15. ledna 1893 Zápisník Emily Wheilerové První záznam Toto není deník. Protiví se mi už jen samotná představa, že bych měla sepisovat své myšlenky a činy do zamčené knížky, skrývat je jako nějaké vzácné klenoty. Vím, že mé myšlenky žádné vzácné klenoty nejsou. Začínám mít podezření, že mé myšlenky jsou zhola šílené. Proto cítím potřebu je zaznamenat. Snad až si je jednou, někdy v budoucnu, budu znovu pročítat, přijdu na to, proč se mi dějí tak strašlivé věci. Anebo zjistím, že jsem se vskutku pomátla. Pokud je tomu tak, pak toto poslouží coby záznam prvních příznaků mé paranoie a šílenství, na jehož základě bude možno nalézt lék. Chci se vyléčit? Snad by bylo lépe tuto otázku prozatím odložit stranou. Začnu nejprve tím, jak se vše změnilo. Nestalo se to dnes, v den, kdy pořizuji první záznam do tohoto zápisníku. Došlo k tomu před dvěma a půl měsíci, prvního listopadového dne roku osmnáctistého devadesátého druhého. Toho rána mi zemřela maminka.
7