1
Jsem právník a sedím ve vězení. Je to dlouhý příběh. Je mi čtyřicet tři let a jsem v půli trestu vyneseného slabošským, svatouškovským federálním soudcem ve Washingtonu D. C. Všechna má odvolání proběhla a můj arzenál je vyčerpaný, už nezbývá žádný postup, mechanismus, obskurní předpis, formální detail, skulina v zákonech ani Zdrávas. Nemám nic. Jelikož se vyznám v zákoně, mohl bych dělat to, k čemu se uchylují někteří vězni, a zaplavovat soudy horami marných stížností a podnětů a dalších zbytečných spisů, jenže nic z toho by mému případu nepomohlo. Mému případu nepomůže vůbec nic. Skutečnost je taková, že dalších pět let nemám naději se odtud dostat, snad až na pár mizerných týdnů prominutých za dobré chování, přičemž mé chování bylo celou dobu přímo vzorné. Neměl bych o sobě říkat, že jsem právník, protože technicky jím nejsem. Právnická komora státu Virginia zakročila a krátce po mém odsouzení mi odebrala licenci. Je to zakotveno v zákonech – odsouzení za těžký zločin rovná se nezpůsobilost pro výkon právnické činnosti. Zbavili mě licence a mé disciplinární potíže byly patřičně nahlášeny Právnickému registru státu Virginie. Toho měsíce jsme byli vyloučeni tři, což představuje průměr. 5