Království - zlom
8.12.2013
12.54
Stránka 3
JEDNA
PfiestoÏe slunce teprve zaãínalo sklouzávat k obzoru, vûtfiík vanoucí od vody s sebou pfiiná‰el mírn˘ chlad. Do soumraku stále je‰tû zb˘valo nûkolik hodin. Teprve pak se závoj mezi tímhle a oním svûtem ztenãí. Pfiesto jsem uÏ teì cítila, jak mi na ‰íji naskakuje husí kÛÏe, coÏ je vjem, kter˘ témûfi vÏdycky signalizuje pfiítomnost nadpfiirozené bytosti. Odolala jsem poku‰ení vrhnout letm˘ pohled pfies rameno. Léta souÏití s duchy mû nauãila sebekázni aÏ nenormální. AÏ pfiíli‰ dobfie jsem vûdûla, co a jak, neÏ abych teì na ty laãné, chamtivé tvory reagovala, a tak jsem se opfiela o palubní zábradlí a soustfiedûnû se zadívala do zelenkav˘ch hlubin jezera. Ale periferním vidûním jsem sledovala ostatní pasaÏéry na pfiívozní lodi. DÛvûrn˘ ‰epot a tich˘ smích dvojice, postávající opodál, ve mnû vzedmuly vlnu neoãekávané melancholie; náhle jsem si vybavila Johna Devlina, policejního detektiva, kterého jsem opustila v Charlestonu. Touhle dobou bude nejspí‰