B onifác nastupuje Za starých časů panoval v Čechách král – jakpak se honem jmenoval? Teď jsem to zapomněl! Ale to nevadí! K jeho dvořanům patřil také kouzelník Čaryfuk. Ten musel skoro každého dne čarovat před králem, královnou i jejich hosty. Často je obveseloval od rána až do tmy. Večer si dělal Čaryfuk kouzla doma sám sobě pro radost. Ten to uměl! Když se mu nechtělo spát, proměnil svůj starý střevíc v krásnou bílou postel. Lehl si a proměnil druhý střevíc v slavíka. Slavík si sedl na pelest postele a krásně zpíval, až Čaryfuka uspal. Ráno kouzelník přečaroval zase postel i slavíka ve střevíce, obul si je a šel po své práci. A to všechno dovedl jakoby nic. Táhla léta, Čaryfuk stárnul, hlava mu zbělela a paměť mu přestávala sloužit. Kolikrát si spletl kouzelná říkadla a byla z toho ostuda. Jednou k němu přišla stará babička a náramně prosila, aby ji udělal aspoň o čtvrt století mladší. Čaryfuk byl dobrák a každému rád vyhověl. Ale babičce pomoct nemohl. „Kdybych dovedl dělat ze starých lidí mladé, nejdříve bych se omladil sám. Ale to nejde. Nanejvýš tě mohu omladit tak na tři dny. Pak z tebe zase bude stará babka jako dřív.“ Ale stařenka moc prosila, aby ji omladil, třeba jen na ty tři dny. Zároveň s babičkou přišel nějaký mladý muž a také měl veliké přání: „Ó, mocný kouzelníku, pohlédni na mou tvář! Už mi přešlo
7