Ú
terý 24. února 1948, hluboká noc, hustě sněží. Na ruzyňském letišti přistává opožděný letoun z Vídně. Z hloučku cestujících se vydělují tři anglicky mluvící muži a společně odjíždějí na Václavské náměstí. V hotelu Ambassador se ubytují v jednom pokoji. Trojici svedla dohromady náhoda. Dva jsou novináři a do Prahy přijeli „pokrývat“ komunistický puč. Třetí je pracovníkem britské rozvědky SIS, známé také jako MI6. V půl druhé ráno je jejich hlavní starostí, jak sehnat něco k jídlu. Všechny restaurace jsou již zavřené: „Snad něco dostanete dole na plese zaměstnanců,“ poradí jim portýr. „V suterénu jsme zjistili, že jídlo nehledáme sami. Byl tam venezuel ský velvyslanec, jenž nemotorně tančil s tlustou kuchařkou, a byli tam i další členové diplomatického sboru,“ vzpomínal po letech je den z mužů. „Jestli tohle byla skutečná revoluce, nepřipadala mi tak hrozná. Hrála kapela, všichni se veselili, pivo teklo proudem. Po třetí sklenici jsem pomyslel na Wordsworthe: Byla to slast být tehdy za úsvitu na světě.“ Literární sklony agenta britské tajné služby jsou pochopitelné – sám byl proslulý spisovatel. Čtyři jeho romány vyšly do komunistic kého převratu také česky. V Praze strávil v únoru 1948 několik dní a zažil zde řadu bizarních příhod, které později popsal ve svých vzpo mínkách. Před Britskou radou jej třeba oslovil neznámý muž, který se ho angličtinou „postavy ze špatného filmu“ pokusil přesvědčit, aby předal britskému velvyslanci jeho vynález řiditelného padáku. „V du chu jsem byl už na půl cestě k velvyslanectví, ale opatrnost mě přiměla, abych mu položil ještě jednu otázku: Vynalezl jste ještě něco? Odpově děl okamžitě a s nadšením: Vyrobil jsem stroj na stavění zdí. Ten také věnuji britské vládě. Postaví každou vteřinu čtvrt metru zdi. S poci tem zklamání jsem dospěl k závěru, že bude lepší na velvyslanectví nechodit.“ „Pohled nezúčastněného pozorovatele na revoluci je podivný a po křivený asi jako příliš vyumělkovaný úhel kamery; takový pozorovatel si někdy dokonce ani neuvědomuje, že se kolem něj vůbec něco děje,“ uvažoval s odstupem času nad svým pražským pobytem Graham Greene. Ale uvědomovali si vůbec, co se děje, sami účastníci? A kdo byl vlastně účastníkem? V historickém dramatu s titulem „Únor 48“ hrají hlavní role prezident Beneš, komunistický vůdce Gottwald a odstupu jící ministři demokratických stran, jimž sekundují nepočetní úředníci