0036666 by Knižní klub

osud tearlingu_01_03_Sestava 1 12/14/17 4:43 PM Strรกnka 2

OSUD TEARLINGU

ERIKA JOHANSENOVร

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 4

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 5

Shaneovi, který po mně nikdy nechce, abych byla někým jiným.

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 7

Sirotek

w Už dávno předtím, než se v Mortmesne dostala k moci Rudá královna, dávaly v Glacé-Vert lišky dobrou noc. Byl to kus zapomenuté tajgy ve stínu pohoří Fairwitch, na ztvrdlých pláních vykukovalo jen tu a tam pár trsů trávy a těch pár vesnic, co tu stály, byly jen shluky chatrčí mezi močály. Na sever od Cité Marché se vydával málokdo, ledaže neměl na vybranou, protože na těchhle pláních se žilo těžko. Vesničané z Glacé-Vert v létě padali vedrem, v zimě mrzli a hladověli. Letos se ale museli bát ještě něčeho dalšího. Promrzlé vísky byly pevně uzavřené, obklopené nově vybudovanými ploty, a za těmi ploty seděli bdící muži s loveckými noži v klíně, spíš stíny než stráže. Přes měsíc táhly mraky, ale ještě to nebyly ony typické mraky fairwitchské zimy. Nad vesnicí, v předhůří, vyli svým podivným jazykem vlci a stěžovali si na nedostatek potravy. Už brzo zoufalství dožene smečky dolů do údolí, kde začnou lovit veverky a lasice a občas nějaké malé dítě, které bude dostatečně hloupé, aby se v zimě odvážilo samo do lesa. Ale dnes, deset minut po druhé ranní, vlci náhle zmlkli. V celém Glacé-Vert nebylo slyšet nic než osamělé sténání větru. Ve stínech předhůří se něco pohybovalo: černá mužská postava šplhala do příkrého svahu. Neznámý šel jistým krokem, pohyboval se ale opatrně, jako kdyby očekával nebezpečí. Až na obláčky rychlého lehkého dechu byl ne7

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 8

viditelný, ne víc než stín mezi balvany. Prošel Ethanovým Mlázím, kde se zastavil na dva dny a pak pokračoval k severu. Během doby strávené ve vesnici slyšel spoustu historek o pohromě, která postihla její obyvatele: o tvoru, který přichází v noci a krade děti. V horním Fairwitchi měl ten tvor jméno – říkalo se mu Sirotek. Glacé-Vert se dosud takových věcí nemuselo obávat, ale teď se děti začaly ztrácet i dál k jihu. Po dvou dnech už toho návštěvník věděl dost. Vesničané tomu tvoru říkali Sirotek, on ale znal jeho pravé jméno, a přestože běžel jako gazela, vlastnímu pocitu zodpovědnosti uniknout nemohl. Je volný, říkal si Kostěj bezútěšně, když se proplétal trnitým křovím na svahu. Nedorazil jsem ho, když jsem měl tu možnost, a teď je volný. Ta myšlenka ho trápila. Přítomnost Rowa Finna ve Fairwitchi mnoho let ignoroval, protože Row odtamtud nemohl uniknout. Jednou za pár let se ztratilo nějaké dítě; no smůla, ale dějí se i horší věci. Třeba z Tearlingu se každý měsíc ztrácí padesát dětí se schválením státu. Dokonce ještě dřív, než začalo to strašlivé zlo dodávek, byl Tearling vždycky jako vzpurné batole, které potřebovalo neustálý dohled. Raleighové oscilovali mezi lhostejností a kořistnictvím a šlechtici se mezi sebou rvali o každý drobek, zatímco chudí hladověli. Tři dlouhá staletí Kostěj sledoval, jak se sen Williama Teara propadá hloub a hloub do bažin. Nikdo v Tearlingu si už Tearův lepší svět ani neuměl představit, natož aby sebral odvahu ho křísit. Jen Kostěj a jeho lidé věděli, jen oni si pamatovali. Nestárli, neumírali. Kostěj loupil, aby se zabavil. Čerpal malicherné potěšení z toho, že ty nejhorší z Raleighů trápil. Dohlížel na tearskou pokrevní linii, skoro mimochodem, a snažil se sám sebe přesvědčit, že by na tom jednou mohlo záležet. Tearská krev se sledovala snadno, protože určité vlastnosti se vždycky 8

