû zmûnil. Nebo mají na‰e povahy a zvyky tak hluboké kofieny, Ïe s nimi nic nenadûláme? Je polovina fiíjna 2003. Stojím na verandû, kladu si tyto otázky a pozoruji mÛru, která zoufale tluãe kfiídly o rozsvícené svûtlo. Jsem sám. Moje Ïena Jane spí nahofie v loÏnici. KdyÏ jsem vyklouzl z postele, ani se nepohnula. Je pozdû, uÏ dávno odbila pÛlnoc a pronikav˘ vzduch dává tu‰it pfiíslib brzké zimy. Natáhl jsem si Ïupan v domnûní, Ïe se mi chlad nedostane aÏ na kÛÏi, ale ruce se mi roztfiásly zimou dfiív, neÏ jsem je staãil utopit v kapsách. Nad hlavou se mi rozprostírá malífiské plátno ãerné jako uhel, poseté stfiíbfiit˘mi hvûzdami. Vidím Orion, Plejády, Velkou medvûdici, Severní korunu. Dívám se na nû a pfiem˘‰lím o minulosti. Nejspí‰ ãekám, Ïe mû ty teãky nad mojí hlavou inspirují. Vyzafiují svûtlo, jeÏ vzniklo pfied dávn˘mi lety, a já doufám, Ïe mû osvítí, se‰lou mi slova, jimiÏ by moÏná básník vysvûtlil záhady v lidském Ïivotû. Ale nic nepfiichází. Nepfiekvapuje mû to. Nejsem sentimentální. Kdybyste se zeptali mojí Ïeny, urãitû by vám to potvrdila. NeproÏívám filmy a divadelní hry, nikdy jsem nebyl snílek, a pokud jsem vÛbec na nûco odborník, pak jedinû na to, co je kodifikováno v zákonû. Jako právník se specializuji na pfievody majetku a trávím celé dny – dokonce celé roky Ïivota s lidmi, ktefií se pfiipravují na smrt. Leckdo si pomyslí, Ïe beru Ïivot pfiíli‰ pragmaticky právû díky své profesi. Ale i kdyby mûl pravdu, co s tím nadûlám? Nechci se vymlouvat, nikdy jsem se neuchyloval ke lÏím. Jen doufám, Ïe aÏ si pfieãtete následující
Z
7