KAPITOLA PRVNÍ
Maigret, deputy sheriff „Hej, vy tam.“ Maigret se otáãel kolem sebe jako ve ‰kole, aby vidûl, koho se to t˘ká. „Ano, vy…“ Seschl˘ stafiec s ohromn˘mi bíl˘mi kníry, kter˘ vypadal, jako by vystoupil pfiímo z bible, ukazoval tfiaslavou paÏí do sálu. Na koho? Maigret pohlédl na svého souseda, na sousedku, a vtom si zahanbenû uvûdomil, Ïe v‰ichni vãetnû koronera, vãetnû vysl˘chaného serÏanta vzdu‰n˘ch sil i jeho právního zástupce, soudcÛ a ‰erifÛ, se otáãejí na nûj. „Já?“ zeptal se nechápavû s v˘razem, jako by se chystal zvednout ze Ïidle v údivu, Ïe by ho mohli potfiebovat. JenÏe v‰echny ty tváfie se usmívaly, jako kdyby v‰ichni kromû nûj byli v obraze. „Ano, vy,“ odpovûdûl stafiec, podobající se Ezechielovi a nûkdej‰ímu francouzskému premiérovi Georgesi Clemenceauovi zároveÀ. „Mohl byste laskavû co nejrychleji uhasit tu d˘mku?“ Ani si nevzpomínal, Ïe by si ji zapálil. S uzardûním se posadil zpût na místo a zablekotal cosi na omluvu, zatímco jeho sousedé se pfiátelsky smáli. To nebyl Ïádn˘ sen, nacházel se v naprosto bdûlém stavu. On, komisafi Maigret z pafiíÏské kriminálky, byl zde, víc neÏ deset tisíc kilometrÛ od PafiíÏe, a úãastnil se vy‰etfiování koronera, kter˘ na sobû nemûl vestu ani sako, a pfiesto pÛsobil serióznû a zpÛsobnû jako nûjak˘ bankovní úfiedník. V hloubi du‰e si dokonale uvûdomoval, Ïe jeho kolega Cole se ho roztomile zbavil, ale nedokázal mu to mít za 7