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 9

nakonec projevily: integrita, intelektualismus a železná vůle. Několik Tearů bylo za ta léta pověšeno jako zrádci, ale ani na popravišti neztráceli náznak vznešenosti, který byl celé rodině společný. Tu vznešenost Kostěj poznával; byla to aura Williama Teara, magnetismus, s nímž přesvědčil téměř dva tisíce lidí, aby ho následovali přes oceán do naprostého neznáma. Dokonce i ta mortská mrcha, jakkoli byla zkažená, v sobě maličký přídech tohohle lesku měla. Jenže Rudá královna neměla potomky. Kostěj byl dlouho přesvědčený, že je linie ztracená. A teď ta dívka. Kostěj sykl, protože se mu do dlaně zaryl trn. Neprobodl kůži; Kostěj už dávno nekrvácel. Mnohokrát se pokusil sám se sebou skoncovat, ale nakonec uznal, že to je marná snaha, a vzdal to. Potrestáni byli oba, on i Row. Jenže on teď chápal, jak byl slepý. Rowland Finn nepřestal kout pikle ani minutu. I on na tu dívku čekal. Byla to první raleighovská dědička, která nevyrůstala v paláci. Kostěj ji často pozoroval a potajmu chalupu navštěvoval, když zrovna neměl co dělat – a někdy dokonce, i když měl. Zpočátku toho moc nevyzkoumal. Kelsea Raleighová byla tiché dítě, přemýšlivé. Většinu jejího vzdělávání měla v rukou ta neoblomná semetrika lady Glynnová, Kostěj ale cítil, že dívčinu osobnost tiše a jistě formuje starý člen Královniny gardy Bartholemew. Jak dívka rostla, obklopovala se knihami, a to víc než co jiného přesvědčilo Kostěje, že si zaslouží zvláštní pozornost. Jeho vzpomínky na Teary neustále slábly, rozplývaly se, zdaleka už nebyly tak jasné, jedno si ale pamatoval bezpečně: vždycky milovali knihy. Jednou sledoval dívku, jak sedí pod stromem před chalupou a čte si tlustou knihu bez přerušení čtyři nebo pět hodin. Kostěj se schovával mezi stromy skoro deset metrů od ní, ale zaujetí poznal i odtamtud. Byl by se mohl 9

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 10

doplížit až k ní, posadit se přímo naproti a nebyla by si ničeho všimla. Viděl teď, že skutečně je jako Tearové. Žila uvnitř své hlavy právě tolik jako venku. Od té chvíle na chalupu neustále dohlížel někdo z jeho lidí. Pokud nějaký cestovatel projevil o chalupu a její obyvatele příliš nápadný zájem – pár mužů sledovalo Bartholemewa cestou z trhu –, o takovém zvědavci už nikdy nikdo neslyšel. Kostěj si ani nebyl jistý, proč se tak namáhá. Bylo to jen takové tušení, ale William Tear do nich od samého začátku vtloukal jedno: instinkt je skutečný a dá se mu věřit. A Kostěj cítil, že tahle dívka je jiná. Důležitá. Mohla by být Tearová, řekl jednou večer u ohně svým lidem. Mohla by být. Nemožné to nebylo. V Elyssině gardě bylo několik mužů, jejichž původ neznal. Ale ať už byla ta dívka Tearová nebo ne, žádala si pečlivé zkoumání. Jak léta běžela, Kostěj poněkud změnil taktiku. Kdykoli se zdálo, že by Thomas Raleigh mohl uzavřít skutečné spojenectví s některým z mocných šlechticů, soustředil na příslušného šlechtice veškerou svou pozornost, olupoval karavany a skladiště, kradl úrodu a pak mizel do noci. Thomas s tím pochopitelně nedokázal nic udělat, a tak všechna potenciální spojenectví dost rychle vzala zasvé. Zároveň si Kostěj začal budovat síť svých lidí v Mortmesne, přímo pod nohama Rudé královny. Věděl, že jestli ta dívka jednou dokáže dosednout na trůn, její první zkouškou bude, jak se vypořádá s dodávkami. Mortmesne byla snadná kořist pro každého, kdo uměl využít neklidu, a po letech trpělivé práce se začínalo schylovat k velké vzpouře. To všechno dohromady představovalo spoustu práce, a tak na Rowa Finna pochopitelně trochu pozapomněl. Ze skal před ním se náhle cosi zvedlo a zastoupilo mu cestu. Pro každého jiného by to byla pouze temná silueta, 10

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 11

ale Kostěj, který měl dar vidět v noci, poznal, že je to dítě – chlapeček, starý pět nebo šest let. Na sobě měl spíš cáry než šaty, kůži bledou chladem. Oči měl temné a neproniknutelné. Byl bosý. Kostěj se na dítě chvíli díval a mrazilo ho až do morku kostí. Neskoncoval jsem to s ním, když jsem mohl. Chlapec se vrhl vpřed a Kostěj na něj zasyčel jako kočka. Chlapcovy oči, které se rozsvítily očekáváním, okamžitě pohasly a jen na Kostěje zmateně zíraly. „Já nejsem maso pro tebe,“ obořil se na něj Kostěj. „Běž a přiveď svého pána.“ Chlapec na něj ještě chvilku koukal a pak zmizel mezi balvany. Kostěj si zakryl oči a měl pocit, že se svět kolem něj bláznivě naklání jako temný vír. Když ta dívka zbořila most k Novému Londýnu, vyklíčila v něm jistota, jenže od té chvíle to byla jen jedna velká přehlídka pochybností. Byla v mortském zajetí a Howellova poslední zpráva jasně říkala, že se ji chystají převézt do Demesne. Pravá královna se konečně objevila, jenže přišla příliš pozdě. Něco sestupovalo ze svahu. Byl to sice jen záchvěv ve tmě, jenže už to bylo hodně dávno, co se ke Kostějovi naposledy někdo dokázal přiblížit nepozorovaně. Stál na místě a čekal. Naposledy si spolu povídali… kdy? Před víc než dvěma staletími. Tehdy na trůnu ještě seděl James Raleigh. Kostěj chtěl tehdy vědět, jestli by ho Row dokázal zabít. To setkání sice opravdu skončilo smrští sečných ran, jenže ani jeden přitom neprolil kapku krve. Byli jsme přátelé, vzpomněl si náhle Kostěj. Dobří přátelé. Jenže to bylo daleko v minulosti, před několika životy. Když se neurčitý černý tvar změnil v člověka, Kostěj se připravil na všechno. Obyvatelé Fairwitche kolem Sirotka vytvořili spoustu legend, aspoň jedna z nich ale byla pravdi11

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 12

vá: říkali, že ten tvor má dvě tváře, světlou a tmavou. Kterou z nich uvidí dnes? Světlou. Tvář, která se k němu obrátila, byla táž, kterou Kostěj znal: bledá a autokratická. A lstivá. Row by vždycky dokázal vymluvit z jalové krávy tele; kdysi dávno přesvědčil Kostěje, aby udělal nejhorší rozhodnutí svého života. Stáli proti sobě na větrném svahu, celé Mortmesne za zády, a mlčky si jeden druhého měřili. „Co chceš?“ zeptal se Row. „Přišel jsem ti to rozmluvit.“ Kostěj gestem ukázal na kopce pod nimi. „Ten směr, kterým ses vydal. Nic dobrého z toho nevzejde, ani pro tebe ne.“ „A jak víš, kterým směrem jsem se vydal?“ „Postupuješ k jihu, Rowe. Ty tvoje tvory jsem viděl plížit se až ve vesnicích pod Glacé-Vert. Nevím, jakou ta tvoje hra má mít koncovku, ale chudých mortských venkovanů se asi týkat nebude. Tak proč jim nedáš pokoj?“ „Moje děti mají hlad!“ Kostěj vycítil po své pravici pohyb; další z nich, holčička přibližně desetiletá, seděla na kameni a pozorovala ho. Pohled měla upřený a nemrkala. „Kolik dětí teď máš, Rowe?“ „Brzo jich budou zástupy.“ Kostěj znehybněl a cítil, jak se tmavá díra v jeho nitru otevírá ještě trochu víc. „A pak co?“ Row neřekl nic, jen se zeširoka usmál. V tom úsměvu nebylo nic lidského a Kostěj musel bojovat s nutkáním couvnout. „Už jednou jsi Tearovo království zničil, Rowe. Opravdu to musíš udělat znova?“ „Při tom ničení tearské země jsem měl pomocníka, příteli. Je to už tak dávno, že jsi zapomněl, nebo jsi sám sobě udělil rozhřešení?“ 12

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 13

„Cítím se za své hříchy zodpovědný. Pokouším se je napravit.“ „A jak se ti to daří?“ Row rozmáchlým gestem ukázal na zemi pod nimi. „Mortmesne je jako otevřená stoka. A Tearling se dál potápí.“ „Ne, už ne. Už je podepřený.“ „Myslíš tu holku?“ Row se zasmál, a byl to dutý, děsivý zvuk. „Prosím tě, Gave. Ta holka nemá nic než věrného slouhu a nadání zavděčit se lidem.“ „Mě neoklameš, Rowe. Ty se jí taky bojíš.“ Row dlouho mlčel a pak se zeptal: „Co tady děláš, Gave?“ „Sloužím tomu děvčeti.“ „Aha! Takže už jsi zase změnil strany.“ To zasáhlo, ale Kostěj se nehodlal nechat vyprovokovat. „Má tvůj safír, Rowe. Má Tearův safír a Tearovu krev. Byla tam.“ Row zaváhal a výraz v jeho očích se nedal rozluštit. „Kde byla?“ „V minulosti. Viděla Lily, viděla Teara.“ „Jak to víš?“ „Řekla mi to, a ona nelže. Je jen otázka času, než se dostane k Jonathanovi. K nám.“ Row neodpověděl. Očima přebíhal od balvanu k balvanu. Kostěj, který vycítil, že konečně prorazil tu hradbu lhostejnosti, polkl hněv a pokračoval. „Copak nevidíš, Rowe, že se tím všechno mění?“ „Nic se nemění.“ Kostěj povzdechl. Poslední informaci si nechával pro sebe, schovával si ji až jako poslední možnost. Byl to zoufalý tah, tah, který vyšle Rowa na lov. Ale i časy byly zoufalé. Královna byla v mortských rukou a Kostěj se obával, že bez ní Tearling rozerve sám sebe na kusy i bez Rowa. 13

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 14

„Viděli korunu.“ Row prudce zvedl hlavu, jako když pes zavětří. „Korunu?“ „Ano.“ „Kde?“ Kostěj neodpověděl. „Jak víš, že to není raleighovská koruna?“ „Protože raleighovskou korunu jsem sám zničil, aby si ji Thomas nemohl nasadit na hlavu. Tohle je pravá koruna, Rowe.“ „Moje koruna.“ Kostějovi se sevřelo srdce. Kdysi dávno tomuhle muži pomáhal, nejen ochotně, ale dychtivě. Oba spáchali strašné zločiny, ale jen Kostěj se kál. Row bral a trhal bez rozmýšlení. Kostěj si chvilku říkal, proč se sem nahoru vlastně vláčel, ale zahnal tu myšlenku a zkoušel to dál. „Kdybychom tu korunu získali, Rowe, mohli bychom ji dát té dívce a všechno napravit. Mohli bychom odčinit minulost.“ „Tebe celé ty roky mučily výčitky a předpokládáš, že ostatní to mají stejně. Ale mně žádné svědomí nepodsouvej. Jestli je někde moje koruna, vezmu si ji zpátky.“ „A pak co? Všechna království na světě nezmění to, co se nám stalo.“ „Aha, já už to chápu. Ty myslíš, že ta holka s tebou dokáže skoncovat.“ „Možné to je.“ „Ale udělala by to?“ ušklíbl se zlomyslně Row. „To dítě je snadno k přečtení, a do tebe je blázen.“ „Vidí jen hezkého mladého muže.“ „Proč jsi sem vlastně přišel?“ zeptal se Row a Kostěj zahlédl v jeho očích rudý záblesk, když přistoupil blíž. „Čeho jsi tím chtěl dosáhnout?“ 14

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 15

„Doufal jsem, že se dohodneme. Pomoz mi najít korunu. Pomoz mi napravit Tearling. Nikdy není pozdě, Rowe, dokonce ani teď.“ „Pozdě na co?“ „Odčinit své zločiny.“ „Já jsem žádný zločin nespáchal!“ zasyčel Row a Kostěje potěšilo, že zřejmě ťal do živého. „Přál jsem si něco lepšího, to je všechno.“ „A Katie?“ „Měl bys jít.“ Rowovy oči teď jasně žhnuly a kůže v obličeji mu zbledla. Aspoň ještě něco cítí, pomyslel si Kostěj, pak si ale uvědomil, jak málo to znamená. Na celém světě nebyla žádná emoce, která by byla silnější než Rowův hlad. „A když neodejdu?“ „Tak tě přenechám svým dětem.“ Kostěj se podíval po holčičce vyčkávající opodál na balvanu. Oči jí zářily skoro horečnatě a on proti své vůli znervózněl. Bosé nohy dítěte s prsty pevně přitisknutými na zmrzlý kámen ho hluboce znepokojovaly, i když by byl nedokázal říct proč. „Co jsou zač, Rowe?“ „Tys nikdy nebyl čtenář, Gave. Tohle je stará magie, starší než Překročení, dokonce starší než Kristus. Jsou to prastará stvoření, tihleti malí, ale podřizují se mé vůli.“ „A ty je vypouštíš na Glacé-Vert?“ „Mají stejná práva jako každé jiné zvíře.“ To bylo pro Rowa prohlášení tak typické, že se Kostěj málem zasmál. Bylo to, jako by s Rowem byli zase na břehu Caddellu, jako by jim bylo čtrnáct a patnáct let a v rukou drželi rybářské pruty. „Už jdi.“ Row to říkal tiše a nepřátelsky a byl strašně bledý, jako vybělený. „Nepleť se mi do cesty.“ 15

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 16

„Nebo co, Rowe? Toužím po smrti.“ „A po smrti ostatních taky toužíš? Třeba té holky?“ Kostěj zaváhal a Row se usmál. „Osvobodila mě, Gave, zlomila mou kletbu. Už mi není k ničemu dobrá. Jestli se mi budeš plést do cesty, jestli se mi ona bude plést do cesty, tak ji odpravím. Bude to ta nejsnadnější věc, co jsem kdy udělal.“ „Rowe.“ Kostěj si náhle uvědomil, že prosí. „Nedělej to. Mysli na Jonathana.“ „Jonathan je mrtvý, Gave. Ty sám jsi mi ho pomohl zabít.“ Kostěj se rozmáchl a udeřil. Row odletěl a prudce narazil do nejbližšího balvanu. Už když se sbíral, Kostěj věděl, že nebude mít ani škrábnutí. „Ale Gave,“ zašeptal Row. „Tohle jsme přece už dělali tolikrát. Nestačilo to?“ „Nestačilo.“ „Ty si vytváříš svůj nový svět a já zase svůj. Uvidíme, kdo vyhraje.“ „A koruna?“ „Moje koruna. Jestli skutečně někde je, budu ji mít já.“ Kostěj se obrátil a klopýtal pryč – na svahu málem ztratil rovnováhu. Po deseti krocích si uvědomil, že vidí rozmazaně, protože má vlhké oči. Vítr ho profukoval. Nedokázal myslet na Teara bez pláče, a tak se začal v duchu zabývat tím, co bude dál. Kněz už nebyl k nalezení víc než měsíc a stopa vychladla. Kostějovi lidé se pohybovali po celém severním a středním Mortmesne, ale některé z nich bude muset stáhnout. Leara a Morgana, možná Howella. Vzpouru, která teď zuřila po Mortmesne, Kostěj připravoval dlouho, koruna je ale důležitější než všechno ostatní. Všichni ji budou muset hledat. A pak je tu ta dívka – 16

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:28 Stránka 17

Ucítil v zádech pohled, obrátil se a vítr ho zamrazil hlouběji v kostech. Svah za ním byl plný malých dětí, bílé tváře a temné oči. Bosé nohy. „Panebože,“ ulevil si polohlasem. Noc se zdála být plná přízraků a on slyšel hlas Jonathana Teara, vzdálený celá staletí, a přesto velice blízko. Neselžeme, Gave. Jak bychom mohli selhat? „Selhali jsme,“ zašeptal Kostěj. „Bože veliký, jak strašně jsme selhali.“ Obrátil se a pokračoval dolů ze svahu, příliš rychle, než aby mohl dbát na opatrnost. Téměř už běžel. Několikrát skoro ztratil rovnováhu, ale chtěl být odsud pryč. Jakmile se dostal k patě svahu, rozběhl se a sprintoval k hájku, kde uvázal koně. Daleko nahoře na kopci tiše čekaly ty děti, záplava dětí přes celý široký svah. Dýchaly pravidelně a jejich chrčení se ozvěnou odráželo od skal, ale mezi rty se neobjevil žádný obláček páry. Před nimi stál Row Finn a sledoval malou postavičku dole. Kdysi dávno se Gavinem tak strašně snadno manipulovalo! Ty dny byly dávno pryč, stejně jako sám Gavin, jeho skutečná identita se rozplynula mezi mýty obklopujícími nynějšího Kostěje. S tím člověkem budou ještě potíže. Rowovi se ale vrátil optimismus, když se rozhlédl po tom oceánu bledých tvářiček kolem sebe. Vždycky udělají, co jim řekne, a jsou věčně, neúprosně hladové. Čekají jen na jeho příkaz. „Koruna,“ zašeptal a ucítil v sobě velikou vlnu vzrušení, takového, jaké znával kdysi: lov začínal a na jeho konci ležel příslib krve. Čekal skoro tři sta let. „Vpřed.“

osud tearlingu.qxp_Sestava 1 12.12.17 14:29 Stránka 488

OSUD TEARLINGU Erika Johansenová

Z anglického originálu The Fate of the Tearling, vydaného nakladatelstvím HarperCollins Publishers v New yorku v roce 2016, přeložila Veronika Volhejnová Obálku navrhla Kateřina Stárková Redigovala Alena Peisertová Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 488 Vydala Euromedia Group, a. s. v edici yOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9540. publikaci Sazba Spojené Graﬁcké Továrny, Dobříš Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.